ISLÁM ZAKAZUJE TERORISTICKÉ ÚTOKY NA CIVILISTY

بسم الله الرحمان الرحيم
Fetwa Shromáždění nejvyšších islámských učenců Království Saúdské Arábie

Všechna chvála náleží jedině Bohu, mír a požehnáni jeho poslednímu Poslovi, jeho rodině a jeho společníkům.
Ve středu 13 Rabi`u l-Awwel 1424. roku hidžry se v Rijádu konalo setkáni rady nejvyšších učenců[1], kde se projednávalo stanovisko vůči terorismu a škodách které se staly muslimům a jiným lidem.
Je všem známo že šarí‘a (islámské náboženské zákonodárství) islámu bylo sesláno, aby ochráňovalo pět věcí a trestalo jakékoli porušeni jejich svátosti.
Jsou jimi náboženství, život, majetek, čest a rozum
Muslimové se navzájem neliší ve svých pohledech na to, že porušení bezpečí těch, kteří na něj mají právo je zakázáno (harám). Lidé kteří mají podle víry muslimů právo na ochranu jsou:
1.      Muslimové. Nikdy není povoleno zaútočit proti jakémukoliv muslimovi, ani jej bezprávné zbavit jeho života. Člověk který tento čin vykoná, se dopouští ohromného hříchu, který je jedním z velkých hříchů, nazývaných kabá'ir! Alláh Nejvyšší řekl (ve významu): Kdokoliv zabije úmyslně věřícího, bude jeho odměnou peklo a bude v něm nesmrtelný. A Alláh se naň rozhněvá a prokleje ho a připraví mu trest strašný. (Nisá´:93) A také řekl: Ten jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. (Máida:32) Mudžáhid řekl o tomto verši: „Tímto se ukazuje, jak velkým prohřeškem je zabíti člověka bez právního důvodu.“ Posel Božíصل الله عليه وسلم řekl: „Prolít krev muslima, který svědčí že není božstva kromě Boha a že já jsem jeho Posel, je zakázáno, s výjimkou tří případů: Trest za zabití jiného člověka, trest ženatého cizoložníka a vdané cizoložnice a osoby, která opustí víru a společenství muslimů.[2] Prorok صل الله عليه وسلمřekl: "Konec světa je méně podstatný pro Alláha než zabiti jednoho Muslima."[3] Jednoho dne se Ibn Omar podíval na Ka‘bu a řekl: "Jak jsi velká, a jak velká je tvoje svátost, a přesto věřící je pro Alláha ještě více svatý než ty." (tj. Al-Haram, posvátný okrsek Ka’by v Mekce, je uchráněn války a prolévání krve, ale věřící má ještě větší právo na bezpečí a ochranu před prolitím jeho krve.)
Usáma bin Zejd řekl: „Posel
صل الله عليه وسلمnás vyslal k al-Hurúqa[4] a z rána jsme je napadli a zvítězili jsme. Já a jeden z lidí ansár jsme začali stíhat jednoho z nich, až jsme jej dohonili. Ten člověk tehdy řekl: "Lá iláhe ille lláh.“[5] Když jsme to uslyšeli, člověk z ansár s ním již nebojoval, ale já jsem s ním bojoval a zabil jej. Když jsme se vrátili, Prorok صل الله عليه وسلمse dověděl o tom činu a řekl: „Ó Usámo! Což jsi jej zabil potom co řekl lá iláhe ille lláh?" Odpověděl jsem: "Řekl to jen proto, aby se zachránil." Poselصل الله عليه وسلمto ale tak často vzpomínal, že jsem toužil po tom, abych nepřijal islám před tímto dnem.“ (tzn. že Usáma toužil po tom, aby se ten čin nestal v době kdy byl muslimem a přijetí islámu by jej smazalo)."[6]
Tedy Prorok
