بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh nám připomíná Svou obecnou úmluvu s lidstvem:
وَإِذْ أَخَذَ رَبُّكَ مِن بَنِي آدَمَ مِن ظُهُورِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَأَشْهَدَهُمْ عَلَىٰ أَنفُسِهِمْ أَلَسْتُ بِرَبِّكُمْ ۖ قَالُوا بَلَىٰ ۛ شَهِدْنَا ۛ أَن تَقُولُوا يَوْمَ الْقِيَامَةِ إِنَّا كُنَّا عَنْ هَٰذَا غَافِلِينَ
„A hle, Pán tvůj vzal potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a řekl: „Což nejsem Já Pánem vaším?” I odpověděli: “Ano, dosvědčujeme to!” A to proto, abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli lhostejní.“ (A’ráf: 172)
V jedné zemi, kde byli muslimové utlačovanou menšinou a o islámu se nemohlo hovořit, jedna stařenka potají vyučovala svá vnoučata články víry a pilíře islámu. Jedno z dětí se zeptalo: „Odky jsme muslimové?“ Babička odpověděla: „Od chvíle, kdy odpověděli: „Ano, dosvědčujeme to!“
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vypráví Prorokovo صلى الله عليه وسلم vysvětlení výše citovaného verše:
إِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ خَلَقَ آدَمَ ثُمَّ مَسَحَ ظَهْرَهُ بِيَمِينِهِ فَاسْتَخْرَجَ مِنْهُ ذُرِّيَّةً فَقَالَ: خَلَقْتُ هَؤُلاَءِ لِلْجَنَّةِ وَبِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ يَعْمَلُونَ ثُمَّ مَسَحَ ظَهْرَهُ فَاسْتَخْرَجَ مِنْهُ ذُرِّيَّةً فَقَالَ خَلَقْتُ هَؤُلاَءِ لِلنَّارِ وَبِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ يَعْمَلُونَ
„Věru Vznešený Alláh stvořil Adama, potom ho pohladil po zádech Svou pravicí, načež z jeho ládví vyvedl jeho potomstvo a řekl: „Tyto jsem stvořil pro Ráj a aby konali skutky obyvatel Ráje. Potom ho pohladil po zádech a vyvedl jeho další potomstvo a řekl: „A tyto jsem stvořil pro Oheň a aby konali skutky obyvatel Ohně.“
Dotyčný se udiveně zeptal: „A k čemu jsou nám potom naše skutky?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
إِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ إِذَا خَلَقَ الْعَبْدَ لِلْجَنَّةِ اسْتَعْمَلَهُ بِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ حَتَّى يَمُوتَ عَلَى عَمَلٍ مِنْ أَعْمَالِ أَهْلِ الْجَنَّةِ فَيُدْخِلَهُ بِهِ الْجَنَّةَ وَإِذَا خَلَقَ الْعَبْدَ لِلنَّارِ اسْتَعْمَلَهُ بِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ حَتَّى يَمُوتَ عَلَى عَمَلٍ مِنْ أَعْمَالِ أَهْلِ النَّارِ فَيُدْخِلَهُ بِهِ النَّارَ
„Věru Alláh Vznešený, pokud stvoří služebníka pro Ráj, využije ho, aby konal skutky obyvatel Ráje tak dlouho, dokud nezemře konaje skutky obyvatel Ráje a vstoupí tak do Ráje. A když stvoří služebníka pro Oheň, využije ho, aby konal skutky obyvatel Ohně tak dlouho, dokud nezemře konaje skutky obyvatel Ohně a tak vstoupí do Ohně.“1
Al-Bajdáwí říká, že Alláh tehdy vyvedl z ledví Adama potomstvo Adama a z jejich ládví jejich potomstvo a tak dále generace po generacích a všechny vyzval k tomuto svědectví.2 Ibn Džerír at-Taberí uvádí od Ibn ‘Abbáse různými cestami, že vyvedl obyvatele Ráje Pravicí a obyvatele Pekla druhou Svou Rukou, maličké jako mravenečky, dal jim rozum a schopnost hovořit, aby toto dosvědčili. Tehdy jim předurčil i délku jejich života a vše dobré i zlé, co je potká.3Ibn Džerír a Ibn Kesír od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما v podání Ahmeda ibn Hanbela uvádí, že se to týká všech lidských pokolení od Adama až do posledních zástupců lidského druhu před Dnem Soudným. Mělo se tak stát nedaleko planiny ‘Arefa.4 Toto je známý názor, byť al-Beghawí uvádí i jiná místa.5 Ve verši se Alláh také výslovně obrací k Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم, v čemž vydíme podtrhnutí jeho důležitosti a nutnosti následovat Jeho Sunnu v otázkách věroučných i praktických, jeho příklad, jeho radostnou zvěst i varování pro celé lidstvo. Toto dvojí je celá víra, jíž máme následovat s pevností, rozhodností a silou.
