Odborník v hadísech, šejch Abú Abdurrahmán Mukbil bin Hádí al-Wádi’í v úvodu ke své knize As-sahíhu l-musned min asbábi n-nuzúl (Správná podání o důvodech seslání koránských veršů) uvádí následující příklady toho, jaký důraz a pečlivost kladli první generace muslimů na zachování čistoty a autenticity hadísů skrze řetězce jejich vypravěčů:
Odborník v hadísech, šejch Abú Abdurrahmán Mukbil bin Hádí al-Wádi’í v úvodu ke své knize As-sahíhu l-musned min asbábi n-nuzúl (Správná podání o důvodech seslání koránských veršů) uvádí následující příklady toho, jaký důraz a pečlivost kladli první generace muslimů na zachování čistoty a autenticity hadísů skrze řetězce jejich vypravěčů:
Al-háfiz al-A’lá řekl v Džámi’u t-Tehsíl str. 58 a ve sbírce Sahíh Muslimově ve vztahu k Ibn Sírínovi[1]: “Neptali se na isnád, ale když přišla fitna[2], řekli: “pojmenuj nám své muže.” Tak se podívali na ahlu s-sunna a přijali jejich hadísy a podívali se na ahlu l-bid’a a jejich hadisy nepřijali.“
Sufján Ibn Ujejna řekl: “Az-Zuhrí vypravoval jednoho dne hadís, tak jsem mu řekl: “Přenášíš to bez řetězce?” Odpověděl: “Sestoupit ze střechy bez žebříku?!“
Bákíja řekl: “’Utba bin Abí Hákim nám vypravoval, že byl s Ishákem bin Abí Farwou a s nimi byl i az-Zuhrí. Tak Ibn Abí Farwa citoval: “Posel, mír a požehnání s ním, řekl…,” načež Zuhrí pravil: “ Bůh tě zahub! Co ti zabránilo sdělit nám isnád? Budeš nám snad vypravovat hadís bez koruny nebo počátku?!“
Abdussamed ibnu l-Hassán řekl: “Slyšel jsem Sufjána as-Sewrího říci: “Isnád je zbraní věřícího. Tedy pokud nebude mít zbraň, jak bude bojovat?”
V Sahíh Muslim říká Šu’ba ’Abdanovi: “Slyšel jsem Ibnu ´-Mubáreka říci: “Isnád je pro mne z víry. Bez isnádu by kdokoli mohl říkat cokoli.“
A ‘Abbásovi bin Abí Ruzma řekl: “Slyšel jsem ‘Abdulláha, tedy Ibnu ´l-Mubáreka říci: “Mezi námi a lidmi je isnád.“
Ibráhímu ibnu l-‘Ísá at-Talekánímu řekl: “Pravil jsem Abdulláhovi ibnu
´l-Mubárekovi: “Abú Abdurrahmáne, odkud je hadís (…) Abdullah řekl: “Abú Isháku, od koho je ten hadís?” “Je to z hadísu Šihába bin Karáše.” “Na koho se odvolává?” “Na al-Hadždžádže ibnu d-Dinára.” “A ten se odvolává na koho?” “Říká, že Posel, mír a požehnání s ním, pravil …” Ibnu l-Mubárek řekl: “Ó Abú Isháku! Mezi al-Hadždžádžem a Poslem, mír apožehnání s ním, je poušť, která by srazila vaz jezdcům! Ale není rozdílu v názoru s ohledem na milodar.“
Šu’ba ibnu l-Hadždžádž slyšel od svého šejcha Abú Isháka as-Sábí’ího: “Amr ibn Abdulláh, od Abdulláha ibn ‘Atá od ‘Ukby ibn ‘Ámira o správném abdestu (…)” Zeptal se Abu Isháka, “Abdulláh bin ‘Atá to slyšel od ‘Ukby bin Ámira?” To Abú Isháka rozzlobilo. Nato Mas’ar bin Kidám řekl Šu’bovi: “Abdulláh ibn ‘Atá je v Mekce.” Tak se tam tedy Šu’ba vydal, aby se s ním setkal. Řekl: “Necestoval jsem do Mekky, abych vykonal pouť, ale abych získal hadís. Potkal jsem Abbulláha ibn ‘Atá a zeptal se ho na hadís a on řekl: “Sa’ad ibn Ibrahím mi to vypravoval.” Nato Málik ibn Anas řekl: “Se’ad ibn Ibráhím nekoná pouť a je v Medíně.” Tak jsem cestoval do Mediny, setkal se se Se’adem ibn Ibrahímem, zeptal se ho na hadís a on řekl: “Tento hadís mi vypravoval Zijád ibn Michrák”. Šu’ba řekl: “Když zmínil Zijáda, řekl jsem si: „No ne? Tento hadís byl z Kúfy, pak se stal mekkánským a pak basránským! Tak jsem odputoval do Basry, abych se setkal se Zijádem a zeptal se ho. Odpověděl: “Šehr ibn Hawšeb mi vypravoval od Abí Rihány, od ‘Ukby ibn Ámira od Posla, mír apožehnání s ním.” Šu’ba řekl: “Když zmínil Šehra ibn Hawšeba, řekl jsem si: „Šehr to zničil![3]” Kdyby tento hadís byl autentický od Posla, mír a požehnání s ním, byl by mi dražší než rodina, majetek a všichni lidé!”
Ti, kteří sbírají hadísy bez řetězce a sepisují je do svých knih, se dopouštějí nespravedlnosti vůči vědě o hadísech a našim selefu s-sálihín, těm, kteří vynakládají úsilí o zachování řetězce tradentů a cestují za tímto účelem. Kvůli těmto našim bratrům, snažícím se získat řetězec vypravování, najdeme výjimky mezi badateli a všechna chvála za to náleží Alláhu, Pánu světů.
[1] Učenec z rané éry.
[2] To je odkaz na dobu, kdy se rozšířily inovace a lidé začali vypravovat to, co podporovalo tyto jejich inovace. Al-’Alláma al-Mu’allemí stanovil v knize ‘Ilmu r-ridžál we ehammíjetuhu, str. 19-20: „Pokud jde o tábi’ín, jejich řeč podle at-te’díl (kritérium bezúhonosti) je hojná; a je o nich též málo vypravováno z al-džerh (kritérium přesné paměti) a to proto, že jejich generace byla nejblíže “vedoucímu světlu”, mír a požehnání s ním, nebyl nikdo z muslimů, kdo by lhal o Alláhu nebo Jeho Poslu, mír a požehnání s ním. Tedy většina slabých vypravěčů z tábi’ín byli chawáridž, nebo měli špatnou paměť, či byli neznámí. Pak přišla doba atbá’u t-tábi’ín. Zde již stoupá počet nespolehlivých vypravěčů, nezaznamených, lhářů a heretiků. Tak se imámové vědy o hadísech zhostili úkolu objasnit podmínky pro přijatelnost hadísů a vypuzení těch, které nebyly autentické. Nebylo krajiny z muslimských zemí, kde by nebyli imámové prověřující vypravěče a jejich vypravování a informující lidi o jednání podle nich.
[3] Novodobý expert na hadísy, šejch Muhammed Násiruddín al-Albání zmiňuje Šehra bin Hawšeba v Tamámu l-Minna na str. 166-167: “Je slabý kvůli své paměti a zmatku ve vypravování. To určil někdo, kdo jej vysledovával a prověřil stanovisko imámů o něm.“