Potom, cos ode mne přijal výše zmíněných pět rad, milý bratře, věz, že nejsi první člověk, který si mi stěžoval na pochybnosti, které občas ohledně islámu mívá.
V rozhovorech s velkým množstvím lidí, kteří vyjádřili své pochyby ohledně nejrůznějších oblastí a otázek jsem si všiml jedné věci, kterou měli společnou. Touto věcí bylo negativistické, destruktivní přemýšlení nasměrované k pátrání po chybách, nedostatcích, rozporech a nedokonalostech, namísto pozitivního, konstruktivního přístupu, který by si všímal možných řešení a cesty ven.
Tento typ přemýšlení je typický pro pochybovače nejen o víře, ale i o moderní vědě. Vyskytuje se například i mezi odmítači vakcín či různými zastánci roztodivných konspiračních teorií popírajících třeba přistání na Měsíci, či věřících na to, že naše planeta je plochá anebo dutá, anebo zpochybňujících dobře známé historické, společenské a politické události. Je jedno, zda se pochybuje třeba o autenticitě Sunny, nebo se popírá holokaust či se věří na chemtrails. Člověk ve všech případech popouští uzdu hlodajícímu červíčku pochybností stále víc a více tak dlouho, až začne pochybovat i o svém vlastním životě a dostane se na stupeň, kdy zpochybňuje i vjemy svých vlastních smyslů a propadne naprosté paranoie. V takové chvíli pro něj nic neznamenají ani rozumové axiomy, kterými se řídí naprosto každá zdravě fungující lidská mysl. Takové lidi šejtán připravil o rozum. Ať nás před tím Alláh chrání.
Není divu, že v dnešní záplavě informací, z nichž většina je obvykle zčásti či zcela mylná, je čím dál více těch, pro něž je základem, že informace, kterou se dozvědí, je chybná, dokud se nedokáže opak, ať už se tato informace týká společnosti, politiky, přírodní či společenské vědy, anebo třeba Božího Zjevení. Jedna věc je pochopitelná ostražitost a obezřetnost při vynášení konkrétních soudů při zachování zdravého systému uvažování a všeobecného přehledu o dané věci, ale mít apriori pochybovačný názor na vše a podléhat podvědomému sklonu skákat na lep pochybnostem a věcem, které mi subjektivně nesedí, to je něco zcela jiného. Rozdíl mezi oběma je rozdíl mezi kritickým myšlením v prvním a absolutně destruktivní myšlenkovou dekonstrukcí v druhém případě. Zajímavé a příznačné je, že pochybovač vždy rozbíjí myšlenkové konstrukce všech okolo, ale své mentální úsilí nikdy nenamíří proti své vlastní pochybnosti. Učinit to je první krok na cestě ke skutečnému kritickému myšlení.
Tvá první domácí úloha bude namířit ostří svého úsudku k nalezení možných řešení právě té pochybnosti, která ti vyvstala na mysli zrovna teď, anebo kterou jsi nyní někde nalezl. Velmi brzy si všimneš, jak se s postupujícím časem v tomto umění stále více zlepšuješ. Když k tomu přidáme správnou metodu přemýšlení a vybudujeme pevné základy naučné či vědecké metody jakékoli oblasti lidského zájmu, týkající se studovaných zákonitostí a jejich důkazů, pak se můžeš radovat z naděje, že si časem vybuduješ vyvážený a konstruktivní pohled na život a svět okolo sebe. Bez tohoto kroku nemůžeš očekávat, že ti bude stále někdo až do konce života vysvětlovat a vyvracet tvé choré pochybnosti. Jejich zdroj totiž nikdy nevysychá.
Pokud člověk propadá svému sklonu důsledně pochybovat naprosto o každé věci, pak nevyhnutelně spěje k okamžiku, kdy nevěří vůbec ničemu a nedokáže se o nic opřít, aby vůbec mohl normálně fungovat a nedokázal by žít. Většina lidí ale není až tolik důsledná. Pochybují většinou jen o jediné či nanejvýš o několika málo věcěch – o víře či o nějaké z mnoha věd, ale svého pochybovačného remcání se v běžném životě nedrží. Nicméně v posledních letech trend pochybovačnosti roste a není to jen zásluha koronavirové krize. Konspirační teorie se dávno netýkají jen viru a stovky jich zpochybňují každý jeden segment soudobého života. Opírají se sice o těžká faktická i etická pochybení odborníků v dané oblasti, která jsou bezpochyby reálná a která nejsou běžně dostatečně adresována, ale staví z nich nereálný a nezdravý pochybovačský konstrukt. I ten je však nedůsledný, protože kdyby byl, hraničil by s šíleností.
Čím je osoba chytřejší, inteligentnější a kreativnější, tím je i dovednější a je lépe schopna jak najít řešení a oprostit se od pochybností, tak i nacházet si pochybnosti, rozpory a problémy nové. Není správné léčit šejtánská našeptávání a jednotlivé z nich pramenící pochybnosti jednu po druhé jednotlivě. Musí být vyřešena jejich původní příčina, ze které všechny vyvěrají. Protože je intelekt dvojsečná zbraň, je třeba ho namířit konstruktivně k nalezení řešení dané věci a k osvojení si celkového pohledu na danou problematiku, ať už je náboženská či jakákoli jiná. A to není možné beze zvládnutí metodiky příslušného studia. Je třeba naučit se nejprve, jak se správně učit.
