بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh pravil:
وَكُلًّا نَّقُصُّ عَلَيْكَ مِنْ أَنبَاءِ الرُّسُلِ مَا نُثَبِّتُ بِهِ فُؤَادَكَ ۚ وَجَاءَكَ فِي هَٰذِهِ الْحَقُّ وَمَوْعِظَةٌ وَذِكْرَىٰ لِلْمُؤْمِنِينَ
„A vyprávíme ti toto vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i varování a připomenutí věřícím.“ (Húd: 120)
Svátek – ‘Íd, je něco, co se vrací periodicky v čase či v místě nebo v obojím. Proto není jen oslavou, ale i památkou na historické milníky, které si připomínáme i naším uctíváním.
Anas ibn Málik رضي الله عنهما vypráví, že Alláh zrušil všechny dosavadní svátky, jako byly dva dny veselic z doby džáhilíje, dvěma svátky islámskými, o nichž Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
قَدْ أَبْدَلَكُمُ اَللَّهُ بِهِمَا خَيْرًا مِنْهُمَا: يَوْمَ اَلْأَضْحَى, وَيَوْمَ اَلْفِطْرِ
„Alláh vám je nahradil dvěma ještě lepšími dny – dnem oběti a dnem přerušení půstu.“1
Svátek oběti, který právě prožíváme, nám přináší několik ponaučení. Prvním je neměnnost a kontinualita ve věci věrouky a tewhídu, tradující se minimálně od doby Posla Božího Ibráhíma, mír s ním, o němž Alláh praví:
وَمَنْ أَحْسَنُ دِينًا مِّمَّنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ وَاتَّبَعَ مِلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا ۗ وَاتَّخَذَ اللَّهُ إِبْرَاهِيمَ خَلِيلًا
„Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Boží, koná dobré skutky a následuje vyznání Abrahama, jenž byl hanífem? A učinil Bůh Abrahama Svým nejbližším přítelem.“ (Nisá´: 125)
Náš svátek je připomínkou jeho víry a jeho kroků, které podnikl, když zanechal z příkazu Božího svou manželku Hádžer s malým synem Ismá’ílem, mír s ním, později taktéž prorokem, v údolí, kde nic neroste, plně se podřizujíce Božím příkazům a jeho Zákonu, jak vzpomíná i Alláh, citujíce jeho slova ve Své Knize:
رَّبَّنَا إِنِّي أَسْكَنتُ مِن ذُرِّيَّتِي بِوَادٍ غَيْرِ ذِي زَرْعٍ عِندَ بَيْتِكَ الْمُحَرَّمِ رَبَّنَا لِيُقِيمُوا الصَّلَاةَ فَاجْعَلْ أَفْئِدَةً مِّنَ النَّاسِ تَهْوِي إِلَيْهِمْ وَارْزُقْهُم مِّنَ الثَّمَرَاتِ لَعَلَّهُمْ يَشْكُرُونَ
„Pane náš, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu – snad budou vděční!“ (Ibráhím: 37)
Podle Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما se Hádžer sama Ibráhíma ptala. „Alláh ti to přikázal?“ Když jí odpověděl souhlasně, uposlechla ho a byla s tím spokojená, což vyjádřila slovy: “Alláh nás nenechá napospas.”2
Pohleďte nejen na sílu víry tohoto muže, jednoho z největších Božích Poslů a Proroků – ale i jeho ženy! Jak moc v dnešní době, kdy jsou podvraceny odvěké pravdy Božího Zákona, mnohdy i ve vztahu k otázkám žen a rodiny, potřebujeme takové muže a zvláště i takové ženy, aby naše rodiny byly pevné a my vychovávali další a další generace v poslušnosti Božímu Zákonu! Jakkoli se zdá být nějaký Boží příkaz obtížný, znevýhodňující, neobvyklý či zdánlivě překonaný, pamatujme, že Alláh nás nenechá napospas a právě skrze tento příkaz se projeví naše síla!
Podobně tomu, když Ibráhím viděl ve snu, jak má obětovat syna, jak ve Své Knize vypráví všemohoucí Alláh:
فَلَمَّا بَلَغَ مَعَهُ السَّعْيَ قَالَ يَا بُنَيَّ إِنِّي أَرَىٰ فِي الْمَنَامِ أَنِّي أَذْبَحُكَ فَانظُرْ مَاذَا تَرَىٰ ۚ قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ ۖ سَتَجِدُنِي إِن شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ
„A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ (Sáffát: 102)
Jak moc je dnes zapotřebí takových otců a obzvláště takových potomků v dnešní době, kdy se mnozí synové a dcery této ummy odrodili odvěkým islámským principům a přijali za své pomýlené zvyklosti a názory všech okolo sebe do té míry, že od nich nejsou k rozeznání!
Podobně, tak jako se Ibráhímovi a Ismá’ílovi, mír s nimi oběma, zjevoval šejtán, aby je odvrátil od jejich záměru oběti, a oni ho odháněli drobným kamením, je i nám poručeno během pouti symbolicky kamenovat šejtána. Ve skutečnosti tak činíme každý jeden den, kdy jsme z různých důvodů při mnoha různých příležitostech sváděni k neuposlechnutí Božího Zákona a zradě Alláhem zjevených zásad.
