Důvody lásky vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم

Síla lidské lásky závisí o důvodu, kvůli kterému milujeme a prahneme po milovaném. Tento důvod je obsažen ve smyslech, rozumu i srdci. Milujeme, co je dokonalé, krásné, dobré. Podoby lásky vůči Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم jsou rozličné, díky množství výjimečných vlastností, kterým Alláh Svého Proroka صلى الله عليه و سلم obdařil.

Proroka صلى الله عليه و سلم milujeme, neboť tato láska přímo pramení z naší zcela pochopitelné lásky vůči Bohu Samému. Alláha milovat je povinnost, stejně jako milovat to, čím lidstvo obdařil a co je s Ním spojeno a Jemu podřízeno, jako andělé, poslové, proroci, dobří lidé, bohulibé činy a chování a vše to, s čím je Alláh spokojen. Láska vůči Alláhu nutně vede a vyžaduje lásku k tomu, co On předepsal a s čím je spokojen. Kdo si zamiluje Alláha, zamiluje si i Prorokaصلى الله عليه و سلم.^¹ Kdo si zamiluje Prorokaصلى الله عليه و سلم kvůli Alláhu, ten jej následuje, kvůli slovům Božím:

قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ

Rci: "Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný." (Áli ‘Imrán: 31)

Alláh si Prorokaصلى الله عليه و سلم vyvolil nade všemi stvořeními a zamiloval si ho přede všemi ostatními. Proto nedílnou součástí lásky vůči Alláhu je i láska vůči tomu, koho miluje On.

Waíla ibnu l-Aska’ رضي الله عنه vypráví, že Boží Poselصلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh si vyvolil Kinánu mezi syny Ismaele. Mezi syny Kinánovými si vyvolil Kurajšovce. Mezi Kurajšovci si vyvolil Benú Hášim a mezi Benú Hášim si vyvolil mne.“^²

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Příklad mne a proroků přede mnou je jako příklad člověka, který zbudoval nějakou stavbu, postavil ji a vyzdobil, leč chyběla mu do ní již jen poslední cihlička v jednom z jejích rohů. Lidé okolo ní chodili a kochali se jí. Říkali udiveně: „Ale proč jsi tam nedal i tu poslední cihlu?“ A dodal: „Já jsem ta poslední cihla, já jsem pečetí všech proroků.“^³

Abú Hurejra رضي الله عنه také vyprávěl, že Prorokصلى الله عليه و سلم pravil: „Já budu prvním v čele synů Adamových v Soudný Den, první nad kterým pukne hrob, první budu prosit o začátek soudu a budu první, koho přímluva bude přijata.“^⁴

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se též traduje, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl, že pokud si Alláh zamiluje Svého služebníka, dá, aby jej přijali i obyvatelé nebes a země: „Když si Alláh zamiluje služebníka, vyzve Džibríla a řekne: „Alláh si zamiloval toho a toho, zamiluj si ho též.“ A Džibríl si ho zamiluje. Poté Džibríl vyzve obyvatele nebes a řekne: „Alláh si zamiluje toho a toho, zamilujte si ho též.“ Pak si jej zamilují i obyvatelé nebes, načež jej přijmou i obyvatelé země.“^⁵

Háfiz Ibn Hadžer vysvětlil, co znamená ono „přijmou“ následovně: „Jejich srdce jej přijmou s láskou, náklonností a spokojeností s ním. Jsou s ním rádi a láska v lidských srdcích je znakem lásky Boží.“^⁶ A Posel Boží je důkazem tohoto. Neexistoval snad v celé lidské historii nikdo, komu by lidé projevovali tolik lásky a za kterého by tolik obětovali sami sebe na cestě dosažení toho, co je hodnotné. Tyto jeho kvality uznávali i jeho nepřátelé.

Alláh si zamiloval Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a vyvolil si jej nad všemi světy. Učinil z něj prostředek realizace Svého požehnání a milosti lidstvu i všemu stvořenému:

وَمَا أَرْسَلْنَاكَ إِلَّا رَحْمَةً لِّلْعَالَمِينَ

A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré. (Anbijá´: 107)