Až toto zvládneš, získáš schopnost pokládat věci na jejich odpovídající místo a budovat si vyvážený pohled na vše. Pokud pochybuješ o víře, studuj víru způsobem, jakým se má studovat, podle správné posloupnosti, a tak si na ni vybuduješ adekvátní pohled. Pochopíš ji skrze kategorické důkazy a univerzální pravidla, která prostupují celou její naukou. Tímto způsobem budeš schopen zařadit jakýkoli kousek islámské skládačky na jeho odpovídající místo v širším kompletním obraze, který si o islámu vytvoříš. Jinak ti slibuji, že není žádné informace z islámských nauk, o které by nešlo mít pochybnost. Pokud ovšem otočíš hledáček své mysli od rozporu směrem k řešení, od rozbíjení ke skládání, potom spatříš, že se tvá pochybnost hroutí v samých základech, na nichž původně spočívala, ale ty sis toho v dané době nebyl vůbec vědom.
Naučit se při studiu (nejen) islámských nauk jejich správnou metodu je proto přednější, než namemorovat přehršel faktů, obzvláště dnes, jak říká i současný učenec Se’ad al-Haslán:
“Schopnost adekvátně porozumět a správně bádat při studiu šarí’atských otázek je důležitější, než memorování nazpaměť. A nejlepší metodou k získání schopnosti adekvátně prozumět Šarí’i je naučit se bádat o těchto otázkách, řešit je a rozpracovávat konkrétně skrze šarí’atské pramenné texty.“1
Někdo má například problém přijmout skutečnost, že Božím prorokům, mír s nimi všemi, se stávaly zázraky, že existuje třeba záhrobní život, že existuje svět džinů apod. Když se na jeho pochybnosti podíváme dohloubky, shledáme, že v jejich pozadí stojí vnucený materialistický způsob nahlížení na svět, který klade důraz na smyslové vjemy namísto rozumu a Zjevení. Důsledek toho je i odmítání jakéhokoli vysvětlení či výkladu světa mimo sféru toho, co je z tohoto světa vnímatelné našimi pěti smysly. Samotný tento princip je naprosto arbitrární a není vědecky nijak podložený. Jako základ stovek, možná tisíců podobných pochybností se proto automaticky hroutí. Někdo další má problémy přijmout některé aspekty šarí’y jako určité části rodinného či trestního práva. Když se zaměříme na kořen jeho pochybností, všimneme si chybně poskládaných hodnotových kritérií a nepochopení toho, kdo je pramenem jakékoli nadmateriální hodnoty čehokoli. Když tyto základy přeskládáme správným způsobem, všechny pochybnosti tohoto druhu, v počtu dalších tisíců, se jednoduše sesunou k zemi. V obou případech cesta nikterak nevedla přes vyvracení každé jedné takové pochybnosti.
V dnešní době informační revoluce se lze jen velmi těžko uchránit před škodlivými či nepotřebnými informacemi. Praktičtější je naučit se je filtrovat, když už k nám dorazí. Právě s tím má velké množství lidí problém. Tato ochranná zeď se jmenuje správná metoda racionálního přemýšlení. Jejími odvozeninami jsou speciální metodologie každého z oborů lidské činnosti a chápání vzájemných vztahů mezi nimi a mezi Zjevením. Nedostatky ohromujícího počtu lidí v samotných základech těchto dovedností jsou jedním slovem děsivé. Lidé přijímají a odmítají různé často protichůdné závěry, hypotézy a teorie jen tak, na základě momentální nálady, módy či vkusu, aniž by měli vybudované jakékoli rozumné kritérium. Přitom existuje prazáklad všeho. Tím je elementární logika. Potom nastupuje obecná metodika vědecko-výzkumné práce, která na elementární logice přímo staví a která je společná pro všechny vědy a nauky, které kdy lidé vymysleli či se jim věnovali coby součásti něčeho, co k nim sestoupilo shůry. Tedy tuto základní vědecko-výzkumnou metodiku sdílí i nauky islámské, věrouku nevyjímaje. Dalším stupněm naší pomyslné pyramidy je vlastní specifická metoda každého jednoho oboru, která zahrnuje jeho charakteristiky a je přizpůsobena tomu, co se studuje. A nakonec přichází historie vědy a filozofie poznání, která otvírá oči všem jedincům posedlým vědeckostí, kteří si vědu rádi absolutizují a nedohlédnou k jejím hranicím daným omezeností lidského vědění.
Každá z těchto navazujících úrovní vychází ze základních pouček, opírajících se o principy jasně dokázatelné z předchozího, nižšího stupně. Pokud, dejme tomu, potkáš lékaře či vědce, který ti tvrdí něco, co se vzpírá elementární logice, hned poznáš, že se mýlí a že překročil základní principy svého oboru, aniž bys musel s ním debatovat o samotné medicíně či jiném jeho oboru, v němž je odborníkem. Lidé však dnes unáhleně dospívají k závěrům a mají přemrštěný sklon vnímat věci jen černo-bíle. Část života propadnou jedné a část života zabřednou do opačné krajnosti. Jdou ode zdi ke zdi pořád dokola.
To je choroba, jejíž léčba je obtížná. Ale kdoopravdu chce, tomu Alláh ukáže cestu ven.