Otázka: Proč je upřednostňován monotheismus? Proč je zatracován člověk, který dodržuje obecné zásady platné ve všech náboženstvích ale uctívá přitom větší počet bohů a klaní se modlám?
Odpověď:
Otázka: Proč je upřednostňován monotheismus? Proč je zatracován člověk, který dodržuje obecné zásady platné ve všech náboženstvích ale uctívá přitom větší počet bohů a klaní se modlám?
Odpověď:
Islámská věrouka je dle vlastního sebevyjádření manifestací Boží vůle. Skrze uspořádání světa okolo nás pozorujme dokonalý soulad a nutnost tvůrce celého univerza. Vidíme jednu sadu matematických, fyzikálních, chemických, biologických i obecných zákonitostí, ukazujících, že tvůrce je jeden. V Koránu stojí (ve významu): Kdyby byla na nebi a na zemi božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již zkáze bylo propadlo. A oč je Bůh, Pán trůnu, slavnější než to, co mu připisují! (Anbijá´:22) Tj. kdyby těchto tvůrců bylo více, muselo by dojít k nevyhnutelné kolizi jejich tvořivého úsilí. To ovšem nikde nevidíme.
Když nyní pohlédneme na to, co různí lidé vzývají místo a vedle Jediného Boha (ar. Alláha) – skutečného Stvořitele, ať už jde o posvátné stromy, duchy, kameny, hory, modly, přírodu, anděly, proroky, mrtvé významné lidi, falešné ideologie, peníze atd., vidíme, že tyto jsou naprosto bezcenné a neužitečné ve srovnání s Tvůrcem všehomíra. Navíc lidi matou a odvádějí jej od přímé, transcendentální a nezprostředkované vazby mezi nimi a jejich Stvořitelem. Korán učí (ve významu): Mají snad místo Nás božstva jiná, jež bránit je budou? Ta nejsou schopna pomoci ani sama sobě, a oni jimi nebudou proti Nám chráněni. (Anbijá´:43) Tj. veškeré tyto falešné modly jsou neužitečnými pověrami. To lidé si je vymyslili a učinili si z nich božstva a oni zato budou zodpovědní. Alláh pak sesílal Své proroky, mír s nimi všemi na výraz Své vůle a milosti právě proto, aby lidi přivedl k uctívání reálného Stvořitele od uctívání vymyšlených model: A nevyslali jsme před tebou (Muhammede) žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá´:25) Být uctíván je Jeho přáním u jeho stvoření: Vaším božstvem je jedině Bůh a není božstva kromě Něho a On všechny věci svým věděním objímá!“ (TáHá:98) a Jeho výsadním právem: A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, (Záriját:56). Porušení tohoto práva je zločinem proti Němu samému a toho, kdo Jeho právo zneváží, si osobuje Sám potrestat: Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí či znamení Jeho za lživá prohlašuje? Nespravedliví věru nebudou blažení. (An’ám:21)
Z toho vyplývá, že modloslužebník, ač je všeobecně etický a morální člověk, bude v soudný den potrestán za své modloslužebnictví. I v trestu je však spravedlnost, tudíž trest nemorálního modloslužebníka, který navíc zabraňuje jiným v uctívání Jediného, skutečného Boha, bude daleko přísnější. Traduje se, že nejmírnější trest v Pekle bude pro Prorokova صلى الله عليه وسلم strýce Abú Táliba, který první muslimy sice chránil, ale sám se model nezřekl.
Člověk, který byl dobrý a morální, avšak bez náboženské náplně, má i tak velkou šanci dosáhnout úspěchu na tomto světě tím, že se stane vyhledávaným, váženým, ctěným a oblíbeným u ostatních lidí, i když je ten nejzatvrzelejší modloslužebník. Avšak to mu nebude nic platné po smrti: Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím. (Šúra:20)
Podmínkou spásy v posmrtném světě je bezbřehá oddanost Jedinému Bohu a nekompromisní odvržení všech podob modloslužebnictví.