Asi si všichni všimli, že za poslední tři týdny česká média, česká vláda a čeští liberálové prezentují jen jednu stranu konfliktu v Izraeli. Prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala, mainstreamová média i čeští liberálové (včetně např. projektu Hate Free Culture) bleskurychle informovali o útoku Hamásu ze 7. října a ihned ho odsoudili. Uvádí přesné počty, kolik civilistů během tohoto útoku přišlo o život. Podrobně líčí příběhy těchto obětí i jejich rodin. Ale o tisícovkách mrtvých žen a dětí v Gaze přitom nepadne ani slovo. Jejich příběhy a příběhy jejich rodin nikoho nezajímají. ČT24 se uráčila alespoň zmínit o gazánských dětech v inkubátorech v nebezpečí. Izrael si beztrestně dovoluje vyžadovat odstoupení generálního tajemníka OSN za jeho slova o Gaze, ale nikomu v našich médiích a ani nikomu v naší vládě to nepřijde ani trochu divné. I to je rovněž ukázka izraelské propagandy.1
Osobně jsem útok Hamásu sám zkritizoval, neboť jsem čekal, že msta Izraele bude brutální. Poukazoval jsem na to, že Hamás (ač reagující na dlouhodobé otřesné podmínky Gazy pod blokádou a na dlouhodobou šikanu Palestinců v Jeruzalémě a na Západním břehu), má za cíl jenom odplatu teroru terorem a jeho boj proto nepřináší nic se strategickým významem. Varoval jsem, že útok bude mít za následek oběti, nevinné lidi, ženy i děti.
Nicméně nynější situaci v její intenzitě asi málokdo čekal. Málokdo čekal, že Izrael dovolí Hamásu volně operovat skoro tři dny mimo Pásmo Gazy. Málokdo čekal, že najednou “selže” obranná zeď kolem Pásma, což povede k obrovským civilním ztrátám. A že odpověď Izraele bude tak brutální, jako je nyní, s přes 7 000 zabitými Palestinci, z čehož 3 000 jsou děti. A že odpověď Izraele bude s tak dobře vedenou propagandou, kdy světová média budou jen nekriticky přebírat informace z úst Izraele, ignorujíce nejen Gazánce, ale i světové lidskoprávní organizace a instituce OSN.
Jedním z mnoha znaků této propagandy jsou jejím prostřednictvím šířené fráze, mající ve svém obsahu zúplnit a přisvojit si “pravdu”, a tímto ukončit jakoukoliv debatu o tématu, kterého se dotyčné sdělení týká.
Podívejme se nyní proto na oblíbená zavádějící sdělení šířená Izraelem, západními i našimi médii. Není mým cílem sepisovat vyčerpávající studii, spíše krátce fakticky a logicky zpochybnit izraelskou propagandu, občas s pomocí odkazu na další zdroje.
Tvrzení první: „Izrael je nyní ve válce“
Izraelský premiér Netanjahu krátce po útoku Hamásu oznámil: “Jsme ve válce.” Média to rychle přebrala jako vyhlášení války. Ve skutečnosti však válka nezačala 7. října. Toho dne již trvala minimálně 75 let. Válka začala, když budeme hovořit na státní úrovni, 14. květnem 1948 a trvá dodnes. A to jak válka Izraele proti palestinskému lidu a jeho nejrůznějším politicko-vojenským představitelům, tak i proti okolním arabským státům.
Výjimkami jsou Egypt (mír uzavřen v roce 1979), Jordánsko (mír od roku 1994) a Stát Palestina po Dohodách z Oslo z let 1993 a 1995. Tato jednání však nepřinesla dlouhodobé řešení sporů. Jinak s Irákem, Sýrii a Libanonem, se kterými uzavřel pouze příměří, je Izrael ve válce doteď. Izrael je však ve válce také s milicemi, které nespadají pod Stát Palestina a působí na území Gazy, Izraele i Západního břehu. Když navíc budeme brát v potaz i lidové nepokoje v době britské okupace Palestiny (tj. zeměpisně dnešního Izraele, Západního břehu a Gazy) v letech 1917-1948, potom začal konflikt již v roce 1920. A pokud budeme hledat diplomatické kořeny konfliktu, není třeba jít dál, nežli až do roku 1916, kdy Velká Británie slíbila Palestinu Arabům v korespondenci MacMahona a Husajního, aby ji pak v roce 1917 slíbila Balfourovou deklarací židům, Navzdory tomu, že si do té doby osmanskou Palestinu Britové sami přivlastnili roku 1915 na základě Sykes-Picotovy dohody.
