Podoby lásky vůči Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم: díl 2.

 

Tato prosba zní salla lláhu ‘alejhi we sellem, pokaždé, když je zmíněno jméno Prorokaصلى الله عليه و سلم vyřčeným i poslouchaným jazykem, nebo při psaní. Alláh přikázal:

Bůh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56)

 

Podle Ibn Kesíra chce Alláh tímto veršem poukázat na výjimečné postavení Svého služebníka a proroka, chválí ho před všemi světy včetně andělů. I oni za něj prosí o požehnání. Též nařizuje Svým služebníkům na zemi, aby prosili o požehnání a mír pro Prorokaصلى الله عليه و سلم . Prorokصلى الله عليه و سلم je tedy vychvalován a je mu žehnáno na zemi i na nebesích.¹

 

Toto symbolizuje Boží pochvalu Prorokoviصلى الله عليه و سلم a ukazuje na vznešenost jeho zmínky, nejen na samo požehnání. Mír odkazuje též i na čistotu Božího Posla od veškerých nedokonalostí, které se jinak u ostatních lidí vyskytují.²

 

Al-Buchárí zaznamenává od Abú l-‘Alího رضي الله عنه: „Boží požehnání je pochvalou Prorokaصلى الله عليه و سلم u andělů a požehnání andělů je prosba za Prorokaصلى الله عليه و سلم .“ Ibn ‘Abbás praví: „A toto je požehnáním.“³

 

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci: „Kdo za mne jednou poprosí o požehnání, tomu Alláh požehná desetkrát.“⁴

 

Aws رضي الله عنه vypráví, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Pánem dní je pátek. V něm byl stvořen Adam a v něm mu byl také vzat život. V něm bude zatroubeno na roh a v něm vše pomře. Proto v pátek za mne co nejvíce proste o požehnání, protože vaše prosba o požehnání se mi v pátek vždy předkládá!“ Zeptali se přítomní: „A jak ti bude předložena naše prosba o požehnání, až zemřeš?“ Odpověděl: „Alláh zemi zakázal pozřít těla proroků.“⁵

 

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Prorokaصلى الله عليه و سلم říci: „Budiž ponížen ten, komu budem vzpomenut a on za mne nepoprosí o požehnání!“⁶

 

Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه uvádí Prorokovaصلى الله عليه و سلم slova: „Lakomcem je ten, komu budem vzpomenut, a on za mne nepoprosí o požehnání.“⁷

 

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí následující výrok Prorokaصلى الله عليه و سلم: „Nečiňte ze svých domů hroby a neberte si můj hrob za svatyni. Proste za mne o požehnání, protože moje prosby se ke mně dostanou, ať už budu kdekoli.“⁸

 

Sunna uvádí i způsob, jak má prosba o požehnání za Prorokaصلى الله عليه و سلم vypadat. ‘Abdurrahmán ibn Abí Wejl رضي الله عنهvypráví: „Potkal mne Ka’b ibn Udžra a řekl mi: „Chceš, abych ti dal dárek?“ V tom před nás předstoupil Boží Poselصلى الله عليه و سلم a my jsme řekli: „Posle Boží, víme, jak ti popřát míru, ale jak za tebe máme prosit o požehnání?“ Pravil: „Řekněte: Alláhu, požehnej Muhammedovi i Muhammedově rodině tak, jako jsi požehnal rodině Ibráhímově. Věru Tys Chvályhodným a Slaveným. Alláhu, dej požehnání Muhammedovi i Muhammedově rodině, jako jsi dal požehnání Ibráhímově rodině. Věru Tys Chvályhodným a Slaveným.“⁹ V jiné verzi stojí dodatek „i manželkám a potomstvu Muhammedovu“ a „manželkám a potomstvi Ibráhímovu.“¹⁰

Existuje mnoho dalších verzí a všechny jsou nejlepšími a jedinými možnými způsoby vyjádření prosby o požehnání prorokovi. Žádná však neobsahuje pozdější inovované dodatky, které připisují osobě Prorokaصلى الله عليه و سلم nadlidské charakteristiky. Ani verze obsahující slovo سيدنا sejjidiná – náš představený, či náš vůdce, není autentická.

