بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh popsal Své služebníky jako:
وَالَّذِينَ لَا يَشْهَدُونَ الزُّورَ وَإِذَا مَرُّوا بِاللَّغْوِ مَرُّوا كِرَامًا
„A ti, kdož líbivé falši svědky nebývají, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně“ (Furkán: 72)
Ibn Kesír ve svém vysvětlení tohoto verše cituje Abu l-‘Álíju, Táwúse, Muhammeda ibn Sírína, ad-Dahháka a Rabí’u ibn Anase, dle jejichž názoru se pod pojmem الزور az-zúr, líbivá faleš, myslí svátky modloslužebníků.1 Jiní vykladači, jako at-Taberí, zvolili obecnější vysvětlení, zahrnující modloslužbu a hříchy ve všeobecnosti, cokoli krásného navenek a zkaženého uvnitř, přičemž první bezesporu spadá do toho druhého.2
Zákaz napodobovat nevěřící a hříšníky ve všem, co je pro ně specifické, tedy i v jejich svátcích a tradicích, je nutně známým a kategorickým islámským principem, potvrzeným Koránem, Sunnou i konsenzem učenců.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ تَشَبَّهَ بِقَوْمٍ, فَهُوَ مِنْهُمْ
„Kdo napodobuje nějaký národ, ten k nim i patří.“3
V jiné verzi dokonce stojí:
ليسَ منّا من تشبَّهَ بِغَيرِنا
„Nepatří k nám ten, kdo napodovuje jiné, než nás.“ Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2695; a at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 7380. Jako hasan ho doložil Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-fetáwá, 25/331.
Tento zákaz se vztahuje na jakékoli vědomé napodobování jakéhokoli specifika jakéhokoli nevěřícího lidu, ať už ve víře, obřadech či zvycích, včetně jejich svátků. Ibnu l-Kajjim řekl:
„Muslimům není dovoleno podporovat nevěřící v oslavách jejich svátků a pomáhat jim v tom, jakož i být přítomni jejich oslavám a svátkům. Na tom se shodují všichni učenci, kterých názor je relevantní. Toto je názor učedníků čtveřice imámů mezhebů, který jasně vyjádřili ve svých dílech.“4
Pokud by stále ještě někdo pochyboval o tomto imperativu, nechť popatří, kam porušení tohoto zákazu vede. Korán a Sunna nám ukazuje bezpočet příkladů.
Touha uctívat zlaté tele nevznikla v pomýlených hlavách některých z Músáova عليه السلام lidu nijak jinak, nežli napodobováním modloslužebníků okolo nich:
وَجَاوَزْنَا بِبَنِي إِسْرَائِيلَ الْبَحْرَ فَأَتَوْا عَلَىٰ قَوْمٍ يَعْكُفُونَ عَلَىٰ أَصْنَامٍ لَّهُمْ ۚ قَالُوا يَا مُوسَى اجْعَل لَّنَا إِلَٰهًا كَمَا لَهُمْ آلِهَةٌ ۚ قَالَ إِنَّكُمْ قَوْمٌ تَجْهَلُونَ ﴿١٣٨﴾ إِنَّ هَٰؤُلَاءِ مُتَبَّرٌ مَّا هُمْ فِيهِ وَبَاطِلٌ مَّا كَانُوا يَعْمَلُونَ ﴿١٣٩﴾ قَالَ أَغَيْرَ اللَّهِ أَبْغِيكُمْ إِلَٰهًا وَهُوَ فَضَّلَكُمْ عَلَى الْعَالَمِينَ ﴿١٤٠﴾
„A převedli jsme přes moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří horlivě uctívali modly své. I řekli: „Mojžíši, udělej nám božstvo podobné božstvům, která mají tito!“ Odpověděl: „Vy věru jste lidé pošetilí! To, v čem tihle jsou, je ke zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co dělali.“ A pravil dále: „Zdaž mám pro vás hledat nějaké božstvo jiné, než je Bůh, který vám dal přednost před lidstvem veškerým?“ (A’ráf: 138-140)
V době proroka Iljáse عليه السلام sešli potomci Izraele na zcestí opět jedině proto, že začali napodobovat okolní národy a převzali jejich modly. Vznešený Alláh praví:
وَإِنَّ إِلْيَاسَ لَمِنَ الْمُرْسَلِينَ ﴿١٢٣﴾ إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَلَا تَتَّقُونَ ﴿١٢٤﴾ أَتَدْعُونَ بَعْلًا وَتَذَرُونَ أَحْسَنَ الْخَالِقِينَ ﴿١٢٥﴾ اللَّهَ رَبَّكُمْ وَرَبَّ آبَائِكُمُ الْأَوَّلِينَ ﴿١٢٦﴾
„Také Eliáš byl z vyslanců Božích, když k lidu svému pravil: “Což bohabojní nebudete, a Baala vzývat chcete a nejlepšího ze stvořitelů opustíte, Boha, Pána svého i Pána vašich předků dávných?“ (Sáffát: 123 – 126)
