بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ لِلَّهِ شُهَدَاءَ بِالْقِسْطِ ۖ
„Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. “ (Máida: 8)
Charakteristikou opravdových nositelů této víry je jejich touha po poznání pravdy a schopnost dosvědčit pravdu jako pravdu naprosto spravedlivě a objektivně. Mít odvahu postavit se zlu na odpor, navzdory komfortu společenské konformity a beze strachu ze sankce. Bez této vlastnosti by nebylo možno šířit pravé náboženství a ani proroci nebyli proroky, mír s nimi všemi. Núh/Noe by nebudoval svou archu ve vyprahlém pouštním údolí, Húd a Sálih by se nepostavili mocipánům ‘Ádu a Semúdu, Šu’ajb by nekritizoval modloslužbu a zločiny svého lidu Medjenských, Músá/Mojžíš by nestanul před Faraonem, ‘Ísá/Ježíš by nekonfrontoval pokrytce, zákoníky a farizeje mezi Židy a ani Muhammed by se nepostavil modloslužebníkům mezi Araby. To proto, že je Alláh popisuje jako:
الَّذِينَ يُبَلِّغُونَ رِسَالَاتِ اللَّهِ وَيَخْشَوْنَهُ وَلَا يَخْشَوْنَ أَحَدًا إِلَّا اللَّهَ ۗ وَكَفَىٰ بِاللَّهِ حَسِيبًا
„ty, kdo hlásají poselství Boží a nebojí se nikoho kromě Boha! A Bůh stačí jako účtovatel.“ (Ahzáb: 39)
Nikdo z nich se nebál nikoho, kromě Alláha Jediného, který praví:
إِنَّمَا ذَٰلِكُمُ الشَّيْطَانُ يُخَوِّفُ أَوْلِيَاءَهُ فَلَا تَخَافُوهُمْ وَخَافُونِ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
„Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.“ (Áli ‘Imrán: 175)
Toto se vyžaduje i od věřících, nejen od proroků. Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لا يَمنعَنَّ أحدَكم هيبةُ النّاسِ أن يقولَ في حَقٍّ إذا رآهُ أو شَهِدَه أو سمعَه
„Nechť nikomu z vás nezabrání strach z lidí v tom, aby řekl pravdu, když ji spatří, je jejím svědkem, nebo ji uslyší.“
Abú Se’íd dodal: „Kéž bych to raději neslyšel.“1
V jiném podání stojí dovětek:
فإنه لا يقرِّبُ من أجلٍ ولا يباعِدُ من رزقٍ أو يقولَ بحقٍّ أو يُذكِّرَ بعظيمٍ
„protože mu slovo pravdy věru nepřiblíží čas smrti ani nezmenší jeho obživu, když ho vyřkne, a ani nebude velmi zle vzpomínán.“2
Vznešený Alláh nám přímo v Koránu zachoval příklady výjimečných lidských jedinců, kteří ani nebyli proroky, ale dokázali se postavit za pravdu navzdory čemukoli zlému. V súře JáSín se dozvídáme o městě, do nějž byli vysláni nejprve dva a potom ještě třetí věrozvěst z řad následovníků proroka ‘Ísá/Ježíše, mír s ním, kteří v něm šířili pravou víru, avšak jeho obyvatelé na zvěstovanou pravdu reagovali velmi ukrutným, primitivním a tyranským způsobem:
قَالُوا إِنَّا تَطَيَّرْنَا بِكُمْ ۖ لَئِن لَّمْ تَنتَهُوا لَنَرْجُمَنَّكُمْ وَلَيَمَسَّنَّكُم مِّنَّا عَذَابٌ أَلِيمٌ
„Řekli: „Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný.“ (JáSín: 18)
Nicméně Alláh popisuje, co se stalo dál:
وَجَاءَ مِنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ رَجُلٌ يَسْعَىٰ قَالَ يَا قَوْمِ اتَّبِعُوا الْمُرْسَلِينَ ﴿٢٠﴾ اتَّبِعُوا مَن لَّا يَسْأَلُكُمْ أَجْرًا وَهُم مُّهْتَدُونَ ﴿٢١﴾ وَمَا لِيَ لَا أَعْبُدُ الَّذِي فَطَرَنِي وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ ﴿٢٢﴾ أَأَتَّخِذُ مِن دُونِهِ آلِهَةً إِن يُرِدْنِ الرَّحْمَٰنُ بِضُرٍّ لَّا تُغْنِ عَنِّي شَفَاعَتُهُمْ شَيْئًا وَلَا يُنقِذُونِ ﴿٢٣﴾ إِنِّي إِذًا لَّفِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ ﴿٢٤﴾ إِنِّي آمَنتُ بِرَبِّكُمْ فَاسْمَعُونِ ﴿٢٥﴾ قِيلَ ادْخُلِ الْجَنَّةَ ۖ قَالَ يَا لَيْتَ قَوْمِي يَعْلَمُونَ ﴿٢٦﴾ بِمَا غَفَرَ لِي رَبِّي وَجَعَلَنِي مِنَ الْمُكْرَمِينَ ﴿٢٧﴾
„I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: „Lide můj, následujte vyslance Boží, následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty se přidržují! Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete navráceni? Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milostiplný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání. A byl bych tedy věru v zjevném bloudění. Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!“ A bylo mu řečeno: „Vejdi do ráje!“ I zvolal: „Kéž by lid můj věděl o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil.“ (JáSín: 20 – 27)
Alláh neuvedl jeho identitu, ale z vyprávění předchozích národů se dochovalo, že šlo o tesaře jménem Habíb. Byl malomocný, ale zázrakem se vyléčil díky jednomu z věrozvěstů.3 Uvěřil těmto poslům z řad následovníků ‘Ísá/Ježíše, mír s ním kterého zlynčovali k smrti, ale on nepřestával prosit za ně: „Ó Bože, veď můj lid správnou cestou!“4
Alláh na jiném místě zmiňuje druhý podobný případ:
وَقَالَ رَجُلٌ مُّؤْمِنٌ مِّنْ آلِ فِرْعَوْنَ يَكْتُمُ إِيمَانَهُ أَتَقْتُلُونَ رَجُلًا أَن يَقُولَ رَبِّيَ اللَّهُ وَقَدْ جَاءَكُم بِالْبَيِّنَاتِ مِن رَّبِّكُمْ ۖ وَإِن يَكُ كَاذِبًا فَعَلَيْهِ كَذِبُهُ ۖ وَإِن يَكُ صَادِقًا يُصِبْكُم بَعْضُ الَّذِي يَعِدُكُمْ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يَهْدِي مَنْ هُوَ مُسْرِفٌ كَذَّابٌ ﴿٢٨﴾ يَا قَوْمِ لَكُمُ الْمُلْكُ الْيَوْمَ ظَاهِرِينَ فِي الْأَرْضِ فَمَن يَنصُرُنَا مِن بَأْسِ اللَّهِ إِن جَاءَنَا ۚ قَالَ فِرْعَوْنُ مَا أُرِيكُمْ إِلَّا مَا أَرَىٰ وَمَا أَهْدِيكُمْ إِلَّا سَبِيلَ الرَّشَادِ ﴿٢٩﴾ وَقَالَ الَّذِي آمَنَ يَا قَوْمِ إِنِّي أَخَافُ عَلَيْكُم مِّثْلَ يَوْمِ الْأَحْزَابِ ﴿٣٠﴾ مِثْلَ دَأْبِ قَوْمِ نُوحٍ وَعَادٍ وَثَمُودَ وَالَّذِينَ مِن بَعْدِهِمْ ۚ وَمَا اللَّهُ يُرِيدُ ظُلْمًا لِّلْعِبَادِ ﴿٣١﴾ وَيَا قَوْمِ إِنِّي أَخَافُ عَلَيْكُمْ يَوْمَ التَّنَادِ ﴿٣٢﴾ يَوْمَ تُوَلُّونَ مُدْبِرِينَ مَا لَكُم مِّنَ اللَّهِ مِنْ عَاصِمٍ ۗ وَمَن يُضْلِلِ اللَّهُ فَمَا لَهُ مِنْ هَادٍ ﴿٣٣﴾ وَلَقَدْ جَاءَكُمْ يُوسُفُ مِن قَبْلُ بِالْبَيِّنَاتِ فَمَا زِلْتُمْ فِي شَكٍّ مِّمَّا جَاءَكُم بِهِ ۖ حَتَّىٰ إِذَا هَلَكَ قُلْتُمْ لَن يَبْعَثَ اللَّهُ مِن بَعْدِهِ رَسُولًا ۚ كَذَٰلِكَ يُضِلُّ اللَّهُ مَنْ هُوَ مُسْرِفٌ مُّرْتَابٌ ﴿٣٤﴾ الَّذِينَ يُجَادِلُونَ فِي آيَاتِ اللَّهِ بِغَيْرِ سُلْطَانٍ أَتَاهُمْ ۖ كَبُرَ مَقْتًا عِندَ اللَّهِ وَعِندَ الَّذِينَ آمَنُوا ۚ كَذَٰلِكَ يَطْبَعُ اللَّهُ عَلَىٰ كُلِّ قَلْبِ مُتَكَبِّرٍ جَبَّارٍ ﴿٣٥﴾