Přidávat k autentickým verzím je zakázáno, byť by tyto dodatky neobsahovaly nic ze zakázaných a inovovaných věrouk o Prorokoviصلى الله عليه و سلم a popisovali jen to, co je z Prorokovýchصلى الله عليه و سلم charakteristik dobře známo. Možná to Prorokصلى الله عليه و سلم sám kvůli své skromnosti neuvedl, my se však máme povinnost řídit se tím, co je předáno a pokud by to bylo vhodné, jistě by se o tom od sahábů a tábi’ínů dochovala zmínka. Toto je názor Ibn Hadžera.¹¹

 

Prosba za Prorokaصلى الله عليه و سلم je někdy povinná a jindy doporučená, nebo názory mezi těmito dvěma krajnostmi oscilují. Uvádí se, že patří na konec modlitby (v posledním sedu a zde je rozdílnost názorů o její povinnosti), dále při vstupu do mešity a vycházení z ní a tehdy, když prosíme prosebnou modlitbou (arab. دعاء du’á). Také je předepsána při kázání, nebo v přednáškách učících lidi víře a při předávání Prorokovýchصلى الله عليه و سلم hadísů. To je názor kádího ‘Ijjáda.¹²

 

 

Koránský výraz تعزير ta’zír uváděný zde v této souvislosti znamená podporu a respekt. Ten je povinností celé ummy islámu, neboť povinností je podpořit a pomoci každému jednotlivému muslimovi, ať by to byl kdokoli, tím spíše Prorokصلى الله عليه و سلم, který je každému muslimovi nejmilovanějším člověkem.

Posel Božíصلى الله عليه و سلم přikázal: „Pomož svému bratru muslimovi, ať již byl by ukřivděným, nebo křivdícím.“ A pomoc křivdícímu vyložil jako zamezení jeho křivdě.¹³

Také pravil: „Muslim je muslimu bratrem. Nekřivdí mu a nepřezírá ho. Kdo bude nápomocen svému bratru, tomu i Alláh bude nápomocen.“¹⁴

 

Alláh přikázal věřícím stát pevně za Prorokemصلى الله عليه و سلم:

 

Neslušelo se obyvatelům Medíny ani těm z kočovných Arabů, kteří jsou v jejich okolí, že zůstali za zády posla Božího a že dali přednost lásce k sobě před láskou k Němu. (Tewba: 120)

 

Pomoci Prorokoviصلى الله عليه و سلم přikazují i verše:

 

a těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!" (A’ráf: 157)

Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve (Tewba: 40)

 

Vy, kteří věříte! Buďte pomocníky Božími, tak jak to řekl Ježíš, syn Mariin, apoštolům: "Kdož budou pomocníky mými na cestě Boží?" I odvětili apoštolové: "My budeme pomocníky Božími." A uvěřila část dítek Izraele, zatímco druhá část neuvěřila. A podpořili jsme ty, kdož uvěřili, proti nepřátelům jejich a stali se vítěznými. (Saff: 14)

 

Muhádžiry, tedy muslimy vysídlené z Mekky, pochválil slovy:

A část kořisti náleží chudým vystěhovalcům, kteří byli vyhnáni z příbytků svých a od majetků svých a kteří usilují dosáhnout přízně Boží a zalíbení a pomáhají Bohu a poslu Jeho. A toto jsou vskutku lidé spravedliví. (Hašr: 8)

 

Ansárů, tedy původních medínských muslimů se týká verš:

 

Věru ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj na cestě Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim, ti všichni jsou pravými věřícími a jim dostane se odpuštění i přídělu štědrého. (Anfál: 74)

 

Tato pomoc se děje prostřednictvím jazyka, tedy slovy, rukou, tedy činem i mečem, tedy bojem. Znamená obranu jeho cti a odpor vůči všem jeho nepřátelům, kteří jej zostuzují, či pokřivují jeho prorocký status jak znevažováním, tak i přeháněním.

Islámský zákonný systém má právo zakročit proti tomu, kdo Božího Posla صلى الله عليه و سلمو سلمhrubě a bezostyšně hanobí.¹⁵ Vše to je z důvodu ochrany jeho Sunny a jím přineseného zjeveného Zákona, kvůli potírání úkladů spiklenců snažících se oslabit pozici Sunny.

