PRŮZKUM RELIGIOZITY SVĚTOVÉ MUSLIMSKÉ POPULACE

Islám se od doby působení Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم na Arabském poloostrově velmi záhy rozšířil všemi směry. Dnes žije na světě 1,6 miliardy muslimů, více než každý pátý člověk je tedy muslim. Muslimy najdeme mezi lidmi takřka všech etnik, hovoří různými jazyky a žijí prakticky na všech místech světa.

V současné době paušalizování a unáhlených generalizací nejen co se týče dění v tzv. muslimském světě, přichází v srpnu 2012 známý americký ústav zaměřený na studium sociologie náboženství Pew Research Center’s Forum on Religion & Public Life se studií, mapující religiozitu muslimské populace ve světě. Tým muslimských i nemuslimských výzkumníků vedl James Bell. Na studii spolupracovaly univerzity v Princestonu, Indianě, Jižní Karolíně, Los Angeles, Bostonu, Chicagu, Wisconsinu, Marylandu, Exeteru (Velká Británie) a Národní ústav vědeckého výzkumu v Paříži.
 
Podobné studie provedlo Pew Forum v případě světové obce křesťanů obecně, dále evangelikálních protestantů, letničních církví, či náboženských postojů migrantů všeobecně.
 
Výzkum si kladl za cíl zjistit, co všechny příslušníky muslimské ummy na světě spojuje a co je rozděluje, jaká přesvědčení sdílejí, jaké mají názory, nakolik dodržují svou víru a v čem se od sebe liší.
Je patrně největší svého druhu, zakládá se na 38 000 přímých rozhovorů v 80 jazycích v 39 zemích světa, pokrývá všechny muslimské země s populací nad 10 milionů lidí, kromě těch, kde to neumožňuje přílišná citlivost tématu, válka, nebo nestabilní politická situace, z důvodu pohodlí a bezpečnosti respondentů. Do výzkumu nebyly zahrnuty jen velké muslimské komunity v Číně, Indii, Sýrii, Saúdské Arábii a Íránu. Populace zemí, ve kterých byl výzkum prováděn, pokrývá dohromady 67% muslimské populace.
 
Výzkum byl proveden ve dvou vlnách, první v subsaharské Africe v 15 zemích mezi lety 2008-2009. Jeho výsledky byly publikovány již ve zprávě k výzkumu o toleranci a napětí ve vztazích mezi křesťanstvím a islámem v subsaharské Africe. Poté v letech 2011-2012 přibyly výsledky z dalších 24 zemí Afriky, Asie i Evropy. Výzkum je součástí širších šetření, z nichž další bude zaměřena na politické a společenské názory muslimů a její výsledky budou dle očekávání publikovány na přelomu let 2012/2013.
 
Světová muslimská populace byla pro potřeby výzkumu rozdělena na několik kulturních okruhů:
 
  1. Většinově arabské země Blízkého Východu a severní Afriky. Sem patřili Egypt, Irák, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestina a Tunisko.
  2. Země jižní Asie reprezentované Afghánistánem, Bangladéšem a Pákistánem.
  3. Postsovětské středoasijské republiky Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, ke kterým bylo přiřazeno jazykově příbuzné Turecko.
  4. Nejvíce zemí zahrnutých do výzkumu se nalézá v subsaharské Africe: Čad, Džibuti, Etiopie, Ghana, Guinea Bissau, Kamerun, Keňa, Konžská demokratická republika, Libérie, Mali, Mozambik, Niger, Nigérie, Senegal, Tanzánie a Uganda.
  5. Oblast jihovýchodní Asie ve výzkumném vzorku reprezentovaly Indonézie, Malajsie a Thajsko.
  6. Poslední oblastí, kde probíhal výzkum, byly domoviny tradičních muslimských národů Evropy v Albánii, Bosně a Hercegovině, na Kosovu a v Rusku. Muslimské menšiny v EU do výzkumu zahrnuty nebyly.

Z hlediska diskuze lze říci, že výběr je dosti fundovaný a nabízí široké spektrum kulturně-společenských kontextů, ve kterých muslimové světa žijí a praktikují svou víru. Navržené rozdělení zúčastněných států je taktéž velmi kvalitní, velmi chytrým krokem je přeřazení Afghánistánu, který, ač geograficky spíše středoasijská republika, postrádá místní sovětskou tvrdě sekularizující zkušenost svých sousedů a navíc etnicky a jazykově souvisí se zeměmi dále na jih. Naopak nepříliš šťastné je přiřazení Turecka ke střední Asii, i když má kulturně a historicky daleko blíže ke svým někdejším osmanským krajanům na Balkáně a vazalům v evropské části Ruska, kam se islám rozšířil právě odsud. Proto by bylo možná logičtější a přirozenější zahrnout ho do oblasti Evropy, se kterou ho pojí i horečná sekularizace ve 20. století.

