V knize ar-Risála Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í, imám ve fikhu a vědě o hadísech, zakladatel šáfi’ovského mezhebu, uvádí následující dialog s jedním ze svých posluchačů:
V knize ar-Risála Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í, imám ve fikhu a vědě o hadísech, zakladatel šáfi’ovského mezhebu, uvádí následující dialog s jedním ze svých posluchačů:
Někdo se imáma aš-Šáfi’ího zeptal: „Co je fikh? Kolik z něj musí člověk ovládat?“
Šáfi’í odpověděl: „Fikh je dvou druhů. Jeden je obecného druhu, pro každou osobu a žádný vyzrálý a soudný člověk jej nemůže ignorovat.“
Zeptal se: „Například?“
„Například že denních modliteb je pět, že lidé Bohu přísahali postit se v měsíci Ramadánu, učinit pouť k Domu Zapovězenému, pokud to bude v jejich silách a možnostech, že Alláh zakázal úrok, cizoložství, vraždu, krádež, víno a vše toho druhu, že povinoval lidi porozumět, praktikovat, platit ze svého majetku, zdržovat se věcí, které jim On zakázal.
Tento druh znalosti může být v textuální podobě nalezen v Knize Boží, anebo obecně mezi lidmi islámu. Tento lid jej převzal od předchozích a je připisován Božímu Posluصلى الله عليه و سلم . Nepřipouští chybu ani u těchto lidí islámu, nikdo ještě nezpochybnil jejich vztažení této znalosti k Poslu صلى الله عليه و سلم, ani její interpretaci. A není přípustné jej zpochybňovat.“
Zeptal se: „Co je tím druhým druhem znalosti?“
Šáfi’í odpověděl: „Sestává se z detailně rozebraných povinností a pravidel požadovaných po lidech, ohledně kterých neexistuje žádný text v Knize Boží, ani, u většiny z nich, ze Sunny. Existuje-li [ohledně tohoto] něco ze Sunny, je pak druhu, který je připisován jen málo autoritám, není znám běžné veřejnosti a je předmětem rozličných interpretací, které přicházejí cestou analogií.“
Zeptal se: „Je tato právní znalost povinná pro každého tak, jako ta první, nebo povinná není a ten, kdo získává takovou znalost činí dobrovolný akt navíc a ten, kdo ji zanedbává neupadá v chybu? Nebo, je nějakého třetího druhu, odvozeného z vyprávění, nebo analogie?“
Šáfi’í odpověděl: „Je třetího druhu.“
Zeptal se: „Můžeš to vysvětlit, předložit zdroj a uvést, jaká část z toho je povinná a na koho se váže a na koho se neváže?“
Šáfi’í odpověděl: „Široká veřejnost není schopna znát tento druh znalosti, ani ji nemůže získat specialista. Ale ti, kteří ji získávají, ji nesmí zanedbat. Pokud ji získat můžeš ty, ostatní jsou zbaveni této povinnosti, leč ten, kdo ji získává, bude odměněn.“
Zeptal se: „Ocituješ vyprávění, nebo nějaký jiný relevantní zdroj jako základ pro analogii?“
Šáfi’í odpověděl: „Alláh uložil povinnost džihádu, jak uvádí ve Své Knize a doručil jazykem Svého Posla صلى الله عليه و سلم. Zdůraznil výzvu mužům splnit povinnost džihádu následovně:
A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Bůh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný.(Tewba:111)
a říká:
إِنَّ عِدَّةَ الشُّهُورِ عِنْدَ اللَّهِ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِي كِتَابِ اللَّهِ يَوْمَ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ ذَلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ فَلا تَظْلِمُوا فِيهِنَّ أَنْفُسَكُمْ وَقَاتِلُوا الْمُشْرِكِينَ كَافَّةً كَمَا يُقَاتِلُونَكُمْ كَافَّةً وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ مَعَ الْمُتَّقِينَ
Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé,nýbrž bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných. (Tewba:36)
a říká:
فَإِذَا انْسَلَخَ الأشْهُرُ الْحُرُمُ فَاقْتُلُوا الْمُشْرِكِينَ حَيْثُ وَجَدْتُمُوهُمْ وَخُذُوهُمْ وَاحْصُرُوهُمْ وَاقْعُدُوا لَهُمْ كُلَّ مَرْصَدٍ فَإِنْ تَابُوا وَأَقَامُوا الصَّلاةَ وَآتَوُا الزَّكَاةَ فَخَلُّوا سَبِيلَهُمْ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَحِيمٌ
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (Tewba:5)
a říká:
قَاتِلُوا الَّذِينَ لا يُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَلا بِالْيَوْمِ الآخِرِ وَلا يُحَرِّمُونَ مَا حَرَّمَ اللَّهُ وَرَسُولُهُ وَلا يَدِينُونَ دِينَ الْحَقِّ مِنَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ حَتَّى يُعْطُوا الْجِزْيَةَ عَنْ يَدٍ وَهُمْ صَاغِرُونَ
Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.(Tewba:29).
‘Abdul‘azíz ibn Muhammed al-Darawardí vypráví od Muhammeda ibn Amra ibn ‘Alkamy od Abú Selámy ibn Abdurrahmána od Abú Hurejry, který říká, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Budu pokračovat v boji proti nevěřícím, dokud neřeknou: „Není božstva kromě Boha“ a když toto prohlásí, pak budou bezpečni krví i majetkem, pouze pro jeho cenu, a jejich odměna jest u Alláha.“[1]
A Alláh, Slavený a Chválený, říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا مَا لَكُمْ إِذَا قِيلَ لَكُمُ انْفِرُوا فِي سَبِيلِ اللَّهِ اثَّاقَلْتُمْ إِلَى الأرْضِ أَرَضِيتُمْ بِالْحَيَاةِ الدُّنْيَا مِنَ الآخِرَةِ فَمَا مَتَاعُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا فِي الآخِرَةِ إِلا قَلِيلٌ إِلا تَنْفِرُوا يُعَذِّبْكُمْ عَذَابًا أَلِيمًا وَيَسْتَبْدِلْ قَوْمًا غَيْرَكُمْ وَلا تَضُرُّوهُ شَيْئًا وَاللَّهُ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ
Vy, kteří věříte! Co je s vámi, že když je vám řečeno: „Vytáhněte do boje na cestě Boží!“, jste jako přikováni k zemi? Což se vám líbí více život na tomto než na onom světě? Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím! Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí. (Tewba:38-39)
A říká:
انْفِرُوا خِفَافًا وَثِقَالا وَجَاهِدُوا بِأَمْوَالِكُمْ وَأَنْفُسِكُمْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ ذَلِكُمْ خَيْرٌ لَكُمْ إِنْ كُنْتُمْ تَعْلَمُونَ
Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. (Tewba:41).“
[1] Z vícero podání tohoto hadísu se dozvídáme, že se týká modlosluženíků. Formulace „pouze pro jeho cenu“ znamená, že jediné, jak mohou legálně přijít o svůj majetek je prodat jej nebo darovat. – pozn. překladu.