بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
وَإِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ ۖ لَّا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ الرَّحْمَٰنُ الرَّحِيمُ
„Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milostiplného, smilovného.“ (Bekara: 163)
A svému Poslu صلى الله عليه وسلم přikázal:
قُلْ أَفَرَأَيْتُم مَّا تَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ إِنْ أَرَادَنِيَ اللَّهُ بِضُرٍّ هَلْ هُنَّ كَاشِفَاتُ ضُرِّهِ أَوْ أَرَادَنِي بِرَحْمَةٍ هَلْ هُنَّ مُمْسِكَاتُ رَحْمَتِهِ ۚ قُلْ حَسْبِيَ اللَّهُ ۖ عَلَيْهِ يَتَوَكَّلُ الْمُتَوَكِّلُونَ
„Rci: „Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl poskytnout milost Svou, že by ji mohli zadržet?” A rci: „Bůh mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají.“ (Zumer: 38)
Vznešený Alláh je Stvořitelem všech věcí, tím, který předurčil příčiny a následky a všechny z nich buď Alláh Sám lidem vyjevil ve Svém Zjevení, v Koránu a Sunně, jakožto součást naší věrouky a víry v nepoznatelné, anebo jsou jasně a očividně doložené rozumově a empiricky. Proto v islámu není žádné místo pro pověry a pověrčivost a toto je věc odsouzeníhodná a nebezpečná, nemající pražádnou spojitost s reálným životem! Je znakem nedostatku spoléhání se na Alláha, špatného smýšlení o Něm a primitivizmu takového člověka.
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم hned třikrát za sebou říci:
الطِّيَرَةُ شِرْكٌ الطِّيَرَةُ شِرْكٌ الطِّيَرَةُ شِرْكٌ
„Pověrčivost je modloslužba! Pověrčivost je modloslužba! Pověrčivost je modloslužba!“
Načež Ibn Mes’úd dodal: „Není nikoho z nás, aniž by v ní neměl údělu, ale Alláh to sejme skrze spoléhání se na Něj.“1
Pověrčivost je nazvána širkem, protože je cestou která k němu vede a prostředkem, díky němuž do něj člověk upadne, proto ji Boží Zákon přísně zakazuje a jako modloslužbu i nazývá. Pověra ze své definice znamená předpokládat, že se na základě něčeho, co spatříme nebo zaslechneme, stane něco nemilého, jako například špatné znamení ve spatření černé kočky, slyšení houkání sýčka, nebo v kalendářních datech, jako pátek třináctého apod.
Alláh připisuje pověrčivost modloslužebníkům, například z lidu Faraonova:
وَإِن تُصِبْهُمْ سَيِّئَةٌ يَطَّيَّرُوا بِمُوسَىٰ وَمَن مَّعَهُ ۗ أَلَا إِنَّمَا طَائِرُهُمْ عِندَ اللَّهِ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَعْلَمُونَ
„A když je postihlo zlé, tu připisovali to zlému znamení Mojžíše a těch, kdož s ním byli. Osud jejich však v rukou Božích byl, leč většina z nich to nevěděla.“ (A’ráf: 131)
Podobně tomu řekli Semúdejci svému proroku Sálihovi:
قَالُوا اطَّيَّرْنَا بِكَ وَبِمَن مَّعَكَ
„Odpověděli: „Ve věštbě ptáků jsme viděli špatné znamení o tobě a těch, kdož s tebou jsou.“ (Neml: 47)
V súře Jásín čteme o městě, k němuž byli vysláni dva poslové a posíleni třetím. Odpověď jeho obyvatel na jejich výzvu byla:
إِنَّا تَطَيَّرْنَا بِكُمْ ۖ لَئِن لَّمْ تَنتَهُوا لَنَرْجُمَنَّكُمْ وَلَيَمَسَّنَّكُم مِّنَّا عَذَابٌ أَلِيمٌ
„Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný.“ (JáSín: 18)
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما přináší lék na chorobu pověrčivosti, když Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
مَن رَدَّتْهُ الطِّيَرَةُ عَن حاجَتِه، فقدْ أشْرَكَ
„Koho odvrátí pověra od jeho potřeby, ten spáchal modloslužbu.“
„A je nějaké vykoupení?“ zeptali se přítomní, načež jim Posel Boží صلى الله عليه وسلم odříkal:
اللهمَّ لا طيرَ إلَّا طيرُكَ ، ولَا خيرَ إلَّا خيرُكَ ، ولَا إلهَ غيرُكَ