صل الله عليه وسلم nepřijal vysvětlení Usámy bin Zejda, tedy názor že Usáma zabil modloslužebníka, který bojoval proti nim a slova šehády vyřkl teprve po tom, co byl tváři v tvář smrti. Tyto všechny texty, stejně jako jiné, ukazují, jak vážná je svátost krve muslima a jak velký je zákaz zabití muslima, vyjma důvodu jasně ustanoveného v šarí‘i. Tedy není povoleno bezprávně brojit proti jakémukoliv muslimovi nebo muslimce. A stejně jako krev i majetek muslimů je zakázán, když Posel صل الله عليه وسلم řekl v Mekce během své poslední pouti během kázání na planině ‘Arefát: "Vaše krev a vaše vlastnictví jsou svaté pro vás navzájem, stejně jako svatý je pro vás tento den, v tom vašem svatém místě, v tom vašem svatém měsíci."[7]
2.      Nemuslimové. K osobám, jejíchž život je chráněn islámským zákonodárstvím, patří tito nemuslimové:
a)      se kterými je uzavřena smlouva o neútočení
b)     kteří jsou zimmí, tj. nemuslimští občané islámského státu, platící specifickou daň z hlavy (ar. džizja), která se odvádí na každou osobu v nemuslimské rodině a výtěžek je věnován na společnou obranu obyvatelstva
c)      kteří hledají u muslimů azyl a ochranu
Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Zabije-li muslim osobu, která uzavřela s muslimy smlouvu o míru, neucítí vůni ráje, i přesto že je možno ji cítit ze vzdálenosti čtyřiceti let.[8] Komukoli vládce povolí vstup do země muslimů, spolu s dohodou a slibem jeho bezpečnosti, jeho život i majetek jsou pod ochranou muslimů. Ublížit této osobě je zakázáno a kdokoliv ji zabije, ten ve shodě s tím co řekl Prorok صل الله عليه وسلم "neucítí vůni ráje" A to je velmi vážné varování pro každého, kdo utočí na osobu, jejíž bezpečí je garantováno. Je také známo, že ochrana lidí islámu je kolektivní ochranou. Prorok صل الله عليه وسلم řekl: "Krev věřících si je rovná..."
A když Umm Hání poskytla azyl (tj. garantovala ochranu, majíce z toho zisk) jednomu modloslužebníkovi v roce vítězství (tj. znovuosvojení Mekky) a Alí bin Abí Tálib chtěl tohoto muže zabít, Umm Hání šla k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná) a zpravila jej o tom, načež Prorok
صل الله عليه وسلم řekl: „Udělili jsme azyl tomu, komu jsi jej udělila ty, Umm Hání."   V tomto konkrétním případě jde o to, že člověk, který přichází do země a má garanci osobní bezpečnosti, nebo obdržel přísahu bezpečí od osoby, která vládne, z důvodu užitku a tato osoba získala od vládce slib, tehdy není povoleno poškozovat práva ani útočit proti oné osobě a jejímu majetku.
Porušení práv všech vzpomenutých skupin lidí, která jsou jim garantována šarí’ou je hanebný zločin a hřích před Bohem i před soudními instancemi islámského státu – a to hned z několika důvodů:
1.      Je to útok proti svátosti islámského státu, skrze teror vůči těm, komu islámské zřízení garantuje bezpečnost.
2.      Je zakázáno zbavit života ty, kdo jsou chráněni šarí’atským zákonodárstvím.
3.      Je zakázáno ničit majetek těch, kdo jsou pod ochranou.
 
