OTÁZKA: Pokud najdu na chodníku nepatrný peněžní obnos či cokoli jiného, malý tak, že ani není považován za hodnotný, co s ním mám učinit?
ODPOVĚĎ:
Když byla šejchu al-Albánímu položena tato otázka, odpověděl:
OTÁZKA: Pokud najdu na chodníku nepatrný peněžní obnos či cokoli jiného, malý tak, že ani není považován za hodnotný, co s ním mám učinit?
ODPOVĚĎ:
Když byla šejchu al-Albánímu položena tato otázka, odpověděl:
„Pokud je situace taková, jako jste popisovali a pokud byl nálezce chudobným člověkem, pak je takový nálezce ten nejpřednější, aby si nalezenou věc přisvojil. Má na ni větší právo, nežli jakýkoli jiný chudobný. A pokud je bohatý, potom by měl tento nalezený majetek rozdat jako milodar někomu, o kom ví, že je chudobný.“ [1]
Šejch al-‘Usejmín na stejnou otázku odpověděl:
„Pokud člověk nalezne nějaké ztracené peníze či šperky, musí prověřit následující:
– zda se jedná o tak malou hodnotu, že jí lidé ani nevěnují pozornost.
V takovém případě věc už přestává patřit tomu, kdo ji ztratil a stává se majetkem toho, kdo ji nalezl. Nálezce pak už není povinen hledat původního vlastníka. Nicméně pokud nálezce ví, komu ztracená věc patří, potom je povinen nalezenou věc původnímu vlastníkovi vrátit. Příkladem toho je, když člověk najde na zemi pět rijálů. Lidé už dnes nepřikládají pouhým pěti rijálům žádnou hodnotu a pokud je ztratí, ani je nehledají. To proto, že obživa se stala velmi hojnou, chvála Alláhu za to, je to obrovské dobrodinní. Nicméně pokud víte, komu nalezených pět rijálů patří, potom je vaší povinností tyto peníze původnímu majiteli vrátit, bez ohledu na to, zda vás o to požádá, či nikoli.
– zda se jedná o hodnotu dostatečně velkou na to, aby jí lidé věnovali pozornost.
Pokud se jedná o hodnotu už dostatečně velkou na to, aby jí lidé věnovali pozornost a hledali ji, pokud o takto cennou věc přijdou, stává se povinností nálezce, tedy vás, abyste hledali původního majitele dané věci nejméně celý následující rok.“ [2]
Každopádně rozhodujícím principem jsou slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم dochovaná al-Hasanem ibn ‘Alím رضي الله عنه:
دَعْ مَا يَرِيبُكَ إِلَى مَا لاَ يَرِيبُكَ .
„Zanech to, co v tobě vzbuzuje pochyby ve prospěch toho, co v tobě pochyby nevzbuzuje.“ [3]
___________________________________________________
[1] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 439.
[2] Viz Fetáwa n-núru ‘ale d-darb, páska č. 254.
[3] Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5711; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2708 jako hasan sahíh.