بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَقُولُوا قَوْلًا سَدِيدًا ﴿٧٠﴾ يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَالَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři!
Islám vybízí k praktickému splnění nejvyšších ideálů lidskosti, které nejenže stanovuje a předepisuje jako zjevený zákon, ale také z nich činí součást samého jádra své věrouky. Jedním z nich je i princip míru.
Vznešený Alláh praví o Sobě Samém:
هُوَ اللَّهُ الَّذِي لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ الْمَلِكُ الْقُدُّوسُ السَّلَامُ الْمُؤْمِنُ الْمُهَيْمِنُ الْعَزِيزُ الْجَبَّارُ الْمُتَكَبِّرُ ۚ سُبْحَانَ اللَّهِ عَمَّا يُشْرِكُونَ
“On je Bůh – a není božstva kromě Něho – vládce, přesvatý, mírotvůrce, věrný, ochránce bezpečný, mocný, samovládný, velmožný; oč slavnější je Bůh než vše to, co k Němu přidružují.” (Hašr:23)
Slovo السلام as-selám, tj. mír a jeho odvozeniny se vyskytují ve 44 koránských verších. Už sama tato skutečnost je dostatečným důkazem islámské péče o mír a toho, že mír je pro islám vznešeným, kýženým a chtěným ideálem, jakož i toho, že islám z principu odmítá válku, násilí a konflikty.
To je vidět z následujícího koránského verše:
وَإِن جَنَحُوا لِلسَّلْمِ فَاجْنَحْ لَهَا وَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ ۚ إِنَّهُ هُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ
“A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.” (Anfál:61)
Tuto ochotu k miru projevil vůči mekkánským modloslužebníkům již sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když s nimi uzavřel mírovou dohodu u Hudejbíje, navzdory jejím nespravedlivým podmínkám.
Islámské pojetí míru je však svobodomyslné a důstojné, nikoli nanucené a slabošské, jak praví Vznešený Alláh:
وَلَا تَهِنُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَنتُمُ الْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
“Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!” (Álu ‘Imrán: 139)
Celá Prorokova صلى الله عليه وسلم mise, stejně jako životy proroků před ním, svědčí o vůli k míru. Nebyl lidstvu vyslán žádný prorok, který by vyzýval k válce, konfliktu či rozkolu ve společnosti, naopak, všichni poslové a proroci vyzývali ke smíru, svornosti a urovnání vztahů.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
الْمُسْلِمُ أَخُو الْمُسْلِمِ، لاَ يَظْلِمُهُ، وَلاَ يُسْلِمُهُ
“Muslim je muslimovi bratrem, nedopustí se vůči němu nespravedlnosti, ani ho nenechá napospas nepříteli.“1
Samo pojmenování této víry, الإسلام al-islám, je slovem příbuzným ke slovu “mír.” A není vhodnějšího výrazu pro její následovníky, než jméno muslimové, kterým je pojmenoval také Nejvyšší Alláh:
مِّلَّةَ أَبِيكُمْ إِبْرَاهِيمَ ۚ هُوَ سَمَّاكُمُ الْمُسْلِمِينَ مِن قَبْلُ وَفِي هَٰذَا لِيَكُونَ الرَّسُولُ شَهِيدًا عَلَيْكُمْ وَتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ ۚ
“Náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve – i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi.” (Hadždž:78)
Skutečnou podstatou této víry je dosažení míru v podřízení se vůli Jediného Stvořitele:
بَلَىٰ مَنْ أَسْلَمَ وَجْهَهُ لِلَّهِ وَهُوَ مُحْسِنٌ فَلَهُ أَجْرُهُ عِندَ رَبِّهِ وَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ
“Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen.” (Bekara:112)
Důvod a cíl zjevení Koránu Alláh popisuje zde:
قَدْ جَاءَكُم مِّنَ اللَّهِ نُورٌ وَكِتَابٌ مُّبِينٌ ﴿١٥﴾ يَهْدِي بِهِ اللَّهُ مَنِ اتَّبَعَ رِضْوَانَهُ سُبُلَ السَّلَامِ وَيُخْرِجُهُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ بِإِذْنِهِ وَيَهْدِيهِمْ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