Shromážděni nejvyšších islámských učenců vysvětlilo tuto záležitost s cílem varovat muslimy, aby nevstoupili do věcí, které jsou zničující a jsou zakázány, aby byli varováni před plány šejtána. Šejtán nikdy nespí a číhá na muslima, snaží se jej svést ke zničení, cestami extremismu, bid‘a ve víře, nebo v odpadnutí od víry. A spása leží jedině u Alláha. Šejtánovi nezáleží na způsobu, kterým zvítězí nad poddanými Alláha, neboť obě cesty – i extremismus i odvržení víry, jsou cestami šejtána, které způsobují, že člověk podlehne trestu a hněvu Milostivého.

Každý bezprávný akt teroru vůči nevinným, jako vyhození se do povětří a tím vykonáni sebevraždy, podléhá také rozsudkům ze slov Posla صل الله عليه وسلم: „Ten kdo se na tomto světě čímkoliv zabil, tím stejným jej Alláh potrestá v den soudu."[9]
Tedy ten, kdo koná sebevraždu výbušnou náloží, tato zbraň zůstane v jeho rukou a bude se jí vraždit v pekelném ohni navždy.
A dále nechť každý člověk ví, že nepřátelé se snaží jakýmkoliv způsobem zničit společenství muslimů. Mají radost z každého důvodu, který jim umožní stát se dominantními nad společenstvím muslimů, který v jejích mínění ospravedlňuje ponížení muslimů a vykořisťování jejich bohatství. Proto též, kdo jim pomáhá v dosažení jejich cíle a otevírá jím cestu mezi muslimy a jejich země, ten jim pomáhá v ubližování muslimům a jejich dominanci nad nimi. A to patří k největším zločinům.
Proto je také povinností všech je dbát o šarí’atskou vědu, která se opírá o Korán a Sunnu a je ve shodě s chápáním selef (tj. správných předků) této ummy. Povinností je také dbát na zakazování zla, přikazování dobra a vzájemnou pomoc na cestě pravdy. A toho je v naší době potřeba více, než v jiných dobách.
Povinností muslimské mládeže je, aby dobře smýšlela o svých učencích, aby od nich čerpala znalost, aby pochopila, že nepřátelé muslimů usilují rozdmýchat nenávist mezi učenci a mládeží i mezi učenci a vládci, tak aby jejich síla byla oslabena, efektem čehož se pro nepřátele stane snažší získat kontrolu nad muslimy.
Nechť Alláh ochrání všechny od úkladů jeho nepřátel. Povinností všech muslimů je bohabojnost jak v soukromí, tak i veřejně, a projevovat otevřené a upřímné pokání za své hříchy. Žádny trest není poslán z jiného důvodu než z důvodu hříchu, a žádny trest nebude zrušen jinak než skrze pokání a sebenápravu.
Prosíme Alláha, aby zlepšil situaci muslimů a vzdálil země muslimů od všeho zlého a negativního. Mír a požehnáni nechť spočine nad naším Poslem Muhammedem, jeho rodinou a jeho společníky. 


[1] Členy shromáždění v 1424H byli: ‘Abdulazíz bin Abdulláh bin Muhammed Álu š-Šejch; Sálih bin Muhammed al-Lehejdán; Abdulláh bin Sulejmán al-Muní‘; `Abdulláh bin Abdurrahmán al-Ghudeján; Dr. Sálih bin Sálih al-Fewzán; Hasan bin Dža‘fer al-‚Atámí; Muhammed bin Abdulláh as-Subejjil; Dr. Abdulláh bin Muhammed bin Ibráhím Álu š-Šejch; Muhammed bin Sulejmán al-Bedr; Dr. Abdulláh bin Muhsin at-Turkí; Muhammed bin Zejd as-Sulejmán; Dr. Bekr bin Abdulláh Abú Zejd (nepřítomen kvůli nemoci) Dr. Abdulwehháb bin Ibráhím as-Sulejmán (nepřítomen); Dr. Sálih bin Abdulláh al-Humejd; Dr. Ahmed bin Sejr al-Mubárakí; Dr. Abdulláh bin Alí ar-Rukbán; Dr. Abdulláh bin Muhammed al-Mutlák
[2] Sahíhu l-Buchárí; Sahíhu Mulim. Obecně přijatý.
[3] Sunen an-Nesáí, na autoritu Abdulláha ibn Amra.
[4] Kmen modloslužebníků, kteří byli ve válce s muslimy.
[5] Není božstva kromě Boha.
[6] Sahíh Buchárí.
[7] Sahíh Muslim.
[8] Zaznamenal al-Buchárí na autoritu Abdulláha bin Amr bin al-Ás.
[9] Abú Awána v Mustechredž od Sábita bin ad-Dahháka.