بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh v Koránu přísahá:
وَالْفَجْرِ ﴿١﴾ وَلَيَالٍ عَشْرٍ ﴿٢﴾ وَالشَّفْعِ وَالْوَتْرِ ﴿٣﴾ وَاللَّيْلِ إِذَا يَسْرِ ﴿٤﴾ هَلْ فِي ذَٰلِكَ قَسَمٌ لِّذِي حِجْرٍ ﴿٥﴾
„Při úsvitu a při nocích deseti a při spárovaném a jedinečném a při noci, když ubíhá! Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?“ (Fedžr: 1-5)
Vznešený Alláh ze své milosti v některých časech násobí odměnu za dobré skutky, opouští špatné činy a usnadňuje svým služebníkům konání dobra. Šťastný proto je ten, kdo je využije a získá jejich dobro. A ten, kdo je líný, kdo je odignoruje a kterému uplynou, aniž by je jakkoli využil, zažije opravdovou ztrátu. K takovým obdobím roku patří i tyto dny – prvních deset dní měsíce zu l-hidždža. V citovaných verších o nich Alláh mluví a vyzdvihuje tyto dny nad ostatní. On je vyvolil nad ostatní dny a učinil je nejlepšími v roce. Při nich i přísahá, aby podtrhl jejich významnost a postavení.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَا الْعَمَلُ فِي أَيَّامِ الْعَشْرِ أَفْضَلَ مِنَ الْعَمَلِ فِي هَذِهِ
„Není dní, v nichž by byl dobrý skutek Alláhu milejší, nežli v těchto dnech.“
Jeho společníci se ho zeptali: „Posle Boží, dokonce ani džihád na cestě Boží?“ A on jim odpověděl:
وَلاَ الْجِهَادُ، إِلاَّ رَجُلٌ خَرَجَ يُخَاطِرُ بِنَفْسِهِ وَمَالِهِ فَلَمْ يَرْجِعْ بِشَىْءٍ
„Dokonce ani džihád na cestě Boží, leda že by člověk vyrazil a vystavil nebezpečí i sebe i všechen svůj majetek a nevrátilo se nic.“1
Dobrý skutek zde odkazuje na jakékoli dobro, povinnost či doporučený akt, půst, milodar či dobré slovo a dokonce i zanechání čehokoli prostopášného. Cokoli povinného vykonáme, je hodnotnější než stejná povinnost kdykoli jindy v roce a cokoli dobrovolného vykonáme, je hodnotnější, než stejný skutek kdykoli jindy během roku.
Mezi těmito dny je také velmi významný den, den ‘Arafa. Staní na planině ‘Arefa je nezbytná podmínka platnosti velké pouti. Dále se mezi nimi nachází i den oběti. Tyto jsou nejvýznamnější u Alláha, neboť ‘Abdulláh ibn Kurt رضي الله عنه uvádí slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم:
أعظمُ الأيامِ عندَ اللهِ يومُ النحرِ، ثمَّ يومُ الْقَرِّ
„Největším dnem u Alláha je Den oběti a potom den pobytu na Miná.“2
V těchto dnech se otevírají brány mnoha podob dobra a usnadňuje se mnoho dobrých skutků – obzvláště je pak zdůrazňován příkaz konat pouť do Mekky, kvůli Slovům Božím:
وَأَتِمُّوا الْحَجَّ وَالْعُمْرَةَ لِلَّهِ
„Konejte pečlivě pouť i malou pouť kvůli Bohu!“ (Bekara: 196)
Kdo není schopen se pouti zúčastnit, tomu jsou předepsány alespoň sváteční modlitby.
Připomínat si Alláha nepovinnými modlitbami, recitací Koránu, zikrem a dalším dobrovolným uctíváním, protože Alláh Vznešený o dnech pouti říká:
وَاذْكُرُوا اللَّهَ فِي أَيَّامٍ مَّعْدُودَاتٍ
„Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech!“ (Bekara: 203)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
ما مِن أيَّامٍ أعظمُ عِندَ اللهِ ولا أحَبُّ إليه مِن العَملِ فيهنَّ مِن هذه الأيَّامِ العَشرِ؛ فأَكْثِروا فيهِنَّ مِن التَّهليلِ، والتَّكبيرِ، والتَّحْمِيد
„Není žádných dní velkolepějších u Alláha, v nichž by byl vykonaný čin Alláhu milejší, nežli je v těchto deset dnech. Proto v nich co nejvíce vyjadřujte Boží Jedinost, velebte Alláha a chvalte Ho.“3 Proto je předepsán tekbír jak v nevymezené formě kdykoli od prvního dne tohoto měsíce až do posledního z dní pobytu v Miná, stejně jako ve vymezené podobě vždy po každé povinné modlitbě počínaje ranní modlitbou dne ‘Arefa až po modlitbě ‘asr posledního dne tešríku pro každého, kdo není poutníkem.
