بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
خُلِقَ الْإِنسَانُ مِنْ عَجَلٍ ۚ سَأُرِيكُمْ آيَاتِي فَلَا تَسْتَعْجِلُونِ
„Člověk je stvořen ze spěchu! Já ukáži vám záhy Svá znamení, však nežádejte jejich uspíšení!” (Anbijá: 37)
Spěchat znamená postupovat moc rychle, unáhleně a zbrkle či žádat nějakou věc dříve, než nastane její pravý čas. Je to přirozená, byť nepříliš chvályhodná vlastnost člověka a moudrý je ten, kdo se v tom dokáže nejvíce ovládnout.
Alláh vybízí i toho nejlepšího ze Svých stvoření, Posla Božího صلى الله عليه وسلم, aby nebyl unáhlený:
وَلَا تَعْجَلْ بِالْقُرْآنِ مِن قَبْلِ أَن يُقْضَىٰ إِلَيْكَ وَحْيُهُ ۖ وَقُل رَّبِّ زِدْنِي عِلْمًا
„Nepospíchej s Koránem, dříve než bude ti ukončeno celé jeho vnuknutí, a rci: „Pane můj, zvětši mi vědění!“ (TáHá: 114)
Proto tím spíše my nesuďme o ničem z naší víry, že je to tak či onak, dokud neshromáždíme k dané otázce vše, co o ní bylo řečeno v Koránu a v Sunně a vše náležitým způsobem nepochopíme. To stejné se samozřejmě týká i posuzování událostí okolo nás či osob, s nimiž se stýkáme. Nevyjadřujme osobní názory, dokud jsme nevyzráli k oprávnění, abychom vůbec nějaký měli a dříve, než v našem nitru náležitě uzrál.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
التأنِّي منَ اللهِ والعجلةُ منَ الشيطانِ
„Obezřetnost je od Alláha a unáhlenost je od šejtána.“1
Připomeňme čtyři situace, v nichž dochází k unáhlenosti a zbrklosti.
První z nich je zbrklost v prosbě. Ta se může projevit prosbou o špatné, jako když Vznešený Alláh praví:
وَيَدْعُ الْإِنسَانُ بِالشَّرِّ دُعَاءَهُ بِالْخَيْرِ ۖ وَكَانَ الْإِنسَانُ عَجُولًا
„A člověk prosí o zlé tak, jak prosí o dobré, vždyť člověk je unáhlený.“ (Isrá: 11)
Podle Džábira رضي الله عنهما o tom Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَا تَدْعُوا عَلَى أَنْفُسِكُمْ وَلَا تدْعُوا على أَوْلَادكُم لَا تُوَافِقُوا مِنَ اللَّهِ سَاعَةً يُسْأَلُ فِيهَا عَطَاءً فَيَسْتَجِيبَ لَكُمْ
„Neproste proti sobě, ani neproste proti svým dětem, aby se tak nestalo ve chvíli, kdy Alláh plní každou prosbu a i tuto prosbu vám splní.“2
Anebo se může projevit uspišováním odpovědi na prosbu, jako v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يُسْتَجَابُ لأَحَدِكُمْ مَا لَمْ يَعْجَلْ يَقُولُ دَعَوْتُ فَلَمْ يُسْتَجَبْ لِي
„Prosba každého z vás bude vyslyšena, pokud ji nebude uspišovat tím, že řekne: „Prosil jsem, ale nebyl jsem vyslyšen.“3
Druhou situací, na níž se negativně podepisuje zbrklost, je modlitba. V hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednoho z modlících se celkem třikrát vrací se slovy:
ارْجِعْ فَصَلِّ، فَإِنَّكَ لَمْ تُصَلِّ
„Vrať se, neboť ses věru nemodlil,“ aby mu poté vysvětlil:
إِذَا قُمْتَ إِلَى الصَّلاَةِ فَكَبِّرْ، ثُمَّ اقْرَأْ مَا تَيَسَّرَ مَعَكَ مِنَ الْقُرْآنِ، ثُمَّ ارْكَعْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ رَاكِعًا، ثُمَّ ارْفَعْ حَتَّى تَعْتَدِلَ قَائِمًا، ثُمَّ اسْجُدْ حَتَّى تَطْمَئِنَّ سَاجِدًا…
„Když staneš k modlitbě, prones tekbír, potom recituj z Koránu to, co je pro tebe snadné, potom se předkloň a zůstaň tak, dokud se v předklonu neuklidníš, potom se vestoje vyrovnej, potom padni na tvář a zůstaň tak, dokud se tváří na zemi neuklidníš …“4
Třetí takovou situací je rozvod, když muž při první hádce a nedorozumění sáhne k mezní možnosti a manželství jednostranně ukončí pro nejmalichernější důvody, před čímž Alláh varuje ve svých slovech:
ۚ وَلَا تَنسَوُا الْفَضْلَ بَيْنَكُمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
„A nezapomínejte si vzájemně prokazovat velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!“ (Bekara: 237)
V neposlední řadě nastává i při hledání obživy, kdy se člověk zbrkle vydává i za hranice zakázaného. Proto věz, že skrze hřích nezískáš více obživy, než ti bylo určeno. Jediné, co si vyděláš navíc, bude pouze tvůj hřích.
