Islámsko-právní stanovisko ohledně masa poráženého na sériových jatkách

 

Některé jatky ve Velké Británii a Francii nejprve omračují kuřata na lince proudem zhuštěného horkého vzduchu, který je zároveň ohluší a oslepí, načež v další fázi vystřikovaná pára, či vroucí voda zabije všechna kuřata, která přežila. Hlavy se odřezávají většinou jen těm, která jsou určena pro export do většinově muslimských zemí.[2]

 

Nejčastěji používána na drůbežích jatkách v průmyslových zemích je však metoda využívající jedné velké elektrické jateční linky, která zabíjenou drůbež nejen poráží, ale také ji zbavuje peří, běháků, kuchá je, porcuje, čistí maso a nakonec také balíkuje. Hlavním mechanizmem je dlouhá tyč s háky, na které se za nohy věší přivážená živá kuřata, která v poloze hlavou dolů putují dále do lázně se studenou vodou, aby se zbavila nečistot. Někdy je do této vody hnána elektřina, která kuřata omráčí. Omytá kuřata pokračují do další sekce linky, vybavené půlměsíčitým nožem, který obrovskou rychlostí rotuje ve výšce krků těchto kuřat a tím je podřeže. V dalším kroku linka zalije kuřata tentokrát vařící vodou, aby je zbavila peří. V dalším kroku jiný nůž rozřízne odspodu dutinu tělní, aby byly vybrány vnitřnosti, načež následuje další promývání, porcování a balení.

 

Tato metoda je sporná z hlediska (1) možnosti či nemožnosti vzpomenout jména Božího při automatizovaném procesu, (2) omráčení ptáků elektřinou při průchodu studenou vodou, (3) užití rotačního nože k podřezávání a (4) průchodu vařící vodou po podřezání.[3]

 

Fáze omytí studenou vodou není používána vždy, ne vždy je také užito elektrického proudu k omráčení. Ani elektrický šok, ani voda obvykle nezpůsobí smrt zvířat, i když omráčení neumožní odtok krve v takové míře, jako při zaříznutí neomráčeného kusu. Pokud by se však stalo, že buď voda, kvůli svému množství, nebo teplotě, či elektrický proud kvůli svému napětí či síle nějaký kus zabily, není pak jeho maso možno kvalifikovat jako halál, i kdyby bylo hrdlo kuřete následně proříznuto požadovaným způsobem. Z hlediska šarí’atské legitimnosti procesu je třeba kontrolovat vodu i proud, aby nemohly způsobit zvířatům smrt, kontrolovat, zda z vody nevystupují mrtvá zvířata, anebo, což je nejjistější, fázi s proudem úplně vypustit. Rotující nůž má ostré okraje umožňující průnik krkem kuřat a přetětí jejich karotid, pohybuje se konstantní rychlostí v konstantní výšce. Může se však stát, že kuře pohne hlavou takovým způsobem, že ostří nože jeho krkem neprojde a karotidy nejsou přeťaty.[4]

 

Vzpomínání jména Božího v takovém sériovém procesu je obtížné, neboť jej musí pronést sám porážející a nikoli druhá osoba. Za porážejícího možno považovat osobu, která na začátku uvede automatizovanou jateční linku do chodu. Otázka pak je, zda jediné pronesení jména Božího dostačuje pro poražení řekněme tisíce kuřat na automatické lince během její provozní doby. Výslovný koránský zákaz pojídat to, nad čím jméno Boží proneseno nebylo, dokazuje, že jednorázové vzpomenutí jména Božího nestačí a jméno Boží musí být proneseno nad každým kusem zvlášť před samou porážkou, následující bezprostředně poté.[5] Pronesení jména Božího nad skupinou porážených zvířat a ne nad každým jednotlivě nevyhovuje, podobně jako výměna porážených zvířat po pronesení jména Božího, neboť porušuje souslednosti procesu porážky (tj. že není vykonána naráz). Toto je názor hanbelovského mezhebu[6] a většiny málikovských učenců.[7]  Tyto požadavky automatická linka nesplňuje, neboť nemožňuje pronesení jména Božího jednotlivě a mezi prvním a posledním poraženým zvířetem je rozestup více hodin. Nemožno použít analogii s vysíláním loveckého zvířete nebo vystřelením projektilu, kde stačí pronést jméno Boží pouze jednou, protože jde o odlišné typy očištění masa před konzumací. Řešením je na místo rotujícího nože postavit několik muslimských řezníků, kteří mohou projíždějící drůbež podřezávat za vyslovení jména Božího, podle šarí’atských předpisů. Pokud bude pracovníků dostatečný počet, neklesne produkce a navíc linka se bez zaměstnanců neobejde i jinak, např. droby bývají vytahovány ručně i při konvenčním provozu.[8]

