Nezapomínej prosit o odpuštění i za druhé
V Koránu jsou pochváleni věřící, kteří říkají:
رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالإِيمَانِ وَلا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلاً لِّلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَؤُوفٌ رَّحِيم
Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný! (Hašr:10)
Jsou v něm zachována i slova, jimiž Músá prosil za svého bratra Hárúna (Áróna):
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَلِأَخِي وَأَدْخِلْنَا فِي رَحْمَتِكَ ۖ وَأَنتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ
„Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás do milosrdenství Svého – vždyť Tys nejslitovnější ze slitovníků!“ (A’ráf:151)
‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosil o odpuštění minulých i budoucích, skrytých i veřejných hříchů nejen za ni, ale i za celou svou ummu. [1]
Abú Hurejraرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou během pohřební modlitby prosil těmito slovy:
اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِحَيِّنَا وَمَيِّتِنَا وَشَاهِدِنَا وَغَائِبِنَا وَصَغِيرِنَا وَكَبِيرِنَا وَذَكَرِنَا وَأُنْثَانَا اللَّهُمَّ مَنْ أَحْيَيْتَهُ مِنَّا فَأَحْيِهِ عَلَى الإِسْلاَمِ وَمَنْ تَوَفَّيْتَهُ مِنَّا فَتَوَفَّهُ عَلَى الإِيمَانِ اللَّهُمَّ لاَ تَحْرِمْنَا أَجْرَهُ وَلاَ تُضِلَّنَا بَعْدَهُ.
„Alláhumme ghfir li-hajjiná we mejjitiná we šáhidiná we gháibiná we saghíriná we kebíriná we zekeriná we unsáná. Alláhumme men ahjejtehu minná feahjihi ‘ale l-islám we men teweffejtehu minná teweffehu ‘ale l-ímán. Alláhumme lá tahrimná adžrehu we lá tudillená ba’deh,“ tj. „Ó Bože odpusť živým i mrtvým z nás, přítomným i nepřítomným z nás, mladým i starým z nás, mužům i ženám z nás. Ó Bože, kohokoli necháš naživu, dejmu žít v islámu a kohokoli života zbavíš, dej mu zemřít ve víře. Ó Bože, neupři nám jeho odměnu a nedej nám po něm zbloudit.” [2]
Toto vše a mnohé další jsou důkazy pravidla, že je žádoucí neomezovat se při prosbě o odpuštění jen na sebe.
Časy a situace, kdy je šance na přijetí prosby vyšší
Šance na přijetí prosby jsou větší v těchto časech a okamžicích:
1. Pozdě v noci, či v její poslední třetině.
Abú Hurejraرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
يَنْزِلُ رَبُّنَا كُلَّ لَيْلَةٍ إِلَى سَمَاءِ الدُّنْيَا حِينَ يَبْقَى ثُلُثُ اللَّيْلِ الآخِرِ فَيَقُولُ مَنْ يَدْعُونِي فَأَسْتَجِيبَ لَهُ مَنْ يَسْأَلُنِي فَأُعْطِيَهُ مَنْ يَسْتَغْفِرُنِي فَأَغْفِرَ لَهُ؟
„Každou noc, když zůstane už jen poslední třetina noci, sestupuje náš Pán na nejnižší (pozemské) nebe a volá: „(Je tu) někdo, kdo se ke Mně modlí, abych jeho modlitbu přijal? Někdo, kdo Mne o něco žádá, abych mu to poskytl? Někdo, kdo mne prosí o odpuštění, abych mu odpustil?“ [3]
Džábirرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ فِي اللَّيْلِ لَسَاعَةً لاَ يُوَافِقُهَا رَجُلٌ مُسْلِمٌ يَسْأَلُ اللَّهَ خَيْرًا مِنْ أَمْرِ الدُّنْيَا وَالآخِرَةِ إِلاَّ أَعْطَاهُ إِيَّاهُ وَذَلِكَ كُلَّ لَيْلَةٍ.
