Hadísy tvořící osu celého islámu

Logo XXL

Osmán ibn Se’íd vypráví, že Abú ‘Ubejd řekl:

Posel Boží صلى الله عليه وسلم shrnul všechny záležitosti onoho světa do jediného výroku:

مَنْ أحدثَ في أمرنا ما ليس منه فهو ردٌّ.

Osmán ibn Se’íd vypráví, že Abú ‘Ubejd řekl:

Posel Boží صلى الله عليه وسلم shrnul všechny záležitosti onoho světa do jediného výroku:

مَنْ أحدثَ في أمرنا ما ليس منه فهو ردٌّ.

Kdokoli přimyslí k této naší věci něco nového, co do ní nepatří, toto bude odmítnuto.[1]

A všechny záležitosti tohoto světa shrnul do jediného výroku:

إنّما الأعمالُ بالنِّيات.

Věru činy jsou souzeny jedině podle úmyslů.[2]

A oba obsahují veškerou moudrost.

Imám Ahmed ibn Hanbel řekl:

Samotný základ celého islámu tvoří tři hadísy:

1. Omarův رضي الله عنه hadís o tom, že činy jsou souzeny podle úmyslů,

2. ‘Áišin رضي الله عنها hadís o tom, že kdo přimyslí k této naší věci něco nového, co do ní nepatří, tak toto se odmítá

3. a hadís od an-Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه:

إنَّ الحَلالَ بَيِّنٌ، والحَرامَ بَيِّنٌ …

Věru to, co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné …[3]

A-Hákim cituje ‘Abdulláha ibn Ahmeda [4], že jeho otec zmínil Prorokovy صلى الله عليه و سلم výroky „činy jsou souzeny jedině podle úmyslů,“ dále hadís:

أنَّ خَلْقَ أحَدِكُمْ يُجْمَعُ في بَطْنِ أُمِّهِ أرْبَعِينَ يَوْمًا…

Věru‬‬ se každý z vás nachází v lůně své matky po čtyřicet dní …[5]

a nakonec hadís o tom, že „kdo k této naší věci přimyslí něco nového, co do ní nepatří, toto bude odvrženo.

Potom Ahmed řekl: „Těmito hadísy by měla začínat každá kniha, protože ony jsou základem pro všechny hadísy ostatní.

Ishák ibn Ráhawejh řekl: „K základům náboženství patří tyto čtyři hadísy: 1. Omarův hadís o tom, že činy jsou souzeny podle úmyslu, 2. hadís o tom, že co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné, 3. hadís o tom, že každý se nachází v lůně své matky po čtyřicet dní a 4. hadís o tom, že kdo přimyslí k této naší věci něco, co do ní nepatří, toto bude odmítnuto.

Abú Dáwúd as-Sidžistání pravil: 

„Prostudoval jsem hadísy Božího Posla صلى الله عليه وسلم a shledal jsem, že obsahují asi čtyři tisíce hlavních. Tyto čtyři tisíce se pak točí okolo čtyřech nejzákladnějších, jimiž jsou:

1. Hadís an-Nu’mána ibn Bešíra o tom, že co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné,

2. Omarův hadís o tom, že činy jsou souzeny podle úmyslů,

3. Abú Hurejrův رضي الله عنه hadís:

إنَّ اللَّهَ طَيِّبٌ لَا يَقْبَلُ إلَّا طَيِّبًا، وَإِنَّ اللَّهَ أَمَرَ الْمُؤْمِنِينَ بِمَا أَمَرَ بِهِ الْمُرْسَلِينَ

Věru Alláh je dobrý a nepřijímá nic, než jen to, co je dobré. A věru Alláh přikázal věřícím to, co přikázal i prorokům.[6]

a jeho hadís:

مِنْ حُسْنِ إسْلَامِ الْمَرْءِ تَرْكُهُ مَا لَا يَعْنِيهِ.

Z krásy islámu každého člověka je to, že zanechá toho, co se ho netýká.[7]

Potom Abú Dáwúd řekl: „Každý z těchto čtyř hadísů představuje čtvrtinu veškeré znalosti.

Od Abú Dáwúda se také uvádí slova: „Zapsal jsem si půl milionu hadísů od Božího Posla صلى الله عليه وسلم a z nich do své sbírky zařadil 4800. [8] Pro zachování víry každého jednotlivce jsou dostačující čtyři z nich:

1. Slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم o tom, že činy jsou souzeny podle úmyslů,

2. Slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم o tom, že ke kráse něčího islámu patří i zanechání toho, co se ho netýká,

3. Slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم:

لَا يُؤْمِنُ أَحَدُكُمْ حَتَّى يُحِبَّ لِأَخِيهِ مَا يُحِبُّ لِنَفْسِهِ.

Nikdo z vás neuvěří, dokud nebude pro svého bratra milovat to, co miluje pro sebe.[9]

4. A slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم o tom, že co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné.

Při jiné příležitosti Abú Dáwúd řekl: „Celá islámsko-právní nauka (arab. الفقه al-fikh) se točí okolo pěti hadísů:

1. Co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné.

2. Škodu nelze působit, ani oplácet. [10]

3. Činy jsou souzeny podle úmyslu.

4. Náboženství je přímost (arab. النصيحة an-nasíha[11]

5. a hadís:

مَا نَهَيْتُكُمْ عَنْهُ فَاجْتَنِبُوهُ، وَمَا أَمَرْتُكُمْ بِهِ فَأْتُوا مِنْهُ مَا اسْتَطَعْتُمْ …

To, co jsem vám zakázal, toho se vystříhejte a to, co jsem vám přikázal, konejte nakolik jen dovedete …[12]

Podle jiného podání Abú Dáwúd definoval následující čtyři hadísy coby základy celé Sunny pro všechny islámské nauky:

1. Omarův hadís o činech, souzených podle úmyslu.

2. Co je dovoleno, je jasné a co je zakázáno, je jasné.

3. Ke kráse něčího islámu patří zanechání toho, co se ho netýká.

4. A posledním je hadís:

ازْهَدْ فِي الدُّنْيَا يُحِبَّك اللهُ، وَازْهَدْ فِيمَا عِنْدَ النَّاسِ يُحِبَّك النَّاسُ.

Neulpívej na tomto světě, zamiluje si tě Alláh. Nestarej se o to, co mají jiní lidé, zamilují si tě i ostatní lidé.[13]

Háfiz Abu l-Hasan Táhir al-Andalúsí shrnul všechna tato podání do veršů:

عُمْدَةُ الدِّينِ عندَنا كلماتٌ * أربعٌ مِنْ كلامِ خيرِ البريَّه

اتَّق الشُّبهَاتِ وازهَدْ ودَعْ ما * لَيسَ يَعْنِيكَ واعمَلَنَّ بِنيَّه

Osou víry jsou čtyři výroky dokonalého člověka:

Vyhni se pozemským pozlátkům

i pochybám a zanech i toho, co se tě netýká

a konej shodně svým nejlepším úmyslům

Autor: Ibn Redžeb al-Hanbelí

Zdroj: Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 1/62-64, redakčně upravováno.

__________________________________________________________

[1] Muttefekun ‘alejhi. Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2698; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1718.

[2] Takto ho od Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1.

[3] Hadís dále pokračuje slovy:

… وبيْنَهُما مُشَبَّهاتٌ لا يَعْلَمُها كَثِيرٌ مِنَ النّاسِ، فَمَنِ اتَّقى المُشَبَّهاتِ اسْتَبْرَأَ لِدِينِهِ وعِرْضِهِ، ومَن وقَعَ في الشُّبُهاتِ: كَراعٍ يَرْعى حَوْلَ الحِمى، يُوشِكُ أنْ يُواقِعَهُ، ألا وإنَّ لِكُلِّ مَلِكٍ حِمًى، ألا إنَّ حِمى اللَّهِ في أرْضِهِ مَحارِمُهُ، ألا وإنَّ في الجَسَدِ مُضْغَةً: إذا صَلَحَتْ صَلَحَ الجَسَدُ كُلُّهُ، وإذا فَسَدَتْ فَسَدَ الجَسَدُ كُلُّهُ، ألا وهي القَلْبُ.

…a mezi nimi jsou věci pochybné, jež mnoho lidí nezná. Kdo se pochybných věcí vyvaruje, ten ochrání svou víru a svou čest, kdo do pochybných věcí upadne, ten upadne i v zakázané, jako pastýř, který pase své stádo okolo vládcova pozemku, až se skoro pustí i do něj. Což nemá každý vládce své zapovězené pozemky? Věru Božími zapovězenými poli jsou věci zakázané. Zajisté, v těle jest jeden kousek masa. Pokud je zdráv, je zdrávo i celé tělo a pokud ochoří, i celé tělo ochoří. A to je srdce.“ Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 52; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599.

[4] Tj. syna imáma Ahmeda ibn Hanbel.

[5] Hadís vypráví ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه a pokračuje slovy:

…‬ أوْ أرْبَعِينَ لَيْلَةً، ثُمَّ يَكونُ عَلَقَةً مِثْلَهُ، ثُمَّ يَكونُ مُضْغَةً مِثْلَهُ، ثُمَّ يُبْعَثُ إلَيْهِ المَلَكُ فيُؤْذَنُ بأَرْبَعِ كَلِماتٍ، فَيَكْتُبُ: رِزْقَهُ، وأَجَلَهُ، وعَمَلَهُ، وشَقِيٌّ أمْ سَعِيدٌ، ثُمَّ يَنْفُخُ فيه الرُّوحَ، فإنَّ أحَدَكُمْ لَيَعْمَلُ بعَمَلِ أهْلِ الجَنَّةِ حتّى لا يَكونُ بيْنَها وبيْنَهُ إلّا ذِراعٌ، فَيَسْبِقُ عليه الكِتابُ، فَيَعْمَلُ بعَمَلِ أهْلِ النّارِ فَيَدْخُلُ النّارَ، وإنَّ أحَدَكُمْ لَيَعْمَلُ بعَمَلِ أهْلِ النّارِ، حتّى ما يَكونُ بيْنَها وبيْنَهُ إلّا ذِراعٌ، فَيَسْبِقُ عليه الكِتابُ، فَيَعْمَلُ عَمَلَ أهْلِ الجَنَّةِ فَيَدْخُلُها.

… či nocí v podobě kapky semene, potom po dalších čtyřicet jako kapka přilnavá, potom po dalších čtyřicet jako hrudka masa. A potom k němu vyšle Alláh anděla a dal mu do vínku čtvero slov: je mu zapsána obživa, délka jeho života, jeho činy a to, zda bude šťasten či nešťasten. Potom mu je vdechnuta duše. Věru někdo z vás bude konat činy obyvatel Ráje, až dokud mezi ním a Rájem nebude vzdálenost jen pouhého lokte, načež ho předejde to, co už bylo zapsáno a on začne konat činy obyvatel Ohně, až do Ohně vstoupí. A jiný bude konat činy obyvatel Ohně, až dokud mezi ním  a Ohněm nebude vzdálenost jen pouhého lokte, načež ho předežene to, co už bylo zapsáno a on nezačne konat činy obyvatel Ráje, až do něho vstoupí.” Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7454.

[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1015, jako součást delšího hadísu o důležitosti čisté a do
volené potravy a živobytí, protože jinak Alláh nevyslyší prosbu.

[7] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2318 jako hasan gharíb; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3976 a další. Jako sahíh doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 229.

[8] Zřejmě myslí přibližný počet hadísů bez opakování, protože pokud počítáme hadísy i s opakováními, obsahuje jich jeho Sunen 5274.

[9] Mutteekun ‘alejhi. Od Anase ibn Málikaرضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 13; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 45.

[10] Jedná se zároveň o šarí’atské pravidlo ve znění لَا ضَرَرَ وَلَا ضِرَارَ lá darere we lá dirár a ve formě hadísu se uvádí od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه, zaznamenali ho Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2341; ad-Dárekutní v Sunenu, 2/746 a další. An-Newewí ho oceňuje jako hasan a uvádí ho jako 32. hadís svého Arbe’únu.

[11] Hadís o náboženství jako přímosti vůči Alláhu, Jeho Knize, Jeho Poslu, vládcům muslimů i prostému lidu zaznamenal od Temíma ad-Dárího رضي الله عنه Muslim v Sahíhu, hadís č. 55.

[12] Hadís je muttefekun ‘alejhi, od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7288; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1337 jako část delšího hadísu.

[13] Od Sehla ibn Se’da رضي الله عنهما zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4102 a další. An-Newewí ho ocenil jako hasan jako 31. hadís svého Arbe’únu.