Ibn Kajjím uvádí, že smysl tohoto verše je všeobecný a odráží se ve všeobecném užitku Prorokova poselství na tomto i na onom světě. Byl milostí i pro své odpůrce. Ti, kteří proti němu bojovali, byli zabiti a tím byl svět uchráněn jejich dalšího zla a oni dalšího trestu za další své hříchy. Ti, kteří jej sice odmítli, ale uzavřeli s ním dohodu, získali záruku bezpečí a bylo jim znemožněno konat zlo. I pokrytci z toho, že navenek ukazovali svou loajalitu, získali prospěch, i když byl pouze světský. Jeho poselství uvedlo na správnou cestu i nejvzdálenější národy a zlepšilo stav lidstva jako celku. Speciální milost pak Prorokصلى الله عليه و سلم představoval pro své věrné, kteří jej přijali a následovali, na rozdíl od nevěřících, kteří tuto jím nabízenou milost odmítli.^⁷

Abú Hurejra vypráví, jak byl Posel Božíصلى الله عليه و سلم žádán, aby proklel modloslužebníky. Odmítl to se slovy: „Já nejsem poslán jako proklínač, nýbrž jsem poslán jako milost.“^⁸

Důvodů, proč milovat Prorokaصلى الله عليه و سلم je bezpočet:

Alláh z něj učinil Proroka a Posla, pečeť všech poslů i proroků a jejich předáka:

اللَّهُ يَصْطَفِي مِنَ الْمَلَائِكَةِ رُسُلًا وَمِنَ النَّاسِ ۚ إِنَّ اللَّهَ سَمِيعٌ بَصِيرٌ

Bůh si volí mezi anděly a mezi lidmi posly Své, vždyť Bůh je slyšící, jasnozřivý. (Hadždž: 75)

وَإِذَا جَاءَتْهُمْ آيَةٌ قَالُوا لَن نُّؤْمِنَ حَتَّىٰ نُؤْتَىٰ مِثْلَ مَا أُوتِيَ رُسُلُ اللَّهِ ۘ اللَّهُ أَعْلَمُ حَيْثُ يَجْعَلُ رِسَالَتَهُ ۗ

A když se jim dostane znamení, říkají: "Neuvěříme, dokud se nám nedostane toho, čeho se dostalo poslům Božím." Leč Bůh ví nejlépe, kam umísťuje poselství Své! (An’ám:124)

يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ إِنَّا أَرْسَلْنَاكَ شَاهِدًا وَمُبَشِّرًا وَنَذِيرًاوَدَاعِيًا إِلَى اللَّهِ بِإِذْنِهِ وَسِرَاجًا مُّنِيرًا

Proroku, vyslali jsme tě jako svědka a hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele vyzývajícího k Bohu, s dovolením Jeho, a jako svítilnu zářící. (Ahzáb: 45-46)

Dále jej poctil Zjevením:

وَكَذَٰلِكَ أَوْحَيْنَا إِلَيْكَ رُوحًا مِّنْ أَمْرِنَا ۚ مَا كُنتَ تَدْرِي مَا الْكِتَابُ وَلَا الْإِيمَانُ وَلَٰكِن جَعَلْنَاهُ نُورًا نَّهْدِي بِهِ مَن نَّشَاءُ مِنْ عِبَادِنَا ۚ وَإِنَّكَ لَتَهْدِي إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ

A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé, (Šúrá: 52)

وَلَقَدْ آتَيْنَاكَ سَبْعًا مِّنَ الْمَثَانِي وَالْقُرْآنَ الْعَظِيمَ

A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený, (Hidžr: 87)

Alláh učinil Proroka صلى الله عليه و سلم velkodušným, ušlechtilým a odstranil z jeho srdce vše, co jej tížilo:

أَلَمْ نَشْرَحْ لَكَ صَدْرَكَ وَوَضَعْنَا عَنكَ وِزْرَكَ الَّذِي أَنقَضَ ظَهْرَكَ وَرَفَعْنَا لَكَ ذِكْرَكَ

Což jsme ti hruď tvou neotevřeli a nesňali s tebe tvé břemeno, jež záda tvá tak tížilo, a pověst tvou jsme do výše nezvedli? (Inširáh: 1-4)

Alláh Prorokoviصلى الله عليه و سلم stále žehná, stejně jako jej vzpomínají i andělé až do Soudného Dne:

إِنَّ اللَّهَ وَمَلَائِكَتَهُ يُصَلُّونَ عَلَى النَّبِيِّ ۚ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا صَلُّوا عَلَيْهِ وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا

Bůh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56) Toto znamená Boží pochvalu a prosbu andělů za Prorokaصلى الله عليه و سلم.

