Chvála Alláhu, který učinil pátek pánem dní, ustavil ho muslimům jako svátek a učinil ze společné modlitby v tento den veledůležitou povinnost, velkolepou manifestaci víry a vznešený symbol islámu. Požehnání a mír budiž s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, jenž nás zpravil o hodnotě pátečního dne a společné modlitby v tento den.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
نَحْنُ الآخِرُونَ السَّابِقُونَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ، بَيْدَ كُلُّ أُمَّةٍ أُوتُوا الْكِتَابَ مِنْ قَبْلِنَا وَأُوتِينَا مِنْ بَعْدِهِمْ، فَهَذَا الْيَوْمُ الَّذِي اخْتَلَفُوا، فَغَدًا لِلْيَهُودِ وَبَعْدَ غَدٍ لِلنَّصَارَى .
„Jsme poslední, ale v Den zmrtvýchvstání všechny předstihneme. Každá občina před námi obdržela své svaté písmo a my své až po nich. A tento den (tj. pátek) je dnem, ohledně kterého se rozešli. Zítřek je pro židy a pozítří pro křesťany.“ [1]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja praví:
„Je z vedení Proroka صلى الله عليه و سلم držet tento den v úctě.“ [2]
Důkazem tohoto tvrzení jsou i následující hadísy o zvláštní hodnotě tohoto dne:
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
خَيْرُ يَوْمٍ طَلَعَتْ عَلَيْهِ الشَّمْسُ يَوْمُ الْجُمُعَةِ فِيهِ خُلِقَ آدَمُ وَفِيهِ أُدْخِلَ الْجَنَّةَ وَفِيهِ أُخْرِجَ مِنْهَا.
„Nejlepším z dní, ve kterém kdy vyšlo slunce, je pátek. V něm byl stvořen Adam, v něm vstoupil do Ráje a v něm byl z něho i vyhnán.“ [3]
Abú Lubába ibn ‘Abdilmunzir رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
إن يوم الجمعة سيد الأيام وأعظمها عند الله وهو أعظم عند الله من يوم الأضحى ويوم الفطر فيه خمس خلال: خلق الله فيه آدم وأهبط الله فيه آدم إلى الأرض وفيه توفى الله آدم وفيه ساعة لا يسأل الله فيها العبد شيئا إلا أعطاه إياه ما لم يسأل حراما وفيه تقوم الساعة وما من ملك مقرب ولا سماء ولا أرض ولا رياح ولا جبال ولا بحر إلا وهو يشفق من يوم الجمعة أن تقوم فيه الساعة.
„Věru pánem dní jest pátek. On je u Alláha velkolepější, nežli den oběti i den přerušení půstu. Má pět jedinečných rysů: Byl v něm stvořen Adam, v něm Alláh poslal Adama na zem, v něm Alláh Adama usmrtil, v něm je hodina, v které když služebník prosí Alláha o něco, nestane se, že by mu to Alláh nedal, pokud neprosí o zakázané. A v tomto dni také nadejde Hodina, pročež není anděla přiblíženého, ani na nebi, ani na zemi, ani větru, ani hor, ani moře, aniž by se netřásly bázní přede dnem pátečním, neboť právě v něm Hodina nastane.“ [4]
Aws ibn Aws رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ مِنْ أَفْضَلِ أَيَّامِكُمْ يَوْمَ الْجُمُعَةِ فِيهِ خُلِقَ آدَمُ وَفِيهِ قُبِضَ وَفِيهِ النَّفْخَةُ وَفِيهِ الصَّعْقَةُ فَأَكْثِرُوا عَلَىَّ مِنَ الصَّلاَةِ فِيهِ فَإِنَّ صَلاَتَكُمْ مَعْرُوضَةٌ عَلَىَّ.
„Věru nejlepším z vašich dní je den páteční – v něm byl stvořen Adam, v tento den také zemřel, v tento den nastane zatroubení a ozve se výkřik z nebes. Proto mi v tento den co nejhojněji žehnejte, věru vaše žehnání se ke mně navrací.“
Přítomní se zeptali: „Ó Posle Boží, jak se k tobě dostanou naše prosby, když se už rozložíš?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
إِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ حَرَّمَ عَلَى الأَرْضِ أَجْسَادَ الأَنْبِيَاءِ.
„Věru Všemohoucí Alláh zakázal, aby se těla proroků rozkládala.” [5]
Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Pánem všech dní je pátek a pánem všech měsíců je Ramadán.“ [6]
Ibnu l-Kajjim proto dodal:
„Pátek je dnem uctívání, je ve srovnání s ostatními dny jako Ramadán vůči ostatním měsícům.” [7]
1. Páteční modlitba je povinností každého muslima.
Povinnost páteční modlitby je známa každému muslimovi a jasně potvrzena.