“A přišlo k vám nyní od Boha světlo a Písmo zjevné, jímž Bůh povede ty, kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé.” (Máida: 15-16)
O důležitosti míru pro islám svědčí i to, že jej Alláh učinil pozdravem muslimů ve slovech – السلام عليهكم as-selámu ‘alejkum, tj. mír s vámi, čímž upevnil věroučný význam míru stále se opakujícím každodenním činem na tomto a uvítáním na onom světě:
فَإِذَا دَخَلْتُم بُيُوتًا فَسَلِّمُوا عَلَىٰ أَنفُسِكُمْ تَحِيَّةً مِّنْ عِندِ اللَّهِ مُبَارَكَةً طَيِّبَةً ۚ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمُ الْآيَاتِ لَعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
“Vstupujete-li do domu, dejte si vzájemně požehnané a dobré pozdravení přicházející od Boha. A takto vám Bůh objasňuje znamení – snad to pochopíte.” (Núr:61)
تَحِيَّتُهُمْ يَوْمَ يَلْقَوْنَهُ سَلَامٌ ۚ وَأَعَدَّ لَهُمْ أَجْرًا كَرِيمًا
“A bude jejich přivítáním v den, kdy setkají se s Bohem, “Mír s vámi!” a Bůh pro ně připravil odměnu štědrou.” (Ahzáb:44)
Ráj je v islámu popisován i jako دار السلام Dáru s-selám, tj. Příbytek míru, v němž už nebudou existovat negativní emoce jako nenávist, zášť a závist, konflikty a války:
وَاللَّهُ يَدْعُو إِلَىٰ دَارِ السَّلَامِ وَيَهْدِي مَن يَشَاءُ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ ﴿٢٥﴾ لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا الْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ ۖ وَلَا يَرْهَقُ وُجُوهَهُمْ قَتَرٌ وَلَا ذِلَّةٌ ۚ أُولَٰئِكَ أَصْحَابُ الْجَنَّةِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
“A Bůh zve lidi do příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce. Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.” (Júnus: 25-26)
Z těchto Božích slov islámští učenci vyvodili, že cílem islámu je směřovat k míru a k mírovému soužití na této planetě posouvat celé lidstvo.
Bezpečí a mír lidstva si islám klade jako svůj cíl, jak je vidno i ze slov Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
يا أيُّها النّاسُ أفشُوا السَّلامَ وأطعِموا الطَّعامَ وصِلوا الْأَرْحَامَ وَصَلُّوا باللَّيلِ والنّاسُ نيامٌ تدخلوا الجنَّةَ بسلامٍ
“Ó lidé! Šiřte mír, sdílejte jídlo, udržujte vztahy v rodině a modlete se v noci, když lidé spí, tak vstoupíte do Ráje v míru!“2
Tj. budete-li se tohoto držet, zavládne mír mezi lidmi.
Služebníci Boží!
Mír není absence války, ale vzájemný vztah, jenž je nutno budovat.
Mír není dosažitelný bez ignorování provokací nevědomých hlupáků, shodně slovům Božím:
وَعِبَادُ الرَّحْمَٰنِ الَّذِينَ يَمْشُونَ عَلَى الْأَرْضِ هَوْنًا وَإِذَا خَاطَبَهُمُ الْجَاهِلُونَ قَالُوا سَلَامًا
“Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými, odpovídají: “Mír s vámi!” (Furkán:63)
وَإِذَا سَمِعُوا اللَّغْوَ أَعْرَضُوا عَنْهُ وَقَالُوا لَنَا أَعْمَالُنَا وَلَكُمْ أَعْمَالُكُمْ سَلَامٌ عَلَيْكُمْ لَا نَبْتَغِي الْجَاهِلِينَ
“A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: “Nám skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my nepotřebujeme pošetilé!” (Kasas: 55)
Mír mezi jedinci i kolektivy je nedosažitelný bez pomoci každému, kdo usiluje o mír a dobro zákazu vzájemné zášti či podpory stranám, které šíří nenávist a kontlikty rozdmýchávají:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ
“Pomáhejte si vzájemně k dobru a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.” (Máida:2)
Mír není možný bez principu zdržení se agrese a odvracení zla dobrem, což je vidno i z Božích slov, popisujících účinek takového jednání:
فَإِذَا الَّذِي بَيْنَكَ وَبَيْنَهُ عَدَاوَةٌ كَأَنَّهُ وَلِيٌّ حَمِيمٌ
“hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím.” (Fussilet:34)
Pokud druhé straně nabídneme vstřícnost a smířlivé jednání, potom, má-li rozum, ukončí své nepřátelství a stane se z nepřítele naším přítelem.
