Čtyři stupně vztahu k pravdě a naplnění příkazu

September 25, 2015 September 25, 2015
Logo XXL
Stupně vztahu k pravdě jsou čtyři:
  1. Daná záležitost je popsána jako pravda.

  2. Stupně vztahu k pravdě jsou čtyři:
    1. Daná záležitost je popsána jako pravda.
    2. Je doložena důkazy z Koránu, Sunny, Idžmá’u a podáními od společníků Božího Posla صلى الله عليه و سلم, tj. sahába رضي الله عنهم أجمعين, které dokazují její legitimitu.
    3. Tyto důkazy jsou správně a adekvátním způsobem pohopeny tak, jak vyžaduje jejich zamýšlený význam, v souladu s tím, jak je Korán, Sunna, Idžmá’ a podání od sahábů formuluje.
    4. Daná záležitost je pečlivě a důsledně uvedena do praxe stejným způsobem, jako ji praktikovali zbožní a ctnostní předkové.
     
    Například: 

    1. Vyzyvatel k islámu, někdo z učenců nebo lidí nauky, řekne, že stát v modlitbě těsně vedle sebe a dotýkat se rameny a kotníky je pro muže sunnou.

    2. Když je dotázán na důkaz, řekne:

    „Al-Buchárí zaznamenal podání od an-Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه: „Po modlitbě se Posel Boží صلى الله عليه و سلم obrátil k lidem čelem a třikrát pravil: 
    أَقِيمُوا صُفُوفَكُمْ, وَاللَّهِ لَتُقِيمُنَّ صُفُوفَكُمْ أَوْ لَيُخَالِفَنَّ اللَّهُ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ. 
    „Vyrovnejte vaše řady, při Alláhu, buď své řady vyrovnáte, jak třeba, nebo Alláh odchýlí vaše srdce jedna od druhých.“ 
    An-Nu’mán dodal: „Viděl jsem jednoho muže mezi námi, jak se přimkl ramenem i kotníkem k vedle stojícímu bratrovi.“1

    3. Co se myslí vyrovnáním řady a přimknutím se kotníky k sobě? Odpověď zní, že lidé mají stát tak, aby jejich paty byly ve stejné úrovni, ve stejné čáře, a aby se navzájem dotýkali kostnatou vnější částí svých kotníků. 

    4. Dotyčný ví, že tato praktika při modlitbě je sunnou a chce ji praktikovat, jenže jeho souvěrec stojící v modlitbě vedle něj o tomto neví a pokaždé, když se dotyčný přiblíží svým kotníkem k jeho kotníku, nohou ucukne. Lze říci, že dotyčný naplnil tuto sunnu jen tím, že o ní věděl, ale i přesto, že rezignoval, nechal svůj kotník i rameno tak, jak je a ani po skončení modlitby o této sunně svého bratra vůbec nezpravil? Nelze.

     
    O naplnění této sunny totiž lze hovořit až v momentě, kdy je daný úkon patřičně pochopen a proveden v praxi tak, jak jej Alláh zamýšlel. Nelze jen říci, že něco je pravda a jen čekat, že se to samo také pravdou stane, tj. bude aplikováno.
    Také nelze říci, že je pravda, aniž to nepodložíme jasným důkazem. Tento důkaz pak musí být pochopen způsobem, kterým ho chápali selef. Správně tento čin pochopit nám také nepřináší odměnu z něj, dokud jej také stejným způsobem, jako jej prováděli selef, neprovedeme i my. V předepsaných činech neexistují žádné dodatky navíc ani úlevy.
    Pokud člověk selže na tomto posledním, čtvrtém stupni, nikdy se skutečné pravdy nedobere a nedospěje do stavu, se kterým je Alláh spokojen a který pro něj zvolil, stanovil a určil.
     
    Autor: šejch Muhammed ibn Sa’íd ar-Raslán
    Zdroj: Fadlu l-‘ilmi we ádábu talabihi we turuku tahsílili we džem’ihi, str. 17 – 19.
     
     
     
     
     
    1 Tuto verzi s dodatkem zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 662. Al-Albání podání doložil jako sahíh.