Breakfast

Well-balanced breakfast can give you energy and prevent you from eating too much during the rest of the day. Here are the 12 best foods you can eat in the morning.

Přidružování k Jedinému Bohu – jeho rozpoznání a jeho odvržení

Širk (přidružovaní k Alláhu) vznikl připisováním jiných po boku Alláha Jediného, v Jeho panování a božskosti.

Širk (přidružovaní k Alláhu) vznikl připisováním jiných po boku Alláha Jediného, v Jeho panování a božskosti.
Nejčastější podobou širku je uctívání kohokoli jiného vedle Boha, nebo prokazování jakéhokoli aktu uctívání někomu jinému než Jemu - např. přísahy, obavy z něj, spoléhání se na něj, jeho upřednostnění v lásce před Bohem, modlitba, či prosba k němu atd. Každý, kdo vedle Boha uctívá jiné, porovnává je s Bohem. Je to největší nespravedlnost. Bůh říká:
لا تُشْرِكْ بِاللَّهِ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ
"Nepřidružuj k Bohu. Opravdu, přidružování je velká nespravedlnost" (Lukmán:13)
Nespravedlností je umístění něčeho na nepříslušící místo. Tedy ten, kdo uctívá něco jiného než Boha, umístil uctívání na nepříslušící místo, připisuje jej tomu, kdo si jej nezaslouží - a to je největší nespravedlnost.
Alláh nás zpravuje, že osobě, která se dopouští širku a nenavrací se k Bohu s pokáním, tento hřích nebude odpuštěn:
إِنَّ اللَّهَ لا يَغْفِرُ أَنْ يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَلِكَ لِمَنْ يَشَاءُ
"Věru, Alláh neodpustí, když je k Němu přidružováno, ale odpustí vše mimo to, komu bude chtít." (Nisá´:48)
Alláh nás také zpravuje, že osoba, konající širk (tzv. mušrik) nevstoupí do ráje. A také, že osoba, která konala širk, bude věčným obyvatelem Ohně pekelného.
إِنَّهُ مَنْ يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدْ حَرَّمَ اللَّهُ عَلَيْهِ الْجَنَّةَ وَمَأْوَاهُ النَّارُ وَمَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ أَنْصَارٍ
"Věru tomu, kdo k Němu přidružuje, Alláh již zakázal ráj a jeho příbytkem bude oheň. A nespravedlivím nebude pomoženo!" (Máida:72)
Širk také ničí všechny dobré činy, Alláh říká:
وَلَوْ أَشْرَكُوا لَحَبِطَ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
"A kdyby k Němu přidružovali, zbytečné pak bude pro ně to, co činili." (An'ám:88)
وَلَقَدْ أُوحِيَ إِلَيْكَ وَإِلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكَ لَئِنْ أَشْرَكْتَ لَيَحْبَطَنَّ عَمَلُكَ وَلَتَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ
"Vskutku již bylo sesláno tobě i těm, kteří před tebou byli: "Budeš-li k Alláhu přidružovat, propadnou tvé činy a ty budeš jedním z tratících." (Zumer:65)
Imám Ibn Kajjím řekl ve své knize Příkladná odpověď (ar. Džewábu l-Káfí):
"Alláh Slavený a Vznešený nám oznámil, že cílem stvoření je poznávat Alláha skrze Jeho Jména a Atributy, aby byl pouze On uctíván, aby Mu nebyli připisováni společníci, a lidé se navrátili ke spravedlivým postupům.
Je to spravedlivost, ze které nebesa a zem byla stvořena, tak jak řekl Alláh:
لَقَدْ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا بِالْبَيِّنَاتِ وَأَنْزَلْنَا مَعَهُمُ الْكِتَابَ وَالْمِيزَانَ لِيَقُومَ النَّاسُ بِالْقِسْطِ
"Vskutku jsme již poslali naše Posly s jasnými důkazy a seslali jsme s nimi Knihu a Váhu, aby bylo lidstvo upevněno ve vyváženosti." (Hadíd: 25)
Bůh nás zpravil, že seslal Své Posly a Své Knihy, aby pomohl lidem jít správnou cestou, a to je spravedlnost (ar. `adl). Tewhíd je největší spravedlností a je též štítem a základem veškeré spravedlnosti. Širk je pak nespravedlnost, ve shodě se slovy Božími:
لا تُشْرِكْ بِاللَّهِ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ
"Nepřidružuj k Bohu. Opravdu, přidružování je velká nespravedlnost" (Lukmán:13)
Širk je proto největší nespravedlností, je-li Tewhíd největší a nejdokonalejší spravedlnost."

autor: šejch Sálih bin Fawzán al-Fawzán

Neprospěje uctívání bez mravnosti

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu 'Imrán:102). A nejlepším vedením je Muhammedovo صل الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