Dobrovolný půst alespoň v den ‘Arefa, nebo i po všech deset dní, ale to není nutností. Abú Katáda رضي الله عنه slyšel od Posla Božího صلى الله عليه وسلم následující slova:
صِيامُ يومِ عَرَفَةَ، إِنِّي أحْتَسِبُ على اللهِ أنْ يُكَفِّرَ السنَةَ التي قَبلَهُ، والسنَةَ التي بَعدَهُ
„Za půst v den ‘Arefa doufám, že mi Alláh odpustí mé hříchy za předcházející i za následující rok.“4
Porážení obětin, neboť Všemohoucí Alláh říká:
وَالْبُدْنَ جَعَلْنَاهَا لَكُم مِّن شَعَائِرِ اللَّهِ لَكُمْ فِيهَا خَيْرٌ ۖ فَاذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ عَلَيْهَا صَوَافَّ ۖ فَإِذَا وَجَبَتْ جُنُوبُهَا فَكُلُوا مِنْهَا وَأَطْعِمُوا الْقَانِعَ وَالْمُعْتَرَّ ۚ كَذَٰلِكَ سَخَّرْنَاهَا لَكُمْ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ
„A učinili jsme pro vás dobytčata obětmi při obřadech Božích a je v tom pro vás dobro. A vzpomínejte jména Božího nad nimi, když stojí v řadě. A když se jejich boky zhroutí, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě prosící. A takto jsme vám podmanili obětní zvířata – snad budete vděční!“ (Hadždž: 36)
Kdo se rozhodne obětovat vlastní rukou, nechť nestříhá ani vlasy, ani nehty. Toto se nevztahuje na ostatní členy jeho domácnosti, ani na ty, za které bude obětovávat jiný obětník.
(…)
Služebníci Boží!
Džábir رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِذَا كَانَ يَوْمُ عَرَفَةَ إِنَّ اللَّهَ يَنْزِلُ إِلَى السَّمَاءِ الدُّنْيَا فَيُبَاهِي بِهِمُ الْمَلَائِكَةَ فَيَقُولُ: انْظُرُوا إِلَى عِبَادِي أَتَوْنِي شُعْثًا غُبْرًا ضَاجِّينَ مِنْ كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ أُشْهِدُكُمْ أَنِّي قَدْ غَفَرْتُ لَهُمْ فَيَقُولُ الْمَلَائِكَةُ: يَا رَبِّ فُلَانٌ كَانَ يُرَهَّقُ وَفُلَانٌ وَفُلَانَةُ قَالَ: يَقُولُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ: قَدْ غَفَرْتُ لَهُمْ. فَمَا مِنْ يَوْمٍ أَكْثَرَ عَتِيقًا مِنَ النَّارِ مِنْ يَوْمِ عَرَفَةَ
„Když nastoupí den ‘Arefa, Alláh věru sestupuje na pozemské nebe a chlubí se před anděly Svými služebníky. Říká: „Podívejte na Mé služebníky, přicházejí ke Mně rozcuchaní, zaprášení, plačíce, ze všech rozsedlin hlubokých, buďte Mými svědky, že jsem jim odpustil.“ Andělé řeknou: „Ale ten a ten zhřešil, tam ten také a i tamta žena.“ Ale Alláh Vznešený řekne: „Už jsem jim odpustil!“ A není dne, kdy by Alláh vykoupil z Ohně více lidí, nežli v den ‘Arefa.“5
Toto je další šance pro nás, jak se upřímně navrátit na přímou cestu Alláha Vznešeného, kterou nás Alláh poctil. Což si můžeme, ó služebníci Boží, nechat takovou příležitost ujít?
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 969.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1765; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 19075. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1064.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 5446; ad-Dárekutní v al-‘Ilel, 12/376 a toto je jejich znění. Podobné hadísy uvádí i at-Taháwí v Šerhu l-muškili l-ásár, hadís č. 2971; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 11116; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 3758. Jako sahíh ho doložil Ahmed Šákir v Techrídžu Musnedi Ahmed, 7/224.
- Jako součást delšího hadísu zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1162.
- Zaznamenal Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 2840; al-Beghawí v Šerhu s-sunna, hadís č. 1931; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 4068, jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnaút.