Abu l-Kásim Muhammed ibn Džuzejj al-Kelbí (693-741 hidžry, tj. 1294-1340 kř. éry), byl andaluský vykladač Koránu, významný málikovský fakíh, básník a mudžáhid na cestě Boží.
Před bitvou u Tarify, kde se střetli andaluští muslimové se španělskými křesťany, recitoval tyto verše:
قصدي المؤمل في جهري وإسراري
ومطلبي من إلهي الواحد الباري
شهادة في سبيل الله خالصة
تمحو ذنوبي وتنجيني من النار
إن المعاصي رجس لا يطهرها
إلا الصوارم في أيمان كفار
„Můj cíl, v nějž navenek i skrytě doufám
A jediné, oč Boha svého, Jediného Stvořitele žádám
Jest na cestě Boží mučednictví upřímné
Před ohněm zachrání mne a smyje hříchy mé
Věru hříšnost je špína, co nebývá smyta ničím
Pouze jen tváří v tvář bezvěrcům, mečů řinčením!“
Když bitva skončila, Ibn Džuzejj byl nalezen mezi zabitými. Alláh mu daroval mučednickou smrt, po které tolik toužil …
Ať Alláh u Sebe přijme tuto vzácnou duši, duši učence, který podle toho, co kázal a učil, také žil a zemřel. Nechť bude pro nás všechny vzorem a varováním pro každého, kdo k něčemu vybízí, ale sám podle toho nejedná.
Al-Andalus vydržel jako bašta islámu na dalekém západě celých sedm století právě díky lidem, jako byl Ibn Džuzejj. A po sedmi stoletích zkolaboval v masakrech a genocidě, kterou vykonali jeho noví nevěřící vládcové nad místními muslimy právě díky takovým, kteří byli přesný opak Ibn Džuzejje.
Muslimové!
Ušetřete nás i sebe toho každodenního pokrytectví, nepotřebných demonstrací, prázdných slov, petic, hashtagů a kampaní na sociálních sítích. Jak Západ a Východ, tak i my všichni dobře víme, že tím nic nedokážeme. Je to jen morální kýč a falešná vějička, ubohý sebeklam, abychom přesvědčili sebe sama, že jsme „něco“ vykonali.
Kdyby se totiž už zítra objevil někdo, kdo by měl sílu prosadit skutečné řešení, nejen pro Gazu, Ujguristán či Barmu, ale rovnou pro celou ummu, okamžitě bychom ho onálepkovali jako extremistu a džihádistického radikála.
Tím jediným pravým řešením myslím armádu takových, kteří bojují na cestě Alláha, zdvihají zástavu tewhídu, neuctívají nikoho jiného, než Alláha, neprosazují žádné jiné zásady, pravidla a zákony, nežli pouze ty Alláhovy a plánují i realizují veliké, dalekosáhlé a ničivé válečné operace proti jakýmkoli nepřátelům ummy, v souladu s válečnými směrnicemi Koránu a Sunny.
Muslimové by se předbíhali, aby vyjadřovali na kamery a do medií své „rozhořčení,“ dušovali by se, že „s tím ani oni, ani islám nemá nic společného“ a že oni jsou ti „umírnění muslimové,“ snažící se budovat „mosty porozumění.“ Už se tak stalo vícekrát. Třeba v Sýrii, Iráku, Čečensku, Libyi, Somálsku, Egyptě, Jemenu, Afghánistánu i jinde. Pokaždé je to stejné.
Skutečný problém je defétizmus muslimů a jejich poraženecká mentalita. Většina těch, co se islámu připisují, včetně všemožných těch „lvů islámu“ z internetu a sociálních sítí, tkví v tom, že se jedná jen o krotká a pitomá hospodářská zvířata v užitkovém chovu těch, co je zneužívají a vykořisťují.
Běžný muslim uvěřil tomu, že k jeho svobodě a vítězství vede jen ta cesta, kterou mu Západ dovolil se vydat. Běžný muslim se chvěje strachy, aby nebyl nevěřícími označen za extremistu, radikála či teroristu. Běžný muslim propadá panice a upadá do záchvatů hrůzy při pomyšlení, že bude muset konfrontovat Západ, který naprosto kolonizoval a úplně paralyzoval jeho myšlení a vsadil mu nikoli nezbytné a nikoli samozřejmé ideje, které bez jakéhokoli rozporování jen slepě následuje. A běžný muslim se zároveň předvádí, jakoby pro něj třeba nějaká Gaza opravdu něco znamenala.
Nestačilo už pro jednou těch krokodýlích slz?
Vznešený Alláh Svému Poslu صلى الله عليه وسلم přikázal:
يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ حَرِّضِ الْمُؤْمِنِينَ عَلَى الْقِتَالِ ۚ إِن يَكُن مِّنكُمْ عِشْرُونَ صَابِرُونَ يَغْلِبُوا مِائَتَيْنِ ۚ وَإِن يَكُن مِّنكُم مِّائَةٌ يَغْلِبُوا أَلْفًا مِّنَ الَّذِينَ كَفَرُوا بِأَنَّهُمْ قَوْمٌ لَّا يَفْقَهُونَ
„Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví.“ (Anfál: 65)
Mu’ázu ibn Džebelovi رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
وَذِرْوَةُ سَنَامِهِ الْجِهَادُ
„A nejvyšším bodem islámu je džihád.“1
Gaza, celá Palestina i zbytek ummy bude osvobozen jedině takto. Chcete pomoci ummě? Leží vám na srdci osud ummy? Potom začněte s důkladnou dekolonizací vašeho vlastního mozku, přeformátujte svou paměťovou jednotku a vyčistěte si ji od myšlenek, které vám vsugerovali vaši krotitelé a řezníci. Dokud se dál budete snažit o to, abyste se jim zalíbili, budou i oni dál a dál pokračovat se všemi těmi masakry a horami spálených dětských mrtvolek a vy zase s bezzubými protesty a internetovými kampaněmi. Dnes kvůli muslimům v Gaze. Zítra kvůli nějakým jiným muslimům někde úplně jinde. A nic se nezmění, dokud se sami nezměníme a nenavrátíme se ke své víře.
