Měsíc Muharram a půst v něm

Logo XXL

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم mimo jiné pravil:

أَفْضَلُ الصِّيَامِ بَعْدَ رَمَضَانَ شَهْرُ اللَّهِ الْمُحَرَّمُ.

Nejlepším půstem po ramadánském je v Božím měsíci muharramu.[1]

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم mimo jiné pravil:

أَفْضَلُ الصِّيَامِ بَعْدَ رَمَضَانَ شَهْرُ اللَّهِ الْمُحَرَّمُ.

Nejlepším půstem po ramadánském je v Božím měsíci muharramu.[1]

Muharram je prvním měsícem islámského kalendáře. Byl prvním z dvanácti měsíců roku i u Arabů v době džáhilíje před sesláním Koránu. 

Vznešený Alláh praví:

إِنَّ عِدَّةَ الشُّهُورِ عِندَ اللَّـهِ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِي كِتَابِ اللَّـهِ يَوْمَ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ ۚ ذَٰلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ

Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. (Tewba: 36)

Jako první měsíc islámského lunárního roku byl zachován i konsenzem v době panování chalífy Omara ibnu l-chattáb رضي الله عنه, kdy Prokovi صلى الله عليه و سلم společníci určili jako základní vztažný bod nového kalendáře událost Prorokovy صلى الله عليه و سلم hidžry z Mekky do Medíny, přičemž rok 1 měl být ten, kdy se hidžra odehrála, a zároveň měl začít měsícem muharram toho roku. Název محرم muharram je odvozen od slovního základu s významem zakázat a znamená „zakázaný, posvátný, hodný úcty.“ [2]

V hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلم popisuje muharram jako Boží měsíc, pro jeho vznešenost a důležitost, podobně jako je Ka’ba označována za dům Boží. Muharram je jedním ze čtyř posvátných měsíců. Dalšími jsou redžeb (v pořadí sedmý), zu l-ka’da a zu l-hidždža (v pořadí jedenáctý a dvanáctý).

Hasan al-Basrí a další pravili, že Alláh tímto začal i skončil rok posvátným měsícem. A není žádného měsíce, který by byl u Alláha hodnotnější, nežli je muharram, s výjimkou ramadánu. [3]

V těchto posvátných měsících je o to více zakázáno dopouštět se hříšného jednání a o to více křivdy vůči ostatním, slovy Božími:

فَلَا تَظْلِمُوا فِيهِنَّ أَنفُسَكُمْ

Proto si v nich nečiňte zlé (Tewba:36)

Každý hřích, ať už vůči sobě samému či i vůči někomu jinému je v těchto měsících brán jako závažnější. Katáda pravil: „Křivda během posvátných měsíců je horší a závažnější, než křivda v jiných měsících. A věru, že křivda je zakázána vždy a za všech okolností, ale Alláh činí něco závažnějším, než něco jiného, podle toho, jak chce On Sám.[4]

Naši zbožní předkové se snažili v tomto měsíci co nejvíce postit a ve zvláštní úctě drželi zejména prvních deset jeho dní. Abú Osmán an-Nehdí pravil: „Ve zvláštní úctě drželi trojích deset dní: posledních deset dní ramadánu, prvních deset dní zu l-hidždža a prvních deset dní muharramu.[5]

Měsíc muharram je významným také pro historické události, které se v něm odehrály.

V tomto měsíci se nachází den ‘Ášúrá (10. muharram), kdy byl Prorok Músá (Mojžíš), mír s ním, zachráněn před Faraonem a převedl svůj lid přes moře do Země zaslíbené.

Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم o Mojžíšovi pravil:

موسى بن عمران صفي الله.

Músá, syn ‘Imránův, je Alláhem vyvolen.[6]

Tento den se postívali Kurajšovci i židé v Medíně. Ve vícero podáních od Proroka صلى الله عليه و سلم se také uvádí, že v tento den Alláh Svým služebníkům odpouští hříchy za tento a předešlý rok. [7]

Ibnu l-Kajjim pravil:

Co se týče půstu v den ‘Ášúrá´, Posel Boží صلى الله عليه و سلم dával bedlivý pozor na to, aby mu neunikl, více, než v jiné dny. Když potom přijel do Medíny, uviděl židy, jak jej ctí a postí se jej rovněž. Pravil, že muslimové mají na Músá (Mojžíše), mír s ním, ještě větší právo, než všichni ostatní a proto se tento den postil a přikázal se ho postit, načež byl potom jako povinný předepsán půst v měsíci Ramadánu. Když se stal povinným, prohlásil, že kdo chce, může se postit i ‘Ášúrá, nicméně pokud nechce, nemusí.[8]

Podle šejcha Ibn Báze je důvodem tohoto půstu památka na tuto zázračnou událost a půst 10. dne muharramu zůstal doporučený pro každého muslima či muslimku coby prokázání vděku Alláhu Vznešenému. [9]

V tomto měsíci v roce Prorokovaصلى الله عليه و سلم narození také došlo k selhání Abrahova válečného tažení proti Mekce, během nějž bylo plánováno i zničení Ka’by. [10]

V den ‘Ášúrá 61. roku hidžry došlo také k masakru Prorokovaصلى الله عليه و سلم vnuka Husejna رضي الله عنه a jeho věrných u Kerbelá´ v Iráku. Proto si někteří zbloudilí lidé připomínají tento den nikoli (či nejen) půstem, ale i rituální tryznou a považují ho za den smutku, což je nesprávné.

Šejch Ibn Báz praví:

Zaváděním tohoto se lidé dopouští rozporu s cestou následovníků Sunny a s tím, na čem byli společníci Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Proto není dovoleno toto napodobovat.[11]

Šejchu l-islám Ibn Tejmíja uzavírá:

V den ‘Ášúrá není šarí’ou předepsáno nic jiného, nežli půst. Vše, co se k tomu váže jako doprovodné, jako použití uhlíkových očních stínů, barvení si vlasů, rituální koupele, specifické modlitby, či vytvoření sváteční atmosféry rodině kvůli tomuto dni, je do šarí’y dodatečně přimyšleno a falešně připsáno Prorokovi صلى الله عليه و سلم, jak tvrdí učenci hadísu, nicméně tyto věci jsou navzdory tomu mezi lidem rozšířeny.[12]

____________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu jako součást hadísu č. 1163.

[2] Tak uvádí Ibn Redžeb v Latáifu l-me’árif, str. 83.

[3] Tak uvádí Ibn Redžeb v Latáifu l-me’árif, str. 34.

[4] Uvádí Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, k citovanému verši.

[5] Viz Latáifu l-me’árif, str. 84.

[6] Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, 2/576 jako sahíh podle podmínek Muslima. Podle al-Albáního jsou všichni vypravěči jeho isnádu také vypravěči al-Buchárího Sahíhu. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 5/480.

[7] Al-Albání je jmenuje v Sahíhu l-Džámi‘, poznámka k hadísu č. 3583.

[8] Viz Zádu l-me’ád, 2/63.

[9] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 15/399.

[10] Tak zvádí Sa’ídu r-Rahmán al-Mubárekfúrí v díle Rahíku l-machtúm.

[11] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 26/253.

[12] Viz ar-Raddu ‘ale š-Šázilí, 2/6.