Tvrzení druhé: „Hamás zaútočil první, Izrael má právo se bránit“
Toto tvrzení je právně i logicky absurdní. Podle mezinárodního práva a OSN je Izrael okupantem Západního břehu2 a Pásma Gazy3. Západní břeh a Pásmo Gaza tvoří podle mezinárodního práva území Státu Palestina, který OSN uznává jako stát od roku 20124, a který Česko (jakožto právní nástupce ČSSR) mimo jiné uznává už od roku 1988. Z logiky věci: okupant nemůže být a není v obranné, ale v útočné pozici. Uvádět, že se Izrael brání a protiútočí, je tedy stejně absurdní, jako např. říct, že Varšavská smlouva měla právo se bránit před obyvatelstvem ČSSR při okupaci v roce 1968.
Tvrzení třetí: „Hamás zabil 1400 Izraelců během jednoho dne“
Samo číslo sedí, ale mainstreamová média už neřeknou, že:
1. do tohoto celkového počtu spadá i 311 vojáků, 58 policistů a 10 agentů tajné služby Šin Bet. Číslo 1400 je udáváno bez jakékoli bližší specifikace, vedle toho se dál masově mluví jen o civilních obětech, čímž se vytváří falešný pocit, že jde o počet pouze civilních obětí. Přitom skoro 30 % těchto ztrát tvoří vojenské cíle.5
2. Hamás operoval mimo Gazu celé tři dny, až do 9. října, kdy se izraelským ozbrojeným silám podařilo opět získat kontrolu nad územím ovládaným před 7. říjnem.6
Tudíž během útoku Hamásu zemřel uváděný počet lidí nikoli za jediný den, ale během tří dnů, navíc šlo kromě civilistů i o 379 vojenských cílů.
K zamyšlení dále vybízí i fakt, že číslo 1400 lidí se nekriticky přejímá z úst Izraele jako fakt, ale vůči oznamovaným počtům obětí v Gaze, jejichž počet ohlašuje místní ministerstvo zdravotnictví, panuje neustálá nedůvěra. To samé platí i ohledně pokrývání útoků Izraele obecně, jako například na křesťanskou nemocnici al-Ahlí a na kostel sv. Porfýria.
Tvrzení čtvrté: „Hamás vypálil na Izrael 5000 raket“
Už se ale neřekne, kolik z nich reálně dopadlo na Izrael a kolik sestřelil izraelský extrémně drahý protiraketový systém Iron Dome (česky Železná kupole).
Tvrzení páté: „7. říjen je izraelské 11.září“
Teroristickým útokům v USA dne 11. září 2001 padlo za oběť 2977 lidí. Je nanejvýš pochybné, že by cca 30 % z nich byly vojenské cíle, jako v Izraeli 7. října 2023. Nicméně je ironií, že 7. říjen i 11. září sdílí stejný osud: staly se tragédií, která slouží k ospravedlnění zločinů proti lidskosti a mezinárodnímu právu – jako byly invaze do Afghánistánu a Iráku, anebo nynější bezohledné bombardování Gazy.
Tvrzení šesté: „7. říjen byl genocidou (či pokusem o genocidu) židů“
I kdyby byl Hamás motivován antisemitismem, tedy v té nejzákladnější podobě tím, že chce zaútočit na židy jen kvůli tomu, že jsou židé, tak mluvit o genocidě židů v říjnu 2023 je absurdní vzhledem k tomu, že Izrael má jednoznačnou převahu nad Hamásem, disponuje moderně vyzbrojenou početnou armádou, fungujícím státním aparátem a spoléhá se na mezinárodní uznání a pomoc. Takové tvrzení je znevážením skutečných historických pokusů o genocidu či přímo dokonaných genocid židů v historii, zejména holocaustu. Tehdy židé ničím z výše uvedeného nedisponovali a v převaze nebyli.