A potom, milí bratři a sestry v islámu, poměte slov Božího Posla صل الله عليه وسلم: „Lidé jsou jen dvojí. Jeden, který poznal Alláha, dostál Jeho nařízení a choval se k lidem příkladně a potom druhý, hanebník.“ Podle at-Tirmízího na autoritu Abdulláha bin Omara. V hadíse provázal Posel upřímnou víru a uctívání Alláha se správným chováním. Člověk, jehož místo je u Alláha vysokým a drahým, musí splňovat všechny tyto tři charakteristiky. Pak uspěl jak v životě tomto a také uspěje na světě onom. To popisuje také Alláh v Koránu (v významu): Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup ke snadnému. Však co se týče toho, kdo lakotil a za soběstačného se vydával a nejkrásnější odměnu za lež pokládal, tomu ulehčíme přístup do nesnází (Lejl: 5-10) Uspěl ten, který se zcela podřídil Božímu Zákonu, rozmělnil své chtíče a žádostivost po majetku, slávě a moci a oddal se zcela uctívání. Vězte, že uctívání je dvojího druhu – uctívání skrze rituál a uctívání skrze mezilidské vztahy na základě mravnosti. Jak rituál, tak mravnost, je jasně a neměně definována islámskými pramennými texty – Koránem a Sunnou. Posel Boží صل الله عليه وسلم shrnul princip všeobecné mravnosti: „Kdo chce, aby byl vzdálen od ohně a uveden v ráj, nechť, dokud k němu nepřijde smrt, a on věří v Alláha a den soudu, nechť činí druhému to, co chce sám, aby i jemu druzí činili.“ Podle Ahmeda od Ibn Amra. Rituál i mravnost jsou spojenými nádobami a kdokoli nenaplní jedno, nenaplní druhé. Tirmízí zaznamenal na autoritu Abú Hurejry Prorokovu صل الله عليه وسلم otázku přísedícím sahábům: „Víte, kdo je prodělávajícím?“ Řekli: „Prodělávajícím je ten, který nemá ani dinár, ani dirham.“ Odvětil: „Z mé ummy je prodělávajícím ten, který v Soudný Den přijde s modlitbou, povinnou i nepovinnou, ba i se zekátem, leč urážel toho, klevetil o tom a pomluvil tamtoho. Prolil krev toho a udeřil onoho. Pak se mu tedy odejmou jeho dobré činy a přidají se oněm. A když mu už žádné nezůstanou, začnou se na něho nakládat jejich hříchy a on nakonec skončí v ohni.“ A není tolik těžké naplnit nádobu modlitby, milodaru, půstu a pouti, jako naplnit nádobu dobré mravnosti, protože tíha odměny je spjata s velikostí vynaloženého úsilí. V hadísu od Abú Dardá Prorok صل الله هليه وسلم praví: „V soudný den nebude na miskách vah nic těžšího než dobré chování. A vznešený Bůh opovrhuje tím, kdo vysloví nestoudná slova.“ Podle Tirmízího. Není správné modlitby bez mravnosti, neboť Alláh zjevil: Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! (‘Ankebút:45). Komukoli jeho modlitba nezabraňuje v konání zla, není úplná a bude odmítnuta. A jak praví Posel صل الله عليه وسلم v hadísu zaznamenaném Bezzárem na autoritu Abú Hurejry: „…A komu bude modlitba odmítnuta, tomu i jeho ostatní činy budou odmítnuty.“ Není milodaru bez mravnosti, neboť Alláh říká: Řekni: „A ať přispíváte dobrovolně, či s nechutí, nebude to od vás přijato, neboť jste lid rozvratníků.“ (Tewba:53). Není půstu bez mravnosti, neboť Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Kdo nezanechá lživého slova a špatného činu, Alláh nepotřebuje jeho hladovění a žíznění.“ Podle Buchárího, Ibn Mádži, Abú Daúda, Tirmízího a Ahmeda, od Abú Hurejry. A není hadždže bez mravnosti, neboť dle hadísu odpovídají andělé na zvolání: „lebbejke lláhumme lebbejk“ poutníka, který se na pouť vypravil z nezákonně nabytého jmění: „Alláh ti neodpoví a ani tě neučiní šťastným. Tvůj výdělek a tvá obživa je harám. Tvá pouť je odmítnuta a není přijata.“ Zaznamenal Taberání na autoritu Selemy.