Ibráhím se svým synem dobudovali Ka’bu, načež prosili Alláha, jak Alláh praví:
وَإِذْ يَرْفَعُ إِبْرَاهِيمُ الْقَوَاعِدَ مِنَ الْبَيْتِ وَإِسْمَاعِيلُ رَبَّنَا تَقَبَّلْ مِنَّا ۖ إِنَّكَ أَنتَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ ﴿١٢٧﴾ رَبَّنَا وَاجْعَلْنَا مُسْلِمَيْنِ لَكَ وَمِن ذُرِّيَّتِنَا أُمَّةً مُّسْلِمَةً لَّكَ وَأَرِنَا مَنَاسِكَنَا وَتُبْ عَلَيْنَا ۖ إِنَّكَ أَنتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ ﴿١٢٨﴾ رَبَّنَا وَابْعَثْ فِيهِمْ رَسُولًا مِّنْهُمْ يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِكَ وَيُعَلِّمُهُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَيُزَكِّيهِمْ ۚ إِنَّكَ أَنتَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ ﴿١٢٩﴾ وَمَن يَرْغَبُ عَن مِّلَّةِ إِبْرَاهِيمَ إِلَّا مَن سَفِهَ نَفْسَهُ ۚ وَلَقَدِ اصْطَفَيْنَاهُ فِي الدُّنْيَا ۖ وَإِنَّهُ فِي الْآخِرَةِ لَمِنَ الصَّالِحِينَ ﴿١٣٠﴾
„Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: „Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí! Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný! Pane náš, vyšli mezi obyvatele města tohoto posla ze středu jejich, aby jim sděloval znamení Tvá, naučil je Písmu a vědění a očistil je, vždyť Tys věru mocný i moudrý!“ A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahamovu než ten, kdo v duši své je pošetilý? My vyvolili jsme si Abrahama již na tomto světě a na onom světě on věru je mezi bezúhonnými.“ (Bekara: 127-130)
Ibráhímovi je následně nařízeno volat k vykonání hadždže, slovy Božími:
وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ ﴿٢٧﴾ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ عَلَىٰ مَا رَزَقَهُم مِّن بَهِيمَةِ الْأَنْعَامِ ۖ فَكُلُوا مِنْهَا وَأَطْعِمُوا الْبَائِسَ الْفَقِيرَ ﴿٢٨﴾ ثُمَّ لْيَقْضُوا تَفَثَهُمْ وَلْيُوفُوا نُذُورَهُمْ وَلْيَطَّوَّفُوا بِالْبَيْتِ الْعَتِيقِ ﴿٢٩﴾ ذَٰلِكَ وَمَن يُعَظِّمْ حُرُمَاتِ اللَّهِ فَهُوَ خَيْرٌ لَّهُ عِندَ رَبِّهِ
„A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého! Potom nechť skončí se náporem svým, vyplní přesně sliby své a vykonají obcházení okolo Chrámu starobylého.“ A takto konejte! A kdo v úctě bude mít posvátné věci Boží, bude to pro něj lepší u Pána jeho.“ (Hadždž: 27-30)
Když se Ibráhím táže, koho má k pouti vyzvat, když nikdo, kdo by ho zaslech, v okolí není, Alláh mu odpovídá, že na něm je vyzvat, zatímco On Sám garantuje doručení výzvy. A pravdivost Jeho slibu a důvěryhodnost Jeho garance vidíme každý rok v těchto dnech dodnes během rituálů pouti. Poutník obětuje majetek, čas, sílu i obětinu.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَمِنْ حَيْثُ خَرَجْتَ فَوَلِّ وَجْهَكَ شَطْرَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ ۚ وَحَيْثُ مَا كُنتُمْ فَوَلُّوا وُجُوهَكُمْ شَطْرَهُ لِئَلَّا يَكُونَ لِلنَّاسِ عَلَيْكُمْ حُجَّةٌ إِلَّا الَّذِينَ ظَلَمُوا مِنْهُمْ فَلَا تَخْشَوْهُمْ وَاخْشَوْنِي وَلِأُتِمَّ نِعْمَتِي عَلَيْكُمْ وَلَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
„A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné; a kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím, aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě těch z nich, kdož jsou nespravedliví, avšak těch se neobávejte! Obávejte se Mne, abych mohl dovršit dobrodiní své vůči vám – snad budete správnou cestou vedeni!“ (Bekara: 150)
Hadždž je připomínkou Boží Jedinosti a Jedinečnosti a také jednoty muslimů. Otáčíme se všichni ke stejné kible. Nemodlíme se ke Ka’bě, ale ona nám udává směr. Od Ka’by jsme různě daleko, někteří bezprostředně blízko, jiní tisíce kilometrů, ale cíl máme stejný a Ten, koho uctíváme, je jeden a tentýž.
Radujme se v den svátku. Toto jsou dny radosti a veselí, společného hodování a štěstí z vykonaného uctívání. Proto je v nich zakázán půst. Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَا صَوْم فِي يَوْمَيْنِ: الْفطر وَالضُّحَى
„Není půstu ve dvou dnech – v den přerušení půstu a v den oběti.“3
Mysleme ale i na strádající a pomáhejme jim, probuďme ve svém srdci v tyto vznešené dny svůj cit jak pro službu Jedinému Pravému Bohu, tak i pro jednotu muslimské ummy a vědomí spolupatřičnosti k nejlepšímu lidskému společenství v dějinách, neboť Vznešený Alláh praví:
إِنَّ هَٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
„Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte tedy jedině Mne!“ (Anbijá: 92)
A také:
كُنتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ
„Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha.“ (Áli ‘Imrán: 110)
Prosíme Alláha o krásné a mírumilovné prožití nadcházejících svátků a o přijetí našich zbožných skutků i poutě poutníků. Ámín!
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1134; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1556, v podobném znění i Ahmed v Musnedu, hadís č. 12006. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Salátu l-‘ídejn, hadís č. 39.
- Viz an-Newewí v Rijádu s-sálihín, podání č. 1867.
- Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1995; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1140.