OTÁZKA: Co mám dělat s nahromaděnou energií a nutkáním uspokojit pohlavní pud? Pohlíží islám na masturbaci jako na vážný a těžký hřích? Už delší dobu s tím neumím přestat a proto se bojím jestli v takovem stavu zemřu jestli mi může být za to odpušteno…
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Co mám dělat s nahromaděnou energií a nutkáním uspokojit pohlavní pud? Pohlíží islám na masturbaci jako na vážný a těžký hřích? Už delší dobu s tím neumím přestat a proto se bojím jestli v takovem stavu zemřu jestli mi může být za to odpušteno…
ODPOVĚĎ:
Děkujeme ti, bratře, za poněkud ožehavý dotaz, který zajisté trápí i další mladé lidi. Oceňujeme, že jsi pro získání vědomostí překonal svůj stud.
Mějme v prvé řadě na paměti, že lidská sexualita jako taková není sama o sobě žádným hříchem, ale přirozenou daností a pudem, za který se člověk nemusí nijak stydět či hanbit, je darem a požehnáním, které lidstvu udělil jeho Stvořitel proto, aby zaručil jeho další přetrvání a množení se na tomto světě. Člověk je odměněn, pakliže ji naplňuje v souladu s Jeho vůlí, stejně jako je trestán, pakliže tuto Jeho vůli vědomě překračuje, snažíce se uspokojit své tužby a chtíče zakázaným způsobem.
V islámu je jediným přijatelným způsobem naplnění sexuálních tužeb pohlavní styk v rámci legitimního a podle šarí’y uzavřeného manželství mezi mužem a ženou, případně ženami.
Důkazem jsou slova Boží, ve kterých Alláh popisuje šťastné a úspěšné věřící, kterým se dostane rajské odměny, jako ty:
وَالَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَافِظُونَ إِلا عَلَى أَزْوَاجِهِمْ أوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ فَمَنِ ابْتَغَى وَرَاءَ ذَلِكَ فَأُولَئِكَ هُمُ الْعَادُونَ
kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni. Však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci. (Mu´minún: 5-7)
Tento verš vedl imáma aš-Šáfi’ího k tomu, aby označil masturbaci za zcela zakázanou praktiku.
Pro podporu tohoto názoru svědčí i fakt, že Alláh ohledně těch, kteří nemají možnost sňatku, pravil:
وَلْيَسْتَعْفِفِ الَّذِينَ لا يَجِدُونَ نِكَاحًا حَتَّى يُغْنِيَهُمُ اللَّهُ مِنْ فَضْلِهِ
A nechť ti, kdož nenalézají možnost sňatku, jsou zdrženliví, dokud je Alláh neobohatí z přednosti Své. (Núr:33)
Z autentických hadísů se také dále dozvídáme, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم radil mladým mužům, aby se, pokud mohou, co nejdříve oženili a uchránili tak svou víru, mravnost čest i důstojnost. A těm, kteří tuto možnost neměli, doporučil, aby se co nejvíce postili, neboť půst utlumuje pohlavní chtíč. ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil přítomným mladíkům:
يَا مَعْشَرَ الشَّبَابِ مَنِ اسْتَطَاعَ مِنْكُمُ الْبَاءَةَ فَلْيَتَزَوَّجْ فَإِنَّهُ أَغَضُّ لِلْبَصَرِ وَأَحْصَنُ لِلْفَرْجِ وَمَنْ لَمْ يَسْتَطِعْ فَعَلَيْهِ بِالصَّوْمِ فَإِنَّهُ لَهُ وِجَاءٌ
„Ó shromáždění mladých mužů! Ožeňte se, protože to věru pomůže, abyste klopili zrak a střežili svá pohlaví. A kdo toho není schopen, na tom je postit se, věru to zmenší jeho tužby.“ [1]
Podle druhého názoru, který reprezentuje imám Ahmed ibn Hanbel, je něco takového dovoleno učinit v krajním případě člověka, který se odůvodněně obává, že by upadl do hříchu cizoložství, na základě principu stanoveného islámsko-právní metodologií, který hovoří, že lze zvolit malé zlo, aby tak bylo zabráněno zlu daleko většímu.
Nicméně tato možnost je ohraničena několika podmínkami:
- Obava musí být naprosto zřejmá a odůvodněná a nikoli jen hypotetická.
- Musí být odzkoušeny všechny stanovené cesty pro to, jak se s daným problémem vypořádat a nezbývá již žádná jiná.
- Toto menší zlo musí být vykonáno pouze v míře nezbytně nutné pro zabránění většímu zlu a nesmí se jeho konání stát běžnou zvyklostí a návykem.
Zastánci prvního názoru ovšem namítají, že tato praktika byla zajisté známa i v Prorokově صلى الله عليه و سلم době, nicméně Prorok صلى الله عليه و سلم ji jako úlevu nikde nezmínil a namísto toho v citovaném hadíse přímo jmenoval jiné cesty, jak se s přebytkem sexuálních chtíčů vypořádat – manželství a půst.
