Následování podání příkladem ctnostných předků

Ásár znamená v jazyce stopu, nebo záznam. Terminologicky jde o vše, co se připisuje sahábům a tábi’ínům ze slov a činů. U některých autorů může zahrnovat i záznam od Proroka صلى الله عليه وسلم a pak je to synonymum k pojmu riwája – podání.

Ásár znamená v jazyce stopu, nebo záznam. Terminologicky jde o vše, co se připisuje sahábům a tábi’ínům ze slov a činů. U některých autorů může zahrnovat i záznam od Proroka صلى الله عليه وسلم a pak je to synonymum k pojmu riwája – podání.

Imám Sufján as-Sawrí رحمه الله تعالى pravil v tomto smyslu:

إذا استطعت، ألَّا تحكَّ رأسَك إلَّا بأَثرٍ فافعل

„Pokud jste schopni, neměli byste se ani poškrábat na hlavě, není-li to podle ásáru.“

A nejde o přehnané tvrzení. Hledač nauky by se spíše měl snažit plnit podmínky ahl sunna v tom být rozpoznatelný podle svých všeobecných přístupů, kdy vyčnívají nad ostatní obecný lid tím, že ve všem aplikují podání Božího Posla صلى الله عليه وسلم, nakolik toho jsou schopni. Dodržují sunnu, protože Alláh سبحانه و تعالى pravil:

لَقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِمَنْ كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا

A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb:21)

Všeobecně srozumitelná kvalita této záruky dobra na tomto i na onem světě je láska Alláha Nejvyššího a láska k Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم. Tu si uvědomujeme svévolným a ryzím následováním cesty ctnostných předků z řad sahába a těch, co je následovali po nich. A také tím, že k této cestě i sami nabádáme.

Alláh zjevil Svému Poslu صلى الله عليه وسلم říci:

إِنْ كُنْتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَحِيمٌ

Rci: „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Álu ‘Imrán:31)

Božího milosrdenství a spokojenosti může být dosaženo jedině skrze vedení od Proroka صلى الله عليه وسلم – jak pravdivá jsou slova básníka, jenž pravil:

ومن لا يُرَبيه الرسولُ ويَسْقِه *** لباناً له قد درَّ من ثدي قُدْسِه
فذاك لقيطٌ ماله نسبه الولا *** ولا يتعدى طورَ أَبناء جِنْسِه

“Komu Posel péče nedá a koho nenapojí, komu mléka jemného k napití nepodá

Tenť nebožátkem bez jmění i původu a ten mrav synů národa svého nepřekoná.“

Imám al-Buchárí zaznamenal ve svém sahíhu v kapitole „Nápodoba činů Božího Proroka صلّى الله عليه وسلّم“ na autoritu Ibn Omara jenž pravil:

اتخذ النبي صلّى الله عليه وسلّم، خاتماً من ذهب، فاتخذ الناس خواتيم من ذهب , فقال النبي: إني اتخذت خاتماً من ذهب , فنبذه وقال: ” إني لن ألبسه أبداً “. فنبذ الناس خواتيمهم

„Prorok صلّى الله عليه وسلّم kdysi nosíval zlatý prsten a lidé jej v tom následovali a též nosili zlaté prsteny. Posel Boží pravil: „Tento prsten jsem si věru dal vyrobit pro sebe.“ Poté jej odhodil a pravil: „Už nikdy si ho nenasadím.“ Lidé pak odhodili své prsteny též.“[1]

Naši ctnostní předkové nadšeně a pečlivě aplikovali podání, která od Posla Božího صلى الله عليه وسلم znali, dokonce i když neobsahovala přímou a jasnou návaznost k činům uctívání. Tak činili jedině kvůli své snaze napodobovat Muhammeda, tak řečeného al-Mustafá صلى الله عليه وسلم, ze své hluboko zakořeněné lásky k němu.

‘Abdurrahmán bin Mehdí zaznamenal, že slyšel Sufjána říci:

ما بلغني عن رسول الله صلى الله عليه وسلم حديث قط إلا عملت به ولو مرة

„Není hadísu od Božího Posla صلى الله عليه وسلم který jsem kdy předal, aniž bych se podle něj neřídil, byť by byl jeden jediný[2].”

Imám Ahmed ibn Hanbel رحمه الله تعالى pravil:

ما كتبت حديثاً إلا وقد عملت به، حتى مرّ بي أن النبي صلّى الله عليه وسلّم احتجم وأعطى أبا طيبة ديناراً فأعطيت الحجام ديناراً حين احتجمت

„Nikdy jsem si nezapsal hadís, aniž bych se jím pak neřídil, dokonce i když se ke mně dostalo, že Prorok صلى الله عليه وسلم si dal pustit žilou a dal Abú Tajjibovi dinár. I já jsem si tedy dal pustit žilou a dal jsem ranhojiči dinár, když mi pustil žilou.“

Imám Ahmed byl ve svém striktním dodržování sunny i v detailech života Proroka صلى الله عليه وسلمvelmi důsledný. Navzdory tomu, že byl kvalifikován pro vydávání fetáwá již v mladém věku, oficiální pozici v tomto oboru odmítal až do věku čtyřiceti let, z respektu k učení a vyučování. Když se jej tázali, proč tak dlouho čekal, odpověděl imám Ahmed, že i Prorokovi صلى الله عليه وسلمbylo zjevení sesláno ve čtyřiceti letech. Jak by tedy mohl učit dříve, než tohoto věku dosáhl?!

[1] Jedná se o shrnutí zákazu nošení zlata. Hadís byl vyřčen ještě před konečným zákazem zlata a hedvábí pro muže. – pozn. překladu.

[2] Tj. došel jediným podáním, jedinou cestou. – pozn. překladu.