 

Pomoc Prorokuصلى الله عليه و سلم má podobu odmítání a vyvracení jejich pochybností, odkrývání jejich výmyslů a propagandy týkajících se jeho života, správného vedení a pravdivého náboženství. Spadá sem i podpora a šíření jeho učení a zákona, ať už úsilím proti nevěřícím a pokrytcům, upozorňováním na dezinterpretace víry ze strany odštěpeneckých proudů, vykonáváním Božích předpisů, přikazováním dobra, zakazováním zla a ustavováním Jeho Zákona, tedy šarí’y. Pokud je tohoto zanecháno, muslimové se vzdalují od cesty Sunny a jsou vystaveni napospas jakémukoli dalšímu zlu. Pokud se vytratí boj na cestě Boží a Boží zákazy nejsou žárlivě střeženy, vede to k ponížení muslimů a k jejich bezbrannosti, jak to vidíme dnes. Spokojenost s ponížením pak vede k lásce vůči tomuto světu a odporu vůči smrti.

 

Pomoci Prorokoviصلى الله عليه و سلم je povinností každého věřícího muslima, který tvrdí, že jej následuje a miluje. Je zkouškou jeho lásky a oddanosti. Kdo říká, že ho miluje, ale nijak ho nebrání a nepomáhá mu, toho láska je lživá. Láska znamená pomoc a podpora milovaného, stát za ním a žárlivě ho bránit před útoky jeho nepřátel.

 

 

To je častá vzpomínka na něj, přání setkat se s ním a být v jeho společnosti na onom světě. Kdo někoho miluje, také ho často vzpomíná a přeje si být s ním. Alláh praví:

A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali. Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční. (Bekara: 151-152)

 

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Mezi těmi, kteří mne budou nejvíce milovat jsou ti z mé ummy, kteří přijdou po mě. Každý z nich by dal i svou rodinu a svůj majetek, jen aby mne spatřil.“¹⁶

Když dorazili lidé kmene al-Aš’ar do Medíny, zpívali: „Zítra potkáme milované, Muhammeda a jeho druhy!“¹⁷

Když umíral Bilál رضي الله عنه, jeho žena vykříkla: „Běda mi!“ Bilál odpověděl: „Blaze mi! Zítra se setkám s milovanými, s Muhammedem a jeho stoupenci.“¹⁸ Hořkost umírání smísil se sladkým očekáváním opětovného shledání s Prorokemصلى الله عليه و سلم a saháby, kteří zesnuli před ním.

Chálid ibn Ma’dan al-Kiláí, velikán mezi tábi’íny, neulehl do postele, aniž by nevzpomněl, jak moc touží být spolu s Prorokemصلى الله عليه و سلم a jeho společníky z řad muhádžirů i ansárů: „Oni jsou kouskem mně samého. Moje srce k nim tíhne. Má touha se vydala za nimi. Proto si mne, Můj Pane, co nejdřív vezmi k Sobě!“ A při tom usínal.¹⁹

 

Jsou jimi Prorokovy صلى الله عليه و سلم manželky, jeho potomci a v přeneseném smyslu slova i všichni jeho společníci a druhové رضي الله عنهم أجمعين. Je třeba k nim všem mít úctu, ctít je a znát jejich přednosti. Třeba se vystříhat jakékoli nenávisti vůči komukoli z nich a třeba zříci se každého, kdo vůči nim nenávist prokazuje.

 

Zejd íbn Arkam رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednoho dne vstal a promluvil k nám. Stalo se tak u pramene Húm mezi Mekkou a Medínou. Poděkoval Alláhu a vzpomenul Jeho vznešené vlastnosti. Radil a varoval. Poté pravil: „Lidé! Já jsem jen člověk, kdyby přišel vyslanec od Pána mého, i já bych jej následoval. Zanechávám vám dvě věci: první je Alláhova Kniha, v ní máte Správné vedení a světlo. Proto ji přijměte a držte se jí.“ Poté vybízel, abychom se starali o Knihu Boží a dbali na ni. Pak řekl: „A má rodina! Varuji vás před trestem Božím co se týče mé rodiny! Varuji vás před trestem Božím co se týče mé rodiny! Varuji vás před trestem Božím ohledně mé rodiny!“ Tehdy se Husejn رضي الله عنه zeptal Zejda: „A kdo je jeho rodina? Nejsou snad jeho manželky jeho rodina?“ Zejd odpověděl: „Jeho manželky jsou částí jeho rodiny. Ale jeho rodina po něm jsou všichni ti, kterým je po něm zakázáno přijímat milodary.“ Zeptal se: „A kdo je to?“ Odpověděl: „To je rodina ‘Alího, ‘Akíla, Dža’fera a ‘Abbáse.“ Zeptal se: „Těm všem je po jeho smrti zakázáno dát milodar?“ Odpověděl: „Ano.“²⁰ Učenci vysvětlili, že Prorokoviصلى الله عليه و سلم a jeho rodu bylo zakázáno přijímat milodary, neboť jsou pro ně špinavé v tom smyslu, že se jimi lidé vykupují ze svých hříchů.