Koránským důkazem jsou slova, kde Vznešený Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا نُودِيَ لِلصَّلَاةِ مِن يَوْمِ الْجُمُعَةِ فَاسْعَوْا إِلَىٰ ذِكْرِ اللَّـهِ وَذَرُوا الْبَيْعَ ۚ ذَٰلِكُمْ خَيْرٌ لَّكُمْ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ فَإِذَا قُضِيَتِ الصَّلَاةُ فَانتَشِرُوا فِي الْأَرْضِ وَابْتَغُوا مِن فَضْلِ اللَّـهِ وَاذْكُرُوا اللَّـهَ كَثِيرًا لَّعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ وَإِذَا رَأَوْا تِجَارَةً أَوْ لَهْوًا انفَضُّوا إِلَيْهَا وَتَرَكُوكَ قَائِمًا ۚ قُلْ مَا عِندَ اللَّـهِ خَيْرٌ مِّنَ اللَّـهْوِ وَمِنَ التِّجَارَةِ ۚ وَاللَّـهُ خَيْرُ الرَّازِقِينَ
Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Boží! A vzpomínejte často Boha, snad budete blažení! Však když spatří zboží nebo zábavu, pospíchají k nim a nechávají tě stát. Rci: “To, co je u Boha, je lepší než zábava a obchodování; Bůh nejlepší je z těch, kdo obživu uštědřují!” (Džumu’a 9-11)
Důkaz ze Sunny uvádí Tárik ibn Šiháb رضي الله عنه, jenž slyšel, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الْجُمُعَةُ حَقٌّ وَاجِبٌ عَلَى كُلِّ مُسْلِمٍ فِي جَمَاعَةٍ إِلاَّ أَرْبَعَةً عَبْدٌ مَمْلُوكٌ أَوِ امْرَأَةٌ أَوْ صَبِيٌّ أَوْ مَرِيضٌ.
„Společná páteční modlitba je povinností každého muslima, s výjimkou čtyř – otroka, ženy, malého chlapce a nemocné osoby.“ [8]
‘Abdulláh ibn ‘Amr a skupina dalších sahábů رضي الله عنهم أجمعين uvádí od Prorokaصلى الله عليه و سلم, že společná páteční modlitba je povinností pro každého, kdo zaslechne svolávání k ní. [9]
Povinnost společné páteční modlitby pro každého dospělého a osobně zodpovědného muže muslimského vyznání dokládá také konsenzus islámsko-právních autorit (arab. إجماع idžmá’). [10]
O nezměrné hodnotě páteční modlitby a vážné hrozbě plynoucí z jejího vynechávání hovoří i tyto hadísy:
Abú Hurejra vyprávěl رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم říkával:
الصَّلَوَاتُ الْخَمْسُ وَالْجُمُعَةُ إِلَى الْجُمُعَةِ وَرَمَضَانُ إِلَى رَمَضَانَ مُكَفِّرَاتٌ مَا بَيْنَهُنَّ إِذَا اجْتَنَبَ الْكَبَائِرَ.
„Pět modliteb, pátek do pátku a ramadán do ramadánu jsou vykoupením za hříchy učiněné v době mezi nimi, dokud se člověk vyhýbá velkým hříchům.“ [11]
Abú Hurejra a ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهم أجمعين vyprávěli, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم varoval:
لَيَنْتَهِيَنَّ أَقْوَامٌ عَنْ وَدْعِهِمُ الْجُمُعَاتِ أَوْ لَيَخْتِمَنَّ اللَّهُ عَلَى قُلُوبِهِمْ ثُمَّ لَيَكُونُنَّ مِنَ الْغَافِلِينَ .
„Vskutku, buď lidé přestanou zanedbávat své páteční modlitby, nebo Alláh zapečetí jejich srdce a oni vskutku budou lhostejnými.“ [12]
Dža’d ad-Damrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ تَرَكَ ثَلاَثَ جُمَعٍ تَهَاوُنًا بِهَا طَبَعَ اللَّهُ عَلَى قَلْبِهِ.
„Kdokoli z nedbalosti vynechá tři páteční modlitby, tomu Alláh zapečetí jeho srdce.“ [13]
Od našich zbožných předků se také dochovalo množství podání zdůrazňujících ústřední význam této modlitby v každodenním životě muslima.
