Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
من أبطأ به عمله لم يسرع به نسبه
„Kdokoli je zbržďován svými vlastními skutky, nebude popohnán svým urozeným původem.“ [1]
Ibn Redžeb ve svém hodnotném Džámi’u ‘ulúmi we l-hikám uvádí, že činy služebníka jsou na onom světě různé úrovně, ve shodě se slovy Alláh سبحانه و تعالى:
وَلِكُلٍّ دَرَجَاتٌ مِّمَّا عَمِلُوا
A pro každého je stanoven stupeň odměny podle toho, co konal (An’ám: 132)
Kdokoli je pozadu se svými skutky, sám sobě snižuje své postavení a možnost získání vyšší a hodnotnější pozici u Alláha Vznešeného. Jeho původ ho v ničem nepopožene kupředu, nijak mu nepomůže získat vyšší postavení, neboť Vznešený Alláh tyto příčky rozvrhl a stanovil v závislosti na činech každého jednotlivce a nikoli v závislosti na jeho původu, nebo rodokmenu. Alláh سبحانه و تعالى pravil:
فَإِذَا نُفِخَ فِي الصُّورِ فَلَا أَنسَابَ بَيْنَهُمْ يَوْمَئِذٍ وَلَا يَتَسَاءَلُونَ
A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat. (Mu’minún: 101)
Alláh Vznešený nám uložil pospíchat k Jeho milosti a odpuštění prostřednictvím skutků:
وَسَارِعُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا السَّمَاوَاتُ وَالْأَرْضُ أُعِدَّتْ لِلْمُتَّقِي
Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné (Áli ‘Imrán: 133)
Alláh سبحانه و تعالى nám poskytl mnoho příkladů ze života Proroků, kdy řada členů jejich rodin nebyla zachráněna, ač byli vznešeného původu a byli pokrevními příbuznými těch nejlepších z lidstva.
Ibráhímův otec neměl nic z toho, že jeho syn je Božím blízkým přítelem a stal se jedním ze zatracených na věčnosti. [2]
Núh عليه السلام měl také syna modloslužebníka, jenže ani tomu nic nepomohlo, když za něj jeho otec prosil:
رَبِّ إِنَّ ابْنِي مِنْ أَهْلِي
Pane, syn můj zajisté patřil k rodině mé (Húd: 45)
Alláh سبحانه و تعالى odpověděl:
يَا نُوحُ إِنَّهُ لَيْسَ مِنْ أَهْلِكَ ۖ إِنَّهُ عَمَلٌ غَيْرُ صَالِحٍ ۖ فَلَا تَسْأَلْنِ مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ ۖ إِنِّي أَعِظُكَ أَن تَكُونَ مِنَ الْجَاهِلِينَ
Noe, on ani k rodině tvé nepatřil, vždyť konání jeho bylo nesprávné. A nežádej ode Mne to, o čem vědění nemáš, a napomínám tě, abys nebyl jedním z pošetilých! (Húd: 46)
ضَرَبَ اللَّهُ مَثَلًا لِّلَّذِينَ كَفَرُوا امْرَأَتَ نُوحٍ وَامْرَأَتَ لُوطٍ ۖ كَانَتَا تَحْتَ عَبْدَيْنِ مِنْ عِبَادِنَا صَالِحَيْنِ فَخَانَتَاهُمَا فَلَمْ يُغْنِيَا عَنْهُمَا مِنَ اللَّهِ شَيْئًا وَقِيلَ ادْخُلَا النَّارَ مَعَ الدَّاخِلِينَ
Bůh uvádí těm, kdož neuvěřili, podobenství o ženě Noema a o ženě Lota: obě byly pod mocí Našich dvou služebníků bezúhonných a obě je zradily. Avšak nic jim nepomohli manželé jejich proti Bohu a bylo jim řečeno: “Vstupte do ohně s těmi, kdož tam vstupují!” (Tehrím: 10)
Když byl zjeven verš:
وَأَنذِرْ عَشِيرَتَكَ الْأَقْرَبِينَ
a varuj nejbližší své z příbuzných (Šu’ará: 214)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم svolal všechny Kurajšovce a obrátil se k nim vespolek i jednotlivě. Řekl:
يا معشر قريش , اشتروا أنفسكم من الله , لا أغني عنكم من الله شيئاً , يا صفيّة عمّة رسول الله , لا أغني عنك من الله شيئاً , يا فاطمة بنت محمد سليني من مالي ما شئت لا أغني عنك من الله شيئاً
„Shromáždění Kurajšovců! Spaste sami sebe před (trestem od) Alláha! Já vám u Alláha neprospěji ničím! Safíjjo, tetičko Proroka Božího (z otcovy strany), neprospěji ti u Alláha ničím! Fátimo, dcero Muhammedova, pros mne o cokoli si budeš přát, co mám z bohatství, leč ničím ti u Alláha nemohu prospět.“ [3]
Prorok صلى الله عليه وسلم též řekl:
يا بني هاشم , لا يأتيني الناس بأعمالهم وتأتوني بأنسابكم
„Hášimovci! Nechoďte za mnou (v Soudný Den) bez (dobrých) skutků, jen na základě svého původu.“ [4]
Z hlediska jazyka se slovo آل ál nevztahuje jen na nejbližší rodinu Božího Proroka صلى الله عليه وسلم, ale také všechny jeho opravdové následovníky a podporovatele z této ummy až do Dne Posledního, ať už půjde o cizince mezi nimi, či o Araby. Takové použití slova ál má precedens v Koránu, např. zde:
النَّارُ يُعْرَضُونَ عَلَيْهَا غُدُوًّا وَعَشِيًّا ۖ وَيَوْمَ تَقُومُ السَّاعَةُ أَدْخِلُوا آلَ فِرْعَوْنَ أَشَدَّ الْعَذَابِ
ohněm, jemuž budou vystaveni za jitra i za večera. A v den, kdy udeří Hodina, bude zvoláno: “Uveďte rod Faraónův do trestu nejpřísnějšího! (Gháfir: 46)
Je zřejmé, že faraonova manželka, která byla zbožnou věřící ženou a je popisována jako jedna z nejlepších žen, které kdy žily, je z tohoto vyňata.
