OTÁZKA: Půjde každý, kdo není muslim, do Pekla? Jaký je osud konkrétně našich příbuzných či předků, kteří zemřeli jako nemuslimové? Můžeme tvrdit o konkrétním nemuslimovi, že je v pekle jen proto, že nepřijal islám? A může konvertita k islámu ku příkladu navštívit hroby svých nemuslimských členů rodiny?
ODPOVĚĎ:
Každý, kdo odmítá Boží výsadní právo být uctíván a neuznává, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je Prorokem vyslaným od Jediného Pravého Boha, každý, kdo nenásleduje islám jako svou víru, je nevěřící, nad nímž vynášíme soud o nevíře a o jehož nevíře nepochybujeme. Kdokoli zemřel a následoval cokoli jiného, než islám, umírá jako nevěřící a posmrtným osudem nevěřícího je věčné zatracení v Pekle. Toto je přesvědčení všech muslimů, jejichž názor je relevantní, od prvních generací až dodnes.
Ibn Hazm praví:
„Islámští učenci se shodují na tom, že Muhammed ibn ‘Abdilláh al-Hášimí al-Kureší, který byl vyslán do Mekky a poté přesídlil do Medíny, je skutečným Poslem Božím صلى الله عليه وسلم vyslaným úplně všem lidem i džinům až do Soudného dne, že u Alláha není na zemi jiného náboženství, nežli pouze náboženství islámu, že islám ruší všechna náboženství před ním a že sám nikdy nebude žádným dalším náboženstvím rušen a že kdokoli, kdo by tomuto poté, co k němu tato skutečnost dospěje, odporoval, je nevěřícím, který bude navěky věků v Pekle.“1
Na důkaz toho Vznešený Alláh praví:
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا وَمَاتُوا وَهُمْ كُفَّارٌ أُولَٰئِكَ عَلَيْهِمْ لَعْنَةُ اللَّهِ وَالْمَلَائِكَةِ وَالنَّاسِ أَجْمَعِينَ
„Nad těmi, kdož jsou nevěřící a jako nevěřící zemřou, bude vyneseno prokletí Boha, andělů i lidí všech“ (Bekara: 161)
وَمَن يَرْتَدِدْ مِنكُمْ عَن دِينِهِ فَيَمُتْ وَهُوَ كَافِرٌ فَأُولَٰئِكَ حَبِطَتْ أَعْمَالُهُمْ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ ۖ وَأُولَٰئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
„Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě – ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou.“ (Bekara: 217)
إِنَّ اللَّهَ لَا يَغْفِرُ أَن يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَٰلِكَ لِمَن يَشَاءُ ۚ وَمَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدِ افْتَرَىٰ إِثْمًا عَظِيمًا
„Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu přetěžkého.“ (Nisá: 48)
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِآيَاتِنَا سَوْفَ نُصْلِيهِمْ نَارًا كُلَّمَا نَضِجَتْ جُلُودُهُم بَدَّلْنَاهُمْ جُلُودًا غَيْرَهَا لِيَذُوقُوا الْعَذَابَ ۗ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَزِيزًا حَكِيمًا
„Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý.“ (Nisá: 56)
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا لَوْ أَنَّ لَهُم مَّا فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا وَمِثْلَهُ مَعَهُ لِيَفْتَدُوا بِهِ مِنْ عَذَابِ يَوْمِ الْقِيَامَةِ مَا تُقُبِّلَ مِنْهُمْ ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ ﴿٣٦﴾ يُرِيدُونَ أَن يَخْرُجُوا مِنَ النَّارِ وَمَا هُم بِخَارِجِينَ مِنْهَا ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ مُّقِيمٌ ﴿٣٧﴾
