Postačí v Ramadánu pro získání odměny za četbu Koránu jen četba jeho překladu?

man reading book

OTÁZKA: Neumím číst arabsky. Postačí v Ramadánu četba překladu Koránu k získání odměny za četbu Koránu?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Neumím číst arabsky. Postačí v Ramadánu četba překladu Koránu k získání odměny za četbu Koránu?

ODPOVĚĎ:

Pro získání skutečné odměny za četbu Koránu je na vás, abyste se naučili, nakolik je ve vašich silách, číst koránské písmo a recitovat Korán v arabštině, například z mushafu (výtisku Koránu). 

Jedině tak získáte plnou výši zvláštní odměny přislíbené za čtení a recitaci Koránu, protože Korán je arabský text a s jeho arabským textem se jednak pojí zvláštní odměna pronášení slova Božího, neboť arabsky byl zjeven od Alláha přes anděla Džibríla, mír s ním, Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a jím dále zvěstován ummě. Tato zvláštní odměna z četby samotného překladu neplyne.

Navíc v arabské formulaci koránského textu jsou mnohé finesy a nuance nevyjádřitelné v žádném překladu do žádného jiného jazyka, ani češtiny. Překlad Koránu totiž není totožný Koránem. Nedá se ani nazvat Koránem. Je totiž pouze specifickým a omezeným výkladem jisté části jeho významů v cílovém nearabském jazyce.

Vznešený Alláh praví:

إِنَّا جَعَلْنَـٰهُ قُرْءَٰنًا عَرَبِيًّا لَّعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ 

Učinili jsme je věru Koránem arabským – snad budete rozumní! (Zuchruf: 3)

Proto kdo nerecituje či nečte Korán v původním jazyce, v němž byl Korán zjeven, nikdy plně nepronikne do jeho hloubky a nepojme všechny významy a taje jejich odstínů, které obsahuje. Z pouhého překladu to jednoduše není možné.

V hadísu o odměně za četbu a recitaci Koránu Posel Boží صلى الله عليه و سلم jasně odkazuje na arabský text. Muhammed ibn Ka’b al-Kurezí slyšel ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه citovat slova Posla Božího صلى الله عليه و سلم, který řekl:

مَنْ قَرَأَ حَرْفًا مِنْ كِتَابِ اللَّهِ فَلَهُ بِهِ حَسَنَةٌ وَالْحَسَنَةُ بِعَشْرِ أَمْثَالِهَا لاَ أَقُولُ الم حَرْفٌ وَلَكِنْ أَلِفٌ حَرْفٌ وَلاَمٌ حَرْفٌ وَمِيمٌ حَرْفٌ .

Kdo přečte jedno písmeno z Knihy Boží, obdrží za to jednu odměnu a tato odměna se ihned desetinásobí. A neříkám, že alif-lám-mím je jedno písmeno, ale alif je jedno písmeno a lám je jedno písmeno a mím je jedno písmeno.[1] 

Vznešený Alláh vyčítá pokrytcům nesplnění povinnosti plně reflektovat význam Koránu:

أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ 

Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed: 24)

Ibn Tejmíja praví, že: „je vyžadováno pochopit významy Koránu a řídit se jimi ve svém jednání.[2] 

Cokoli je pak nezbytné pro splnění povinnosti, stává se samo povinností. Je proto povinností každého muslima a muslimky, aby se snažili co nejvíce naučit se arabsky, natolik, aby byl schopen pochopit co nejvíce významů Koránu, protože Korán je přímé nestvořené Slovo Boží a médium či způsob, jakým se Alláh cíleně obrací ke každému jednomu muslimovi a muslimce, ve shodě se slovy Vznešeného:

وَمَا كَانَ لِبَشَرٍ أَن يُكَلِّمَهُ ٱللَّـهُ إِلَّا وَحْيًا أَوْ مِن وَرَآئِ حِجَابٍ أَوْ يُرْسِلَ رَسُولًا فَيُوحِىَ بِإِذْنِهِۦ مَا يَشَآءُ ۚ إِنَّهُۥ عَلِىٌّ حَكِيمٌ

A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý. (Šúrá: 51)

Naši zbožní předkové, ať už byli arabského či jiného původu, velmi dbali na výuku jazyka Koránu a Sunny a považovali ji za součást víry.

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه jednou v Mekce u Ka’by viděl dva muže, kteří mluvili nearabsky. Obrátil se k nim a poradil jim: „Najděte si cestu, jak se naučit arabsky.[3] 

Ubejj ibn Ka’b رضي الله عنه pravil: „Učte se arabštinu zrovna tak, jako se učíte zpaměti i Korán.[4]

Od al-Hasana al-Basrího se dochovalo varování, že ignorance vůči arabskému jazyku a jeho pravidlům vede k pokřivenému chápání víry a objevení se hereze či křivověrectví. [5] 

Co se herezí týče, historie svědčí, že národy před námi došly zkáze a objevily se mezi nimi rozkoly právě proto, že ztratily vztah k původním textům a prameným jazykům svých zjevených písem.