Milí bratři a sestry v islámu. Mnoho z nás zde hovoří o tom, že vyzývají lid k islámu a šíří mezi ním islámskou osvětu. Vězte, že existují jen dva druhy da’wa – skutečná da’wa pro Tvář Boží a pak pokrytecká da’wa pro sebe sama. Pro své ego, které se snaží prací pro islám získat dobré jméno, prestiž a finanční výhody, nebo se jí snaží kompenzovat své neúspěchy ve svém profesním, či osobním životě. Skutečná a přijatá islámská osvěta, da’wa k Alláhu pro Tvář Boží nerozděluje a nepůsobí nepřátelství mezi muslimy, neochvějně následuje sunnu a odmítá bid’a, byť by si tím působila problémy. Opravdový dá’í si nenárokuje cizí zásluhy a ani nezdůrazňuje ty své. Tam, kde u osoby, která si osobuje práci pro islám něco z toho existuje, pak si buď jist, že nepracuje pro islám a pro Alláha, ale sama pro své chtíče. Koho da’wa působí rozkol mezi muslimy, je člověkem hříchu, neboť je řečeno v hadísech, že „se dva muslimové přátelící se navzájem, nerozejdou ve zlém, leda kvůli hříchu jednoho z nich.“ Znakem opravdové islámské osvěty je touha vizivatele být prospěšný společenství a pracovat v kolektivu. Ten, kdo není schopen práce v kolektivu a snaží se bezdůvodně pracovat sám, na vlastní pěst a podle svého, je pod vlivem šejtána. Působit rozkol a nepřátelství mezi muslimy, obviňovat je, následovat své tužby a zcestné názory je v příkré opozici k tomu, co bychom nazvali da’wá podle Koránu a Sunny. Člověk, který to ve své činnosti prokazuje, nevyzývá k ničemu jinému než ke hříchu, k bid’a a k cestě šejtána. Vznešený pravil (ve významu): „Ti, kdož vzpurní byli a život pozemský si oblíbili, těm věru peklo za útulek připravili. Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Názi’át: 37-41) Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Víra člověka nebude úplná, dokud jeho tužby nebudou v souladu s tím, s čím jsem poslán.“ Podle Ahmeda od Ibn Amra. Sejjíd bin Musejjeb říká: „Není takové autority, ani učence, ani počestného, který by neměl chyb. A čí přednosti převažují nad jeho chybami, pak se jeho chyby před jeho přednostmi zanedbávají.“ A imám Málik říká: „Sunna je jako archa Noemova, kdo je na ní, je zachráněn a kdo je mimo ni, potopí se.“ Věz, že základ ega každého člověka je velmi podobný. Touží po pohodlí, po majetku, po uznání a postavení. Naopak cesta islámu je oním sebezdokonalením, kultivací a zkrocením lidského ega. Je činitelem, motorem, který žene člověka uspokojovat své tužby pouze cestou povoleného a nikoli cestou zakázaného. Umožňuje mu dosáhnout i uznání a postavení, ale jen skrze úplné podřízení se Alláhu a přiznání Jeho nekonečné moci nad ním. A právě tento rozpor mezi chtíči lidského ega a vytčenými metami, ke kterým nás pohání síla islámu, je pravou cenou a hodnotou ráje.

Prosíme Alláha Všemohoucího, aby zlepšil náš stav, zkrotil naše ego a usměrnil naše touhy, přání a chtíče tak, aby vedli pryč od ohně a směřovali k Jeho nejkrásnější odměně. Jedině Ty, Alláhumma, jsi toho schopen. Ámín!

Usáma bin Ládin a jeho "džihád" z pozice islámu

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.

Prohlášení šejcha Abdulmálika ibn Ahmeda ar-Ramadáního o přístupech Usámy bin Ládina a jeho hnutí

Usáma bin Ládin nezná nic z vědy, není možné oněm říci, že je učencem, (ar. ‘álim), a ani studentem nauky (tálibu -l-‘ilm), a ani jím nikdy nebyl. Je pouze vůdcem revoluční války, skrze nějž bylo na světě prolito mnoho krve, a on za to bude zcela jistě zodpovědný v Den Soudu. Bůh jej obdařil bohatstvím na tomto světě a on místo aby jej využil na cestě boží, jej využil pro odrazováni jiných od této cesty. Pokud Alláh zakázal nemuslimům odrazovat od následování Boží cesty, tak co je možno říci o muslimech?

Alláh seslal (ve významu): Ti, kdož nevěří, rozdávají své jmění, aby odvraceli jiné z cesty Boží; a až je úplně rozdají, zbude jim jen zármutek a potom budou poraženi. A ti, kdož neuvěřili, budou v pekle shromážděni, aby Bůh mohl oddělit špatného od dobrého, aby mohl postavit jednoho zlého proti druhému, aby je všechny shromáždil a ujistil v pekle - a to budou ti, kdož ztrátu utrpí. (Anfál:36-37)

Je neštěstím, že tento člověk zneužil obživu, kterou ho Alláh obdařil. Usáma bin Ládin nakoupil množství zbraní a potom, co Alláh vypudil z Afghánistánu sovětské okupanty, způsobil, že se muslimové zabíjet mezi sebou. Vzniklo sedm skupin, které začaly mezi sebou navzájem bojovat. Pokud jedna z těchto skupin střetla člověka z jiné skupiny, zabili ho - a prosíme Alláha o odpuštění. To je důkazem lživosti toho, co bin Ládinovi stoupenci nazývají džihádem.

Pokud by to byl džihád, pak by jej bylo možno rozpoznat podle činů. Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Věru důsledky činů záleží na posledních činech."[1] Výsledkem jejich tzv. „džihádu“ je, že muslim zabíjí jiného muslima a prolévá bezprávně jeho krev. Do té míry, že někteří Afgánci toužili po minulé nadvládě sovětské. Považovali ji za menší zlo, než život pod vládou vzbouřenců, kteří prolévali krev muslimů a to jednoznačně učinili svou ideologií a stali se lidmi hříchu a inovace. Alláh seslal: „nezabíjejte jedince, jehož Alláh zakázal, leč podle práva.“ (An‘ám:151)

Pokud by byl jejich "džihád" skutečným džihádem na cestě Boží a pro věc Boží, pak by bojovníci odvrhli boje o moc a politické ideje. Proč by ten, kdo tvrdí, že bojuje na cestě Boží, měl říkat: „Bojoval jsem na cestě Boží a toto je jen moje zásluha a toto je jen můj úspěch.