Tvrzení sedmé: „Izrael varuje civilisty před bombardováním“
Toto heslo se řídí úplně zvrácenou logikou. Místo toho, aby jeho hlasatelé Izrael odsoudili za bombardování nemocnic a civilních objektů, ještě mu tleskají, že těmto civilistům dopředu poví, že se je chystá bombardovat. Tento fakt je neustále omlouván tvrzením, že přece IDF musí nějak odpovědět na útoky Hamásu. Vedle toho, že na tyto útoky přece odpovídá jejich slovutný Iron Dome, je však podezřelé, že za těch 16 let hamásovské kontroly Gazy se Izrael se svou moderní a početnou armádou nikdy neodhodlal k vyslání expedičních sborů, aby zničily Hamás, nebo nepřikročil k obsazení Pásma Gazy po útocích Hamásu na Izrael.
Je, myslím si, zřejmé, že zde Izrael hraje dlouhodobou hru. Anektovat Gazu by bylo snadné a jak víme z historie, Izrael se porušení rezolucí OSN nebojí. Stejně tak by rychle mohl předvést Hamás před soud a všechny jeho členy uvěznit či rovnou popravit. Jenže co pak s anektovanou Gazou? Anexe by byla jediný způsob, jak zajistit, že Hamás či něco podobného znovu nepovstane. Jenže Izrael by měl najednou ve státě o 2 miliony Arabů více. Arabům na celém území Izraele by buď musel dát rovná práva, čímž by však Izrael ztratil svou exkluzivní identitu coby židovského státu – ano, Izrael je oficiálně stát Židů, nikoliv stát třeba izraelského národa, tvořeného všemi občany státu bez ohledu na jejich etnicitu nebo náboženství, na kteréžto identitě je postaven od roku 1948, nebo z nich nadále dělat “občany” druhé kategorie, čímž ovšem masivně navýší “nepřátelský prvek” uvnitř vlastního státu. To je důvod proč Izrael radši tři týdny Gazu i své Hamásem unesené občany bezhlavě bombarduje, a proč Gazu nechává 16 let hnít v otřesných podmínkách: protože mu to vyhovuje. I za cenu vlastních civilních ztrát během útoků Hamásu.
Tvrzení osmé: „Hamás využívá civilisty jako lidské štíty“
Logika lidského štítu je taková, že jedna strana použije civilisty, jedince či skupinu, aby tento štít obětovala na svou ochranu, či ho využila k odvrácení útoku druhé strany. Je nepředstavitelné, že by všechny ty zraněné a zabité ženy a děti stály v cestě mezi izraelskou raketou či bombou a bojovníky Hamásu. Navíc v situaci, kdy máte oblast rozlohou stejnou jako Bratislava se dvěma miliony lidí a chcete k likvidaci všech členů Hamásu použít bombardování, tak se prostě civilním obětem nevyhnete. V takovém případě by měl Izrael přestat lhát o tom, že mu záleží na bezpečnosti civilistů.
Izrael často argumentuje tím, že Hamás odpaluje rakety v blízkosti nemocnic a škol. Otázka však je, zda je reálně Hamás přítomen v dané oblasti ještě i v době, kdy tam dopadá izraelská bomba a jestli se ze strany Izraele tudíž nejedná jen buďto o naprosto zbytečné civilní oběti a pouhopouhé ukazování svalů nepříteli, anebo dokonce o nástroj přímého teroru vůči palestinskému civilnímu obyvatelstvu. Vzhledem k izraelské doktríně Dahija je, řekl bych, jasné, že jde o to druhé.7 Stranou ponechme, že například během konfliktu v Gaze v roce 2014 Amnesty International nebyla vůbec schopna potvrdit, že by Hamás lidské štíty opravdu používal.8 A i kdyby je používal, pak ani to by podle mezinárodního práva Izraelce neopravňovalo k palbě na místa, kde je více pravděpodobné, že zasáhnou spíše civilisty, než nepátelské vojáky.