Ibn ‘Abbás رضي الله عنه poznamenal: „Kdo (neoprávněně) vynechá tři společné páteční modlitby za sebou, ten odhodil svůj islám za záda.“ [14]
Když byl al-Buwejtí uvězněn, protože odmítl tvrzení, že Korán byl stvořen, byl za to uvězněn a nakonec ve své cele v roce 231 hidžry také zemřel. Vypráví se, že kdykoli uslyšel svolávání (arab. أذان azán) ke společné páteční modlitbě, okoupal se a převlékl do nejlepších šatů dokonce i ve své cele a odkráčel k hlavní bráně vězení, zamýšleje přijít na páteční modlitbu. Ale stráže ho nikdy nepustili. Říkával: „Ó Alláhu, já jsem na Tvou výzvu vždy odpověděl, ale tito mne pokaždé zastavili.“ [15]
Imám al-Berbehárí na základě takových a podobných podání stanovil:
„Kdokoli odvrhne páteční společnou modlitbu a společné modlitby v mešitě bez jakéhokoli ospravedlnění, je inovátorem.“ [16]
Šejch al-Albání uvádí, že kdokoli se neúčastní společné páteční modlitby s výmluvou na zaměstnání, aniž by se pokusil nějak sladit mezi ním a páteční modlitbou, byť tuto možnost má, lze o něm říci, že preferuje tento vezdejší život nad životem na onom světě. [17]
2. Sunnou je modlit se v pátek společně i ranní modlitbu.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أفضل الصلوات عند الله صلاة الصبح يوم الجمعة في جماعة.
„Nejlepší modlitbou je u Alláha společná modlitba za úsvitu v páteční den.“ [18]
Podle jiného podání také dodal:
…. ما أحسب من شهدها منكم إلا مغفورا له.
„… a domnívám se, že není nikdo, kdo se jí zůčastní, aniž by mu nebylo odpuštěno.“ [19]
Sunnou je během této společné ranní modlitby recitovat súry as-Sedžda a al-Insán.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم během ní recitoval na prvním rek’átu súru as-Sedžda (česky Padnutí na tvář, 32. v pořadí) a na 2. súru al-Insán (česky Člověk, též nazývaná ad-Dahr, tj. Čas stanovený, 76. v pořadí). [20]
Ibn Hadžer uvádí, že obě tyto súry recitoval proto, že popisují jak stvoření člověka, tak i Soudný Den, což, jak víme, obojí nastane v pátek. [21]
3. Sunnou je prosit o mír a požehnání za Proroka.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أكثروا الصلاة علي يوم الجمعة وليلة الجمعة، فمن صلى علي صلاة صلى الله عليه عشرا.
„Hojně za mne proste o požehnání a mír v den pátku a v noc před ním, neboť kdokoli mi požehná a poprosí za mne o mír, tomu Alláh sešle požehnání a mír desetkrát!“ [22]
Toto se realizuje prosbou známou jako الصلوات الإبراهيمية as-salawátu l-ibráhímíjja, která podle podání od Posla Božího صلى الله عليه و سلم zní:
اللَّهُمَّ صَلِّ عَلَى مُحَمَّدٍ وَعَلَى آلِ مُحَمَّدٍ، كَمَا صَلَّيْتَ عَلَى آلِ إِبْرَاهِيمَ، إِنَّكَ حَمِيدٌ مَجِيدٌ، اللَّهُمَّ بَارِكْ عَلَى مُحَمَّدٍ وَعَلَى آلِ مُحَمَّدٍ، كَمَا بَارَكْتَ عَلَى آلِ إِبْرَاهِيمَ، إِنَّكَ حَمِيدٌ مَجِيدٌ.
„Alláhumme salli ‘alá Muhammedin we ‘alá áli Muhammedin, kemá salejte ‘alá Ibráhíme we ‘alá áli Ibráhíme inneke Hamídun Medžíd. Alláhumme bárik ‘alá Muhammedin we ‘alá áli Muhammedin kemá bárakte ‘alá Ibráhíme we ‘alá áli Ibráhíme inneke Hamídun Medžíd,“ tj. „Ó Alláhu, požehnej Muhammedovi a rodu Muhammedovu, jako jsi požehnal Abrahámovi a rodu Abrahámovu, zajisté Tys Chvályhodný, Oslavovaný. Ó Alláhu, sešli požehnání Muhammedovi i rodu Muhammedovu, jako jsi seslal požehnání Abrahámovi a rodu Abrahámovu, zajisté Tys Chvályhodný, Oslavovaný.“ [23]
4. Sunnou (a dle některých povinností) je v pátek okoupat se.
Většina učenců smýšlí, že tato dobře doložitelná islámská praktika, tedy páteční koupel je vřele doporučována (arab. مستحب mustehabb), byť se najdou i tací, kteří ji považují za povinnost. [24]
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه přísahal, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الْغُسْلُ يَوْمَ الْجُمُعَةِ وَاجِبٌ عَلَى كُلِّ مُحْتَلِمٍ، وَأَنْ يَسْتَنَّ وَأَنْ يَمَسَّ طِيبًا إِنْ وَجَدَ.