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه o tom slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِنَّ رَوْحَ الْقُدُسِ نَفَثَ فِي رُوعِيَ أَنَّ نَفْسًا لَنْ تَمُوتَ حَتَّى تَسْتَكْمِلَ أَجَلَهَا وَتَسْتَوْعِبَ رِزْقَهَا فَأَجْمِلُوا فِي الطَّلَبِ وَلَا يَحْمِلَنَّ أَحَدَكُمُ اسْتِبْطَاءُ الرِّزْقِ أَنْ يَطْلُبَهُ بِمَعْصِيَةٍ فَإِنَّ اللَّهَ لَا يُنَالُ مَا عِنْدَهُ إِلَّا بِطَاعَتِهِ
„Věru Duch Svatý (tj. Džibríl) našeptal do mého srdce, že žádná duše nezemře dřív, než naplní délku svého života a nespotřebuje svou vymezenou obživu, proto se bojte Alláha a zkrášlete své usilování o živobytí. A nechť ho nikoho z vás nezavede získávání obživy v neposlušnost vůči Alláhu, protože Alláh neposkytuje to, co je u něj, nijak, nežli skrze poslušnost.“5
(…)
Služebníci Boží!
Existují ovšem i situace, kdy je spěch chvályhodný – když člověk pospíchá podřídit se vůli Alláha, usilovat o Jeho zalíbení a vykonat co nejvíce dobrých skutků, když spěchá s pokáním za své zlé činy a když se snaží co nejrychleji dostát právům a nárokům všech okolo sebe.
Vznešený Alláh totiž přikazuje:
سَابِقُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا كَعَرْضِ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ أُعِدَّتْ لِلَّذِينَ آمَنُوا بِاللَّهِ وَرُسُلِهِ ۚ ذَٰلِكَ فَضْلُ اللَّهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَاءُ ۚ وَاللَّهُ ذُو الْفَضْلِ الْعَظِيمِ
„Předstihujte se tedy, abyste dosáhli odpuštění Pána svého a zahrady, jejíž šíře se rovná nebi i zemi, připravené pro ty, kdož v Boha a posly Jeho uvěřili. A toto je přízeň Boží, kterou On uštědřuje, komu chce, vždyť Bůh vládcem je přízně nesmírné.“ (Hadíd: 21)
Ohledně pokání pak říká:
إِنَّمَا التَّوْبَةُ عَلَى اللَّهِ لِلَّذِينَ يَعْمَلُونَ السُّوءَ بِجَهَالَةٍ ثُمَّ يَتُوبُونَ مِن قَرِيبٍ فَأُولَٰئِكَ يَتُوبُ اللَّهُ عَلَيْهِمْ ۗ وَكَانَ اللَّهُ عَلِيمًا حَكِيمًا ﴿١٧﴾ وَلَيْسَتِ التَّوْبَةُ لِلَّذِينَ يَعْمَلُونَ السَّيِّئَاتِ حَتَّىٰ إِذَا حَضَرَ أَحَدَهُمُ الْمَوْتُ قَالَ إِنِّي تُبْتُ الْآنَ وَلَا الَّذِينَ يَمُوتُونَ وَهُمْ كُفَّارٌ ۚ أُولَٰئِكَ أَعْتَدْنَا لَهُمْ عَذَابًا أَلِيمًا
„A jedině Bohu patří rozhodnutí a pokání těch, kdož dopustili se špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a Bůh je vševědoucí a moudrý. Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: „A já nyní se kaji!“ A nebude také pro ty, kdož zemřou jako nevěřící – pro ty jsme připravili trest bolestný.“ (Nisá: 17-18)
Prosíme Alláha, aby nám dal rozvahu a uchránil nás před zbrklostí a aby nám umožnil spokojit se s tím, co nám dovolil a nepouštět se do toho, co nám zakázal. Ámín!
- Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 4257; al-Charáití v Mekárimu l-achlák, hadís č. 686; a al-Bejhekí v Sunenu l-kubrá, hadís č. 20270. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1795.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 3009.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6340; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2735.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 757; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 397.
- Zaznamenali Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 10/26; a v trochu delší verzi Abú Bekr al-Haddád v al-Muntechabu, 1/168. Uvádí ho i as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 3848. Jako minimálně hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2866.