Nechme toho. Odporuje to praxi Posla Božího صل الله عليه و سلم. Abú Músá al-Aš’arí vyprávěl: „Jeden beduín přišel k Prorokovi صل الله عليه و سلم a zeptal se jej: „Posle Boží, jeden muž bojuje pro zisk, další bojuje proto, aby se na něj vzpomínalo a další bojuje, aby zvýšil své postavení. Kdo z nich bojuje na cestě Boží?" Posel صل الله عليه و سلم odpověděl: „Ten kdo bojuje na cestě Boží je ten, který bojuje, aby slovo Boží učinil nejvyšším."[2] Někdo se zeptal i na toho, kdo bojuje z důvodu hněvu nebo klanové hrdosti. Prorok صل الله عليه و سلم zvedl hlavu, neboť ten člověk stál nad ním, a řekl: "Ten kdo bojuje na cestě Boží je ten, který bojuje aby slovo Boží učinil nejvyšším."[3]

Bojuješ-li na cestě Boží, pak ponech vládu lidem, kteří touží po vládě a řízení.

Všechny tyto skupiny říkají, že jen oni musí vést a vládnout. Jen ti jejichž bohabojnost je slabá, touží uzurpovat vládu a vůdcovství. Je to znak nedostatku víry a nedostatku bohabojnosti. K takovým patří i Usáma bin Ládin a jeho skupina al-Ká‘ida.

Napsáno během ramadánu 1422. roku hidžry v Medíně, Království Saúdské Arábie.

[1] Obecně přijímaný dle al-Buchárího a Muslima; zde je al-Buchárího verze, hadís č. 8/500 a 8/604.

[2] Sahíh Muslim, Kitábu l-imára, hadís č. 4684.

[3] Sahíh Muslim, Kitábu l-imára, hadís č. 4687 na autoritu Abú Músá al-Aš’arího.

Přikazovat vhodné a odvracet od zavrženíhodného

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu 'Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صل الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

A potom, milí bratři a sestry v islámu, Alláh učinil islám jediným přijatým náboženstvím u Něj a zlíbilo se mu dát nám islám jako náboženství. A zvolil pro nás obě svědectví, modlitbu, zekát, půst a hadždž jako pět povinností islámu. Kdo se jich drží, toho soud je v rukou Božích. A existuje ještě jedna povinnost, jeden z pilířů, na kterých islám spočívá a který určuje upřímnost víry jednotlivce – imperativ přikazování dobra a zakazování zla, ve shodě s Božími slovy (ve významu): A budiž z vás národ vyzývajících k dobru, přikazující uznalé a odvracející od špatného. A to jsou ti, kteří uspějí. (Álu ‘Imrán: 104). Alláh dž.š. také chválí muslimy: Vy jste nejlepším národem, jenž z lidí kdy vzešel. Přikazujete uznalé a odvracíte od špatného a věříte v Boha. (Álu ‘Imrán: 110) a dále koří pokrytce: Pokrytci, muži i ženy, patří jedni k druhým: přikazují zavrženíhodné a zakazují vhodné a zavírají ruce své. Zapomněli na Boha a také On na ně zapomněl, neboť pokrytci jsou věru rozvratníci. (Tewba:67). Imám al-Kurtúbí ve svém tefsíru říká: „Alláh v přikazování dobra a zakazování zla položil podstatu rozdílu mezi věřícími a pokrytci.“ Přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného je také charakteristikou, kterou Alláh v Koránu používá pro označení Svých vyvolených a blízkých, stejně jako např. modlitbu, zekát, milosrdenství a spravedlnost, jako ve verších: Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné (Tewba:71) a také: Kající se, uctívající, chválící, oslavující, sklánějící se, poklekající, přikazující vhodné a zakazující zavrženíhodné, dodržující ustanovení Boží . . . Oznam věřícím zvěst radostnou! (Tewba:112) Takto rovněž charakterizuje následovníky Proroka صل الله عليه وسلم: a těm, kdož následují posla, proroka negramotného, jehož shledají oznámeného jim v Tóře a Evangeliu, přikazujícího jim vhodné a odvracejícího od zavrženíhodného, dovolujícího pokrmy výtečné a zakazujícího jim škodlivé a snímajícího z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!“ (A’ráf:157) Moudrý Lukmán toto nařídil svému synu ihned po modlitbě: Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! (Lukmán:17) Posel Boží صل الله عليه وسلم řekl: „Kdokoli vyzývá k Cestě, bude mít odměny, jako všichni ti, kteří ho budou následovat a jim se z jejich odměny nic neubere. Kdokoli vyzývá k bludu, bude mít hříchu, jako všichni ti, kteří jej v tom následovali a i jim se jejich hřích nezmenší.“ Zaznamenal Muslim na autoritu Abú Hurejry. Huzejfa vyprávěl, že Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Budete nařizovat dobro a odvracet od zla, nebo Alláh zajisté dá nad vámi zavládnout těm nejhorším z vás, nebo na vás sešle trest a vy se k Němu budete obracet, leč On vás nevyslyší.“ Hasan dle Tirmízího. Hákim zaznamenává sahíh hadís na autoritu Džábira: „Předáky šehídů jsoiu Hamza bin Abdulmuttalib a pak člověk, který přišel k nespravedlivému vůdci, přikazoval vhodné a zakazoval zavrženíhodné a byl za to zabit.“ Nabízí se otázka, má-li člověk přestat přikazovat dobro a zakazovat zlo, pakliže sám ono dobro nečiní a onoho zla se dopouští? Učenci se v odpovědi na tuto otázku rozdělili a správný názor je ten, který použil imám Ibn Kesír. Přikazovat dobro a zakazovat zlo je povinnost, vystříhat se hříchu je povinnost a spěchat k dobru je také povinností. A nesplnění jedné povinnosti není překážkou pro plnění povinnosti jiné, nýbrž toliko argumentem proti danému člověku. Se‘íd ibnu l-Džubejr říká: „Kdyby člověk nařizoval dobro a neodvracel od zla, dokud nebude všechno toto dobro činit a dokud se nevyvaruje všeho toho zla, pak by skutečně nikdo dobro nenařizoval a nikdo od zla neodvracel.“ A není pochyb, že stav takového člověka je odsouzeníhodný, neboť nejlepším vyzyvatelem ke zlu je islámská autorita špatných mravů. Alláh s.w.t. říká: Vy, kteří věříte! Proč říkáte to, co nečiníte? Bůh velice nenávidí, že říkáte něco, co neděláte, (Saff:2-3) Ibn Kajjím říká: „Zlí učenci sedí před branami ráje a vyzývají k němu svými slovy, ale svými činy lidi od ráje odpuzují. Kdykoli je pak jejich slova vyzvou: „Vejděte do ráje!“ jejich činy říkají: „Neposlouchejte je, veřejně jsou vůdci a potají jsou vzbouřenci a zbojníky.“