Mnozí učenci otevřeně hovořili o tomto problému zejména mladších lidí a nabídli také několik dalších rad, jak se s tímto škodlivým a opovrženíhodným zlozvykem vypořádat. Mezi tím, co bylo řečeno, je i následující:
- Omezit cokoli, co probouzí pohlavní chtíč a puzení k tomuto hříchu, ať už jde o pohled na zakázané, poslech zakázaného nebo vystavování se takovým situacím, které tyto touhy podněcují, jako je míšení se mužů s ženami, nebo navštěvování míst, kde se pohybují vyzývavě se chovající ženy. To může být obtížné, ale nikoli nemožné. Pokud to nelze, potom je nutno toto alespoň omezit na nezbytnou míru.
- Zaměstnat svou mysl a tělo užitečnými věcmi jako je četba a recitace Koránu, studium hadísů a náboženských věd, získávání znalostí v dalších oborech lidské činnosti a v neposlední řadě také duševní a fyzická práce, která člověka zabaví, unaví a nedovolí mu zaobírat se nečistými myšlenkami.
- Vyhledávat společnost zbožných, dobrých a mravně bezúhonných lidí, družit se s nimi a nechat se jimi obohatit. A pokud možno nikdy nezůstávat o samotě a o samotě nenocovat.
- Usínat pouze v poloze, která je dochována jako sunna poloha pro spaní, ve které uléhal ke spánku náš milovaný Boží Posel صلى الله عليه و سلم – a to je leh na pravý bok s rukou pod hlavou, jakož i vyhýbání se poloze, která je pro spánek zakázaná a je popsána jako poloha šejtánova – a to je leh na břiše.
- V neposlední řadě je také nutno omezit ze stravy ty složky, které podněcují libido, jako je příliš mnoho masa a sladkostí a také ostré kořeněné potraviny.
- A samozřejmě pro úspěch každé věci je nutno prosit Alláha o odpuštění za vykonané hříchy a o podporu a pomoc při setrvání na cestě dobra, pokornosti a poslušnosti vůči Němu. Jednou z proseb, kterou Posel Boží recitovával, a která výslovně zmiňovala i ochranu před pohlavním chtíčem, byla podle Šekla ibn Humejda رضي الله عنه tato:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ شَرِّ سَمْعِي وَمِنْ شَرِّ بَصَرِي وَمِنْ شَرِّ لِسَانِي وَمِنْ شَرِّ قَلْبِي وَمِنْ شَرِّ مَنِيِّي
„Alláhumme inní a’úzu bike min šerri sem’í we min šerri basarí we min šerri lisání we min šerri kalbí we min šerri meníjí,“ tj. „Ó Alláhu, utíkám se k Tobě před zlem mého sluchu, zlem mého zraku, zlem mého jazyka, zlem mého srdce a zlem mého sémě.“ [2]
A Alláh nechává otevřené dveře pro pokání a ten, kdo se kaje a napraví, jako by nenesl žádného hříchu – jeho hřích bude smazán a za jeho pokání mu jeho špatné činy budou nahrazeny dobrými, dle slov Božích:
فَأُولَـٰئِكَ يُبَدِّلُ اللَّـهُ سَيِّئَاتِهِمْ حَسَنَاتٍ ۗ وَكَانَ اللَّـهُ غَفُورًا رَّحِيمًا
A takovým Bůh špatné skutky jejich za dobré vymění, vždyť Bůh odpouštějící je a slitovný. (Furkán: 70)
Všemohoucí také zjevil:
لْ يَا عِبَادِيَ الَّذِينَ أَسْرَفُوا عَلَىٰ أَنفُسِهِمْ لَا تَقْنَطُوا مِن رَّحْمَةِ اللَّـهِ ۚ إِنَّ اللَّـهَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ جَمِيعًا ۚ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
Rci: “Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný. (Zumer: 53)
Abú Músá رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ يَبْسُطُ يَدَهُ بِاللَّيْلِ لِيَتُوبَ مُسِيءُ النَّهَارِ وَيَبْسُطُ يَدَهُ بِالنَّهَارِ لِيَتُوبَ مُسِيءُ اللَّيْلِ حَتَّى تَطْلُعَ الشَّمْسُ مِنْ مَغْرِبِهَا
„Věru Vznešený a Všemohoucí Alláh napřahuje Svou Ruku za noci, aby přijal pokání těch, kteří se dopustili špatnosti během dne. A napřahuje Svou Ruku během dne, aby přijal pokání těch, kteří se dopustili špatnosti za noci, dokud slunce nevyjde od západu.” [3]
___________________________________________________________
[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3209 a 3210; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1081 jako hasan sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1845. Podobný hadís od ‘Alkamy رضي الله عنه zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2242.
[2] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1551.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2759.