 Předkládané otázky se týkaly v podstatě tří okruhů:
  • Úloha náboženství v životě a deklarované ztotožnění se s obsahem šahády
  • Deklarovaná náboženská přesvědčení a vymezování se proti sektám
  • Osobní religiozita a užívání služeb náboženských institucí.
 
Zkrácený souhrn zjištění studie:
 
Na otázku, zda věří v Jediného Boha a v Muhammeda, jakožto Jeho Proroka, odpovědělo kladně 100% respondentů v arabských zemích, 98% obyvatel jihovýchodu Asie, 97% Jiho- a Středoasijců, 96% Afričanů a jen 85% původních evropských muslimů, přičemž Evropa prokazuje nevětší rozdíly (Bosna-96% oproti Albánii-75%). Drtivá většina muslimů (nad 95%) uvedla, že byla vychovávána jako muslimové, dokonce i v evropských zemích typu Bosny nebo Kosova. Jedinou výjimku tvořila Konžská DR (jen 75%), Kazachstán (89%) a Rusko (91%)
 
Tyto rozpory lze vysvětlit faktem, že arabsky hovořící muslimové jsou lépe informováni o významu islámu a vyznání víry, než nearabové. V evropských zemích se na celkově nízkém procentu kladných odpovědí může podílet fakt, že díky dlouhodobému sekularizujícímu trendu je islám více vnímán jako kulturní a národní charakteristika, než náboženství. Toto nefunguje na příkladu střední Asie, kde byla sekularizace vnucena ruským impériem a setkala se nikoli s vřelým přijetím, ale s příkrým odmítnutím. V těchto zemích (v tomto konkrétním případě sem počítáme i Turecko a jeho nacionalizmus) je součástí místních nacionalistických agend také islám, s důrazem na jeho proklamovanou „národní“ podobu.
 
S tvrzením „náboženství je v mém životě velmi důležité“ se mezi arabskými zeměmi ztotožňuje nejvíce respondentů v Maroku (89%), následuje Jordánsko a Palestina (oba po 85%), dále Irák (82%), Tunisko (78%), Egypt (75%), naopak výrazněji zaostává Libanon (59%). Obecně platí, že tradiční království jsou religióznější než republiky. Z tohoto pravidla se vymykají: Palestina, kde zřejmě díky dlouhodobému napětí a konfliktu se sionizmem odpovídalo kladně poněkud více respondentů, než se dá očekávat; a Libanon, který, zřejmě díky masivnější sekularizaci, početným nemuslimským minoritám a dlouhodobé pro-západní orientaci naopak vykazuje výsledky mnohem nižší.
 
Jižní Asie vykazuje velmi vysoké hodnoty – Pákistán (94%), Afghánistán (92%) a Bangladéš (81%). Vesměs jde o tradiční a konzervativní společnosti, jistou úlohu může hrát i snaha nábožensky se vymezovat proti velkému nemuslimskému sousedu a rivalu – Indii.
 
Střední Asie vykazuje hodnoty daleko nižší, v čele je Tádžikistán (50%), Kyrgyzstán (49%), zaostávají Ázerbájdžán (36%), Uzbekistán (30%) a Kazachstán (18%). Zjištěné výsledky nejsou překvapující. Turecko, které nezažilo tažení komunistických stran proti náboženství, zřetelně vyčnívá nad ostatní (67%). Oproti např. sousednímu a jazykově i kulturně velmi blízkému Ázerbájdžánu je rozdíl impozantní. Nejnižší hodnoty v Kazachstánu lze vysvětlit celkově mnohem povrchnější islamizací ještě před nástupem sovětské éry a početnější ruskou minoritou, která zdejší dění utvářela.
 
Subsaharská Afrika překvapuje velmi vysokými, od sebe jen nevýrazně odlišnými hodnotami, které lze vysvětlit v této části světa vždy velmi autentickým, každodenním a všudypřítomným prožíváním jakékoli víry. Vede Senegal (98%), dále Ghana (97%), Kamerun (97%), Guinea Bissau, Keňa a Tanzánie (po 95%), Mali, Mozambik (po 94%), Nigérie, Uganda (po 93%), Čad (92%), Kongo a Libérie (91%) a pod 90% pouze Džibuti, Etiopie (po 87%) a Niger (86%).
 