Milí bratři a sestry, Alláh Nejvznešenější říká (ve významu): A tak jsme z vás učinili národ prostřední, abyste byli svědky o lidech a aby Posel byl svědkem o vás. (Bekara:143) a také: A bojte se pokušení, jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání! (Anfál:25) Ibn Abbás vypráví, že Posel Boží صل الله عليه وسلم řekl: „Nikdy se nezastavuj u člověka, kterého nespravedlivě zabíjejí, protože se Boží prokletí spouští na ty, kteří jsou okolo něj a nebrání ho. Ani se nikdy nezastavuj u osoby, která bezprávně ubližuje druhým, protože se Boží prokletí spouští na ty, kteří jsou okolo ní a nebrání jí v tom.“ Hasan dle Bejhekího. Ibn Abbás říká: „Alláh zakázal věřícím přítomnost jakéhokoli zla mezi nimi, jinak je zlo obklopí všechny.“ Nenávidět zlo jen srdcem je nejslabší víra podle sahíh hadísu na autoritu Ibn Mes’úda, který uvádí Muslim. Alí bin Abú Tálib říká: „První džihád, ve kterém budete přemoženi, je džihád rukama, pak džihád jazyky a nakonec džihád srdci. Když srdce neschvaluje to, co je dobré a neodsuzuje to, co je zlé, je zatvrzelé a vše staví naopak.“ Zapomenutí na tento vznešený princip přikazování dobra a zakazování zla je důvodem zkázy. Věčným mementem nám všem budiž Prorokova odpověď na Zejnebinu otázku: „Budeme zničeni, ač mezi námi budou i dobří?“ „Ano, bude-li mnoho zkaženosti,“ odpověděl jí tehdy Prorok صل الله عليه وسلم. Podle Muslima. Huzejfa říká: „Živou mrtvolou je ten, který neodsuzuje zlo ani svou rukou, ani svým jazykem, ani svým srdcem.“ Jen skrze něj je Boží pomoc a záchrana, dle slov Nejvyššího: On pomůže těm, kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. (Hadždž:41) Pracujme tedy na přikazování vhodného a zavrženíhodného v prvé řadě u nás samých, abychom mi sami byli vzorem, zlepšujme stav morálky a zbožnosti v rámci své rodiny i muslimské komunity a snažme se předat pravdy islámu i těm, kterým se Božího poselství v čisté a nepokřivené formě ještě nedostalo.

Alláhumma, upevni naše paty na Tvé Zjevené Pravdě a Cestě. Učiň z nás pevné, neochvějné, pokorné a spravedlivé a nedej nám zhynout skrze naši slabost, lhostejnost. Pane, odstraň z našich srdcí pokrytectví a učiň nás vznešenými a respektovanými na světě tomto a zachráněnými a odměněnými v životě po smrti. Ámín!