„Rituální koupel v den pátku je povinností pro každého dospělého muslima, pokud může, nechť si také vyčistí zuby siwákem a použije parfém.“ Jeden z vypravěčů tohoto hadísu, ‘Amr, pravil: „I já potvrzuji, že je páteční koupel povinná, ale co se týče siwáku a parfému, Alláh ví nejlépe, nicméně takto je to podle výše uvedeného hadísu.“ [25]
Imám Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí si všiml, že znění hadísu ukazuje, že koupel je považovaná za povinnost a proto poznamenal:
„Z toho nutně vyplývá, že páteční koupel je nezbytnou povinností.“ [26]
Stejného názoru byl rovněž imám Abú Hámid al-Ghazálí. [27]
Avšak Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه spolu s Abú Hurejrou رضي الله عنه také uvádějí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَنِ اغْتَسَلَ يَوْمَ الْجُمُعَةِ وَلَبِسَ مِنْ أَحْسَنِ ثِيَابِهِ وَمَسَّ مِنْ طِيبٍ – إِنْ كَانَ عِنْدَهُ – ثُمَّ أَتَى الْجُمُعَةَ فَلَمْ يَتَخَطَّ أَعْنَاقَ النَّاسِ ثُمَّ صَلَّى مَا كَتَبَ اللَّهُ لَهُ ثُمَّ أَنْصَتَ إِذَا خَرَجَ إِمَامُهُ حَتَّى يَفْرُغَ مِنْ صَلاَتِهِ كَانَتْ كَفَّارَةً لِمَا بَيْنَهَا وَبَيْنَ جُمُعَتِهِ الَّتِي قَبْلَهَا
„Pokud někdo vykoná v pátek rituální koupel, obleče si nejlepší oděv, navoní se parfémem, pokud nějaký má, odejde na páteční společnou modlitbu a snaží se nešlapat na jiné lidi, potom zůstane zticha od momentu, kdy imám vystoupí s kázáním, až do momentu, kdy dokončí modlitbu, budou mu odpuštěny hříchy, které se udály mezi tímto a minulým pátkem.“ Abú Hurejra dodal: „A tři další dny k tomu.“ [28]
Jak vidno, tento hadís naopak vyznívá spíše jako pobídka.
Aš-Šáfi’í proto nesouhlasí s názorem těch, kteří vidí páteční koupel jako povinnou a říká: „Pokud bychom řekli, že je to povinnost, znamenalo by to, že nic jiné než tato koupel nebude stačit.“ [29] Tj. např. pouhá rituální očista by nestačila. Uvádí také, že arabský jazykový úzus dovoluje použití slova „povinnost“ (arab. واجبwádžib) i mimo jeho ustálený terminologický význam ve smyslu něčeho hodně důležitého, nebo nutného jen v nějaké situaci za nějakých podmínek. [30]
Imám Jahjá an-Newewí dodává:
„Okoupat se v pátek je sunna a nikoli povinnost, ve smyslu toho, že by její nesplnění bylo hříchem, co se toho týče, nevím o neshodě názorů. Co se týče toho, pro koho je sunnou, panují čtyři různé názory, z nichž nejsprávnější je to, co je potvrzeno i zněním textu: Je to doporučeno každému, kdo si přeje účastnit se páteční modlitby. (…) Cílem tohoto předpisu je totiž čistota.“ [31]
Tj. v zásadě pouze ten, kdo je znečištěn velkou nečistotou (arab. جنب džunub), či je špinavý tak, že by to vysloveně rušilo ostatní a působilo to na ně zle, má za povinnost se před páteční modlitbou okoupat. A to je nejsprávnější názor.
