بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
لَا إِكْرَاهَ فِي الدِّينِ قَدْ تَبَيَّنَ الرُّشْدُ مِنَ الْغَيِّ فَمَنْ يَكْفُرْ بِالطَّاغُوتِ وَيُؤْمِنْ بِاللَّهِ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَى لَا انْفِصَامَ لَهَا وَاللَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
„Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí.“ (Bekara: 256)
Ibn Kesír ve vysvětlení tohoto verše uvádí:
„Nikoho nenuťte k přijetí islámského náboženství, protože ono je jasné, zřejmé a očividné svými důkazy a argumenty, není potřeba k němu kohokoli nutit. Naopak, koho k němu Alláh přivede a rozšíří mu prsa a osvětlí jeho vnitřní zrak, ten do něj sám vstoupí, přesvědčen jasným důkazem, zatímco ten, koho srdce Alláh zaslepí a sluch i zrak zapečetí, tomu neprospěje, ani kdyby byl k jeho přijetí donucen.“1
My proti falešným náboženstvím a bludu nevíry či modloslužby bojujeme silou pravdy a ostřím argumentu, jako Alláh poručil Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم:
فَلَا تُطِعِ الْكَافِرِينَ وَجَاهِدْهُم بِهِ جِهَادًا كَبِيرًا
„Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jím proti nim do zápolení úporného.“ (Furkán: 52)
Alláh na jiném místě chválí hodnotu mírové interakce slovy:
وَكَفَى اللَّهُ الْمُؤْمِنِينَ الْقِتَالَ ۚ وَكَانَ اللَّهُ قَوِيًّا عَزِيزًا
„A ušetřil Bůh věřícím bojování a Bůh věru je silný, mocný.“ (Ahzáb: 25)
Žijeme v zemi slovanského obyvatelstva s kulturou pramenící v křesťanské náboženské tradici. Mezi nimi a námi je dohoda, kterou my neporušíme, slovy Božími:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَوْفُوا بِالْعُقُودِ
„Vy, kteří věříte! Dodržujte se závazky!“(Máida: 1)
Oni přivítali ve své zemi ty z nás, kteří jsme se narodili jinde. Podělili se s námi o svou vlast a její benefity. A těm z nás, kteří jsme se narodili zde do jejich rodin, umožňují v míru vyznávat naši víru. Oni mají na nás nároky a práva, která jim zagarantoval Jediný Skutečný Bůh, Pán náš i jejich, když řekl:
لَّا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
„Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.“ (Mumtehina: 8)
Toto se podle at-Taberího týká všech nevěřících bez ohledu na jejich vyznání či původ.2 Alláh podle něj „miluje ty, kteří dodržují práva jiných lidí vůči nim, chovají se příkladně k těm, co jsou dobří vůči nim a prokazují dobro tomu, kdo jim dobro prokázal.“3 Proto Alláh zakázal jakkoli napadat či ubližovat lidem pod dohodou.
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ قَتَلَ مُعَاهَدًا لَمْ يَرَحْ رَائِحَةَ الْجَنَّةِ، وَإِنَّ رِيحَهَا تُوجَدُ مِنْ مَسِيرَةِ أَرْبَعِينَ عَامًا
„Kdokoli zabije někoho pod dohodou, ten ani neucítí vůni Ráje, ač je jeho vůni možno cítit na čtyřicet let daleko.“4
Od vícero společníků Božího Posla صلى الله عليه وسلم se dochovala tato slova:
أَلاَ مَنْ ظَلَمَ مُعَاهِدًا أَوِ انْتَقَصَهُ أَوْ كَلَّفَهُ فَوْقَ طَاقَتِهِ أَوْ أَخَذَ مِنْهُ شَيْئًا بِغَيْرِ طِيبِ نَفْسٍ فَأَنَا حَجِيجُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Pozor! Kdo ukřivdí člověku pod dohodou, nebo nedodrží jeho práva, anebo ho zatíží víc, než dokáže unést, anebo mu něco bezprávně vezme, tomu budu já žalobcem v Den Zmrtvýchvstání!“5
Al-Karáfí říká, že kdokoli proti nim vystoupí byť i jen slovem, ať už přímo, anebo pomluvou útočící na čest kohokoli z nich, anebo jim jakýmkoli způsobem ubližuje, ten porušil jejich právo záštity od Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, podle náboženství islámu.6
Korán a Sunna počítají s tím, že mezi nevěřícími může mít muslim své rodiče, příbuzné, manželky, sousedy, kolegy, obchodní partnery či spoluobčany. A proto vybízí k dodržení všech práv a nároků vůči nim, které jim podle toho vznikají. Kdyby Alláh nechtěl, kdyby si nepřál soužití mezi muslimy a nemuslimy, proč by dovoloval s nimi uzavírat mír, obchodovat a spolupracovat či jinak interagovat? A navíc, brát si ženy židů a křesťanů za manželky a jíst jimi poražené maso?