 

Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما uvádí, že Abú Bekr as-Siddík رضي الله عنه pravil: „Dávejte pozor a ctěte Muhammeda ctěním jeho rodu (ahlu l-bejt).“²¹

 

Kdo miluje Proroka صلى الله عليه و سلم, miluje také jeho společníky, tedy sahába, snaží se poznat jejich charakter, hodnotu, čest a chválu, které jsou hodni. Cítí k nim přátelství a naopak nepřátelství cítí vůči těm, kteří jim zlořečí. Oni jsou nejlepší mezi příslušníky této ummy již jen tím, že se jim dostalo té pocty žít s Prorokemصلى الله عليه و سلم. Žádná jiná generace jim není rovna. Alláh je chválí v následujících verších:

 

 

 

 

Ti, kteří přišli po nich, je mají v úctě a prosí za ně u Boha. Nezávidí jim a uvědomují si svůj dluh vůči nim. To stejné platí i vůči všem dalším dobrým lidem, kteří přišli po sahábech.

 

‘Imrán ibn Husajn رضي الله عنه uvádí Prorokova slova: „Nejlepší z lidí je mé pokolení, potom ti, kteří je následují a potom ti, kteří následují je.“ ‘Imrán dodal: „Nejsem si jist, zda po své generaci uvedl dvě nebo tři.“²²

 

Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه slyšel Prorokaصلى الله عليه و سلم říci: „Nezlořečte mým sahábům. Kdokoli z vás by dal jako milodar zlata tolik, co je hora Uhud, nedosáhl by ani hrsti toho, co dal kdokoli z nich, ani půl hrsti.“²³

 

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه popsal sahába slovy: „Alláh pohlédl do srdcí lidí a mezi nimi shledal srdce Muhammeda nejlepším ze srdcí všech Jeho služebníků. Proto si jej vyvolil a vyslal je se Svým poselstvím. Poté pohlédl na srdce Svých služebníků po srdci Muhammedovu a shledal srdce sahábů být nejlepšími mezi všemi ostatními. Proto je učinil pomocníky Svého Posla صلى الله عليه و سلم . Bojovali za jeho Náboženství, co tito muslimové považují za dobré a to je dobré i u Alláha a co považují za špatné, to je i u Alláha špatné.“²⁴

 

Tedy, kdo někoho miluje, miluje i ty, které miluje jím milovaný.

 

 

To jsou v prvé řadě selef a učenci po nich až do dnešních dní. Sunnu učili, drželi se jí, bránili ji před útoky a snahami ji pokřivit či zdiskreditovat. Bránili sahába a ty, kteří se z nich pochybili, se snažili omlouvat a vysvětlovat nejlépe, jak mohli, s cílem pomoci náboženství. To se neprotiví potřebě jasně oddělit pravdu ohledem které se rozešli, nebo ukázat na to, co je správné, pokud někdo z nich lidsky pochybil. A toto je povinností učenců až do Soudného dne. Jde o to mít o nich dobré smýšlení a chovat se vůči nim spravedlivě a příkladně, neboť oni jsou nositeli Šarí’y. Pokud by je Alláh k tomuto nepřipravil, nemohli bychom se o Jeho náboženství dozvědět vůbec nic ani my. Oni jsou našimi spravedlivými předchůdci, my buďme jejich spravedlivými následovníky. Přijměme jejich příklad a dobré vlastnosti a nepátrejme po jejich chybách, abychom nepřišli o dobrodiní nauky. A prosme Alláha, aby jim odpustil jejich pochybení:

A ti, kdož přišli po nich, hovoří: "Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!" (Hašr:10)