Potvrzuje ho i podání ohledně Omara ibnu l-Chattábaرضي الله عنه, který jednou v pátek kázal, když v tom přišel někdo z muhádžirů, načež se jej Omar dotázal: „A kde jsi byl doteď?“ Odpověděl: „Byl jsem zaneprázdněn a nestihl jsem přijít domů dříve, až když už jsem uslyšel azán. Stihl jsem se už jen umýt.“ Omar se je zeptal: „Jen jsi se umyl, i když nám Posel Boží صلى الله عليه و سلم radíval vykoupat se?“ A nijak více nereagoval. Omar totiž, stejně jako Osmán رضي الله عنه, nepovažovali páteční koupel za povinnost. [32]
Podle Ibnu l-Džewzího tento hadís ukazuje na zrušení původní povinnosti páteční koupele, neboť ani Omar ani nikdo další z přítomných sahábů proti tomu, jak dotyčný muhádžir postupoval, nic nenamítli. [33]
5. Navonět se a vyčistit si zuby.
Ze sunny je také použít voňavky, nejkrásněji a nejvkusněji se obléct a vyčistit si zuby سواك siwákem (resp. مسواك miswákem), tedy větvičkou na čištění zubů.
Od Ibn Sabbáka رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم při příchodu pátku říkával:
يَا مَعْشَرَ الْمُسْلِمِينَ إِنَّ هَذَا يَوْمٌ جَعَلَهُ اللَّهُ عِيدًا فَاغْتَسِلُوا وَمَنْ كَانَ عِنْدَهُ طِيبٌ فَلاَ يَضُرُّهُ أَنْ يَمَسَّ مِنْهُ وَعَلَيْكُمْ بِالسِّوَاكِ.
„Ó shromáždění muslimů, věru tento den učinil Alláh svátkem, proto se okoupejte, kdo má parfém, není na škodu, když ho použije a očistěte si zuby siwákem!“ [34]
6. Pospíšit si do mešity.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنِ اغْتَسَلَ يَوْمَ الْجُمُعَةِ غُسْلَ الْجَنَابَةِ ثُمَّ رَاحَ فَكَأَنَّمَا قَرَّبَ بَدَنَةً، وَمَنْ رَاحَ فِي السَّاعَةِ الثَّانِيَةِ فَكَأَنَّمَا قَرَّبَ بَقَرَةً، وَمَنْ رَاحَ فِي السَّاعَةِ الثَّالِثَةِ فَكَأَنَّمَا قَرَّبَ كَبْشًا أَقْرَنَ، وَمَنْ رَاحَ فِي السَّاعَةِ الرَّابِعَةِ فَكَأَنَّمَا قَرَّبَ دَجَاجَةً، وَمَنْ رَاحَ فِي السَّاعَةِ الْخَامِسَةِ فَكَأَنَّمَا قَرَّبَ بَيْضَةً، فَإِذَا خَرَجَ الإِمَامُ حَضَرَتِ الْمَلاَئِكَةُ يَسْتَمِعُونَ الذِّكْرَ.
„Kdokoli se v pátek okoupe rituální koupelí jako z velké nečistoty a poté se vydá do mešity již v první hodině (tj. pátečního dne, po východu slunce, tzn. časně z rána), jakoby obětoval velblouda. Kdokoli přijde v druhé hodině, jakoby obětoval krávu. Kdokoli přijde v třetí hodině, jakoby obětoval rohatého berana. Kdokoli přijde ve čtvrté hodině, jakoby obětoval slepici. Kdokoli přijde v páté hodině, jakoby obětoval vejce. A když předstoupí imám (tj. aby pronesl kázání), andělé přijdou, aby si vyslechli kázání.“ [35]
Šejch Sálih al-Fewzán praví:
„Je doporučeno v pátek vyrazit do mešity časně ráno, co nejdříve. Když do mešity vejdeme, máme se nejprve pomodlit dvě rek’á na pozdrav mešitě.“ [36]
7. Přečíst súru al-Kehf.
Ze sunny je číst v pátek súru al-Kehf (čes. Jeskyně, 18. v pořadí).
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
من قرأ سورة الكهف يوم الجمعة أضاء له النور ما بينه وبين البيت العتيق.
„Kdo v pátek přečte súru al-Kehf , tomu Alláh učiní světlo kolik je mezi ním a Domem Starobylým (tj. Ka’bou v Mekce).“ [37]
Úplně nejlepší je učinit to na samém začátku dne, hned po ranní modlitbě, ve shodě s Božími slovy:
وَقُرْآنَ الْفَجْرِ ۖ إِنَّ قُرْآنَ الْفَجْرِ كَانَ مَشْهُودًا
A přednášej Korán za jitra, vždyť přednášení jitřní je před svědky konáno. (Isrá´: 78)
Nicméně je možné recitovat tuto súru kdykoli během pátečního dne.