„I pravil nějaký muž věřící z rodu Faraónova, jenž skrýval víru svou: „Což chcete zabít člověka jen proto, že říká: Pánem mým je Bůh? Vždyť přišel k vám s jasnými důkazy od Pána vašeho; je-li lhářem, tedy lež jeho se proti němu obrátí, však hovoří-li pravdu, budete postiženi částí toho, čím vám hrozí. Vždyť Bůh nevede správnou cestou toho, kdo přestupníkem je a lhářem. Lide můj! Dnes náleží vám panství a máte nadvládu v zemi této, však kdo nám pomůže proti přísnosti Boží, jestliže na nás padne?“ Faraón však odvětil: „Já ukazuji vám jen to, co sám vidím, a jedině já vás vedu cestou správnou.“ Ten, jenž byl věřící, zvolal: „Lide můj! Bojím se, že na vás přijde den podobný dni spojenců a osud podobný tomu, jenž postihl lid Noemův, ´Ádovce i Thamúdovce a ty, kdož byli po nich. Bůh přece nechce, aby se dála křivda služebníkům Jeho. Lide můj! Obávám se pro vás dne vzájemného volání, dne, kdy se obrátíte zády nemajíce proti Bohu ochránce žádného, neboť ten, komu Bůh dal zbloudit, nemá žádného vedoucího. A přišel k vám již dříve Josef s jasnými důkazy, a nepřestali jste pochybovat o tom, co vám přinesl. A když zahynul, řekli jste: „Bůh po něm už nevyšle posla žádného.“ A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem. To jsou ti, kdož se hádají ohledně znamení Božích, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění. Veliký je vůči nim odpor u Boha i těch, kdož uvěřili. A takto Bůh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího.“ (Gháfir: 28-35)
Tento muž je podle Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما jediným, kdo z celého Faraonova rodu uvěřil. A on byl také tím, kdo varoval Músá/Mojžíše, mír s ním, když řekl:
وَجَاءَ رَجُلٌ مِّنْ أَقْصَى الْمَدِينَةِ يَسْعَىٰ قَالَ يَا مُوسَىٰ إِنَّ الْمَلَأَ يَأْتَمِرُونَ بِكَ لِيَقْتُلُوكَ فَاخْرُجْ إِنِّي لَكَ مِنَ النَّاصِحِينَ
„Tu přiběhl muž nějaký z druhého konce města a zvolal: „Mojžíši, rada velmožů se radí o tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti rádcem dobrým!“ (Kasas: 20)
O tomto člověku víme ještě méně. Byl to věřící, zřejmě příbuzný Faraona, snad jeho bratranec, velitel jeho stráží, anebo vysoce postavený Izraelita, což je slabší názor.5 Snad to byl ten samý muž, kdo ho v kolébce vylovil z Nilu, jak smýšlí většina mufessirů v čele s at-Taberím.6 Ad-Dárekutní uvádí jeho jméno jako Šem’án.7 Toto je nejsprávnější názor v této věci, patřící k tomu o čem Korán pomlčel, ale tradice zbožných předků dochovala (arab. مبهمات القرآن mubhemátu l-Kur´án).8 Této nauce se naši zbožní předkové věnovali obšírně a dochovalo se nám mnoho podání týkajících se těchto otázek, navzdory nevoli některých modernistů.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم o jim podobných řekl:
سيِّدُ الشُّهَداءِ حَمْزةُ بنُ عَبدِ المُطَّلِبِ، ورَجلٌ قامَ إلى إمامٍ جائرٍ فأمَرَه ونَهاه فقتَلَه
„Prvním mezi mučedníky je Hamza ibn ‘Abdilmuttalib a muž, který se postavil nespravedlivému předákovi, vybízel ho k dobru, odvracel ho od zla a on ho zabil.“9
(…)
Služebníci Boží!