Verš je důkazem, že Alláh již dávno před fyzickým narozením rozdělil mezi obyvateli Ohně a obyvateli Ráje, mezi těmi, kteří potvrdili svůj přirozený sklon v němž se všichni rodíme, a těmi, kteří ho vědomě zradili, na což poukazují i Boží slova:
فَأَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا ۚ فِطْرَتَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا ۚ
„Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil.“ (Rúm: 30)
Lidská přirozenost si tento moment před narozením pamatuje a instinktivně tíhne k rozpoznání Alláha jako Jediného Stvořitele, stejně jako rozum, který je směřován na tuto cestu skrze poznání důkazů Boží stvořitelské moci ve velkoleposti a vyváženosti nebes i země ba i nás samých. A toto poznání v sobě skrývá i nevyhnutelnou nutnost podřídit se Stvořiteli a uctívat Ho Jediného bez jakýchkoli společníků, přesně tak, jak On vyžaduje. Toto v sobě zapírá jedně ten, kdo sám sobě pokřivuje vlastní přirozenost a nevidí to jedině ten, kdo si sám přeje zůstat zaslepen. A Zjevení tento důkaz už jen explicitně zpečeťuje:
مَّنِ اهْتَدَىٰ فَإِنَّمَا يَهْتَدِي لِنَفْسِهِ ۖ وَمَن ضَلَّ فَإِنَّمَا يَضِلُّ عَلَيْهَا ۚ وَلَا تَزِرُ وَازِرَةٌ وِزْرَ أُخْرَىٰ ۗ وَمَا كُنَّا مُعَذِّبِينَ حَتَّىٰ نَبْعَثَ رَسُولًا
„Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.“ (Isrá: 15)
To proto, aby pak nikdo nemohl říci:
وَلَوْ أَنَّا أَهْلَكْنَاهُم بِعَذَابٍ مِّن قَبْلِهِ لَقَالُوا رَبَّنَا لَوْلَا أَرْسَلْتَ إِلَيْنَا رَسُولًا فَنَتَّبِعَ آيَاتِكَ مِن قَبْلِ أَن نَّذِلَّ وَنَخْزَىٰ
„A kdybychom je byli zahubili trestem nějakým předtím, věru by byli řekli: „Pane náš, proč jsi k nám neposlal posla nějakého, abychom mohli následovat Tvá znamení, dříve než jsme byli poníženi a zahanbeni?“ (TáHá: 134)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يَقُولُ اللَّهُ تَعَالَى لأَهْوَنِ أَهْلِ النَّارِ عَذَابًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ لَوْ أَنَّ لَكَ مَا فِي الأَرْضِ مِنْ شَىْءٍ أَكُنْتَ تَفْتَدِي بِهِ فَيَقُولُ نَعَمْ. فَيَقُولُ أَرَدْتُ مِنْكَ أَهْوَنَ مِنْ هَذَا وَأَنْتَ فِي صُلْبِ آدَمَ أَنْ لاَ تُشْرِكَ بِي شَيْئًا فَأَبَيْتَ إِلاَّ أَنْ تُشْرِكَ بِي
„Alláh v Soudný Den řekne tomu nejméně trestanému člověku v Ohni: „Kdyby ti patřilo vše, co je na zemi, dal bys to, aby ses z toho vykoupil?“ „Ano,“ odpoví dotyčný. Alláh řekne: „A já jsem tě, ještě když jsi byl v Adamově ládví, žádal o mnohem méně! Abys neuctíval nikoho, kromě Mne. Ale tys to odmítl a trval jsi na uctívání jiných vedle Mne.“6
Alláh vzkazuje všem nedbalým a nevděčníkům:
إِنَّ الْإِنسَانَ لِرَبِّهِ لَكَنُودٌ ﴿٦﴾ وَإِنَّهُ عَلَىٰ ذَٰلِكَ لَشَهِيدٌ ﴿٧﴾
„Vůči svému Pánu člověk vskutku k nevděku má sklony a dokonce sám to dosvědčuje.“ (‘Ádíját:6-7)
Již samo opětovné potvrzení na jazyku poslů a proroků, mír s nimi všemi, je dostačující, protože popírání proroků a Zjevení, které Alláh lidem poslal jejich prostřednictvím, bude dostačujícím důkazem proti popíračům a posměváčkům. Tento verš nás učí, že k Boží existenci, výlučnému Panování a výlučnému nároku být uctíván vede nejen Zjevení, ale i rozum a zdravá lidská přirozenost. Nikdo nemá výmluvu neuznat je. Stejně jako nikdo nemá výmluvu konat zvrácené činy, jichž zdravá lidská přirozenost hrozí a hnusí a které zdravý rozum jasně spatřuje jako škodlivé. Muhammed Amín aš-Šinkítí říká: „Člověk potřebuje slyšet tato slova více, nežli potřebuje zlato, protože ona budou v Den Soudný důkazem.“7
(…)
Služebníci Boží!