Mír nevydrží bez spravedlnosti. Nepřátelství skončí, budeme-li se řídit slovy Božími:
وَلَا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ عَلَىٰ أَلَّا تَعْدِلُوا ۚ اعْدِلُوا هُوَ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَىٰ
“Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví – a to je blíže k bohabojnosti.” (Máida:8)
Spravedlnost zasluhují všichni lidé. Přátelé i nepřátelé, ti, které milujeme i ti, které rádi nemáme.
Mír není možný bez uznání jinakosti. Islám uznává svobodu názoru a přesvědčení. Muslimské dějiny ukazují, že právě islám přispěl lvím podílem k omezení využívání vojenské převahy ve vztazích mezi národy. Je to přesně naopak, než tvrdí četné pomluvy, že se islám šířil mečem a že muslimové jiné k přijetí své víry nutili násilím. Byl to islám, kdo uznal různost lidských světonázorů jako nutnou skutečnost, s níž musí každý mírotvůrce počítat. Byl to islám, kdo stanovil nárok na bezpečí, mír a svobodu vyznání nezcizitelným právem každého člověka. Byl to islám, kdo odsoudil nucení lidí do něčeho, co sami nechtějí.
A stalo se tak před skoro půldruhým tisíciletím, když byla zjevena Boží Slova:
لَا إِكْرَاهَ فِي الدِّينِ ۖ قَد تَّبَيَّنَ الرُّشْدُ مِنَ الْغَيِّ
“Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění!” (Bekara: 256)
Každý má právo se rozhodnout shodně vlastnímu svědomí, byť by to znamenalo svobodu dopustit se omylu. Avšak všichni jsou varováni, aby si nevybrali lež namísto pravdy, blud namísto správného vedení a bezbožnost namísto pravé víry:
وَمَن يَتَبَدَّلِ الْكُفْرَ بِالْإِيمَانِ فَقَدْ ضَلَّ سَوَاءَ السَّبِيلِ
“Ten, kdo víru zaměňuje nevírou, ten zbloudil z cesty rovné.” (Bekara:108)
مَن كَفَرَ بِاللَّهِ مِن بَعْدِ إِيمَانِهِ إِلَّا مَنْ أُكْرِهَ وَقَلْبُهُ مُطْمَئِنٌّ بِالْإِيمَانِ وَلَٰكِن مَّن شَرَحَ بِالْكُفْرِ صَدْرًا فَعَلَيْهِمْ غَضَبٌ مِّنَ اللَّهِ وَلَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ
“Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil – kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře – a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný.” (Nahl:106)
Poselství islámu popisuje Rab’í ibn ‘Ámir رضي الله عنه perskému vojevůdci Rustemovi takto: “Věru nás posílá Vznešený Alláh, abychom toho, kdo chce, vyvedli z otročení Božím služebníkům ke službě Jedinému Pravému Bohu, z tísně vezdejšího světa k šíři blahobytu a z tyranie kultů ke spravedlnosti islámu!“3
Prosíme Alláha o mír a bezpečí ve světě, o přátelství a svornost mezi obyvateli této planety a o to, aby učinil z muslimů pozitivní sílu přinášející všem národům mír. Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi, od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu; hadís č. 2442; a v delší verzi i Muslim v Sahíhu, hadís č. 2570.
- Od ‘Abdulláha ibn Selám رضي الله عنه zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2485 jako sahíh; Ibn Mádža v Sunenu, hadísy č. 1334 a 3251. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1105.
- Zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu wen-nihája, 7/39.