بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Alláh Všemohoucí v Koránu zjevil:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ
„Pomáhejte si vzájemně k zbožnosti a bohabojnosti.” (Máida: 2)
Moudrost obsažená v naší víře a velkolepost islámských principů je nesmírná. Patří k nim i velmi jasná výzva muslimům, aby mezi sebou navazovali vztahy milosrdenství a vzájemné spolupráce. To přímo vyplývá z islámského příkazu dobrého a ctnostného chování a pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Islám učí, že člověk má pro ostatní chtít to, co by si přál sám pro sebe.
Se’d ibn Se’ad رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إن المؤمنُ من أهلِ الإيمانِ بمنزلةِ الرَّأسِ من الجسدِ يألمُ المؤمنُ لما يصيبُ أهلَ الإيمانِ كما يألمُ الرَّأسُ لما يُصيبُ الجسدَ
„Pravý věřícího vůči ostatním věřícím je jako hlava vůči tělu. Cítí bolest ostatních věřících tak, jako i hlava cítí bolest zbytku těla.”1
Právě toto je podstata vzájemného milosrdenství mezi lidmi a důvod, proč věřící v případě potřeby upřednostní zájmy společnosti před zájmy jednotlivce.
V Koránu je tento princip a povinnost milosrdenství k ostatním lidem vyjádřený ve slovech Všemohoucího Alláha:
وَاعْبُدُوا اللَّهَ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا ۖ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا وَبِذِي الْقُرْبَىٰ وَالْيَتَامَىٰ وَالْمَسَاكِينِ وَالْجَارِ ذِي الْقُرْبَىٰ وَالْجَارِ الْجُنُبِ وَالصَّاحِبِ بِالْجَنبِ وَابْنِ السَّبِيلِ وَمَا مَلَكَتْ أَيْمَانُكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ مَن كَانَ مُخْتَالًا فَخُورًا
„Ctěte Alláha a nepridružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně blízkému i vzdálenému, příteli ze sousedství i jdoucímu po cestě Boží.” (Nisá: 36).
Příkaz dobrého chování vůči rodině, blízkým, sousedům a přátelům, těm nejpotřebnějším a nejslabším, nejlépe ztělesňoval Posel Boží صلى الله عليه وسلم ve svém každodenním životě. Aktivně se podílel na společenském životě, naslouchal potřebám společnosti, zdravil se vždy jako první, žertoval, hrál se s dětmi, pomáhal potřebným, navštěvoval nemocné a dodával naději zoufalým. Vždy se snažil, aby byl k dispozici každému, kdo jeho pomoc potřeboval.
Naše víra klade ohromný důraz na vzájemnou pomoc a solidaritu v rámci rodiny. Víme, že Alláh Všemohoucí znásobuje odměnu toho, kdo usiluje o posílení rodinných pout, jakož i toho, kdo se o své příbuzné stará a pomáhá jim, aby měli zajištěno vše, co potřebují.
Sulejmán ibn ‘Ámir رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
الصَّدَقَةُ عَلَى الْمِسْكِينِ صَدَقَةٌ وَهِيَ عَلَى ذِي الرَّحِمِ ثِنْتَانِ: صَدَقَةٌ وَصِلَةٌ
„Milodar darovaný chudému je almužna, ale milodar udělený příbuznému obsahuje dvě odměny – je zároveň almužnou a také posílením rodinných vazeb.”2
Po rodině se příkaz vzájemné pomoci vztahuje i na sousedy. Je přikázáno chovat se ke svým sousedům příkladně, podporovat je, pomáhat jim a prožívat s nimi jejich radosti, jakož i jejich starosti a smutek. Abú Zarr al-Ghifárí رضي الله عنه vzpomínal, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu jednou řekl:
يَا أَبَا ذَرٍّ إِذَا طَبَخْتَ مَرَقَةً فَأَكْثِرْ مَاءَهَا وَتَعَاهَدْ جِيرَانَكَ
„Ó Abú Zarr, když si vaříš vývar, přidej do něj více vody a mysli i na své sousedy.“3
Smyslem této rady je fakt, že dary a pozornosti mezi sousedy – a nejen mezi nimi – upevňují vzájemné vazby mezi lidmi. Jejich upevňování je důležité, protože vazby mezi lidmi tvoří strukturu, ze které se skládá společnost, pokud jsou silné, bude silná i společnost jako celek. K podpoře vzájemné sounáležitosti a láskyplných vztahů mezi lidmi nabádají i slova Poslat Božího صلى الله عليه وسلم:
تهادَوا تحابُّوا
„Obdarovávejte se navzájem, budete se navzájem mít rádi.”4
Po utužovaní rodinných a sousedských vztahů je třetí úrovní vzájemné sounáležitosti, o níž dnes hovoříme, příkaz soucitu a podpory chudých, nuzné, sirotků a vůbec jakkoli znevýhodněných členů společnosti. Všemohoucí Alláh nám v Koránu přikazuje:
فَأَمَّا الْيَتِيمَ فَلَا تَقْهَرْ
„Co sirotka se týče, toho neutiskuj” (Duhá: 9)
(…)
Služebníci Boží!
Okruh těch, kterým jsme povinni být nápomocni, se nakonec rozšiřuje na celou společnost. Jednotlivci si mají být v rámci jednoho společenství nápomocni ve všem, co je prospěšné, mají společně čelit problémům a krizím a poskytovat si vzájemně pomoc a podporu. ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
الْمُسْلِمُ أَخُو الْمُسْلِمِ، لاَ يَظْلِمُهُ وَلاَ يُسْلِمُهُ، وَمَنْ كَانَ فِي حَاجَةِ أَخِيهِ كَانَ اللَّهُ فِي حَاجَتِهِ، وَمَنْ فَرَّجَ عَنْ مُسْلِمٍ كُرْبَةً فَرَّجَ اللَّهُ عَنْهُ كُرْبَةً مِنْ كُرُبَاتِ يَوْمِ الْقِيَامَةِ، وَمَنْ سَتَرَ مُسْلِمًا سَتَرَهُ اللَّهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Muslim je muslimu bratrem, nekřivdí mu, ani ho neopustí. Ten, kdo bude nápomocen, když ho jeho bratr potřebuje, tomu bude nápomocen, když to bude potřebovat on, i Alláh. Kdo zažene tíseň muslima, toho tíseň zažene Alláh v Den Zmrtvýchvstání. A kdo zakryje chyby muslima, toho chyby zakryje Alláh v Den Zmrtvýchvstání.”5
Ó Alláhu, obdař naše srdce milosrdenstvím a odměň naše dobré skutky. Dej nám podporu, abychom Tě všichni poslouchali a abychom poslouchali i Tvého Posla Muhammeda Důvěryhodného صلى الله عليه وسلم, jakož i ty, které jsi nám přikázal poslouchat Tvými slovy:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنكُمْ
„Vy, kteří věříte! Poslouchejte Alláha a poslouchejte posla a ty, kteří mezi vámi mají autoritu!” (Nisá: 59) Ámín.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 22928; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 5743; al-Kadá’í v Musnedu š-šiháb, hadís č. 136. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1137.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 657 a toto je jeho znění; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2582; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č 1844; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 176277. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, hadís č. 1881.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2625.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v al-Adebu l-Mufred, hadís č. 594; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 6148; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fid-du’afá, 4/104. Jako hasan ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, hadís č. 1601.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2442; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2580.