8. Příjít do mešity pěšky.
‘Aws ibn ‘Aws as-Sakafí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
مَنْ غَسَّلَ يَوْمَ الْجُمُعَةِ وَاغْتَسَلَ ثُمَّ بَكَّروَابْتَكَر وَ مَشَى وَ لَمْ يَرْكَبْ ودَنَا مِنَ الإِمَامِ فَاسْتَمَعَ وَلَمْ يَلْغُ كَانَ لَهُ بِكُلِّ خُطْوَةٍ عَمَلُ سَنَةٍ أَجْرُ صِيَامِهَا وَقِيَامِهَا.
„Kdokoli se v pátek umyje a provede rituální koupel, potom si pospíší do mešity, jdouce pěšky a nikoli jedouce, posadí se poblíž imáma, pozorně poslouchá a nezabředává do prázdných tlachů, ten obdrží odměnu, jako by se celý rok postil a v noci modlil, za každý krok, který podnikne.“ [38]
9. Pomodlit se dvě rek’á před společnou páteční modlitbou.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zrovna přednášel kázání, když do mešity vstoupil jistý muž. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se ho otázal:
أَصَلَّيْتَ يَا فُلاَنُ؟
„Modlil jsi se, člověče?“
Dotyčný odpověděl záporně. Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu tedy řekl:
قُمْ فَارْكَعْ.
„Tak vstaň a pomodli se dvě rek’á.“ [39]
Ve verzi uváděné Muslimem se uvádí, že jméno dotyčného bylo Sulejk al-Ghatfání a tyto dvě rek’á jsou vlastně modlitbou pozdravu mešity. [40]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Nejsprávnější je, že ten, kdo přijde na páteční společnou modlitbu, by se měl věnovat nejprve této nepovinné modlitbě, dokud imám nevystoupá na kazatelnu.“ [41]
Šejch al-Fewzán dodává:
„Z pravidel páteční společné modlitby je i to, že když někdo vejde do mešity, když už imám kázání pronáší, nemá se posadit dříve, než se pomodlí svižnější dvě rek’át.“ [42]
10. Zůstat během kázání naprosto zticha, nijak nerušit ostatní a nestrkat se.
Selmán al-Fárisí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لاَ يَغْتَسِلُ رَجُلٌ يَوْمَ الْجُمُعَةِ، وَيَتَطَهَّرُ مَا اسْتَطَاعَ مِنْ طُهْرٍ، وَيَدَّهِنُ مِنْ دُهْنِهِ، أَوْ يَمَسُّ مِنْ طِيبِ بَيْتِهِ ثُمَّ يَخْرُجُ، فَلاَ يُفَرِّقُ بَيْنَ اثْنَيْنِ، ثُمَّ يُصَلِّي مَا كُتِبَ لَهُ، ثُمَّ يُنْصِتُ إِذَا تَكَلَّمَ الإِمَامُ، إِلاَّ غُفِرَ لَهُ مَا بَيْنَهُ وَبَيْنَ الْجُمُعَةِ الأُخْرَى
„Kdokoli se v pátek okoupe a očistí se, nakolik jen může, načež zkrášlí své vlasy, navoní se tím, co doma má a vydá se do mešity, aniž se (v ní) prodírá mezi dvěma lidmi, potom se modlí tolik, kolik je mu předurčeno a zůstane zticha, dokud imám přednáší kázání, toho hříchy, jichž se dopustil mezi tímto a minulým pátkem, budou odpuštěny.“ [43]
Šejch al-Fewzán pravil:
„Z pravidel pátečního kázání je i to, že není dovoleno mluvit během doby, kdy imám přednáší kázání.“ [44]
Šejch Ibn ‘Usejmín pravil:
„Ovšem nevadí, pokud člověk promluví nezáměrně, kvůli tomu, že zapomene.“ [45]
Šejch al-Fewzán dále říká:
„Je však dovoleno hovořit před kázáním a po kázání, nebo dokonce i když imám sedí mezi oběma promluvami, ze kterých se kázání skládá, pokud je v tom nějaký momentálně nutný užitek. Nicméně člověk nemá hovořit o záležitostech světských.“ [46]
Pokud člověk kýchne, má pronést slova chvály Alláhu (arab. الحمد لله al-hamdu li´lláh) potichu, jen pro sebe, v duchu, mezi ním a Alláhem, aby ho nikdo neslyšel. [47]
Během kázání také nemá nikoho, kdo vstupuje do mešity, pozdravit, [48] protože pozdrav se během chutby ani nedává, ani se na něj neodpovídá. [49]
Ohledně rozdělování lidí od sebe a strkání se hovoří šejch Muhammed Sálih al-‘Usejmín:
„Překračovat lidi, strkat se a prodírat se mezi lidmi je zakázáno jak během pátečního kázání, tak i v jiných časech, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم jistému člověku, kterého uviděl prodírat se mezi lidmi, strkat se a šlapat po ostatních, řekl, aby se posadil, protože ostatní ruší. Pokud se tak děje přímo v pátek při kázání, je to o to horší, neboť toto rušení a nepříjemné chování ostatní věřící rozptyluje od poslechu kázání, dokonce i tehdy, když dotyčný zamýšlí zaplnit mezeru před sebou.“ [50]
Ibn Džurejdž slyšel od an-Náfi’a, že Ibn Omar رضي الله عنمما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم také zakázal zvedat jiného člověka z jeho místa, aby mu ho pak ten druhý zasedl. An-Náfi’a se zeptali: „A to platí jen pro páteční modlitby?“ „Pro páteční modlitbu i pro jakékoli jiné,“ odpověděl an-Náfi’. [51]