Alláh říká:
فَمَن يُرِدِ اللَّهُ أَن يَهْدِيَهُ يَشْرَحْ صَدْرَهُ لِلْإِسْلَامِ ۖ وَمَن يُرِدْ أَن يُضِلَّهُ يَجْعَلْ صَدْرَهُ ضَيِّقًا حَرَجًا كَأَنَّمَا يَصَّعَّدُ فِي السَّمَاءِ ۚ كَذَٰلِكَ يَجْعَلُ اللَّهُ الرِّجْسَ عَلَى الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ
„Koho Bůh chce vést cestou správnou, tomu otevře hruď pro islám; tomu, komu chce dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako by měl stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit hněv svůj těm, kdož neuvěřili.“ (An’ám: 125)
Vznešený Alláh na jiném místě Svému Poslu صلى الله عليه وسلم poručuje:
وَبَشِّرِ الْمُؤْمِنِينَ بِأَنَّ لَهُم مِّنَ اللَّهِ فَضْلًا كَبِيرًا ﴿٤٧﴾ وَلَا تُطِعِ الْكَافِرِينَ وَالْمُنَافِقِينَ وَدَعْ أَذَاهُمْ وَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ ۚ وَكَفَىٰ بِاللَّهِ وَكِيلًا ﴿٤٨﴾
„A oznam věřícím zvěst radostnou o tom, že mají u Boha přízeň velikou! Neposlouchej ani nevěřící, ani pokrytce a nevšímej si urážek jejich! Spolehni se na Boha, vždyť Bůh vskutku postačí jako ochránce!“ (Ahzáb: 47-48)
Není nikoho, kdo by již teď neměl u Alláha rezervovánu pozici buď v zahradách Ráje, anebo v plamenech pekla. Vy, kteří jste muslimové, ať už vás Alláh dovedl k pravdě islámu v průběhu života, anebo jste se narodili do muslimských rodin, buďte vděční za tuto poctu a nezpronevěřte se jí. To by byla zpronevěra i vaší přirozenosti a dávného slibu, který jste dali. Proste Alláha o dobrý konec svých činů a neopovrhujte nikým okolo sebe, komu tento dar zatím nebyl dán. Protože ani vy sami stále ještě nevíte, kde a na které straně je vaše konečné spočinutí. Ptá-li se vás někdo na váš islám, buďte na něj hrdí, protože jste muslimy od momentu, kdy to duše svému Pánu samy dosvědčily.
Islám je největší dar, požehnání všech požehnání. A budeme všichni tázáni na to, jak jsme s ním naložili a jak jsme se postavili k onomu slibu, který jsme našemu Pánu kdysi dávno dali. Vznešený Alláh na jiném místě říká:
يَا مَعْشَرَ الْجِنِّ وَالْإِنسِ أَلَمْ يَأْتِكُمْ رُسُلٌ مِّنكُمْ يَقُصُّونَ عَلَيْكُمْ آيَاتِي وَيُنذِرُونَكُمْ لِقَاءَ يَوْمِكُمْ هَٰذَا ۚ قَالُوا شَهِدْنَا عَلَىٰ أَنفُسِنَا ۖ وَغَرَّتْهُمُ الْحَيَاةُ الدُّنْيَا وَشَهِدُوا عَلَىٰ أَنفُسِهِمْ أَنَّهُمْ كَانُوا كَافِرِينَ
„Ó shromáždění džinů a lidí! Zdaž k vám nepřišli poslové z vašich řad vzešlí, přednášejíce vám znamení Naše a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?“ A odpovědí: „Dosvědčujeme to sami proti sobě.” Zmámil je život pozemský a dosvědčí sami proti sobě, že byli nevěřící.“ (An’ám: 130)
Prosíme Alláha o vděk za dar islámu, o spokojenost našich srdcí i duší s následováním Božího Náboženství a Zjeveného Zákona a o sílu a trpělivost kráčet neochvějně cestou, kterou nám náš Pán vytýčil. Ámín!
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4703; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3075; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 11126. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Šerhu t-Taháwíja, hadís č. 220.
- Viz Anwáru t-Tenzíl, 3/41.
- Viz Džámi’u l-beján, 13/229.
- Viz Džámi’u l-beján, 13/228; a Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 3/452-453.
- Viz Tefsíru l-Beghawí, 2/247.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6557 a toto je jeho znění; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2805.
- Viz Adwáu l-beján, 2/42.