Vyhýbání se arabštině znamená vyhýbání se pochopení části významu Koránu a toto je odsouzeno jako vyhýbání se Slovu Božímu:

وَقَالَ ٱلرَّسُولُ يَـٰرَبِّ إِنَّ قَوْمِى ٱتَّخَذُوا۟ هَـٰذَا ٱلْقُرْءَانَ مَهْجُورًا

I řekne posel: “Pane, lid můj pokládal tento Korán za něco, čemu se vyhnout je zapotřebí.” (Furkán: 30)

V dnešní době existuje množství učebnic, učitelů a kurzů, dostupných dokonce i online na internetu a mnohdy i bezplatných, takže skutečně jen těžko kdo může nalézt výmluvu.

To neznamená, že by bylo na nearabské řeči jako takové něco odsouzeníhodného nebo nepřístojného. Jediným důvodem významu arabštiny je to, že Korán a Sunna jsou zformulovány právě v tomto jazyce.

Na druhou stranu je Korán jako takový jasný a srozumitelný. To, co je z něj přeložitelné do kteréhokoli nearabského jazyka, plně dostačuje k tomu, aby i nearabský mluvčí mohl pochopit ty nejzásadnější a nejklíčovější náboženské skutečnosti a danosti víry, které jsou bezpodmínečně nutné, aby se spasil před trestem Ohně pekelného a dosáhl odměny Ráje, spokojenosti a lásky Boží.

Vznešený Alláh praví:

هُوَ الَّذِي يُنَزِّلُ عَلَىٰ عَبْدِهِ آيَاتٍ بَيِّنَاتٍ لِّيُخ
ْرِجَكُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ ۚ وَإِنَّ اللَّـهَ بِكُمْ لَرَءُوفٌ رَّحِيمٌ

On je ten, jenž sesílal služebníku Svému znamení jasná, aby vás vyvedl z temnot ke světlu. A Bůh je vůči vám shovívavý, slitovný. (Hadíd:9)

وَلَقَدْ يَسَّرْنَا ٱلْقُرْءَانَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ 

A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní? (Kamer: 17)

Člověk za četbu překladu samozřejmě nějakou odměnu má, ale pouze nespecifickou odměnu za snahu učit se o své víře – ve shodě se slovy Posla Božího صلى الله عليه و سلم je mu usnadněna cesta do Ráje a konání dobrých skutků, andělé ho ovívají svými křídly a prosí za něj o odpuštění všechna Boží stvoření včetně ryb v mořích. [6] O specifickou odměnu za recitaci Koránu jako takového však přichází.

Naším cílem je přece rozjímat nad významem Koránu! A pokud člověk zatím neumí arabsky, nechť zatím rozjímá aspoň nad tou neúplnou částí Koránu, ke které už proniknout může a v tom, co se týká zbytku, nechť se odkazuje na někoho znalejšího. 

Al-Ádžurrí pravil: 

Kdo recituje Korán, neměl by mít za cíl skončit tuto recitaci co nejdříve, ale nad tím, co recituje, přemýšlet a rozjímat. Kdy už si vezmeme ponaučení z toho, co recitujeme? Nemáme se starat o to, kdy Korán konečně přečteme, ale kdy pochopíme, co nám v něm Všemohoucí Alláh sděluje. Kdy se pak zdržíme toho, co nám zakázal a vezmeme si ponaučení? To proto, že recitace Koránu je skutkem uctívání a žádné uctívání nelze provádět s nedbalým srdcem ve stavu lhostejnosti.

‘Abdurrezzák al-Bedr pod těmito slovy podal tento komentář:

„To proto, že mezi lidmi jsou tací, kteří co nejrychleji přečtou nějakou súru a přejdou přes mnoho příkazů a zákazů, aniž by se nad nimi vůbec pozastavili, jakoby tyto byly sdělovány někomu jinému, nežli jim. Jedinou jejich starostí je pouze mechanicky text přečíst.” [7]

Proč se však držet při zemi, nemít vyšší ambice a zůstávat jen na nejzákladnější a nejnižší možné úrovni, když je jasně dáno, že získávat nauku je povinností každého jedince, který se hlásí k ummě islámu?

A Alláh ví nejlépe.

Odpovídal: Alí Větrovec

_____________________________________________________________

[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3158 jako hasan sahíh.

[2] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 23/55.

[3] Zaznamenal ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, 5/496.

[4] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 7/150. 

[5] Zaznamenal al-Buchárí v at-Táríchu l-kebír, 5/99.

[6] Hadís o tom zaznamenal od Abu d-Dardá at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2682 jako hasan gharíb.

[7] Viz at-Tibján fí šerhi Achláki hameleti l-Kur´án, str. 30.