11. Co se traduje ohledně dřímoty, zívání a nepozornosti během pátečního kázání.
Není oblíbeno, aby člověk promarnil chutbu tím, že ji proklimbá, či rušil ostatní věřící při pátečním modlitebním shromáždění zíváním. Pokud by už nevydržel a zívl, má si dopomoci přesednutím k tomu, aby nezíval a byl bdělejší a pozornější.
‘Abdulláh ibn Omar رصي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِذَا نَعَسَ أَحَدُكُمْ وَهُوَ فِي الْمَسْجِدِ فَلْيَتَحَوَّلْ مِنْ مَجْلِسِهِ ذَلِكَ إِلَى غَيْرِهِ.
„Pokud někdo z vás začne v mešitě v pátek klimbat, nechť si přesedne na jiné místo.“ [52]
Ohledně zívání se od Proroka صلى الله عليه و سلم traduje totéž. [53]
Na základě toho šejch al-Fewzán vyvozuje, že člověku je během kázání zakázáno mnout si ruce, či chodidla, hrát si s plnovousem, oděvem či čímkoli jiným. Také se nemá otáčet napravo, nalevo a rozptylovat se tím, že bude pozorovat, kdo další přišel či nepřišel na kázání, či těkat pryč od poslechu kázání nějakým jiným způsobem. Naopak, má se obrátit čelem ke kazateli tak, jako to činili sahábové رضي الله عنهم أجمعين, když jim Prorok صلى الله عليه و سلم přednášel své kázání. [54]
Na imámovi ovšem leží též část pomoci svým posluchačům v tom, aby se soustředili, neusínali a z kázání si také nějaké užitečné údaje pro život odnesli – a to tím, že nebude řečnit příliš dlouho a naopak přednost nad mluveným projevem dá společné modlitbě.
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه totiž pravil: „Prodloužit modlitbu a zkrátit kázání je znamením toho, že dotyčný porozuměl náboženství.“ [55]
12. Pomodlit se dvě rek’á po páteční modlitbě.
Sálim uvádí od svého otce, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se modlíval po skončení páteční modlitby dvě rek’á. [56]
Toto je nejlepší názor, který v této otázce panuje a at-Tirmizí jej uvádí od imámů aš-Šáfi’ího a Ahmeda.
Stejný názor uvádí an-Náfi’ od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما, který se modlíval dvě rek’á po skončení páteční modlitby s tím, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se modlíval právě takto. [57]
Ibn Omar také uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se své dvě rek’á po společné páteční modlitbě nikdy nemodlil v mešitě, ale až doma, poté, co se z páteční modlitby vrátil. [58]
13. Prosba na konci pátečního dne je vyslyšena,
Džábir رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
يَوْمُ الْجُمُعَةِ ثِنْتَا عَشْرَةَ ” . يُرِيدُ سَاعَةً ” لاَ يُوجَدُ مُسْلِمٌ يَسْأَلُ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ شَيْئًا إِلاَّ آتَاهُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ فَالْتَمِسُوهَا آخِرَ سَاعَةٍ بَعْدَ الْعَصْرِ
„Pátek se má dvanáct hodin. Mezi nimi je hodina, ve které není odevzdaného služebníka, jenž by žádal Alláha o něco, aby mu to nebylo dáno. Hledejte ji v poslední hodině po odpolední modlitbě (tj. عصر ‘asr).” [59]
Ibnu l-Kajjim o této páteční hodině vyslyšené prosby pravil:
„Hodina odpovědi v tento den je jako Noc úradku (arab. ليلة القدر lejletu l-kadr) v Ramadánu.“ [60]
Prosíme Alláha, aby nám dal využít dobra tohoto dne co nejlépe, odpustil nám naše hříchy a uvedl nás do zahrad ráje.