„Věru v noci je hodina, v níž není muslima, jenž by zažádal Alláha o cokoli na tomto či na onom světě, aniž by mu to nebylo poskytnuto. A tato je v každé noci.“ [4]
Toto platí i pro ty, kteří se v noci probudí, bez předchozího úmyslu ji probdít v uctívání. ‘Ubáda ibn Sámit رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ تَعَارَّ مِنَ اللَّيْلِ فَقَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ وَحْدَهُ لاَ شَرِيكَ لَهُ، لَهُ الْمُلْكُ، وَلَهُ الْحَمْدُ، وَهُوَ عَلَى كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ. الْحَمْدُ لِلَّهِ، وَسُبْحَانَ اللَّهِ، وَلاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ، وَاللَّهُ أَكْبَرُ، وَلاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ. ثُمَّ قَالَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي. أَوْ دَعَا اسْتُجِيبَ، فَإِنْ تَوَضَّأَ وَصَلَّى قُبِلَتْ صَلاَتُهُ.
„Kdokoli se v noci probudí a řekne: „Lá iláhe ille ´Lláhu wahdahu lá šeríke leh, lehu l-mulku we lehu l-hamdu we huwe ‘alá kulli šej´in kadír, al-hamdu li-lláhi we subhán Alláhi, we lá iláhe ille lláhu, we-lláhu akbar, we lá hawle we lá kúwwete illá bi-lláh,“ tj. „není božstva kromě Alláha, Který nemá společníka, Jeho jest vláda a Jeho jest chvála a On je nad každou věcí Mocný, chvála Alláhu, sláva Alláhu, není božstva kromě Alláha, Alláh je největší, není moci ani síly kromě u Alláha,“ načež řekne: „Alláhumme ghfir lí,“ tj. „ó Bože, odpusť mi,“ či bude vzývat Alláha, tomu On odpoví. A kdokoli se očistí a pomodlí se, toho modlitba bude přijata.“ [5]
1. Mezi každým ezánem a ikámou.
Anas رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
لاَ يُرَدُّ الدُّعَاءُ بَيْنَ الأَذَانِ وَالإِقَامَةِ.
„Prosba mezi ezánem a ikámou není odmítnuta.“ [6]
Podle jiné verze Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:
إذا نودي بالصلاة فتحت أبواب السماء واستجيب الدعاء.
„Když je svoláno k modlitbě, brány nebes se otevřou a prosba se přijímá.“ [7]
2. Při padnutí na tvář.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
أَقْرَبُ مَا يَكُونُ الْعَبْدُ مِنْ رَبِّهِ وَهُوَ سَاجِدٌ فَأَكْثِرُوا الدُّعَاءَ.
„Nejblíže je služebník ke svému Pánu, když padne tváří k zemi, proto tehdy proste co nejhojněji.“ [8]
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم na sedždě recitoval tuto prosbu:
اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي ذَنْبِي كُلَّهُ دِقَّهُ وَجِلَّهُ وَأَوَّلَهُ وَآخِرَهُ وَعَلاَنِيَتَهُ وَسِرَّهُ
„Alláhumme ghfir lí zenbí kulluhu, dikkahu we džillehu we awwelehu we áchirehu we ‘alláníjetehu we sirrehu,“ tj. „Ó Bože, odpusť mi všechny mé hříchy, velké i malé z nich, první i poslední z nich, zjevné i skryté z nich.“ [9]
3. Před samým koncem povinné modlitby.
Abú Umámaرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم odpověděl muži, který se ho tázal na nejlepší čas prosby, takto:
جَوْفُ اللَّيْلِ الآخِرُ وَدُبُرَ الصَّلَوَاتِ الْمَكْتُوبَاتِ.
„Sklonek noci nebo sám závěr předepsaných modliteb.“ [10]
Jedná se o okamžik poté, co se recituje tzv. التحيات at-tahíját, tedy před samotným uzavřením a ukončením modlitby pozdravem míru.
4. Prosba v den ‘Arefa.
‘Amr ibn Šu’ajbرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
خَيْرُ الدُّعَاءِ دُعَاءُ يَوْمِ عَرَفَةَ وَخَيْرُ مَا قُلْتُ أَنَا وَالنَّبِيُّونَ مِنْ قَبْلِي لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ وَحْدَهُ لاَ شَرِيكَ لَهُ لَهُ الْمُلْكُ وَلَهُ الْحَمْدُ وَهُوَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ.