Jihovýchodní Asie vykazuje obdobně vysoké hodnoty: Thajsko (95%), Malajsie a Indonésie (93%). I zde jsou rozdíly zanedbatelné, zejména díky faktu, že obyvatelstvo je zde etnicky příbuzné a hovoří velmi podobnými jazyky – malajština, či většinová bahasa v Indonésii. Na vysokých hodnotách se může podílet také odvěká úcta těchto kultur k duchovní moudrosti a potřeba se vymezit oproti konkurenčním náboženstvím, zde zejména vůči buddhizmu.
 
Evropa vykazuje daleko nejnižší hodnoty, které nikde nepřesahují 50% a jsou srovnatelné jen se střední Asií. Největší důležitost má náboženství pro muslimy na Kosovu a v Rusku (po 44%), následuje Bosna (36%) a Albánie (pouze 15%, nejméně ze všech studovaných zemí). Na nízkých výsledcích se zřejmě podílí dlouhodobá a intenzivní sekularizace, akulturace a mnohdy i asimilace dotyčných etnik, v radikální podobě brutální protináboženské politiky režimu Envera Hoxhy v Albánii. Svou roli také může hrát pokračující nedůvěra k náboženství a jeho vnímání jakožto něčeho překonaného, nemoderního a nepřípustného v dnešním světě, případně strach či nevole se v takovém společenském klimatu prohlásit za věřícího.
 
Z hlediska vztahů mezi sunnity a ší’ity přinesl průzkum následující zjištění:
 
Sunnité tvoří drtivou většinu všech muslimů, tj. 87-90%. Za sunnity se v průzkumu výslovně označilo nejvíce respondentů na jihu Asie (90%) a nejméně, patrně pro neinformovanost, ve střední Asii (21%).
Muslimové v arabských zemích jsou velmi dobře obeznámeni s rozdíly mezi oběma proudy. Nejméně 40% z nich také smýšlí, že ší’ité nejsou muslimové, nebo alespoň některé jejich praktiky, jako poutě k hrobům imámů a jejich uctívání, jsou neislámské. Ší’ité jsou nejvíce přijímáni v Iráku a v Libanonu, tedy tam, kde žijí po boku sunnitů. Libanonci také jako muslimy přijímají dokonce i původně ší’itské sekty ‘alawitů (57%) a signifikantní část z nich považuje za muslimy i Drúzy (39%).
 
V Evropě a Střední Asii muslimové tak jasno nemají. Signifikantní je zde i počet těch, kteří se identifikují jen jako muslimové, bez přihlédnutí k těmto rozdílům (56 a 50%), nejméně je takových v jižní Asii. Patrně nejde o výsledek sekularizace, protože i v Indonésii, vzdálené od diskuze sunna-ší’a, se jen jako muslimové identifikuje 56% respondentů, 26% jako sunnité a 13% neví.
 
Naopak 19% věřících ve většinově ší‘itském Ázerbájdžánu se domnívá, že sunnité muslimy nejsou, oproti více než 3-násobné přesile souvěrců s opačným názorem. V nábožensky smíšeném Iráku a Libanonu je tento názor ještě daleko rozšířenější a sunnity za muslimy nepovažuje jen 1% respondentů. Naproti tomu Pákistán s malou ší’itskou menšinou vykazuje 3% pro názor že sunnité nejsou muslimové a 37% odmítá jako muslimy ší’ity.
 
Súfíjové, mystická odnož islámu, kteří se odlišují mnoha heterodoxními učeními a praktikami, jsou jako muslimové nejvíce přijímáni v Jižní Asii (77%), v arabském světě je postoj vyvážený (50%) a v ostatních regionech hodnoty klesají, s výjimkou Turecka se silnou súfíjskou tradicí. Nejméně lidí označilo súfisty za muslimy ve střední Asii (18%), ale ne kvůli odmítání, ale prostě kvůli tomu, že o súfistech neslyšeli a názor na ně nemají. Nejvíce respondentů se prohlásilo za členy súfíjských řádů v subsaharské Africe.
 