„Ó Alláhu, není znamení krom Tvého znamení, není dobra krom tvého dobra a není božstva krom Tebe.“2
Kdo se nebude schopen oprostit se od pověrčivosti, ten se stane nešťastnou hromádkou iracionálních obav, pronásledovanou strachem jako štvané zvíře. Kdo se pověr naopak zřekne, ten pocítí slast z čistoty správné víry a Boží blízkosti. Jak konejšivá a optimistická jsou naproti tomu slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم, který v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه říká:
لاَ طِيَرَةَ، وَخَيْرُهَا الْفَأْلُ
„Není špatných znamení a nejlepším ze znamení jsou ta dobrá.“
„A jaká jsou ta dobrá znamení?“ otázali se přítomní, načež jim odpověděl:
الْكَلِمَةُ الصَّالِحَةُ يَسْمَعُهَا أَحَدُكُمْ
„Dobré slovo, které někdo z vás zaslechne.“3
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh řekl:
حُنَفَاءَ لِلَّهِ غَيْرَ مُشْرِكِينَ بِهِ ۚ وَمَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَكَأَنَّمَا خَرَّ مِنَ السَّمَاءِ فَتَخْطَفُهُ الطَّيْرُ أَوْ تَهْوِي بِهِ الرِّيحُ فِي مَكَانٍ سَحِيقٍ
„Buďte jako hanífové Bohu oddáni, nikoliv jako ti, kdo k Němu přidružují! Ten, kdo přidružuje k Bohu, podobá se tomu, jenž spadl z nebe a jejž uchvátili ptáci anebo jej zavál vítr do místa dalekého.“ (Hadždž: 31)
Všechny pověrečné praktiky, které okolo sebe spatřujeme, stírá hranici největšího zákazu islámu – zákazu přidružování jiných k Alláhu (arab. السرك širk) a narušuje nejzákladnější islámský princip a příkaz – víru v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد tewhíd). Skutečný věřící se jich musí vystříhat a držet se co nejdál. Každá pověrečná praktika je přinejmenším přiblížením se k modloslužbě, jejím předstupněm a cestou vedoucí k němu, dokud se člověk mylně domnívá, že na ní něco je pravdy a je prostředkem, který Alláh předurčil. A pokud by se – ať nás před tím Alláh chrání – někdo domníval, že přináší následek sama o sobě, přerůstá ve velkou modloslužbu, která dotyčného vyvádí z lůna islámu a zapřičiňuje u toho, kdo by na tom zemřel bez pokání, věčné zatracení v Pekelném Ohni a ztrátu Ráje, neboť Vznešený Alláh praví:
إِنَّهُ مَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدْ حَرَّمَ اللَّهُ عَلَيْهِ الْجَنَّةَ وَمَأْوَاهُ النَّارُ ۖ وَمَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ أَنصَارٍ
„Věru kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“ (Máida: 72)
A také:
إِنَّ اللَّهَ لَا يَغْفِرُ أَن يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَٰلِكَ لِمَن يَشَاءُ ۚ وَمَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدِ افْتَرَىٰ إِثْمًا عَظِيمًا
„Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého.“ (Nisá: 48)
Prosíme Vznešeného Alláha, aby nás ochránil před modloslužbou ve všech jejích podobách, včetně pověr a pověrčivosti, v tom, co je nám jasně známo i v tom, o čem nemáme ponětí. Ámín!
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3910 a toto je jeho verze; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1614; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3538. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 4508.
- Zaznamenali an-Nesáí v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 292 a toto je jeho znění; Ahmed v Musnedu, hadís č. 7045; a at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 14622. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6264.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5754; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2223.