بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ ﴿١﴾ لَا أَعْبُدُ مَا تَعْبُدُونَ ﴿٢﴾ وَلَا أَنتُمْ عَابِدُونَ مَا أَعْبُدُ ﴿٣﴾ وَلَا أَنَا عَابِدٌ مَّا عَبَدتُّمْ ﴿٤﴾ وَلَا أَنتُمْ عَابِدُونَ مَا أَعْبُدُ ﴿٥﴾ لَكُمْ دِينُكُمْ وَلِيَ دِينِ ﴿٦﴾
„Rci: „Ó nevěřící! Já neuctívám to, co vy uctíváte, a vy nejste uctívači toho, co já uctívám, a já nejsem uctívačem toho, co vy jste uctívali, a vy neuctíváte to, co já uctívám. Vám vaše náboženství a mně náboženství mé.“ (Káfirún: 1-6)
Krátká mekkánská súra, kterou všichni umíme nazpaměť, avšak rozumíme také, co znamená? Přemýšlíme o ní? Je také nazývána jako الإخلاص al-Ichlás – Ryzost ve víře, nebo المنابذة al-Munábeza – Vzájemné odvrhování, المكشكشة al-Mukeškiša – Zcela zbavující, العبادة al-‘Ibáda – Uctívání a الدين ad-Dín – Náboženství, protože jejmí stěžejním tématem je odmítnutí nevíry, přidružování, uctívání falešných božstev a následování lživých náboženství, jakož i distanc a zřeknutí se všech, kdo se tohoto všeho dopouštějí.1 Vede věčnou a jasnou hranici mezi vírou a nevírou, tewhídem i širkem.2
Ztělesňuje praktické naplnění víry v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd). Proto ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
قُلْْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ تَعْدِلُ رُبُعَ الْقُرْآنِ
„Rci: „Ó nevěřící“ je rovna čtvrtině Koránu.“3
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم tuto súru recitovával během nepovinné modlitby před modlitbou za úsvitu (arab. الفجر al-fedžr) a po modlitbě západu slunce (arab. المغرب al-maghrib), spolu se súrou al-Ichlás v druhém rek’átu.4 Ze sunny je také doložena její recitace během modlitby witr a modlitby po skončení obcházení Ka’by (arab. الطواف at-tawwáf).
Podle matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها o nich Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
نِعْمَ السُّورَتَانِ هُمَا
„Jak krásné jsou tyto dvě súry!“5
Jistý společník vypráví, že během jedné cesty okolo Posla Božího صلى الله عليه وسلم prošel muž, jenž recitoval právě tuto súru. Posel Boží صلى الله عليه وسلم o něm řekl:
أَمَّا هَذَا فَقَد بَرِىءَ مِنَ الشِّركِ
„Co se tohoto týče, on se zřekl modloslužby.“6
Podle Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما o jiném muži, který tuto súru recitoval při nepovinné modlitbě za úsvitu, Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
هذا عبدٌ عرفَ ربَّهُ
„Tento služebník poznal svého Pána.“7
Abú Newfelovi al-Ašdžá’ímu a Mu’áwíjovi ibn Abí Sufján رضي الله عنهم Posel Boží صلى الله عليه وسلم poradil:
اقْرَأْ قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ ثُمَّ نَمْ عَلَى خَاتِمَتِهَا فَإِنَّهَا بَرَاءَةٌ مِنَ الشِّرْكِ
„Odrecituj „Rci: „Ó nevěřící“ a potom, co ji odrecituješ, ulehni ke spánku. Touto súrou se zříkáš modloslužby.“8
Tlumočník Koránu a imám této ummy v jeho výkladu ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: „V Koránu neexistuje súra, která by v Iblísovi budila větší hněv, nežli tato súra, protože ona jest tewhíd sám a zřeknutí se širku.“9
Kurejšovci v mekkánské době se snažili Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم všemožně uplatit a navnadit, aby polevil ve svém hlásání tewhídu. Proto Vznešený Alláh zjevil:
وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ
„Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili.“ (Kalem: 9)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že v posledním pokusu Kurejšovci v čele s Abú Džehlem, Welídem ibn Mughírou, Ubejjou ibn Chalef a ‘Ásím ibn Wáilem přišli za Poslem Božímصلى الله عليه وسلم s návrhem: „Následuj naši víru a my budeme následovat tu tvou. Jeden rok budeme uctívat tvého boha, potom ty další rok uctívej naše božstva. Pokud shledáme, že to, co hlásáš, je lepší, než to, co následujeme, přijmeme tvou víru. A pokud je to, co následujeme my, lepší, než to, co ty hlásáš, pak ty následuj tu naši.“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odpověděl:
مَعَاذَ اللهِ أَن نُشرَِكَ بِاللهِ شَيئًا
„Alláh chraň, abychom k Němu jiného přidružili!“
Nazítří zrána jim v u Ka’by recitoval nově zjevenou tuto súru od prvního, do posledního verše. Pochopili, že jejich naděje jsou marné. A proto i jemu i jeho věrným začali otevřeně ubližovat.10 Lež tedy napadá pravdu především proto, že pravda vyvrací tuto lež a ohrožuje ji už jen tím, že existuje a je hlásána nahlas. Proto jakákoli podoba zdánlivé tolerance pravdy ze strany lži je jen falešným příslibem, který má své hranice. Jednou přijde příslovečná poslední kapka a nastane jen nespravedlnost a násilí. A to je Boží zákonitost na zemi, opakující se v historii lidstva.