Z hlediska množství různých interpretací se většina muslimů vyslovila pro existenci jediné správné interpretace islámu (32 z 39 zemí). Tento názor je také více rozšířen mezi pravidelně se modlícími. Tezi o jediné interpretaci islámu zastávají 4 z 5 afrických a 5 z 6 muslimů v ostatních regionech. Nejpestřejší je situace v arabských zemích, patrně díky nejsnadnějšímu přístupu k literárním pramenům v arabštině. Egypt a Jordánsko se rozhodně vyslovují pro jedinou interpretaci, v Iráku a Libanonu názory jsou velmi vyrovnané s mírnou převahou pro jediný správný názor, zatímco v Palestině těsná většina tvrdí opak a na zcela opačném konci škály se pohybují Tunisko a Maroko. Otázku zodpovědělo přes 90% respondentů.
 
Podle víry nadpoloviční většiny všech muslimů světa je Korán přímé slovo Boží. V anděly věří také nadpoloviční většina, nejvíce v JV Asii (98%) a nejméně v Evropě (55%). Předurčení uznává taktéž nadpoloviční většina, nejvíce v arabských zemích (97%) a nejméně v Evropě (57%). Více než dvě třetiny všech muslimů také věří v Ráj a Peklo, odměnu a trest za lidské skutky. Procento těch, kdo věří v Ráj, je všude signifikantně (alespoň o 5%) větší, kromě JV Asie (96 vs. 95%). Nejvíce na Ráj a Peklo věří na jihu Asie (98% a 93%) a nejméně v Evropě (74% a 67%), přičemž počet evropských muslimů věřících v Ráj je signifikantně menší, než nejmenší počet neevropských muslimů věřících v Peklo (85% Středoasijců a Afričanů). Studována byla také víra muslimů v džiny a v magii. V džiny se věří nejvíce v Jižní Asii (77%) a nejméně v Asii střední (19%). Přímý zážitek s džinem naopak uvádí jeden ze čtyř Afričanů, všude jinde jsou vzácné. Magie se obává nejvíce věřících v JV Asii (49%) a nejméně ve střední Asii (21%). Zajímavostí je, že v arabských zemích věří v existenci a účinnost magických praktik méně lidí (26%) než v Evropě (31%), jižní Asii a v Africe (po 35%).
 
Byly zkoumány také základní náboženské povinnosti muslimů. Na hadždž se nejvíce vydávají muslimové v arabských zemích (17%) a nejméně poutníků přichází z Evropy a střední Asie (3%). Celkově nízké hodnoty jsou definovány podstatou tohoto uctívání. Nejvíce se postí obyvatel JV Asie (99%) a nejméně Středoasijci (52%), což je dokonce méně, než v případě Evropanů (66%), přičemž ostatní regiony je vysoko převyšují s více než 90%. Zekát dává nejvíce muslimů v JV Asii (93%) a nejméně v Evropě (56%), což je jediný region, kde zekát nedává více než 60% věřících. Korán denně čtou nejvíce muslimové v arabských zemích (48%), nejméně ve střední Asii (7%) a Evropě (8%). Koránské kaligrafie má ve všech regionech s výjimkou Evropy a střední Asie zavěšeno doma na zdi 7 z 10 muslimských domácností.
 
V subsaharské Africe a JV Asii se vícekrát denně modlí čtyři muslimové z pěti, následují arabské země, jižní Asie (cca 2/3) a nejméně střední Asie (Ázerbájdžán – 70%; Kazachstán – 4%) a Evropa (Kosovo - 43%; Albánie - 7%). Minimálně jednou týdně do mešity chodí drtivá většina věřících (nad 90%) jen v subsaharské Africe,v ostatní regionech cca 2/3 respondentů, nejméně ve střední Asii (Turecko - 44%; Ázerbájdžán - 1%) a v Evropě (Bosna - 30%; Albánie - 9%).
 
Rozdíly jsou patrny také mezi generacemi. Pro většinu všech respondentů do 35 let je víra méně důležitá pro jejich život, než u jejich starších souvěrců. Největší generační rozdíly panují v arabských zemích, jen v Egyptě a v Jordánsku tento rozdíl není statisticky významný. Podobné platí pro denní modlitby a návštěvy mešit. Jedinou výjimkou jsou respondenti z Ruska, kde jsou mladší statisticky o něco religióznější, než starší (+8%). Co se týče rozdílů mezi pohlavími, napříč celým světem nejsou statisticky velmi významné (sm. odch. 5%), ženy se jeví jako o málo religióznější. Jediný velký rozdíl je pozorovatelný v procentu těch, kteří do mešit nechodí vůbec, což činí nadpoloviční většina žen v jižní a střední Asii (77 a 74%), což je dáno místními zvyklostmi, které toto neschvalují.