Věru celá věc islámu spočívá na dvou pilířích – znalosti a spravedlivosti. Na jistojistém vědění o správnosti něčeho, na spravedlivém dosvědčení této poznané pravdy bez uhýbání na kteroukoli stranu a v odvaze na tomto vydržet navzdory tlakům okolí. Bez toho není splněn cíl našeho bytí – pokornost vůči Alláhu a Jeho Zákonu a ustavení Jeho Řádu na zemi. Vznešený Alláh praví:
أَلَيْسَ اللَّهُ بِكَافٍ عَبْدَهُ ۖ وَيُخَوِّفُونَكَ بِالَّذِينَ مِن دُونِهِ ۚ وَمَن يُضْلِلِ اللَّهُ فَمَا لَهُ مِنْ هَادٍ
„Což Bůh nestačí služebníku Svému, když nevěřící tě zastrašují těmi, které si vzali vedle Něho? Ten, jemuž dal Bůh zbloudit, ten nemá vedoucího žádného.“ (Zumer: 36)
Na jiném místě říká:
وَلَا تَرْكَنُوا إِلَى الَّذِينَ ظَلَمُوا فَتَمَسَّكُمُ النَّارُ وَمَا لَكُم مِّن دُونِ اللَّهِ مِنْ أَوْلِيَاءَ ثُمَّ لَا تُنصَرُونَ
„Neinklinujte k těm, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete.“ (Húd: 113)
Tárik ibn Šiháb رضي الله عنه vypráví že jistý muž, který už odedlal koně a nohy měl ve třmenech, se tázal, jaký džihád je nejlepší. Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
كَلِمَةُ حَقٍّ عِنْدَ سُلْطَانٍ جَائِرٍ
„Pravdivé slovo u nespravedlivého vládce.“10
Od něj vypráví i praktické naplnění tohoto principu: „První, kdo začal v den Svátku modlitbu kázáním ještě před modlitbou, byl Merwán. Jeden člověk tehdy vstal a řekl: „Modlitba je před kázáním!“ „Už to nechme, jak to bylo,“ odpověděl Merwán. Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه uznale poznamenal: „Tímto splnil svou povinnost.“11 Dotyčný se nebál vyjádřit svůj nesouhlas s jedním z nejmocnějších mužů tehdejšího světa, kterým umajjovský chalífa bezesporu byl.
Islámská umma byla navýši, dokud v sobě měla tuto mentalitu. A propadla se do hlubin, když o ni přišla a podlehla mentalitě strachu a konformizmu. A jedině skrze návrat k ní budeme znovu tou ummou, kterou Alláh popisuje ve Svých slovech:
كُنتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ
„Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha.“ (Áli ‘Imrán: 110)
Prosím Alláha Všemohoucího, aby nám dal poznat Boží pravdu, odvahu dosvědčit ji a sílu bránit ji proti davům odmítačů, aby nám dal sílu postavit se za Boží pravdu a svědčit ji na tomto i na onom světě. Ámín!
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 11017, jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnaút a toto je jeho znění. Podobný delší uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2191; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4007.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 11474. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/324.
- Viz at-Taberí v Džámi’u l-beján, 22/394.
- Viz Wehba az-Zuhajlí v at-Tefísru l-munír, 22/301 a 304-305.
- Viz az-Zuhajlí v Tefsíru l-munír, 24/111.
- Viz Džámi’u l-beján, 20/51.
- Viz al-Mu´telifu we l-muchtelif, 3/1326.
- Viz al-Bilmisí v Tefsíru mubhemáti l-Kur´án, 2/449.
- Zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 4953. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 374.
- Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4209; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 18830. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 2306.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 49.