Vznešený Alláh praví:
قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ
„Rci: „Ó nevěřící!“ (Káfirún: 1)
Alláh se obrací k Prorokovi صلى الله عليه وسلم a jeho prostřednictvím i k nám všem. Tj. řekni, rozhlas všem, v co věříš ty. Druhá strana je oslovena jako nevěřící, navzdory jejich navenek vyššímu postavení, sousedství, krajanství. Proto se ani my nebojme označit je jako nevěřící a buďme smělí, neponižujme se před nimi kvůli jejich moci, bohatství či společenskému statutu nebo konvencím, se zachováním dobrého jednání k nim a dodržení jejich Alláhem daných práv a nároků. Tato slova se týkají primárně zmíněných Kurejšovců a sekundárně každého dalšího nevěřícího na zemském povrchu11 – polyteistu, ateistu, panteistu, agnostika, odpadlíka, křesťana či žida, dokonce i uctívače hrobů připisujícího se islámu, zkrátka kohokoli, kdo popírá Boží Jedinost či Muhammedovo poselství, což jsou dvě nezbytné podmínky spásy a dvě svědectví pravé víry. Nestačí věřit v Boha, protože i oni věděli, kdo je Alláh, ale přidružovali k němu jako přímluvce také své modly. Alláh je označuje jako nevěřící a nikoli modloslužebníky, což implikuje všeobecnost. V těchto slovech je i důkaz, že Alláh hovoří a nařizuje, že Korán je Řečí Boží, přímou a nestvořenou. A je v tom také důkaz Muhammedova proroctví, jak smýšlí ar-Rází.12
Alláh dále přikazuje říci:
لَا أَعْبُدُ مَا تَعْبُدُونَ
„Já neuctívám to, co vy uctíváte“ (Káfirún: 2)
Dvojsměrná negace – nevěřím, neklaním se, nenásleduji to, co vy a ani nebudu. Jak potřebný je tento distanc každému, kdo dnes vyzývá k islámu! Víra i nevíra jsou svévolným aktem lidského jedince, čímž tato slova vyvracejí bludy popíračů svobodné lidské vůle. A také implikují rozhodnost a neochvějnost osamoceného muslimského jednotlivce tváří v tvář mase popíračů víry. My se jen distancujeme od jednání, které vede špatným směrem, nešíříme nenávist, naopak, z milosti varujeme, že tento něčí směr skončí neslavně.
وَلَا أَنتُمْ عَابِدُونَ مَا أَعْبُدُ
„a vy nejste uctívači toho, co já uctívám“ (Káfirún: 3)
Jmenná věta má konotaci neomezeného trvání. Vaše uctívání je plané, protože jste ho poskvrnili modloslužbou a nevírou, proto nejste ryzí uctívači. Tak jako když někdo poruší rituální čistotu, jak smýšlí as-Se’dí.13
V dalším verši:
وَلَا أَنَا عَابِدٌ مَّا عَبَدتُّمْ
„a já nejsem uctívačem toho, co vy jste uctívali“ (Káfirún: 4)
Neuctíval, nevěřil, nenásledoval jsem to, co vy, ani dřív, ani teď, ani v budoucnu nebudu. Naopak budu věřit, uctívat, následovat to, co mi Alláh přikazuje, co pro mne vybral a s čím je spokojen, jak říká Ibn Kesír.14 Jak naráží az-Zamechšerí: „Čekáte snad ode mne, že teď, po islámu, budu uctívat vaše modly, když jsem tak nečinil ani před islámem?“ 15
V následujícím verši:
وَلَا أَنتُمْ عَابِدُونَ مَا أَعْبُدُ
„a vy neuctíváte to, co já uctívám.“ (Káfirún: 5)
Dokud nevěříte, neuctíváte a nenásledujete to, co já, nejste na správné cestě. Opakování přichází kvůli potvrzení, kvůli zdůraznění tohoto rozdílu mezi námi v přítomnosti, minulosti i budoucnosti, kvůli tomu, že tento rozdíl mezi námi není jen v tom, koho a co uctíváme a následujeme, ale také jak a také kvůli tomu, že nejde jen o vnější činy, ale i o pocity srdce. Tento způsob vyjádření jmennou větou odkazuje na minulost a kontinuitu s přítomností. V tomto, jak uvádí aš-Šewkání, také zázrak, neboť konkrétní Kurejšovci, kteří jsou takto osloveni, zemřeli jako nevěřící a islám nikdy nepřijali.16
Alláh súru uzavírá slovy:
لَكُمْ دِينُكُمْ وَلِيَ دِينِ
„Vám vaše náboženství a mně náboženství mé.“ (Káfirún: 6)
Vám vaše bezbožnosti a mně moje víra. Islám je víra a cesta – a nevíra je vyznání a cesta, obě zahrnují věrouku i zákon. Ať už se nevíry liší navzájem jakkoli, všechny jsou blud. Potom nechcete-li se vy zříci své nevíry, tím méně se chci já zříci své víry. Jako není stejné to, co uctíváme, není stejné ani naše uctívání a to v co věříme a čím se řídíme. Jako vy nejste spokojeni s tím mým, tím spíše já nejsem spokojen s tím vaším. V tom je příslib a zároveň i varování. Uvidíme, kam čí konání povede a v co vyústí, kdo vejde do Ráje a kdo do Ohně! Tato súra není vyhlášením války ani licencí k útlaku názorových oponentů. Hovoří o věcech věrouky a obřadu a stanovuje v nich nekompromisní distanc.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