„Nejlepší prosbou je prosba v den ‘Arefa a nejlepší z toho, co jsem hovořil já a proroci přede mnou, je „lá iláhe ille ´Lláhu wahdahu lá šeríke leh, lehu l-mulku we lehu l-hamdu we huwe ‘alá kulli šej´in kadír,“ tj. „není božstva kromě Alláha, Který nemá společníka, Jeho jest vláda a Jeho jest chvála a On je nad každou věcí Mocný.“ [11]
5. Při pití vody z pramene Zemzem.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
مَاءُ زَمْزَمَ لِمَا شُرِبَ لَهُ.
„Voda Zemzemu je na to, na co se pije.“ [12]
Tzn. Pokud pijete vodu z pramene Zemzem, vyvěrajícího v Mekce, proste Alláha o cokoli chcete, případně se snažte získat užitek z této vody, např. vyléčením nemoci apod.
6. Při Noci Úradku.
Je to noc arabsky nazývaná ليلة القدر lejletu l-kadr, nacházející se mezi posledními deseti ramadánskými nocemi, resp. mezi lichými z nich, podle některých podání nejpravděpodobněji noci 27., avšak v principu může jít o kteroukoli z nich.
Ohledně ní bylo zjeveno:
لَيْلَةُ الْقَدْرِ خَيْرٌ مِّنْ أَلْفِ شَهْرٍتَنَزَّلُ الْمَلَائِكَةُ وَالرُّوحُ فِيهَا بِإِذْنِ رَبِّهِم مِّن كُلِّ أَمْرٍ
Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. (97:3-4)
Jde také o nejlepší noc celého roku, je to mírná, klidná a pokojná noc, ve které dolů sestupuje mír a požehnání, jsou otevřeny brány Ráje, uzavřeny brány Pekla a šejtáni spoutáni. Tehdy má věřící mimořádné šance u Alláha uspět se svými prosbami.
7. V pátek po odpolední modlitbě.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
فِي الْجُمُعَةِ سَاعَةٌ لاَ يُوَافِقُهَا مُسْلِمٌ قَائِمٌ يُصَلِّي، فَسَأَلَ اللَّهَ خَيْرًا، إِلاَّ أَعْطَاهُ.
„V pátek je hodina, v níž není muslima stojícího a modlícího se, jenž by prosil Alláha o něco, aniž by mu to Alláh tehdy nedal.“ Jeden z vypravěčů přitom na znak urychlenosti položil jeden prst jedné své ruky na dlaň mezi prostředníkem a malíkem ruky druhé. [13]
Podle jiného podání sahábové رضي الله عنهم أجمعين debatovali o pátku a Prorok صلى الله عليه وسلم jim řekl:
فِيهِ سَاعَةٌ لاَ يُوَافِقُهَا عَبْدٌ مُسْلِمٌ، وَهْوَ قَائِمٌ يُصَلِّي، يَسْأَلُ اللَّهَ تَعَالَى شَيْئًا إِلاَّ أَعْطَاهُ إِيَّاهُ.
„V něm je hodina, v níž není žádného služebníka, muslima, který by poprosil, stojíce a modlíce se, Alláha o něco, aniž by mu právě to pak nedal.“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم následně ukázal na ruce gesto implikující bezprostřední návaznost. [14]
Od Džábira رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v této souvislosti řekl, že pátek se skládá z dvanáct hodin, z nichž jedna je taková, že:
لاَ يُوجَدُ مُسْلِمٌ يَسْأَلُ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ شَيْئًا إِلاَّ آتَاهُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ فَالْتَمِسُوهَا آخِرَ سَاعَةٍ بَعْدَ الْعَصْرِ.
„v ní není muslima prosícího Alláha Vznešeného a Mocného o něco, aniž by mu to Alláh Vznešený a Mocný nedal. Hledejte ji v poslední hodině po odpolední modlitbě.” [15]
Ibnu l-Kajjim potvrdil:
„Tato doba, kdy jsou prosby přijaty, nadchází během poslední hodiny po odpolední modlitbě v pátek.“ [16]
8. Když prší.
Sehl ibn Se’ad رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil, že mezi dvěma prosbami, které se neodmítají, je kromě prosby po svolání k modlitbě také prosba:
وَوَقْتَ الْمَطَرِ.