Zásady správné výzvy k islámu

Učenec Abú 'Uwejs Kajs al-Istifán se narodil v Iráku, byl křesťanem, ale - chvála Alláhu, přijal islám. Studoval šarí'u a nauku o hadísech na Islámské univerzitě v Medíně, kde zužitkoval své znalosti z dob, kdy vedl mezináboženský dialog.
Tyto znalosti shrnul do několika zásad:
1. Kontroluj vlastní emoce.
2. Užívej pravdivé údaje.
3. Ustanov shodu, kdy se shodnete a kdy se opravdu různíte.

Učenec Abú 'Uwejs Kajs al-Istifán se narodil v Iráku, byl křesťanem, ale - chvála Alláhu, přijal islám. Studoval šarí'u a nauku o hadísech na Islámské univerzitě v Medíně, kde zužitkoval své znalosti z dob, kdy vedl mezináboženský dialog.
Tyto znalosti shrnul do několika zásad:
1. Kontroluj vlastní emoce.
2. Užívej pravdivé údaje.
3. Ustanov shodu, kdy se shodnete a kdy se opravdu různíte.
4. Neakceptuj žádné tvrzení bez odůvodnění.
5. Uváděj nejprve důvody ze šarí'y (Korán, Sunna, Idžma' a názory sahábů, kijás) a pak teprve z vlastní logiky (rozum jest podřízen šarí'i, nikoliv naopak)
6. Použij nejprůraznější (nejvíce historicky autentický i známý) argument hned na začátku.
7. Kontroluj správnost a ověřitelnost všeho, co jste vyřkli (vždy uveď přesné reference zdroje nebo odkazu: jméno autora (učence, odborníka) , název knihy , číslo strany, vydání a pod.)
8. Buď hoden úcty a buď uctivý .
9. Dej druhým šanci mluvit (vyslechni i druhou stranu)
10. Představ si situaci a okolnosti, ve kterých se nalézá protivník.
11. Nikdy nepopírej a neodvrhuj argumenty protivníka, jsou-li
opodstatněné.
12. Neříkej nepravdivé a nepotvrzené věci (např.: "Omar ibnu l-Chattáb přečetl celý Korán v jednom rek'átu" nebo "Alí ibn Abú Tálib zabil 100 000 nepřátel v jedné jediné bitvě a v další opět 100,000").
13. Diskutuj na téma pravdy a nikoliv na téma charakteru daných učenců.
14. Každá diskuse o daném tématu má své místo a čas (např. mnohem více času je potřeba věnovat pro Tewhíd (Jedinost Boží) a ne upotřebení miswaku (tj. dřívka na čištní zubů), mnohem více času je třeba věnovat zákazu lichvy a nikoliv zákazu nošení hedvábí muži.
15. Musíš znát zásady a cíle Islámu, o čem hovoří šarí'a, fikhu, nauka o hadísech a další. Jedním z cílů šarí'y je opustit zlo a přidat se k dobru.
16. Povinností je, aby bylo použito správné islámské terminologie (např. užít slova „džihád“ (úsilí, boj proti něčemu) a ne „harb“ (válka), užít slovo „salát“ - "modlitba" a nikoliv „du'á“ - "prosebná modlitba" pokud se mluví o normální modlitbě)

Islám zakazuje teroristické útoky na civilisty

بسم الله الرحمان الرحيم
Fetwa Shromáždění nejvyšších islámských učenců Království Saúdské Arábie

Všechna chvála náleží jedině Bohu, mír a požehnáni jeho poslednímu Poslovi, jeho rodině a jeho společníkům.

بسم الله الرحمان الرحيم
Fetwa Shromáždění nejvyšších islámských učenců Království Saúdské Arábie

Všechna chvála náleží jedině Bohu, mír a požehnáni jeho poslednímu Poslovi, jeho rodině a jeho společníkům.

Ve středu 13 Rabi`u l-Awwel 1424. roku hidžry se v Rijádu konalo setkáni rady nejvyšších učenců[1], kde se projednávalo stanovisko vůči terorismu a škodách které se staly muslimům a jiným lidem.

Je všem známo že šarí‘a (islámské náboženské zákonodárství) islámu bylo sesláno, aby ochráňovalo pět věcí a trestalo jakékoli porušeni jejich svátosti.

Jsou jimi náboženství, život, majetek, čest a rozum

Muslimové se navzájem neliší ve svých pohledech na to, že porušení bezpečí těch, kteří na něj mají právo je zakázáno (harám). Lidé kteří mají podle víry muslimů právo na ochranu jsou:

1. Muslimové. Nikdy není povoleno zaútočit proti jakémukoliv muslimovi, ani jej bezprávné zbavit jeho života. Člověk který tento čin vykoná, se dopouští ohromného hříchu, který je jedním z velkých hříchů, nazývaných kabá'ir! Alláh Nejvyšší řekl (ve významu): Kdokoliv zabije úmyslně věřícího, bude jeho odměnou peklo a bude v něm nesmrtelný. A Alláh se naň rozhněvá a prokleje ho a připraví mu trest strašný. (Nisá´:93) A také řekl: Ten jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. (Máida:32) Mudžáhid řekl o tomto verši: „Tímto se ukazuje, jak velkým prohřeškem je zabíti člověka bez právního důvodu.“ Posel Božíصل الله عليه وسلم řekl: „Prolít krev muslima, který svědčí že není božstva kromě Boha a že já jsem jeho Posel, je zakázáno, s výjimkou tří případů: Trest za zabití jiného člověka, trest ženatého cizoložníka a vdané cizoložnice a osoby, která opustí víru a společenství muslimů.“[2] Prorok صل الله عليه وسلمřekl: "Konec světa je méně podstatný pro Alláha než zabiti jednoho Muslima."[3] Jednoho dne se Ibn Omar podíval na Ka‘bu a řekl: "Jak jsi velká, a jak velká je tvoje svátost, a přesto věřící je pro Alláha ještě více svatý než ty." (tj. Al-Haram, posvátný okrsek Ka’by v Mekce, je uchráněn války a prolévání krve, ale věřící má ještě větší právo na bezpečí a ochranu před prolitím jeho krve.)
Usáma bin Zejd řekl: „Posel صل الله عليه وسلمnás vyslal k al-Hurúqa[4] a z rána jsme je napadli a zvítězili jsme. Já a jeden z lidí ansár jsme začali stíhat jednoho z nich, až jsme jej dohonili. Ten člověk tehdy řekl: "Lá iláhe ille lláh.“[5] Když jsme to uslyšeli, člověk z ansár s ním již nebojoval, ale já jsem s ním bojoval a zabil jej. Když jsme se vrátili, Prorok صل الله عليه وسلمse dověděl o tom činu a řekl: „Ó Usámo! Což jsi jej zabil potom co řekl lá iláhe ille lláh?" Odpověděl jsem: "Řekl to jen proto, aby se zachránil." Poselصل الله عليه وسلمto ale tak často vzpomínal, že jsem toužil po tom, abych nepřijal islám před tímto dnem.“ (tzn. že Usáma toužil po tom, aby se ten čin nestal v době kdy byl muslimem a přijetí islámu by jej smazalo)."[6]
Tedy Prorok صل الله عليه وسلم nepřijal vysvětlení Usámy bin Zejda, tedy názor že Usáma zabil modloslužebníka, který bojoval proti nim a slova šehády vyřkl teprve po tom, co byl tváři v tvář smrti. Tyto všechny texty, stejně jako jiné, ukazují, jak vážná je svátost krve muslima a jak velký je zákaz zabití muslima, vyjma důvodu jasně ustanoveného v šarí‘i. Tedy není povoleno bezprávně brojit proti jakémukoliv muslimovi nebo muslimce. A stejně jako krev i majetek muslimů je zakázán, když Posel صل الله عليه وسلم řekl v Mekce během své poslední pouti během kázání na planině ‘Arefát: "Vaše krev a vaše vlastnictví jsou svaté pro vás navzájem, stejně jako svatý je pro vás tento den, v tom vašem svatém místě, v tom vašem svatém měsíci."[7]

2. Nemuslimové. K osobám, jejíchž život je chráněn islámským zákonodárstvím, patří tito nemuslimové:

a) se kterými je uzavřena smlouva o neútočení

b) kteří jsou zimmí, tj. nemuslimští občané islámského státu, platící specifickou daň z hlavy (ar. džizja), která se odvádí na každou osobu v nemuslimské rodině a výtěžek je věnován na společnou obranu obyvatelstva

c) kteří hledají u muslimů azyl a ochranu

Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Zabije-li muslim osobu, která uzavřela s muslimy smlouvu o míru, neucítí vůni ráje, i přesto že je možno ji cítit ze vzdálenosti čtyřiceti let.“[8] Komukoli vládce povolí vstup do země muslimů, spolu s dohodou a slibem jeho bezpečnosti, jeho život i majetek jsou pod ochranou muslimů. Ublížit této osobě je zakázáno a kdokoliv ji zabije, ten ve shodě s tím co řekl Prorok صل الله عليه وسلم "neucítí vůni ráje" A to je velmi vážné varování pro každého, kdo utočí na osobu, jejíž bezpečí je garantováno. Je také známo, že ochrana lidí islámu je kolektivní ochranou. Prorok صل الله عليه وسلم řekl: "Krev věřících si je rovná..."
A když Umm Hání poskytla azyl (tj. garantovala ochranu, majíce z toho zisk) jednomu modloslužebníkovi v roce vítězství (tj. znovuosvojení Mekky) a Alí bin Abí Tálib chtěl tohoto muže zabít, Umm Hání šla k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná) a zpravila jej o tom, načež Prorok صل الله عليه وسلم řekl: „Udělili jsme azyl tomu, komu jsi jej udělila ty, Umm Hání." V tomto konkrétním případě jde o to, že člověk, který přichází do země a má garanci osobní bezpečnosti, nebo obdržel přísahu bezpečí od osoby, která vládne, z důvodu užitku a tato osoba získala od vládce slib, tehdy není povoleno poškozovat práva ani útočit proti oné osobě a jejímu majetku.