O dobrém a spořádaném sousedském soužití Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما říká:
مَا زَالَ يُوصِينِي جِبْرِيلُ بِالْجَارِ حَتَّى ظَنَنْتُ أَنَّهُ سَيُوَرِّثُهُ
„Džibríl mi nepřestával odkazovat dobré chování vůči sousedovi, do té míry, že jsem si pomyslel, že soused bude i dědit!“7
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že sám Boží Posel صلى الله عليه وسلم u sebe nechával sloužit jistého židovského chlapce ze sousedství. Jednoho dne chlapec smrtelně onemocněl a Posel Boží صلى الله عليه وسلم se ho vydal navštívit. Posadil se k jeho hlavě a vyzval jej k přijetí islámu. Chlapec se ohlédl na otce a ten mu řekl: „Poslechni Abu l-Kásima.“ Přijal tedy islám, načež Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي أَنْقَذَهُ مِنَ النَّارِ
„Chvála Alláhu, který ho zachránil před Ohněm!“8
To byl on, o němž Vznešený Alláh praví:
وَمَا أَرْسَلْنَاكَ إِلَّا رَحْمَةً لِّلْعَالَمِينَ
„A nevyslali jsme tě, nežli jako milost pro světy všechny“ (Anbijá: 107)
A to byl on, Posel Boží صلى الله عليه وسلم, jenž nás v hadísu od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما učí:
الرَّاحِمُونَ يَرْحَمُهُمُ الرَّحْمَنُ ارْحَمُوا أَهْلَ الأَرْضِ يَرْحَمْكُمْ مَنْ فِي السَّمَاءِ
„Nad smilujícími se smiluje se i Milostiplný. Smilujte se nad obyvateli země, smiluje se nad vámi i Ten na nebesích.“9
A co je větší milostí, než stát se pro jiného člověka mostem, díky kterému se zachrání před věčným zatracením v pekelných plamenech a v bezpečí přejde do věčné blaženosti v zahradách Ráje?
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh ohledně následovníků Písma říká:
لَيْسُوا سَوَاءً ۗ
„Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma!“ (Áli ‘Imrán: 113)
Proto nikdy nesmíme dovolit ztotožnění toho z nevěřících, kdo proti muslimům ve svém chování vykazuje zášť, nenávist a nepřátelství a přeje si proti nim válčit, s tím z nich, který vůči nim vystupuje vstřícně, smířlivě, spravedlivě a usiluje o mír. Každému z nich se od nás dostane toho, čím nás Alláh vůči němu pověřil, spravedlivě a po zásluze, slovy Božími:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ لِلَّهِ شُهَدَاءَ بِالْقِسْطِ ۖ وَلَا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ عَلَىٰ أَلَّا تَعْدِلُوا ۚ اعْدِلُوا هُوَ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَىٰ ۖ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
„Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky nepodjatými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví – a to je blíže k bohabojnosti – a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (Máida: 8)
Tedy nepřekročíme vůči nikomu z nich žádnou hranici, kterou Alláh stanovil, ani proti nepřátelům pro nepřátelství, ani vůči spojencům pro spojenectví. Vůči každému dodržíme spravedlnost.10
Podpoříme každé dobro a zamezíme každému zlu, ku společnému prospěchu všech synů Adamových na tomto i na onom světě, v duchu koránského principu:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۖ إِنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعِقَابِ
„Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém.“ (Máida: 2)
Skončím nutnými slovy, ať se každý jeden z nás zamyslí nad tím, jak plní své povinnosti vůči svým příbuzným, kolegům, sousedům, spoluobčanům nemuslimům okolo sebe. Do jaké míry je důležitý v jejich životě? Kolik jim je nápomocen? Nakolik je pro ně vzorem a zosobněním bohabojnosti, oddané víry, dobrých morálních vlastností a pozitivního přínosu pro společnost? Na místě, kde žijeme, není snad horšího zločinu, kterého se muslim může dopustit, než že díky němu, díky špatné zkušenosti s ním, někdo začne nenávidět islám, namísto toho, aby mu dotyčný islám skrze svou osobu nejlepším způsobem zprostředkoval. Jak jistě víte, zítra a pozítří celý den bude v naší mešitě možnost prohlídky. Máte-li tu možnost, přiveďte nemuslimy okolo vás, aby se mohli seznámit nejen s mešitou, ale i s její misí a s vírou islámu.
Prosím Alláha Všemohoucího, aby nám dal sílu a rozhodnost naplnit islámskou misi v této zemi, aby požehnal této zemi, České republice, naší vlasti, i jejímu lidu, aby ho vyvedl z temnoty ke světlu, dal mu pochopit a přijmout pravdu a nás aby učinil toho důvodem, abychom k islámu lákali a nikoli od něj odrazovali a abychom dostáli všem závazkům a nárokům, které na nás vznášejí všichni okolo nás. Ámín!
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 2/444.
- Viz al-Džámi’u l-beján, 25/611.
- Viz Ibid. 25/612.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3166.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3052. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 2626.
- Viz Kitábu l-furúk, 3/14.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6015; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2625.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1356.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4941 a toto je jeho znění; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1924; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 6494. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2256.
- Srov. at-Taberí v al-Džámi’u l-beján, 10/95-96.