„A věru ti, kteří neuvěřili, i kdyby měli všechno, co na zemi je, a ještě něco podobného navíc, a nabízeli to, aby se tím vykoupili z trestu dne zmrtvýchvstání, nebylo by to od nich přijato a pro ně určen je trest bolestný. Budou si přát, aby mohli vyjít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou, neboť je očekává trest trvalý.“ (Máida: 36-37)
ۖ إِنَّهُ مَن يُشْرِكْ بِاللَّهِ فَقَدْ حَرَّمَ اللَّهُ عَلَيْهِ الْجَنَّةَ وَمَأْوَاهُ النَّارُ ۖ وَمَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ أَنصَارٍ
„Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.“ (Máida: 72)
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلمřekl:
وَالَّذِي نَفْسُ مُحَمَّدٍ بِيَدِهِ لاَ يَسْمَعُ بِي أَحَدٌ مِنْ هَذِهِ الأُمَّةِ يَهُودِيٌّ وَلاَ نَصْرَانِيٌّ ثُمَّ يَمُوتُ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِالَّذِي أُرْسِلْتُ بِهِ إِلاَّ كَانَ مِنْ أَصْحَابِ النَّارِ
„Při tom, v Jehož Ruce je Muhammedova duše, není nikoho z lidstva, ani žida, ani křesťana, který by o mne slyšel a pak zemřel s tím, že v to, s čím jsem byl vyslán, neuvěřil, aniž by nebyl mezi obyvateli Ohně.“2
Kdokoli z muslimů by někoho, kdo neuznává to, co jsme o islámu a jeho Proroku صلى الله عليه وسلم uvedli na začátku, nepovažoval za nevěřícího či by měl byť i jen pochyby o jeho nevíře, stává se sám nevěřícím, protože rozporuje výše uvedené jasné a nedvojsmyslné důkazy z Koránu a Sunny, jak připomíná Bekr Abú Zejd.3
Toto je obecné vyhlášení o nevíře nemuslimů, živých i mrtvých. Na něm se shodují všichni muslimové a tato část problematiky není pro nikoho sporná. Toto je něco, co tvrdíme obecně a nemusí to znamenat žádné implikace a vztažení na konkrétní osobu se jménem a příjmením, ať už na živého nevěřícího, anebo na toho z nich, koho pozemský život se již naplnil.
Co se týče svědectví o pekelném trestu konkrétní nevěřící osoby jménem a příjmením, svědčíme na základě shody všech učenců, že tento trest jistojistě dopadne na každého a kohokoli, kdo je výslovně a jménem specifikován Koránem a Sunnou. Totéž platí i pro proklínání konkrétní osoby jménem, anebo naopak pro svědectví o konkrétní osobě, že jmenovitě on je obyvatelem Ráje, jak uvádí Ibn Tejmíja.4
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín praví:
„V této otázce se zastavujeme u konkrétního důkazu výslovně jmenujícího danou osobu, např. svědčíme o pekelném trestu pro Abú Leheba a jeho ženu, či pro Abú Táliba, ‘Amra ibn Luhajje al-Chuzá’ího a další takto výslovně jmenované.“5
Neshoda může nastat v konkrétním soudu o posmrtném osudu textem jmenovitě nezmíněného konkrétního jednotlivce. Islámští učenci zastávají v této otázce dva základní názory:
-
Není dovoleno soudit, že konkrétní osoba po jménu a příjmení je v Pekle, kromě na základě důkazu z Koránu a Sunny, byť by dotyčný zemřel jako jasný nevěřící, který se k islámu nikdy nehlásil a nikdy ho nepřijal za svou víru.