قُلْ أَفَغَيْرَ اللَّهِ تَأْمُرُونِّي أَعْبُدُ أَيُّهَا الْجَاهِلُونَ ﴿٦٤﴾ وَلَقَدْ أُوحِيَ إِلَيْكَ وَإِلَى الَّذِينَ مِن قَبْلِكَ لَئِنْ أَشْرَكْتَ لَيَحْبَطَنَّ عَمَلُكَ وَلَتَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ ﴿٦٥﴾ بَلِ اللَّهَ فَاعْبُدْ وَكُن مِّنَ الشَّاكِرِينَ ﴿٦٦﴾
„Rci: „Chcete mi nařizovat, abych někoho jiného než Alláha uctíval, vy omezenci?“ A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: „Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. Naopak, Alláha uctívej a buď jedním z vděčných!“ (Zumer: 64-66)
Rozdíl mezi vírou a nevírou, pravdou a lží, je propastný a očividný a to je věc v islámu nezbytně známá. Poentou tohoto všeho je, že věčnou, jedinou pravou víru v Boží Jedinost a Jedinečnost nelze nikterak propojit s roztodivnými, dobově a místně proměnlivými podobami nevíry a modloslužby. Není mezi nimi možnost kompromisu. Nelze smíchat pravdu a lež, víru a nevíru, nelze učinit ústupek v základních pravdách víry či přijímat dohody, v nichž se od nás takový ústupek či kompromis žádá. Povinností každého je srdcem vědět a věřit a jazykem a činy jasně a transparentně vyjádřit i projevit, že stojí na straně pravdy a víry proti straně lži a nevíry.
A není možnosti spásy mimo tuto jedinou pravou věčnou víru, slovy Božími:
الدِّينَ عِندَ اللَّهِ الْإِسْلَامُ
„Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám.“ (Áli ‘Imrán: 19)
Vznešený Alláh také praví:
وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ الْإِسْلَامِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِي الْآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ
„Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ (Áli’ Imrán: 85)
Všemohoucí Alláhu, následujeme Tvé náboženství a přimykáme se k ostatním tvým služebníkům, odmítáme vše mimo to a zříkáme se a distancujeme ode všech podob nevíry a všech skupin nevěřících, pomož nám v tom, udrž nás v životě s vírou a usmrť nás jako skutečné muslimy, odevzdané do Tvé vůle. Ámín!
- Viz as-Sujútí v al-Itkán, 1/159.
- Viz Wehba az-Zuhajlí v Tefsíru l-munír, 15/837-838.
- Zaznamenali al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 2078; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 5720; a v delší verzi at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 13894. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v as-Silsiletu s-sahíha, hadís č. 586.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 726.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1150. Jako hasan doložil al-Albání v Silsiletu s-sahíha, 2/246.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/65 a 5/376 a 378. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/938.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 125. V lehce odlišných verzích ho uvádí i at-Taháwí v Šerhu me’áni l-ásár, 1/298; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 2/499. Jako hasan ho doložil al-Albání v Aslu sifeti s-salát, 2/456.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5055; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3403; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 23858. Al-Albání ho doložil jako hasan li-ghajrihi v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 605.
- Viz al-Máwerdí v an-Nukat we l-‘ujún, 6/358.
- Zaznamenal at-Taberí v Džámi’u l-Beján, 30/331.
- Viz Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 4/728.
- Viz at-Tefsír al-kebír, 32/137.
- Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 1105.
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 4/511.
- Viz al-Keššáf, str. 1225.
- Viz Fethu l-Kadír, 5/682.