A Sunna vypráví příběh ‘Amra ibn Luhajje, Mekkánce, jenž pošpinil svátost prvního Božího chrámu na zemi modlami a inovacemi falešným božstvům zasvěcených zvířat, které převzal od obyvatel aš-Šámu. Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
رَأَيْتُ عَمْرَو بْنَ عَامِرِ بْنِ لُحَىٍّ الْخُزَاعِيَّ يَجُرُّ قُصْبَهُ فِي النَّارِ، وَكَانَ أَوَّلَ مَنْ سَيَّبَ السَّوَائِبَ
„Viděl jsem ‘Amra ibn ‘Ámira ibn Luhajje al-Chuzá’ího, jak v ohni vláčí své vnitřnosti. A byl prvním, kdo zavedl dobytek s obětním mlékem.“5
Drazí, důvod tohoto nepřekročitelného islámského zákazu je očividný. Rozdíl mezi náboženstvím pravdy a kulty bludu, mezi světlem víry a tewhídu a temnotou nevíry a širku musí být znát i při pohledu na služebníky Jediného Pravého Boha a otroky Tághúta a přisluhovači šejtána. Aby bylo možno i nadále říci:
وَمَنْ أَحْسَنُ قَوْلًا مِّمَّن دَعَا إِلَى اللَّهِ وَعَمِلَ صَالِحًا وَقَالَ إِنَّنِي مِنَ الْمُسْلِمِينَ
„Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: “Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím.“ (Fussilet: 33)
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ الْإِسْلَامِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِي الْآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ
„Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho nikdy přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ (Áli ‘Imrán: 85)
A také říká:
الْيَوْمَ يَئِسَ الَّذِينَ كَفَرُوا مِن دِينِكُمْ فَلَا تَخْشَوْهُمْ وَاخْشَوْنِ ۚ الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا
„A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z náboženství vašeho, proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“ (Máida: 3)
My nikomu z nemuslimů nebráníme projevovat své přesvědčení, dodržovat tradice svého lidu a oslavovat svátky, které si přeje. My jen ukazujeme, co je pravda od Alláha a co je lež od šejtána. Jen vybízíme muslimy, aby nenásledovali cesty vedoucí k Pekelnému Ohni. Vznešený Alláh praví:
وَلَن تَرْضَىٰ عَنكَ الْيَهُودُ وَلَا النَّصَارَىٰ حَتَّىٰ تَتَّبِعَ مِلَّتَهُمْ ۗ قُلْ إِنَّ هُدَى اللَّهِ هُوَ الْهُدَىٰ ۗ وَلَئِنِ اتَّبَعْتَ أَهْوَاءَهُم بَعْدَ الَّذِي جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ ۙ مَا لَكَ مِنَ اللَّهِ مِن وَلِيٍّ وَلَا نَصِيرٍ
„Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: „Vedení Boží je jediné správné vedení!“ Budeš-li však následovat jejich rozmary poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného.“ (Bekara: 120)
Vznešený Alláh o pár stran dál říká ohledně napodobování následovníků bludu, jejichž kibla se liší:
وَلَئِنِ اتَّبَعْتَ أَهْوَاءَهُم مِّن بَعْدِ مَا جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ ۙ إِنَّكَ إِذًا لَّمِنَ الظَّالِمِينَ
„Budeš-li pak následovat jejich rozmary poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých.“ (Bekara: 145)
Pravda již byla učiněna jasnou a každý ví, kam která cesta vede.
Prosím Všemohoucího Alláha, aby nás obdařil silou a odvahou zůstat pevnými skalisky ostrůvků víry, o něž se tříští vlny moře nevíry. Abychom byli těmi, kdo vydrží na pravdě, byť všichni okolo nich svedou davy ke lži. Ámín!
- Viz Tefsíru l-Kur’áni l-‘azím, 6/118.
- Viz Džámi’u l-beján, 17/522-523.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4031; Ahmed v Musnedu, hadís č. 5114; a al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 2966. Jako sahíh ho doložili Ibn Hadžer al-‘Askalání v Bulúghu l-merám, hadís č. 432; a al-Albání v Ghájetu l-merám, hadís č. 197.
- Viz Ahkámu ahli z-zimma, 3/1245.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3521.