Tento názor je jistější a opatrnější a zastává ho většina islámských učenců. Stejného názoru je i Stálá komise pro fetwy.6
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín jako správnější vybírá tento názor taktéž, s následujícím odůvodněním:
„I kdybychom měli před sebou nevěřícího, dokonce ateistu, který by byl pod jurisdikcí muslimů (a tudíž měl možnost se s islámem obeznámit), který by trhal Knihu Boží a šlapal po ní nohama a vysmíval se Alláhu a Poslu Jeho, stejně bychom neřekli, že patří k obyvatelům Ohně. Spíše obecně konstatujeme: „Kdo toto udělá, ten bude mezi lidmi Ohně.“ Nic konkrétně. Protože se může stát, že se dotyčný v posledních okamžicích svého života dočká Boží přízně a vedení. Ty to nevíš. Proto je nutné zachovat rozdíl mezi obecným tvrzením a odsudkem konkrétní osoby, mezi tím, že něco tvrdíme obecně a že totéž tvrdíme jmenovitě o konkrétním člověku. Ani když člověk zemře a my víme, že zemřel například jako křesťan, podle toho, co o něm víme, ani pak nesvědčíme, že konkrétně a jmenovitě on bude v Ohni. Pokud má být obyvatelem Ohně, vstoupí do něj tak jako tak, i kdybychom to nedosvědčili. Pokud by obyvatelem Ohně nebyl, potom by naše svědectví nespočívalo na znalosti. Takové otázky proto nemáme zodpovídat. Kdyby například někdo řekl: „V Rusku nebo v Americe zemřel nějaký ateista, nebo nějaký žid, proklej ho a dosvědč, že bude mezi obyvateli Ohně,“ my bychom mu odpověděli: „Toto není možné. My jen obecně říkáme, kdo zemře na něčem takovém, ten bude patřit k obyvatelům Ohně. Kdo zemře a následuje něco takového, toho my obecně proklínáme. Ale vztáhnout to na konkrétního člověka, to není možné. To proto, že do věrouky následovníků Sunny a prvotního společenství (arab. أهل السنة والجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá’a) patří tvrzení, že nedosvědčujeme ani Ráj, ani Peklo nikomu konkrétnímu, kromě těch, pro které to dosvědčil Posel Boží صلى الله عليه وسلم. My pouze doufáme v to nejlepší pro dobro konajícího a obáváme se toho nejhoršího pro toho, kdo konal zlo. To je naše věrouka.“7
Sálih al-Fewzán vyjádřil tentýž názor, když řekl:
„Nevěřící jsou obyvateli Pekla a budou v něm věčně, v to věříme a to dosvědčujeme obecně. Nicméně nemůžeme toto říci o konkrétním jedinci, to nikoli. V takovém případě pouze říkáme, že se obáváme, že toto bude jeho osudem.“8
Koránským důkazem tohoto názoru je verš:
وَمَا كُنَّا مُعَذِّبِينَ حَتَّىٰ نَبْعَثَ رَسُولًا
„A nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.“ (Isrá: 15)
Za důkaz může posloužit i Abú Hurejrův رضي الله عنه hadís o zákazu konkrétně proklínat jednotlivé lidi, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká těm, kteří po něm chtěli, aby proklel modloslužebníky:
إِنِّي لَمْ أُبْعَثْ لَعَّانًا وَإِنَّمَا بُعِثْتُ رَحْمَةً
„Nebyl jsem vyslán jako někdo, kdo jiné mnoho proklíná, nýbrž jsem byl vyslán jako milost.“9
Tedy není úkolem jeho mise oznamovat, kdo skončí v Pekle (a případně kdo skončí v Ráji) ale ukázat cestu k Božímu správnému vedení po cestě spásy, vstříc Milosti Boží. Cesty bludu a věčného zatracení zmiňujeme především jako varování nás samých a nikoli proto, abychom soudili lidem okolo sebe.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم také ve stejném duchu poradil Džurmuzovi al-Hudžejmímu رضي الله عنه:
أُوصِيكَ أَنْ لَا تَكُونَ لَعَّانًا
„Radím ti nebýt tím, kdo jiné neustále proklíná.“10
- Viz Merátibu l-idžmá’, 267.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 153.
- Viz Mu’džemu l-menáhí al-lefzíja, str. 92.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 1/134.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá we r-rasáil, 4/310. Srov. Ibid., 5/79.
- Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 1/427.
- Viz Tefsíru súrati z-Záríját, str. 120.
- Viz Hel jedžúzu an ahkume ‘ale l-káfiri l-mu’ajjen izá máte annehu chálidun muchalled fi n-nár? Online na: https://dralfawzann.com/file/24639/.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2599.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 20678, jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1729.