Tvrzení deváté: „Obyvatelé Gazy si sami Hamás zvolili a podporují ho“
Gazánci si vskutku Hamás zvolili, nicméně od těchto voleb v roce 2006 Hamás už žádné další volby nikdy nevyhlásil. Gaza je z hlediska práva stále součástí Státu Palestina, nicméně je de facto nezávislá na vedení Státu Palestina sídlícím v Rámalláhu, byť v některých ohledech obě administrativy kooperují, např. co se týče ministerstva zdravotnictví (a také proto má vláda v Rámalláhu přístup k údajům o mrtvých v Gaze a může je dále ověřovat).
Otázka opravdové podpory vládnoucímu Hamásu ze strany obyčejných Gazánců je pak diskutabilní. Konec konců, těžko mohou otevřeně projevit svůj nesouhlas a navíc jim Izrael ani nenabízí žádnou smysluplnou alternativu, zejména tím, že udržuje blokádu Pásma Gazy.
Tvrzení desáté: „Humanitární pomoc směřuje do rukou Hamásu.“
Uznání tohoto faktu možná některé překvapí, ale je to tak. Musíme si však uvědomit jednu věc. Hamás, ač označena mnohými zeměmi jako teroristická organizace,9 není sám o sobě polovojenská formace, jejíž hlavním cílem je ozbrojený boj a pro níž by politika byla až druhotná, doplňující agenda. Nelze ho srovnávat s tím, co známe např. u al-Ká’idy či Dá’iše/ISIS. Hamás naopak vznikl jako primárně politické hnutí doplněné tím, že má i ozbrojenou složku – brigády ‘Izuddína al-Kassáma. To koneckonců bylo normální, byť poněkud destabilizující např. i ve střední Evropě ještě ve 30. letech 20. století.
Právě Kassámovci jsou těmi, kdo 7. října přímo vykonal onen útok na Izrael. Dá se nepochybně předpokládat, že postupovali na základě rozkazu vrchního velení celého Hamásu, byť neznám a nemohu spolehlivě dohledat jeho aktuální vnitřní strukturu. Jenže tím, že Hamás je především politické hnutí spravující v Gaze věci veřejné, bude logicky v jeho rukou i distribuce humanitární pomoci místním lidem. Hamás prostě a jednoduše nějakým způsobem zaměstnává také zdravotníky a úředníky. A je otázkou pro Západ (do nějž řadí sám sebe i Izrael), jak daleko je v boji s Hamásem ochoten zajít a kdy překročí i poslední zbývající morální hranice. Jestli ještě nějakou vůbec má.
Sestavil: Adam Šlerka
- Více o izraelské žádosti o rezignaci generálínho tajemníka OSN a jejím pokrytí ze strany českého mainstreamu viz https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/utok-na-izrael/3623850-izraelsky-velvyslanec-vyzval-guterrese-k-rezignaci-zeme-prestala.
- Viz rezoluce Valného shromáždění OSN 66/78. Online na: https://web.archive.org/web/20171010091056/; a na: https://unispal.un.org/DPA/DPR/UNISPAL.NSF/47D4E277B48D9D3685256DDC00612265/C2A00B6E6E1C02CF8525798E00578F75.
- Viz např. mluvčí bývalého generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna, vyjádření z roku 2012 viz zde: https://web.archive.org/web/20120508013916/; http://www.un.org/News/ossg/hilites/hilites_arch_view.asp?HighID=2059.
- Na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 67/19.
- Více viz https://www.timesofisrael.com/authorities-name-44-soldiers-30-police-officers-killed-in-hamas-attack/.
- Více viz https://www.aljazeera.com/news/2023/10/9/israel-announces-total-blockade-on-gaza.
- Vysvětlení doktríny viz např. zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Dahiya_doctrine.
- Zprávu AI viz zde: https://www.amnesty.org/en/documents/mde21/1178/2015/en/.
- Toto označení je sporné z tohoto důvodu, že není v konfliktu nestranné a znemožňuje politická jednání o míru. Za teroristy byli svého času označováni i členové OOP v čele s Jásirem Arafatem. A i oni se dopustili útoků na civilisty. Teprve jejich vyškrtnutí ze seznamu teroristických organizací otevřelo dveře dohodám z Oslo.