Alláh učinil z Proroka صلى الله عليه و سلم Svého nejbližšího přítele (arab. خَلِيلٌ chalíl), tak jako kdysi Ibráhíma عليه السلام, a toto je největší stupeň Boží lásky, kterého může smrtelník dosáhnout. Džundub vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pět dní před svou smrtí pravil: „Utíkám se k Alláhu, že nemám nikoho mezi vámi jako nejbližšího přítele, protože mne si za nejbližšího přítele vyvolil Alláh. Kdybych si kohokoli mezi vámi měl vybrat za nejbližšího přítele, vybral bych si Abú Bekra. Ti, kteří byli před vámi, si vzali hroby svých proroků a dobrých lidí za modlitebny. Proto si neberte hroby za modlitebny, zakazuji vám to!“^⁹

Poslu Božímuصلى الله عليه و سلم Alláh umožnil pět věcí, které nikomu jinému ze svých proroků nedal. Džábir رضي الله عنه uvedl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Dáno mi je pět věcí, které nebyly dány nikomu přede mnou. Jsem podpořen strachem na vzdálenost měsíce chůze, celá zem pro mne byla učiněna místem k modlitbě a prostředkem k očištění, proto kohokoli z mé ummy zastihne modliba, nechť se modlí. Je mi dovolena válečná kořist, což nebylo dovoleno nikomu přede mnou. Dána mi je přímluva a proroci přede mnou byli posíláni jen ke svým národům, ale já jsem poslán k celému lidstvu.“^¹⁰

Alláh také dá Prorokoviصلى الله عليه و سلم v Soudný Den poctu přímluvy, jako prvního ho vzkřísí z hrobu, dopřeje mu nosit prapor díkuvzdání a stát u pramene hojnosti.

Důvodem pro lásku vůči Božímu Prorokoviصلى الله عليه و سلم je i jeho milost vůči lidstvu. Alláh praví:

لَعَلَّكَ بَاخِعٌ نَّفْسَكَ أَلَّا يَكُونُوا مُؤْمِنِينَ

Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí. (Šu’ará: 3)

لَقَدْ جَاءَكُمْ رَسُولٌ مِّنْ أَنفُسِكُمْ عَزِيزٌ عَلَيْهِ مَا عَنِتُّمْ حَرِيصٌ عَلَيْكُم بِالْمُؤْمِنِينَ رَءُوفٌ رَّحِيمٌ

A nyní přišel k vám již posel z vašich řad vzešlý a tíží jej, že špatného se dopouštíte, neboť mu záleží na vašem dobru. A vůči věřícím je shovívavý, slitovný. (Tewba:128)

وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا ۚ وَاذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُم بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنتُمْ عَلَىٰ شَفَا حُفْرَةٍ مِّنَ النَّارِ فَأَنقَذَكُم مِّنْهَا ۗ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ

Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni. (Áli ‘Imrán: 103)

Od Abdulláha ibn Zejda رضي الله عنه se uvádí, že když Alláh dal v den Hunejnu Prorokoviصلى الله عليه و سلم jeho válečnou kořist, rozdělil ji mezi lidmi, aby si naklonil jejich srdce, ale svým společníkům z ansárů nedal nic. Byli zaražení, protože nedostali, co dostali i ostatní a proto se k nim Prorokصلى الله عليه و سلم obrátil slovy: „Skupino ansárů! Což jsem vás nenalezl jako bloudící a Alláh vás mým prostřednictvím neuvedl na přímou cestu? Byli jste roztříštění, ale Alláh vás mým prostřednictvím sjednotil. Byli jste chudobní, ale Alláh vás mým prostřednictvím obohatil.“Když to ansárové uslyšeli, řekli: „Alláh a Posel Jeho jsou nejštědřejší.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم se jich otázal: „Co vám brání uposlechnout výzvu Božího Posla?“ Kdykoli řekl něco takového, ansárové říkávali: „Alláh a Jeho Posel jsou nejštědřejší.“ Řekl: „Kdybyste chtěli, řekli byste, že jsem k vám přišel tak a tak. Což nejste spokojeni, že lidé odchází do svých domovů se svými ovcemi a velbloudy, ale vy odcházíte domů spolu s Božím Poslem? Kdyby hidžry nebylo, i já sám bych byl ansárí, kdyby každý lid chodil dolinami a kotlinami, já bych se ubíral dolinami a kotlinami, kudy chodí ansárové. Ansárové jsou spodní (tj. tělu bližší a milejší) oděv, ostatní lidé jen svrchní. I vy budete po mně muset dát přednost někomu jinému, ale vydržte, dokud se se mnou opět nesetkáte u Pramene.“^¹¹

Od Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-Áse رضي الله عنه se traduje, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم recitoval verš o proroku Ibráhímovi:

رَبِّ إِنَّهُنَّ أَضْلَلْنَ كَثِيرًا مِّنَ النَّاسِ ۖ فَمَن تَبِعَنِي فَإِنَّهُ مِنِّي ۖ وَمَنْ عَصَانِي فَإِنَّكَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ

Pane můj, ony zbloudit daly již mnohým z lidí. Ten, kdo následovat mne bude, ten bude z mých jedním, však kdo se proti mně postaví. . . vždyť Tys věru slitovný i odpouštějící, (Ibráhím: 36)

Poté recitoval slova proroka ‘Ísá:

إِن تُعَذِّبْهُمْ فَإِنَّهُمْ عِبَادُكَ ۖ وَإِن تَغْفِرْ لَهُمْ فَإِنَّكَ أَنتَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ

Potrestáš-li je – vždyť jsou služebníky Tvými; odpustíš-li jim – vždyť Tys věru mocný i moudrý!" (Máida, 118)

Poté pozvedl ruce a pravil: „Bože můj! Má umma! Má umma!“ Poté zaplakal. Alláh poručil Džibrílovi přijít k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a zeptat se jej. Džibríl za Prorokemصلى الله عليه و سلم přišel, zeptal se ho a Prorok mu zopakoval, co řekl předtím. Alláh pak pravil: „Džibríle! Běž za Muhammedem a řekni: „My tě ohledně tvé ummy učiníme spokojeným a nedáme ti zlého.“^¹²

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Každý prorok měl jednu vyslyšenou prosbu. Každý z proroků s ní spěchal, ale já jsem si ji nechal, abych se mohl v Soudný Den přimluvit za svou ummu. Tato přímluva, dá-li Alláh, obsáhne každého z mé ummy, kdo zemřel, aniž by k Alláhu cokoli přidružil.“^¹³

Prorokaصلى الله عليه و سلم třeba milovat i za jeho rady a vedení, které ummě poskytl. Ukázal mu vše dobré, co může přiblížit k Alláhu a varoval před vším zlým, co od Něj oddaluje a působí trest a ponížení na onom světě. Hrdost a moc na tomto světě a úspěch na světě onom je podmíněn následováním jeho cesty:

مَنْ عَمِلَ صَالِحًا مِّن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلَنُحْيِيَنَّهُ حَيَاةً طَيِّبَةً ۖ وَلَنَجْزِيَنَّهُمْ أَجْرَهُم بِأَحْسَنِ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ

Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili. (Nahl: 97)

لَقَدْ مَنَّ اللَّهُ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ إِذْ بَعَثَ فِيهِمْ رَسُولًا مِّنْ أَنفُسِهِمْ يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِهِ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَإِن كَانُوا مِن قَبْلُ لَفِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ

Věru Bůh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném. (Áli ‘Imrán: 164)

كَمَا أَرْسَلْنَا فِيكُمْ رَسُولًا مِّنكُمْ يَتْلُو عَلَيْكُمْ آيَاتِنَا وَيُزَكِّيكُمْ وَيُعَلِّمُكُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَيُعَلِّمُكُم مَّا لَمْ تَكُونُوا تَعْلَمُونَ فَاذْكُرُونِي أَذْكُرْكُمْ وَاشْكُرُوا لِي وَلَا تَكْفُرُونِ

A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali. Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční. (Bekara: 151-152)

Taková je milost, které je Posel Boží صلى الله عليه و سلم ztělesněním. Kdo toto pochopí, zamiluje si Božího Poslaصلى الله عليه و سلم celým svým srdcem a dá mu přednost před kýmkoli a čímkoli stejně, jako to kdysi učinili Prorokovi společníci. Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اسْتَجِيبُوا لِلَّهِ وَلِلرَّسُولِ إِذَا دَعَاكُمْ لِمَا يُحْيِيكُمْ

Vy, kteří věříte! Odpovídejte na výzvu Boha a posla Jeho, když ten vás volá k tomu, co život vám dává. (Anfál: 24)

Člověk miluje své rodiče, protože ti jsou bezprostřední příčinou jeho existence. Posel Božíصلى الله عليه و سلم je přednější být za to milován, neboť umožňuje mít z vlastní existence užitek a nepromrhat ji. Člověk neznalý a lhostejný ke své úloze Božího služebníka je horší, než samo zvíře.