„v době, když prší.“ [17]
Podle jiného podání:
ثنتان ما تردان الدعاء عند النداء وتحت المطر.
„Dvě situace způsobí, že prosba za nich nebude odmítnuta – když je svoláno k modlitbě a když prší.“ [18]
Al-Albání uvádí:
„Doba, když prší, je doba, kdy se na zem sesílá Boží milost. Proto by měl člověk těchto okamžiků využít a hledat v nich chvíli, kdy bude jeho prosba vyslyšena.“ [19]
9. Když se střetnou armády na bitevním poli.
Mekhúl uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم pravil:
طلبوا استجابة الدعاء عند التقاء الجيوش وإقامة الصلاة ونزول الغيث.
„Očekávejte přijetí proseb při střetu vojsk, při svolání k modlitbě a při dešti.“ [20]
10. Když uslyšíte kokrhání kohouta.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إِذَا سَمِعْتُمْ صِيَاحَ الدِّيَكَةِ فَسَلُوا اللَّهَ تَعَالَى مِنْ فَضْلِهِ فَإِنَّهَا رَأَتْ مَلَكًا وَإِذَا سَمِعْتُمْ نَهِيقَ الْحِمَارِ فَتَعَوَّذُوا بِاللَّهِ مِنَ الشَّيْطَانِ فَإِنَّهَا رَأَتْ شَيْطَانًا.
„Když uslyšíte kokrhání kohouta, proste Alláha o něco z Jeho přízně, protože věru on uviděl anděla. A kdykoli uslyšíte zahýkání osla, potom se utíkejte k Alláhu před šejtánem, protože věru on viděl šejtána.“ [21]
Co je dochováno o modlitbě v Mesdžidu l-Feth
Na okraji historické části Medíny se nachází několik mešit známých jako المساجد السبعة al-Mesádžidu s-sab’a, tj. Sedmero mešit. Jde o šest samostatných mešit v původním komplexu sedmé, tzv. المسجد القبلتین al-Medžidu l-kibletejn (mešity dvou modlitebních směrů), která je takto nazvána, neboť byla svědkem změny kibly z Jeruzaléma na Mekku a dříve se v ní nacházely i dva mihráby. Mešita zvaná مسجد الفتح Mesdžidu l-Feth, tj. Mešita Vítězství, nazvaná proto, že se v ní Posel Boží صلى الله عليه و سلم modlil v době Příkopové bitvy (arab. غزوة الخندق ghazwetu l-chandek) se nachází v západní části komplexu hned na úbočí sousedící hory سلع Sele’. Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم tam pronesl prosbu v pondělí, úterý a ve středu, kdy byla nakonec jeho prosba vyslyšena mezi polední a odpolední modlitbou. Džábir k tomu poznamenává: „Nebylo žádné pro mě životně důležité potřeby, o kterou bych na tom místě v tuto dobu poprosil, znaje, že budu vyslyšen, aniž by mi nebyla také splněna.“ [22]
Ibn Tejmíja k tomu poznamenává:
„Podle tohoto hadísu jednala skupina Prorokových صلى الله عليه و سلم společníků a jejich následovníků. Chodili do této mešity v danou dobu a prosili tam, jak se uvádí od Džábira رضي الله عنه. Přesné místo, kde Džábir prosíval, není známo, nicméně známý je čas.“ [23]
Šejch Husejn al-‘Awáiša ve svém vysvětlení tohoto hadísu uvádí:
„Posel Boží صلى الله عليه وسلم v této mešitě prosil Alláha v pondělí, úterý i ve středu. Mešita se nachází na východním úbočí hory a vedou k ní dvě cesty – jedna od východu a druhá od severu. Toto je obecný význam Mesdžidu l-Feth.“ [24]
Ohledně slov ohledně přijetí Prokovy صلى الله عليه و سلم prosby ve středu šejch al-‘Awáiša uvádí al-Albáního vysvětlení:
„Pokud by tento Prorokův صلى الله عليه و سلم společník nevyprávěl, že zrovna v onu hodinu byla jeho prosba vyslyšena, nikdy bychom to nevěděli. Svědek přítomný události vidí to, co ten, kdo jí přítomen není, nikdy vidět nemůže. Hadís je signifikantní proto, že Džábir v něm uvádí přesnou informaci, kdy byla prosba vyslyšena, tedy že prosba Posla Božího صلى الله عليه وسلم byla vyslyšena v danou hodinu ve středu. Následně pak Džábir činil totéž, co viděl u Muhammeda صلى الله عليه وسلم – přicházel prosit vždy ve středu mezi polední a odpolední modlitbou. Proto i sobě a vám doporučuji zkusit i tento čas, možná Alláh přijme i vaši prosbu.“ [25]
Lidé, jejichž prosba má větší šanci být vyslyšena
Hadísy uvádějí různé kategorie lidí, jejichž prosby Alláh přislíbil vyslyšet – člověka, kterému bylo ukřivděno a prosí Alláha o pomoc, spravedlivého předáka, postícího se, cestujícího a rodiče prosícího za své dítě.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم Mu’ázovi رضي الله عنه, když ho vysílal šířit islám mezi křesťany a židy do Jemenu, pravil mimo jiné:
وَاتَّقِ دَعْوَةَ الْمَظْلُومِ فَإِنَّهُ لَيْسَ بَيْنَهَا وَبَيْنَ اللَّهِ حِجَابٌ.
„Měj se na pozoru před prosbou ukřivděného, neboť mezi ní a mezi Alláhem věru není překážky!“ [26]
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
ثَلاَثَةٌ لاَ تُرَدُّ دَعْوَتُهُمُ الصَّائِمُ حَتَّى يُفْطِرَ وَالإِمَامُ الْعَادِلُ وَدَعْوَةُ الْمَظْلُومِ يَرْفَعُهَا اللَّهُ فَوْقَ الْغَمَامِ وَيَفْتَحُ لَهَا أَبْوَابَ السَّمَاءِ وَيَقُولُ الرَّبُّ وَعِزَّتِي لأَنْصُرَنَّكَ وَلَوْ بَعْدَ حِينٍ.
„Trojici se jejich prosba neodmítá: postícímu se, dokud nepřeruší půst, spravedlivému předákovi a ukřivděnému. Tu (tj. prosbu ukřivděného) zvedá Alláh nad oblaka a otvírá pro ni brány nebe. Pán říká: „Při Mém Majestátu, věru ti pomohu, byť až za nějakou chvíli.“ [27]
Co se týče ukřivděného, jeho prosba o pomoc a proti tomu, kdo mu ukřivdil, je vyslyšena, byť by se jednalo o nevěřícího, kterému ublížil muslim.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
ثلاث دعوات مستجابات لا شك فيهن: دعوة الوالد ودعوة المسافر ودعوة المظلوم.
„Třem se prosba nikdy neodmítá: rodiči, cestujícímu a ukřivděnému.“ [28]
V jiném podání stojí navíc také slova:
مُسْتَجَابَاتٌ لاَ شَكَّ فِيهِنَّ .
„Jsou přijaté, o čemž není pochyb.“ [29]
Co se cestujícího týče, jedná se o toho, který se vydal na dovolenou cestu za dobrým účelem. Pokud je cesta se špatným úmyslem, anebo s cílem hřešit, pak se to na dotyčného nevztahuje.
Co se týče prosby rodiče, různá podání uvádí verze „za svému potomka“ [30] i „proti svému potomku“ [31]v kontextu varování, aby rodiče za své dětí neprosili jinak, nežli pouze v dobrém.
Je doporučeno prosit nejen za děti, ale také za vnoučata a pravnoučata, dokonce i před jejich narozením. Žena ‘Imránova, matka Merjem (Marie), matky Proroka ‘Ísá (Ježíše), mír s nimi všemi, řekla:
وَإِنِّي سَمَّيْتُهَا مَرْيَمَ وَإِنِّي أُعِيذُهَا بِكَ وَذُرِّيَّتَهَا مِنَ الشَّيْطَانِ الرَّجِيمِ
A nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým. (Áli ‘Imrán: 36)
An-Newewí ohledně prosby postícího se poznamenal:
„Postícímu se je doporučeno prosit, dokud se postí, za důležité věci na onom, ale i na tomto světě, prosit za ty, které miluje i za muslimy jako celek (…), to znamená doporučení postícímu se prosit od začátku do konce dne, protože postícím se může být nazván po celou tuto dobu.“ [32]
Dále sem patří dítě prosící za svého rodiče. Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ الرَّجُلَ لَتُرْفَعُ دَرَجَتُهُ فِي الْجَنَّةِ فَيَقُولُ أَنَّى هَذَا فَيُقَالُ بِاسْتِغْفَارِ وَلَدِكَ لَكَ.