Porušení práv všech vzpomenutých skupin lidí, která jsou jim garantována šarí’ou je hanebný zločin a hřích před Bohem i před soudními instancemi islámského státu – a to hned z několika důvodů:

1. Je to útok proti svátosti islámského státu, skrze teror vůči těm, komu islámské zřízení garantuje bezpečnost.

2. Je zakázáno zbavit života ty, kdo jsou chráněni šarí’atským zákonodárstvím.

3. Je zakázáno ničit majetek těch, kdo jsou pod ochranou.

Shromážděni nejvyšších islámských učenců vysvětlilo tuto záležitost s cílem varovat muslimy, aby nevstoupili do věcí, které jsou zničující a jsou zakázány, aby byli varováni před plány šejtána. Šejtán nikdy nespí a číhá na muslima, snaží se jej svést ke zničení, cestami extremismu, bid‘a ve víře, nebo v odpadnutí od víry. A spása leží jedině u Alláha. Šejtánovi nezáleží na způsobu, kterým zvítězí nad poddanými Alláha, neboť obě cesty – i extremismus i odvržení víry, jsou cestami šejtána, které způsobují, že člověk podlehne trestu a hněvu Milostivého.

Každý bezprávný akt teroru vůči nevinným, jako vyhození se do povětří a tím vykonáni sebevraždy, podléhá také rozsudkům ze slov Posla صل الله عليه وسلم: „Ten kdo se na tomto světě čímkoliv zabil, tím stejným jej Alláh potrestá v den soudu."[9]
Tedy ten, kdo koná sebevraždu výbušnou náloží, tato zbraň zůstane v jeho rukou a bude se jí vraždit v pekelném ohni navždy.

A dále nechť každý člověk ví, že nepřátelé se snaží jakýmkoliv způsobem zničit společenství muslimů. Mají radost z každého důvodu, který jim umožní stát se dominantními nad společenstvím muslimů, který v jejích mínění ospravedlňuje ponížení muslimů a vykořisťování jejich bohatství. Proto též, kdo jim pomáhá v dosažení jejich cíle a otevírá jím cestu mezi muslimy a jejich země, ten jim pomáhá v ubližování muslimům a jejich dominanci nad nimi. A to patří k největším zločinům.

Proto je také povinností všech je dbát o šarí’atskou vědu, která se opírá o Korán a Sunnu a je ve shodě s chápáním selef (tj. správných předků) této ummy. Povinností je také dbát na zakazování zla, přikazování dobra a vzájemnou pomoc na cestě pravdy. A toho je v naší době potřeba více, než v jiných dobách.

Povinností muslimské mládeže je, aby dobře smýšlela o svých učencích, aby od nich čerpala znalost, aby pochopila, že nepřátelé muslimů usilují rozdmýchat nenávist mezi učenci a mládeží i mezi učenci a vládci, tak aby jejich síla byla oslabena, efektem čehož se pro nepřátele stane snažší získat kontrolu nad muslimy.

Nechť Alláh ochrání všechny od úkladů jeho nepřátel. Povinností všech muslimů je bohabojnost jak v soukromí, tak i veřejně, a projevovat otevřené a upřímné pokání za své hříchy. Žádny trest není poslán z jiného důvodu než z důvodu hříchu, a žádny trest nebude zrušen jinak než skrze pokání a sebenápravu.

Prosíme Alláha, aby zlepšil situaci muslimů a vzdálil země muslimů od všeho zlého a negativního. Mír a požehnáni nechť spočine nad naším Poslem Muhammedem, jeho rodinou a jeho společníky.

[1] Členy shromáždění v 1424H byli: ‘Abdulazíz bin Abdulláh bin Muhammed Álu š-Šejch; Sálih bin Muhammed al-Lehejdán; Abdulláh bin Sulejmán al-Muní‘; `Abdulláh bin Abdurrahmán al-Ghudeján; Dr. Sálih bin Sálih al-Fewzán; Hasan bin Dža‘fer al-‚Atámí; Muhammed bin Abdulláh as-Subejjil; Dr. Abdulláh bin Muhammed bin Ibráhím Álu š-Šejch; Muhammed bin Sulejmán al-Bedr; Dr. Abdulláh bin Muhsin at-Turkí; Muhammed bin Zejd as-Sulejmán; Dr. Bekr bin Abdulláh Abú Zejd (nepřítomen kvůli nemoci) Dr. Abdulwehháb bin Ibráhím as-Sulejmán (nepřítomen); Dr. Sálih bin Abdulláh al-Humejd; Dr. Ahmed bin Sejr al-Mubárakí; Dr. Abdulláh bin Alí ar-Rukbán; Dr. Abdulláh bin Muhammed al-Mutlák

[2] Sahíhu l-Buchárí; Sahíhu Mulim. Obecně přijatý.

[3] Sunen an-Nesáí, na autoritu Abdulláha ibn Amra.

[4] Kmen modloslužebníků, kteří byli ve válce s muslimy.

[5] Není božstva kromě Boha.

[6] Sahíh Buchárí.

[7] Sahíh Muslim.

[8] Zaznamenal al-Buchárí na autoritu Abdulláha bin Amr bin al-Ás.

[9] Abú Awána v Mustechredž od Sábita bin ad-Dahháka.