Sama Prorokova vznešená a nejčistší morálka je nade vším ostatním důvodem milovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a je rovněž přede vším jiným důkazem pravdivosti jeho poselství. Toto potvrzuje i Alláh:

وَإِنَّكَ لَعَلَىٰ خُلُقٍ عَظِيمٍ

vždyť vskutku povaha tvá je vznešená.(Kalem: 4)

Prorokصلى الله عليه و سلم byl nejvelkodušnější, nejcharakternější, nejvíce pravdymilovný, nejlepší vůči svým bližním, nejlépe naplňoval své závazky, nejlépe dodržoval rodinné vztahy, byl ihned nápomocen všemu dobrému a vždy se vyvaroval všeho hříchu. Vždy hovořil jen pravdu, sliboval jen pravdivě, byl štědrý, nic nikomu neupřel, dával a nebál se chudoby, byl odvážný i tehdy, když se všichni ostatní okolo něj rozprchli. Trpělivě snášel všechna příkoří a jeho jemnost přemáhala jeho hněv. Odpouštěl, když se mohl pomstít. Byl mikého srdce a ušlechtilé duše a navíc i krásného vzhledu. Byl vždy spokojený a důstojný a vždy držel na uzdě své tužby.

Existuje několik způsobů, jak naši lásku vůči Prorokoviصلى الله عليه و سلم prohloubit:

Vzpomínat na Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a poznávat jeho životopis, jeho činy, jeho charakter i vnější zjev. Jak se stavěl k výzvám své doby? Jak se choval ke svým společníkům, ke svým přátelům a jak se oni chovali k němu? Poznání vytváří velmi silné pouto lásky. Muslim, který svého Prorokaصلى الله عليه و سلم nezná, o jeho osudech nic neví a o pravdě, kterou hlásal, těžko k němu bude hledat nějaký emotivní vztah.
Držet se jeho vedení a být zaměstnán následováním Sunny slovem i činem. Plně následujme víru tak, jak je zachycena, uchována a vysvětlena Sunnou, pečlivě a kriticky analyzujme každičký její detail a odvrhujme vše, co je jejím protikladem. Láska je spjata s poznáním a připomínáním si milovaného. Prorokaصلى الله عليه و سلم si více zamilujeme, budeme-li se starat o jeho učení a o podání a vyprávění, prostřednictvím kterých se k nám toto učení dostalo, budeme-li je šířit a předávat dále. Budeme-li ve všem napodobovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, přiblížíme se k němu a tato blízkost zvětší naši lásku vůči němu.
Uvědomit si Boží milost, realizovanou vysláním Božího Posla صلى الله عليه و سلم a zjevení Vznešeného Koránu lidstvu. Toto je z dovolení Božího pravým důvodem lidské spásy a záchrany, úspěchu na světě tomto i onom. Veškeré dobro a veškeré zlo je definitivně určeno Zjevením. Všeho dobrého jsme jako jedinci i jako celá umma dosáhli následováním tohoto Zjevení a veškeré zlo, kterého jsme zakusili a zakoušíme, je způsobeno naší lehkovážností vůči němu. Rozmysleme, v jakém stavu se nacházeli Arabové i ostatní národy před zjevením Koránu a v jakém po něm. Alláh o Koránu praví:

يَهْدِي بِهِ اللَّهُ مَنِ اتَّبَعَ رِضْوَانَهُ سُبُلَ السَّلَامِ وَيُخْرِجُهُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ بِإِذْنِهِ وَيَهْدِيهِمْ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ

jímž Bůh povede ty, kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé. (Máida: 16)

Prosit o požehnání za Prorokaصلى الله عليه و سلم, arab. الصلواة على النبي as-salawátu ‘ala n-nebí. Tím, že si Prorokaصلى الله عليه و سلم připomínáme a nezapomínáme na něj ve svých prosbách, držíme ho stále v mysli a přechováváme ve svém srdci.Aláh Všemohoucí přikázal:

Bůh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56)

Tento příkaz znamená činit uvedené co nejvíce. V tomto smyslu hovoří i hadís na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه, ve kterém Boží Poselصلى الله عليه و سلم řekl: „Kdo poprosí o požehnání pro mne, tomu Alláh požehná desetkrát.“^¹⁴

1Medžmú’u l-fetawá, 10/249.

2Zaznamenal Musim v Sahíhu, 4/1791.

3Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, 4/226; Muslim v Sahíhu, 4/1791.

4Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 4/1782.

5Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 8/17.

6Fethu l-bárí, 10/462.

7Dželálu l-afhám, str. 98.

8Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 4/2006.

9Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 1/375.

10Zaznamenal al-Buchárí, 1/91.

11Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 5/200; Muslim v Sahíhu, 2/738.

12Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 2/191.