„Člověk bude v Ráji povýšen na vyšší stupně a řekne: „Odkud to?“ A bude mu řečeno: „Od tvého potomka, který za tebe prosil o odpuštění.“ [33]
Patří sem i bojovník na cestě Boží, nebo poutník zamýšlející vykonat hadždž či ‘umru. Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
وَفْدُ اللَّهِ ثَلاَثَةٌ الْغَازِي وَالْحَاجُّ وَالْمُعْتَمِرُ.
„Alláhem pozváni jsou tři – bojovník, poutník při hadždži a poutník při ‘umře.“ [34]
A v neposlední řadě to je také nemocný a ten, kdo ho přišel navštívit, což platí i pro toho, kdo vyprovází nebožtíka či navštíví něčí hrob, neboť Umm Selema رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا حَضَرْتُمُ الْمَرِيضَ أَوِ الْمَيِّتَ فَقُولُوا خَيْرًا فَإِنَّ الْمَلاَئِكَةَ يُؤَمِّنُونَ عَلَى مَا تَقُولُونَ.
„Když navštívíte nemocného, či mrtvého, potom říkejte jen dobré, neboť andělé odpovídají „ámín“ na cokoli, co řeknete.“ [35]
______________________________________________________________
[1] Hadís o tom zaznamenali al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 9/244; viz také Zewáidu l-Bezzár, str. 284. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2254.
[2] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1498, jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíh Suneni Ibn Mádža, 1/251.
[3] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1145; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 758.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 757.
[5] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1154.
[6] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadísy č. 437 a 521; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3595; Ahmed v Musnedu, hadís č. 12174; an-Nesáí v A’málu l-jewmi we l-lejla, str. 168. Jako sahíh zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1696. Souhlasil s ním i al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3408.
[7] Zaznamenal at-Tajálisí v Musnedu, hadís č. 2106; jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1413.
[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 482.
[9] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 383.
[10] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3499, jako hasan.
[11] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3585, jako hasan gharíb.
[12] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 3/357; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3062.
[13] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5294.
[14] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 935; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 852.
[15] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1048 a toto je jeho znění; a an-Nesásí v Sunenu, hadís č. 1389.
[16] Viz Zádu l-me’ád, 1/104.
[17] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2540; jako sahíh jej doložil al-Hákim v Mustedreku, 2/114.
[18] Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3078.
[19] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 3/452.
[20] Zaznamenal aš-Šáfi’í v al-Umm, 1/223-224; jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1469.
[21] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5102, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 611.
[22] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 703 a 704, jako hasan jej doložil al-Albání.
[23] Viz Iktidá as-siráti l-mustakím, 1/433.
[24] Viz Fadl, 2/174.
[25] Ibidum.
[26] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 19.
[27] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3598 jako hasan a toto je jeho znění; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1752, a al-Bejhekí v Sunenu, 3/345; jako sahíh jej doložil al-Wádi’í v al-Džámi’u s-sahíh limá lejse fi s-sahíhajn, 2/505-506. Jako část delšího hadísu jej uvádí Ahmed v Musnedu, 2/304-305 a jako hasan či sahíh li ghajrihi jej dokládá al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 969.
[28] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadísy č. 32 a 481; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1536; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1905; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3862; Ahmed v Musnedu, 2/258, 348, 478, 517 a 523; at-Tajálisí v Musnedu, hadís č. 2517; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 9/211. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sislsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 596.
[29] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3438, jako hasan.
[30] Viz např. Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3862.
[31] Viz např. at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3438.
[32] Viz al-Medžmú’, 6/375.
[33] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3660.
[34] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2625.
[35] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 919.