_______________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3486; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 856.
[2] Viz Zádu l-me’ád, 1/375.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 854.
[4] Zaznamenal Chatíb at-Tabrízí v Miškátu l-masábíh, hadís č. 1363. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 2279 a v Sahíhu t-targhíb, hadís č. 695.
[5] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1047, al-Albání doložil jako sahíh.
[6] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, podání č. 5552.
[7] Viz Zádu l-me‘ád, 1/398.
[8] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1067. Hadís je sahíh podle al-Albáního.
[9] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1056 v mewkúf formě s poznámkou, že od vypravěče Sufjána jej uvádí skupina dalších vypravěčů, ale nikdo tato slova neuvádí přímo jako výrok Proroka صلى الله عليه و سلم, s výjimkou Kabísy, jenže jeho verze je slabá.
[10] Tento konsenzus viz v at-Temhíd, 10/277-278; v al-Idžmá‘, str. 144; a v al-Medžmú’a, 4/363.
[11] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 233.
[12] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 865.
[13] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1052; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1370; at-Tirmizí vSunenu, hadís č. 500, jako hasan; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1179. Jako sahíh dle podmínek Muslima jej s odvoláním na al-Hákima doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 727.
[14] Jako sahíh doložil toto podání al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, podání č. 733.
[15] Zaznamenal aš-Šírází v Tabakátu l-fukahá, str. 98.
[16] Viz Šerhu s-sunna, 2/188.
[17] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 40.
[18] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/207 a v Achbáru Asbahán, 2/222 a 224 a na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه tamtéž, 2/90. Na autoritu Abú ‘Ubejdy Ámira ibn Džerráh رضي الله عنه jej uvádí al-Bezzár vMusnedu, hadís č. 621. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 1119.
[19] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 366; a al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 2/168 Jako sahíh doložil v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1566.
[20] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 851; a Muslim v Sahíhu, hadísy č. 880 a 891.
[21] Viz Fethu l-Bárí, komentář k příslušnému hadísu.
[22] Zaznamenal al-Bejhekí v Sunenu, 3/249. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1407.
[23] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4797 na autoritu Ka’ba ibn Udžry رضي الله عنه.
[24] Viz Tehzíbu l-Kemál, 19/505.
[25] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 880.
[26] Viz I’lámu l-álim ba’de rasúchi bi hakáiki násichi l-hadísi we mensúch, str. 140.
[27] Viz Bidájetu l-hidája, str. 80.
[28] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 343. Hasan dle al-Albáního.
[29] Viz Ichtelefu l-hadís, str. 148.
[30] Ibid., str. 149.
[31] Viz al-Medžmú’, 4/405.
[32] Tak uvádí al-‘Usejmín v Medžmú’u l-fetáwá, 10/171-172.
[33] Více viz Ibnu l-Džewzí v op. cit., str. 137-142.
[34] Zaznamenal Málik v Muwetta´u, hadís č. 115.
[35] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 881.
[36] Viz al-Mulachchas al-fikhí, 1/196.
[37] Zaznamenal at-Tabrízí v Miškátu l-mesábih, hadís č. 2175. Al-Albání jej doložil v Irwá´u l-ghalíl, hadís č. 626; Sahíhu t-targhíb, hadís č. 737 a v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 6471 jako sahíh.
[38] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 345; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1087. Sahíh podle al-Albáního.
[39] Zaznamenal al-Buchárí v Sunenu, hadís č. 930.
[40] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 875.
[41] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 23/189.
[42] Viz al-Mulachchasu l-fikhí, 1/198.
[43] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 883.
[44] Viz al-Mulachchas al-fikhí, 1/198.
[45] Viz Ahkámu l-Kur´án, 2/193.
[46] Viz al-Mulachchasu l-fikhí, 1/201.
[47] Viz Ibid., 1/200.
[48] Ibidum.
[49] Viz al-Fewzán v al-Fetáwá, 16/100.
[50] Viz Fetáwá we resáilu š-šejchi Ibni ‘Usejmín, 16/147.
[51] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 911.
[52] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1119, jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 809.
[53] Hadís o tom zaznamenal Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1819.
[54] Viz al-Mulachchasu l-fikhí, 1/200.
[55] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, podání č. 9494.
[56] Tak zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 521 jako hasan sahíh.
[57] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1127. Viz také al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1169.
[58] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 937.
[59] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1048; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1389; jako sahíh jej doložil al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 1032.
[60] Viz Zádu l-me’ád, 1/398.