Toto se nezmění, toto bude pokračovat napořád, dokud se budeme chovat sobecky a bezohledně, jako vyděšené stádo dobytka hnané na jatka, kdy se každý jedinec snaží zachovat svůj vlastní život a pohodlí bez ohledu na osud ostatních. Změní se to teprve tehdy, až se začneme chovat solidárně jako skutečná muslimská umma, v duchu hadísu Božího Posla صلى الله عليه وسلم od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه:
الْمُسْلِمُونَ كَرَجُلٍ وَاحِدٍ إِنْ اشْتَكَى عَيْنُهُ اشْتَكَى كُلُّهُ وَإِنْ اشْتَكَى رَأْسُهُ اشْتَكَى كُلُّهُ
„Muslimové jsou jako jeden muž, je-li zasaženo oko, je zasaženo celé tělo, je-li zasažena hlava, je zasaženo celé tělo.“2
Al-Hulejmí poskytl toto vysvětlení:
„Muslimové, jsou-li opravdovými muslimy, mají být právě takoví. Tak jako jedna ruka si pro tu druhou přeje jen to, co by si přála sama pro sebe, tak jako jedno oko či jedna noha nebo jedno ucho si pro to druhé nepřeje, nežli jen to, co si přeje samo pro sebe. Nápodobně, ani muslim nesmí druhému muslimovi přát nic jiného, nežli jen to, co si přeje sám pro sebe.“3
Muslimové!
Cesta ke svobodě Palestiny i všech ostatních území islámu nevede tudy, kudy si vy pořád myslíte, že vede. Není lemována mírovými dohodami, deklaracemi, lidskými právy a ani zaštítěna demokracií a sekulárním humanizmem. Naopak – je lemována železem, olovem, ohněm, kouřem, krví a odtrženými částmi těl. A zaštítěna přímým a surovým bojem ryzí, upřímné, hrdinné a sebeobětující víry s bezcitnou nevírou, bezskrupulózním pokrytectvím a zrádným odpadlictvím.
Dokud nebudeme v případě nutnosti ochotni podstoupit i takové oběti, dokud se i dál budeme snažit být jenom poslušným dobytčetem, které se jim nevzpříčí, potud nás nepřestanou na taková jatka vyhánět. Ale pokud se jim vzpříčíme a ukážeme vzdor, potom čekejme, že čelíme někomu, kdo nemá nejmenší problém odpovědět na takový odpor masakrem a na naše budoucí vojenská vítězství masakrem ještě větším a sadističtějším. To je krutá realita a nutné zlo, které musíme ustát.
A vy všichni představitelé, vůdcové a učenci pokrytectví, právníci dvojtvářnosti a bezpáteřnosti, vy mrzcí a bezvýznamní kupčíci s vírou a zájmy ummy!
Nejste slyšet, mlčíte jako sochy z kamene, na všechno kývete jako maňásci na rukách úkladných vrahů a jste slyšet jedině tehdy, když se někdo z toho mála těch, kdo bojují na cestě Boží, dopustí chyby, poklesku či hříchu. Jedině potom křičíte jeden přes druhého!
V takové chvíli zaplavíte svět svými prohlášeními, ale zatímco jsou země muslimů spalovány ohněm zkázy a zalévány krví nevinných mučedníků, strkáte hlavy do písku.
Objímáte se s katy, usmíváte se na ně a přikyvujete na kameru strůjcům genocid, svá vyhlášení a své fetwy přizpůsobujete tomu, co od vás tito vrazi a zločinci chtějí slyšet.
Když jsou ničena města a vesnice muslimů a mařeny životy jejich nemohoucích, starců, žen a dětí, jste němí a hluší, vy sluhové křesel a funkcí, otroci prázdnoty!
Za jak lacino prodáváte svou víru, když je v sázce přízeň světovládců. Ani se neusuzujete hovořit o nepřekročitelných hranicích, o červených liniích, když šlapete po bolavých ránách utiskovaných!
Co je to za autoritu, když se šplhá po hřbetech slabých a šlape na krk utlačovaným?!
Proklínám vás, vy tupá tažná zvířata táhnoucí spřežení běsnících tyranů! Prodali jste onen svět za pozlátka světa tohoto, za ozdobné, zlatem vsazované konstrukce konferenčních stolků a vazby svazků se vzletnými tituly. Ale vaše srdce jsou zmrtvělá.
Umma nepotřebuje vaše vyumělkované a neupřímné prosebné modlitby. Umma potřebuje vaši skutečnou mužnost, vaši odvahu, vaši spravedlnost. Jako byla ta Ibn Džuzejjova. A to je něco, o čem vy ani nehovoříte, ani nepíšete.
Foto: Mladý alžírský voják čte Korán v zákopu během Alžírské války za nezávislost (1954 – 1962). Během této války alžírský lid vykoupil svou svobodu krví milionu a půl mučedníků.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2616; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3973; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 2216. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, hadís č. 413.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2586. Podobný hadís uvádí i al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6011.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 10379.