 

Fáze vařící vody zbavující opeření může být sporná ze dvou ohledů. Zvířata nedokonale zaříznutá rotujícím nožem do vody vcházejí živá a umírají následkem opaření vroucí vodou. Konzumace jejich masa pak není šarí’atsky přípustná. Druhým sporným bodem je skutečnost, že do vody mohou poražené kusy přijít před řádným vykrvením. Krev potom neodteče, nýbrž se v masu srazí. Ani v takovém případě nebude maso dovoleno, neboť není řádně očištěno a část nepoživatelné nečistoty v masu zůstává i nadále.[9] U linek, které však používají teplotu vody pod 100°C po dobu menší než několik minut, však toto nebezpečí nehrozí.[10]

 

Automatizovaný způsob porážky drůbeže může být kvalifikován jako šarí’atsky přijatelný, pokud (1) není užito proudu, či není natolik silný, že by způsobil zástavu srdce, (2) porážku neprovádí automatický nůž, ale muslim nebo kitábí ručně za pronesení jména Božího, (3) na odpéření není užíváno vroucí vody. Spotřebiteli dobrým indikátorem dostatečného odkrvení může být barva kuřecích kostí v syrovém stavu. Čím jsou světlejší, tím více krve mohlo při porážce odtéci.[11]

 

 

V případě ostatních hospodářských zvířat, od malých, přes drobný dobytek až po dobytek hovězí není jateční provoz plně automatizován a vstupují do něj na různých úrovních lidé. Nezabíjí se automatickým rotujícím nožem. Jinak se techniky porážky velmi odlišují od jatek do jatek v závislosti na jednotlivých státech a jejich legislativních úpravách.[12]

 

Podle tzv. anglické metody, používané hlavně v anglofonních zemích, je hrudník zvířete vprostřed hrudního koše probodnut a zvíře umírá na otevřený traumatický pneumotorax, tedy vniknutí vzduchu do dutiny hrudní s následným kolapsem plic a zadušením. Ze zvířete vytéká minimum krve. Takto poražené zvíře jasně spadá do kategorie zadušeného a jeho maso je tedy zakázáno.[13] 

 

Většina ostatních států používá různé metody, které umožňují alespoň nějaký odtok krve proříznutím krku ze strany, nebo zezadu. Neumožňují však s jistotou zjistit, zda byly přeťaty i karotidy, nebo bylo zvíře zraněno na jiném místě krku. Platí princip, že maso není podle šarí’y dovoleno, dokud není prokázáno poražení zvířete přijatelným způsobem. Pokud je porážejícím muslim, má výhodu pochybnosti, tedy předpokládáme, že je poraženo předpisově, dokud se neprokáže opak.[14]

 

Důležitým momentem je užití omračovacích prostředků, bezpodmínečně vyžadovaných legislativou mnoha zemí za účelem zmírnění bolesti porážených zvířat, zamezení únikům z jatečních linek a snadnější manipulaci s krky porážených kusů při porážce. Nejčastěji užívaným omračovacím prostředkem je jateční pistole, která nestřílí kulky, ale ocelový hrot, či tyč, která je vstřelena zvířeti doprostřed čela, projde kostí a zastaví se až v mozkové tkáni, což způsobí takřka okamžité bezvědomí. Na mnoha jatkách nahradila pistole dřívější postup omráčení ranou velkým a těžkým železným kladivem, která byla shledána jako příliš bolestivá. Dalším způsobem je omráčení v plynové komoře s atmosférou bohatou na oxid uhličitý, přičemž zvíře je následně poraženo ručně. Dalším široce rozšířeným způsobem je omráčení elektrickým šokem do spánku. Po omráčení bývají zvířata klasicky podřezána a vykrvena. Z islámského hlediska je sporné užití omračovacích metod a dodržení postupu správného předpisového zaříznutí.[15]

