Vznešený Alláh pravil:
وَقُولُوا۟ لِلنَّاسِ حُسْنًا
Mluvte laskavě s lidmi (Bekara: 83)
Islámský učenec Abú Uwejs Kajs Istifán se narodil v Iráku do tamnější křesťanské rodiny, posléze mu Alláh otevřel srdce pro islám a umožnil mu zasvětit život studiu islámských náboženských nauk, šarí’i a hadísům. Za studiem putoval do Medíny i na jiná místa v muslimském světě.
Vznešený Alláh pravil:
وَقُولُوا۟ لِلنَّاسِ حُسْنًا
Mluvte laskavě s lidmi (Bekara: 83)
Islámský učenec Abú Uwejs Kajs Istifán se narodil v Iráku do tamnější křesťanské rodiny, posléze mu Alláh otevřel srdce pro islám a umožnil mu zasvětit život studiu islámských náboženských nauk, šarí’i a hadísům. Za studiem putoval do Medíny i na jiná místa v muslimském světě.
Abú Uwejs se celý život věnoval mezináboženskému dialogu, kterého se účastnil i jako křesťan v době před svou konverzí i později po ní už jako muslim. Své cenné zkušenosti z pozice osoby dobře znající různé úhly pohledu shrnul v přednášce, která stanovila základní body správného vedení konstruktivní debaty (nejen) mezi lidmi různého vyznání.
Přinášíme soupis těchto bodů, přepracovaných do srozumitelného desatera:
(I.)
Vždy kontroluj vlastní emoce a nikdy jim nepodléhej. Vystupuj uctivě a spořádaně a sám buď uctivý a slušný vůči ostatním účastníkům debaty.
(II.)
Vždy užívej jen pravdivé a ověřené údaje, nikoli zavádějící vyjádření a domněnky. Nikdy neakceptuj žádné tvrzení bez řádného odůvodnění. Vždy uváděj přesné reference zdroje nebo odkazy, jméno učence či odborníka, název dané práce, pokud možno i číslo strany a jiné upřesňující údaje.
(III.)
Nikdy neříkej nepravdivé věci a neuváděj smyšlené informace, jako například, že Omar ibnu l-Chattáb přečetl celý Korán v jediném rek’átu, nebo záležitosti nepotvrzené a nedoložitelné v islámských zdrojích. Vždy pečlivě uvažuj nad vším, co říkáš a kontroluj správnost všeho co jsi vyřkl.
(IV.)
Vždy uváděj pro argumentování islámské pozice nejprve důvody a důkazy pramenící z islámských zdrojů, tedy Koránu, Sunny, konsenzu učenců (arab. الإجماع al-idžmá‘) a analogie (arab. قياس kijás) a pak teprve přejdi na důkazy racionálního a logického charakteru. Vždy hned na začátku uveď ten nejsilnější, nejznámnější a nejautentičtější argument či důkaz.
(V.)
Bezpodmínečně musíš znát zásady a cíle islámu, jeho Zákona a islámsko-právní vědy (arab. الفقه al-fikh), základy nauky o hadísech a dalších oborů, např. jedním z vyšších cílů islámské legislativy (arab. مقاصد الشريعة makásidu š-šarí’a) je zamezit zlu a upřednostnit dobro, anebo jedním z pravidel základů islámské jurisprudence (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh) je, že i když hadís protiřečí Koránu, je třeba tuto kontradikci dále studovat, zda se nejedná o nějaký zrušený nebo specifikující předpis, zda daný předpis dále trvá či nikoli.
(VI.)
Vždy je tvou povinností správně a adekvátně používat přesné a jasně definované islámskonaučné termíny a rozlišovat mezi nimi tak, jak se mezi nimi rozlišovat má, např. odlišovat od sebe např. termín جهاد džihád, tj. úsilí či boj za dobrou věc od termínu حرب harb, tj. válka, anebo termín صلاة salát, tj. modlitba provázená specifickými fyzickými pozicemi a úkony, oproti termínu دعاء du’á´, označujícímu prosbu, resp. prosebnou modlitbu bez těchto úkonů.
(VII.)
Vždy dej i protistraně šanci mluvit svobodně za sebe a své diskusní partnery vždy trpělivě vyslechni. Vždy si představ i jejich situaci a zohledni okolnosti, které jsou důvodem v pozadí toho, co tvrdí a zkus se vždy vcítit do jejich pozice. Nikdy a priori nepopírej a neodvrhuj argumenty protivníka jen proto, že nesvědčí pro tvůj pohled, jsou-li opodstatněné.
(VIII.)
Nikdy nenapadej morální standard autority, na kterou se protistrana odvolává. Vždy diskutuj jen ohledně toho, zda dané autority skutečně hovořily pravdu a nikdy nezpochybňuj charakter daných učenců či badatelů.
(IX.)
Vždy jasně zdůrazni, zda v konkrétní dané otázce vnímáš, že se s protistranou shodnete a stejně tak, kdy se ve svých pohledech opravdu různíte. Odliš od sebe momenty, kde panuje shoda a kde není možno shodu nalézt.
(X.)
Každá diskuse či debata o daném tématu má vždy své určené místo a čas (např. mnohem více času je potřeba věnovat vysvětlení tématu Jedinosti a Jedinečnosti Boží, nežli používání dřívka na čištění zubů, mnohem více času je třeba věnovat otázce islámsko-právního předpisu úroků, nežli otázce, zda je podle islámu nutností nosit i v Evropě arabské oděvy.
Závěrem:
Jedním z měřítek kvality našeho islámu a síly naší víry by měla být i schopnost uvažovat o tom, zda by naše činy a slova učinila dojem a zapůsobila na nás samotné, pakliže bychom byli nemuslimové, případně bychom byli někým, komu se nedostalo milosti následovat Sunnu, pokud bychom byli někým, kdo nemá o islámu, Koránu a Sunně pražádnou představu. Žel, existuje velké množství muslimů a samozvaných následovníků Sunny a cesty zbožných předků, kvůli kterým nemuslimové a lidé, kteří se od přímé cesty odchýlili, běží od islámu co nejdále.
Pokud se zamyslíme nad přístupem Posla Božího Muhammeda صلى لله عليه و سلم, shledáme, že byl přesným opakem. Přicházeli k němu lidé s úmyslem, že ho zabijí, ale odcházeli odhodláni bojovat za něj a za jeho ideály. Přicházeli k němu s nenávistí vůči němu a odcházeli od něj ve stavu, kdy jim nikdo na celém světě nebyl milejší, nežli on. Jakápak slova jim věnoval? Copak jim to vlil do srdce? Jaképak úsměvy dokázal vykouzlit na jejich tvářích? Právě takové světlo Zjevení a prorockého příkladu potřebujeme nejvíce. Proto se v tomto moři tmy neutápěj ještě i ty, ale snaž se být světélkem Boží milosti!
Nechť Alláh vede nás všechny správnou cestou a ukáže nám, kde je pravda, nade všechny pochybnosti. Ámín.