Co se pak samotné rodiny Proroka صلى الله عليه وسلم týče, uvádí se, že al-Hasan ibnu l-Hasan ibn Alí ibn Abí Tálib, tedy pravnuk samotného Božího Posla صلى الله عليه وسلم vzkázal jistému ráfidíjskému ší’itovi: „Miluj nás, ale pokud budeme neposlušní vůči Alláhu, pak nás nenáviď, protože pokud by Alláh chtěl někomu prospět jen kvůli jeho příbuzenství s Prorokem صلى الله عليه وسلم, aniž by Mu dotyčný prokázal poslušnost, pak by prospěl Prorokově صلى الله عليه و سلم matce a otci.“ [5]
Alláh سبحانه و تعالى praví:
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane (Nedžm: 39)
Alláh سبحانه و تعالى také říká:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمْ وَاخْشَوْا يَوْمًا لَّا يَجْزِي وَالِدٌ عَن وَلَدِهِ وَلَا مَوْلُودٌ هُوَ جَازٍ عَن وَالِدِهِ شَيْئًا
Lidé, bojte se Pána svého a obávejte se dne, kdy otec nevykoupí syna svého a syn nevykoupí ničím otce svého. (Lukmán: 33)
Alláh سبحانه و تعالى praví:
إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ
Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější (Hudžurát: 13)
Také praví:
وَلَا يَسْأَلُ حَمِيمٌ حَمِيمًا يُبَصَّرُونَهُمْ ۚ يَوَدُّ الْمُجْرِمُ لَوْ يَفْتَدِي مِنْ عَذَابِ يَوْمِئِذٍ بِبَنِيهِ وَصَاحِبَتِهِ وَأَخِيهِ وَفَصِيلَتِهِ الَّتِي تُؤْوِيهِ وَمَن فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا ثُمَّ يُنجِيهِ
a nebude se ptát přítel vřelý na přítele, ačkoliv budou na dohled. Hříšník zatouží se vykoupit z trestu dne onoho syny vlastními, i bratrem svým a družkou svou a klanem vlastním, jenž mu je ochranou, ba všemi, kdož na zemi jsou, aby se to stalo jeho záchranou. (Me’áridž: 10-14)
A také:
يَوْمَ يَفِرُّ الْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ وَأُمِّهِ وَأَبِيهِ وَصَاحِبَتِهِ وَبَنِيهِ لِكُلِّ امْرِئٍ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍ شَأْنٌ يُغْنِيهِ
v ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých, neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen. (‘Abasa: 34-37)
Uvedené verše a podání jsou povzbuzení k víře a dobrému skutku. Vedou nás k tomu, abychom se nespoléhali na náš urozený původ, jakkoli vznešený, vybraný a šlechtický může být. Proto ten, kdo zabředne do špatných skutků a zanedbává, či odkládá konání skutků dobrých, toho nezachrání žádnž urozený původ a jeho rodokmen mu v Soudný Den u Alláha Nejspravedlivějšího v ničem neprospěje a nijak mu nedopomůže v získání vyšších stupňů Ráje, pokud už se tam dotyčný vůbec dostane. Kdo má nedostatečné skutky, toho jeho rodokmen k jeho Pánu nepřiblíží.
Ahlu l-Bejt, rodina Božího Proroka صلى اله عليه و سلم, je milována a ctěna právě proto, že milovali Pravdu a zasazovali se o ni, podporovali islám a zaváděli Boží Zákon do praxe, ctili vedení Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم. Pokud kdokoli z nich tomuto odporoval svým přesvědčením, nebo svými činy, pak své cti v očích této ummy pozbývá.
A Alláh ví nejlépe.
___________________________________
[1] Zaznamenali Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 3643; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 185. Viz též at-Tirmízí v Sunenu, č. 2945. Oceněn jako sahíh al-Albáním v Sahíhu l-Džámi’, č. 5715 a 6577.
[2] Viz Sahíhu l-Buchárí, hadís č. 3350.
[3] Viz též Sahíhu l-Buchárí, č. 2753 a 4771.
[4] Uvádí al-Džessás v Ahkámu l-Kur’án.
[5] Uvádí az-Zehebí v Sijeru A‘lámi n-Nubelá, 4/486. Viz též Sahíh Muslim, č. 203 a jeho komentář.