 

Klíčovým aspektem pro posouzení omračovacích technik je z podle šarí’y míra bolesti, kterou poráženým kusům způsobí. Prosté zaříznutí klasicky požadovaným islámským způsobem je nejpohodlnější jak pro porážejícího a spotřebitele, tak i pro porážený kus. Naopak samo omračování může nezřídka způsobit bolest samo o sobě a to dokonce ještě intenzívnější, než sama porážka. Rána kladivem byla shledána jako nevyhovující samotnými nemuslimy a postupně se od ní ustupuje. Omračující výstřel jateční pistolí se nejeví odlišným. Navíc hrot proráží lebku zvířete a končí v mozkové tkáni v hloubce asi na délku prstu, tudíž existuje zřejmé riziko, že zvíře umírá na tuto ránu spíše než na vlastní podříznutí a v takovém případě by spadalo do kategorie ubitého k smrti a jeho maso je zakázáno. CO₂ atmosféra v plynové komoře působí stres ze znatelných dýchacích obtíží a při přesáhnutí určitého limitu usmrcuje. Všechny tyto způsoby omráčení jasně odporují požadavkům šarí’y.[16]

 

Elektrický šok je z používaných omračovacích metod nejdiskutabilnější, sice nepochybně může vyvolat velmi intenzivní bolestivou reakci, zvláště když je nedostatečný, ale najdou se i odborníci tvrdící, že dostatečně silný šok bolest a stres zvířat na porážkách skutečně zmírňuje. Jiní připouštějí, že příliš silný šok může způsobit srdeční zástavu a smrt. V takovém případě by dle šarí‘e nebylo maso dovoleno.[17] Vše zabité elektrickým proudem spadá totiž také do kategorie mršiny.[18]

 

 

Lze uzavřít, že ani tuto metodu omračování nebude možno použít, dokud nebude její přínos na zmírnění bolesti jasně vědecky prokázán, nebudou vyvráceny studie tvrdící opak a nebude zajištěno, aby po jeho aplikaci nedocházelo k srdečním zástavám a smrti. Proto je nejlepší a nejopatrnější vyhnout se jakýmkoli metodám omračování zvířat před podříznutím a vykrvením.[19] Pokud se podaří najít takovou metodu omráčení, která je spolehlivě bezbolestná a spolehlivě zvířata nezabíjí, bude její použití teoreticky povoleno.[20] Pokud je naopak prokazatelné, že omračování působí zvířatům smrt, jejich maso nebude možno konzumovat a je z právního hlediska mršinou.[21]     

 

Šejch Omar Sulejmán al-Aškar uvádí, že jatky v nemuslimském průmyslovém světě používají metody, které jsou šarí’atsky přijatelné jen asi v 30% případů.[22] I kdyby ve světě používané techniky byly z 90% v souladu se šarí’ou a jen z 10% by jí odporovaly, celkově by bylo maso 100% zakázáno, kvůli tomu, že jednotlivé dodávky masa jsou na trhu volně mísitelné. Situace by se změnila až v momentě, kdy by se jasně potvrdilo, že konkrétní maso bylo poraženo šarí’atsky přijatelnou metodou.[23]

 

Velké průmyslové koncerny na Západě často místním muslimským institucím neumožňují důslednou kontrolu masa vyváženého na export do zemí s většinou muslimského obyvatelstva, případně tyto pravomoce drží v rukou náboženské společnosti řízené odštěpeneckými proudy, jako např. australský Halaal Saadiq vlastněný sektou kádjáníjja. Halál certifikáty jinde, zejména v zemích bývalého východního bloku, kde neexistuje islámské vysoké školství, naopak mohou vydávat osoby, které nemají patřičnou kvalifikaci.[24]

---