Proč je tak důležité učit se věrouku

Logo XXL

Imám al-Láliká’í v úvodu své objemné knihy Šerhu l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a (přibližně Vysvětlení věrouky lidu Sunny a Společenství) napsal:

Imám al-Láliká’í v úvodu své objemné knihy Šerhu l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a (přibližně Vysvětlení věrouky lidu Sunny a Společenství) napsal:

Věru tou největší povinností muslima je znalost věrouky jeho náboženství a toho, čím Alláh povinoval Své služebníky, včetně porozumění Jeho Jedinosti a Jedinečnosti (arab. توحيد tewhíd) Jeho atributů a víry v Jeho Proroky s jasnými a nevyvratitelnými důkazy. S tím k nim přišel a nabídl pro to jasné důlazy. A mezi nejdůležitější prohlášení a nejjasnější důkazy a pochopení patří:

  1. Kniha Boží, která je zjevnou pravdou.
  2. Výroky Posla Božího صلى الله عليه و سلم.
  3. Výroky jeho společníků رضي الله عنهم, vybraných a zbožných. 
  4. To, na čem byli v jednomyslné shodě zbožní předkové. 
  5. Pečlivé přimykání se k tomuto a neodchylování se od toho až do Dne Soudu. 
  6. Opozice vůči čemukoli nově vnesenému a těm, kteří to do náboženství vnáší, tedy vůči veškerým odchylkám, které si vymysleli zbloudilí lidé.

Základ islámu spočívá na víře uvnitř srdce, která se odráží v přesvědčení o šesti pilířích víry (arab. أركان الإيمان arkánu l-ímán), které představují základní kámen všeho. Mít správnou věrouku je nezbytné, protože právě přesvědčení v srdci podněcuje emoce (láska, strach, naděje) a právě tyto emoce srdce jsou motivujícími faktory jakéhokoli dalšího činu kterékoli osoby. Proto abychom se ujistili, že slova a činy kohokoli jsou platné, správné a přijatelné u Alláha, musí být správný a platný i tento základ. Nedostatky a nečistoty v samém základu se poté projeví na tom, co je na nich stavěno dále, což jsou činy srdce a také vnější slova a konání daného jednotlivce. Vše toto ovlivňuje, nakolik je daný jednotlivec přiblížen či vzdálen od svého Pána a nakolik kvalitní je i jeho uctívání. Proto platí, že znalost správné věrouky náboženství a toho, co Svým služebníkům Alláh dal za povinnost, jako je pochopení Jeho Jedinosti a Jedinečnosti Jeho vlastností, by měla být tím nejdůležitějším zájmem každého muslima.

Šejch Ibn Báz pravil:

Věrouka je nejdůležitější záležitostí vůbec. Posel Boží صلى الله عليه و سلم strávil v Mekce 13 let a celý tento čas byl věnován věrouce. Věrouka je základem náboženství samého.[1]

Šejch Sálih al-Fewzán pravil:

Slabost věrouky je choroba, jež musí být okamžitě léčena s adekvátní znalostí a plným vědomím důležitosti tewhídu a správné věrouky.“  [2]

Také řekl:

Ten, kdo správnou věrouku nezná, ji ani nedokáže ubránit, kromě toho, kdo ji studoval a pochopil ji.[3]

Rovněž vysvětlil:

Proto je nezbytné učit se nejprve o tewhídu, neboť tewhíd je nejzazším základem. Věru nikdo nevynechává učení se tewhídu, s jedinou výjimkou dvou typů lidí:

  1. Úplného ignoranta – a názoru ignoranta nemožno přikládat absolutně žádnou váhu.
  2. Anebo zaujatého sektáře, která si přeje odvrátit lidi od věrouky čistého tewhídu, který si přeje zastřít před lidmi svá vlastní falešná přesvědčení a jiná falešná přesvědčení, která jsou mylně připisována islámu.

Proto je možné, že mnoho lidí s takovou lehkostí vynechává nauku tewhídu.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mimo jiné řekl:

مَنْ يُرِدِ اَللَّهُ بِهِ خَيْرًا, يُفَقِّهْهُ فِي اَلدِّينِ

Komu Alláh přeje dobro, tomu dá porozumět náboženství. [4]

Význam tohoto hadísu spočívá v tom, že pokud Alláh někomu Své dobro prokázat nechce, nedá mu porozumět náboženství.

Proto pak ten, kdo říká, že se nepotřebuje učit věrouku, jakoby říkal, že nepotřebuje dar správného porozumění náboženství! A toto může říci pouze buď někdo, kdo je naprostý ignorant, nebo někdo, kdo je zcela v bludu![5]

Tuto vazbu mezi pevným pochopením základů islámské věrouky a čímkoli dalším z islámské nauky ilustroval šejch Muhammed Bázmúl:

Věz, že pod „pochopením náboženství“ se neskrývá to, že máš mnoho znalostí ohledně rozličných tematik, nebo že znáš množství hadísů. Spíše to znamená, že „pochopením náboženství“ Alláh obdaří srdce muslima. Na něm se to projeví tak, že bude bohabojným a pokorným, kdykoli k němu dospěje, že pravidlem, které Alláh uzákonil je to a to, že to a to je Alláhem stanoveným zákonem, bude pospíchat, aby to přijal za své, uvěřil v to a dosvědčil to jako pravdu a snažil se to uvést do praxe. Toto je pochopení náboženství.

Proto můžeš nalézt některé lidi, kteří jsou blíže k tomu, aby byly považováni jen za obyčejné lidi, ale správným pochopením víry jsou i přesto obdařeni, takže velebí Alláha a velebí Jeho Zákon, velebí a drží v úctě cokoli, co pochází od Alláha a Jeho Posla صلى الله و سلم. Pokud se dozvědí, že nějaké pravidlo pochází od Alláha, okamžitě je vezmou za své a řídí jím, věří v něj a snaží se jej aplikovat v praxi.

A možná také nalezneš některé lidi, kteří disponují množstvím informací, vědí o mnoha záležitostech a znají bezpočet podání, ale nedrží v úctě to, co Alláh přikázal, nebo ustavil jako Zákon. Takové osoby nejsou těmi, pro které chce Alláh to nejlepší, protože taková osoba ve skutečnosti nedosáhla skutečného pochopení záležitostí tohoto náboženství.[6]

__________________________________________________________

[1] Viz Šerhu Kešfi š-šubuhát, str. 38.

[2] Viz ‘Akídetu t-tewhíd, str. 99.

[3] Viz Himájetu š-šebáb, str. 143.

[4] Hadís je muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 71; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1037 na autoritu Mu’áwíjji ibn Abí Sufjána رضي الله عنه.

[5] Viz časopis al-Istikáma, č. 8, z šewwálu 1418 hidžry.

[6] Viz ar-Risáletu l-muhimmetu fí talebi l-‘ilm, str. 37.