Měsíc, kdy se skutky lidí zvedají k pánu všech světů

Logo XXL

Usáma ibn Zejd رضي الله عنه vyprávěl, že se Posla Božího صلى الله عليه و سلم dotázal: „Posle Boží, neviděl jsem tě postit se jiný měsíc tolik, jako se postíš v Ša’bánu.“ Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil:

ذَلِكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ تُرْفَعُ فِيهِ الأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ .

Usáma ibn Zejd رضي الله عنه vyprávěl, že se Posla Božího صلى الله عليه و سلم dotázal: „Posle Boží, neviděl jsem tě postit se jiný měsíc tolik, jako se postíš v Ša’bánu.“ Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil:

ذَلِكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ تُرْفَعُ فِيهِ الأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ .

Toto je měsíc mezi Redžebem a Ramadánem, na který lidé nedbají a je to měsíc, v němž se skutky zvedají k Pánu všech světů, pročež miluji, když se mé skutky zvedají a já se postím.[1]

Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se z každého měsíce postil tři dny, ale více se postíval v Ša’bánu. [2] Podle jiného podání od ní se právě v tomto měsíci postil nejvíce ze všech měsíců kromě Ramadánu. [3] Podle některých podání se postíval jen první polovinu tohoto měsíce, podle autentičtějších se postil skoro celý měsíc, resp. celý kromě pár dní. [4]

Ša’bán je tak dalším časem dobrovolného půstu, vedle pondělí a čtvrtka každý týden, [5] půstu v době úplňku, půstu v Muharremu a na začátku Zu l-hidždža a dalších, které zmiňuje Sunna. O jeho důležitosti Ibn Redžeb pravil:

Půst v Ša’bánu je vlastně přípravou na půst v měsíci Ramadánu, aby se člověk nezačal postit Ramadán s obtížemi a těžkostmi. Měl by se proto spíše snažit již dopředu navykávat na půst, od čeho je užitečný právě půst v Ša’bánu, aby člověk pocítil sladkost půstu ve svém srdci a nastoupil na ramadánský půst s plnou silou a výdrží.

Protože Ša’bán je předehrou Ramadánu, vše co je předepsáno v Ramadánu, od půstu až po recitaci Koránu, platí i pro Ša’bán, aby člověk přivykl a vytrénoval svou duši k poslušnosti vůči Milostiplnému.[6]

Otázku zvláštního uctívání v tomto měsíci a obzvláště v polovině tohoto měsíce zodpověděl šejchu l-islám Ibn Tejmíja takto:

Co se týče noci v polovině měsíce ša’bánu, o její hodnotě jsou zaznamenaná podání, stejně jako se uvádí od jisté skupiny zbožných předků, že tuto noc trávili v modlitbách. Pokud někdo tráví tuto noc v modlitbách, již ho v tom předešli někteří ze selef, tedy má pro toto své rozhodnutí důkaz a získá odměnu za to, co zamýšlel. A tento jeho čin mu nikdo nemůže upřít či popřít jeho správnost. Pokud se jedná o společnou nepovinnou modlitbu, ta spadá pod obecné pravidlo o shromažďování se na pokornosti, uctívání a dobrých činech. Toto lze rozdělit na dva druhy – shromažďování tohoto druhu, které je obecně potvrzená stálá Sunna na pravidelné bázi a někdy dokonce povinnost, či jindy jen oblíbené, jako je shromáždění na pět povinných denních modliteb, páteční modlitbu, sváteční modlitbu, modlitbu zatmění slunce či měsíce, modlitbu za déšť, ramadánskou noční modlitbu – toto vše je potvrzeno Sunnou a je třeba se toho držet a dbát na to. Druhým druhem je to, co je Sunnou sice potvrzeno, ale nikoli na pravidelné bázi, např. dobrovolné shromáždění se za účelem modlit se nějakou nepovinnou modlitbu, např. noční, nebo recitovat společně Korán, pronášet zikr, prosbu apod. Vše toto je dovoleno do okamžiku, kdy by to někdo bral jako Sunnu potvrzenou na pravidelné bázi, zvyklost, obyčej a stálou pravidelnou praxi. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se noční nepovinné modlitby někdy modlil společně s ostatními, ale nebyla to jeho pravidelná praxe. Podobně i jeho společníci mívali občas ve zvyku společně si nechávat recitovat Korán a užívat při poslechu něčí recitace. Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه občas požádal Abú Músu al-Aš’arího رضي الله عنه: „Připomeň nám našeho Pána,“ načež jim Abú Músá recitoval Korán a Omar spolu s přítomnými poslouchali.[7]

Není ovšem dovoleno považovat 15. ša’bán za svátek a servírovat v tento den sváteční hostinu či provádět cokoli výjimečného, co by signalizovalo sváteční atmosféru tohoto dne, neboť pak by se jednalo o inovaci v náboženství. [8]

_____________________________________________________________

[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2357; Ahmed v Musnedu, 5/201, hadís č. 22167; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu 3/103. Viz také Kenzu l-‘ummál, 8/655. Jako hasan jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, 1/247, hadís č. 1022.

[2] Z hadísu zaznamenaného at-Taberáním v al-Mu’džemu l-awsat, 2/320.

[3] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2434.

[4] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1969; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1156.

[5] Viz např. an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2358.

[6] Viz Latáifu l-me’árif, str. 138.

[7] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 23/132; Kutubu we resáilu we fetáwá Ibni Tejmíjeti fi l-fikh, 23/133.

[8] Tak smýšlí Ibn Tejmíja v Iktidá s-siráti l-mustakím, 1/302; a al-‘Usejmín v Medžmú’u l-fetáwá we r-resáil, 7/205.