 

Ibn Abí ‘Izz al-Hanefí praví: „Každý muslim musí kromě lásky k Alláhu a k Jeho Posluصلى الله عليه و سلم prokázat svou lásku a přívrženství k věřícím, jak uvádí Korán. To se vztahuje především na učence, neboť ti jsou dědici proroků, Alláh je vyzdvihl na stupeň hvězd, podle kterých se orientujeme na otevřeném oceánu i v pustinách souše. Muslimové se shodují, že mezi předcházejícími národy byli jejich učenci těmi nejhoršími z nich, ale u muslimů je tomu právě naopak. Jejich učenci jsou těmi nejlepšími. Jsou dědici Prorokaصلى الله عليه و سلم a oživují ze Sunny to, co z ní vymizelo. Díky nim je učení Knihy praktikováno a oni s ním jsou spjati. Kniha hovoří o nich a oni hovoří o Knize. Všichni se shodují o nevyhnutelné povinnosti následovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم. Kdykoli je někdo z nich nějakého názoru a potom objeví věrohodný hadís, je povinen opustit svůj dosavadní názor ve prospěch tohoto hadísu. (…) Oni mají přednost nad námi a dar prvenství v dobru. Zprostředkovali nám to, s čím byl poslán Prorokصلى الله عليه و سلم a vyjasnili to, co se zdálo nejasným. Alláh nechť je s nimi spokojen a dopřeje jim spokojenosti.“²⁵

 

Druhou stranou téhož je i odpor vůči inovaci a těm, kteří se jí dopouštějí a křiví tak dějinný odkaz Proroka a jeho učení, či o něm bezostyšně lžou. Patří sem také četní pokrytci a ti, kterých jazyk a inkoust je otrávený a šíří jím zkažené myšlenky, kteří sami sebe označují za spisovatele, odborníky, orientalisty a historiky. Šíří zmrzačený obraz historie této ummy a její zářné minulosti. Je třeba je poznat a mít k nim ve jménu Božím odpor a upozorňovat na ně i na jejich plány a záměry.

To neznamená posuzovat vlastní historii nekriticky. Vždyť Alláh Sám vysvětluje věřícím např. důvody neúspěchu bitvy na Uhudu:

 

A hle, byli jste na bližším svahu a oni byli na vzdálenějším svahu a jezdci byli níže pod vámi; a kdybyste si byli umluvili schůzku, věru byste se byli hádali o místo a čas této schůzky,avšak vše se událo tak, aby Bůh rozhodl věc, jež měla být splněna, a aby zahynul ten, kdo zahynul, v souladu s jasným důkazem, a aby zůstal naživu ten, kdo zůstal naživu, v souladu s jasným důkazem. A Bůh je věru slyšící, vševědoucí! (Anfál:42)

 

Pokud muslim skutečně miluje svého Prorokaصلى الله عليه و سلم, toto se musí nutně odrazit na jeho chování, jednání a vystupování, na jeho slovech, činech i vnitřním světě. Tyto stopy představují důkaz upřímnosti tvrzení daného věřícího o jeho lásce vůči Poslu Božímuصلى الله عليه و سلم. Takový věřící pak svým životem naplňuje všechny aspekty lásky, které jsme uvedli výše.

 

Navíc přejímá mnohé z charakteru Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a stává se člověkem omnoho srdečnějším, velkodušnějším, přívětivějším a jemnějším. Je vždy v dobré náladě, otevřený a ku pomoci druhým, nešíří nenávist a zlobu. Je trpělivý, nesnižuje se k hrubostem, pospíchá učinit jakýkoli dobrý skutek, byť i ten nejmenší a je velmi vzdálen od jakéhokoli hříchu. Miluje své bratry muslimy a je vůči všem lidem bez ohledu na jejich původ, vyznání, nebo názory spravedlivý. Nikomu nezlořečí a nikoho nepomlouvá. Je skromný a zdrženlivý v otázkách vezdejšího světa. Miluje pro věc Boží a zříká se pro věc Boží, usilujíce o vítězství pravdy nad falší, bludem a klamem.

 

Právě krása mravnosti je nejvznešenějším plodem tohoto náboženství a základním předpokladem spásy. Umožňuje totiž pevně se držet správné víry a kráčet cestami spravedlivých.