OTÁZKA: U některých autorů jsou následovníci Sunny popisováni termínem hanbelíja. Je tedy hanbelovský mezheb nejbližší Sunně?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: U některých autorů jsou následovníci Sunny popisováni termínem hanbelíja. Je tedy hanbelovský mezheb nejbližší Sunně?
ODPOVĚĎ:
Předně, nelze jednoznačně říci, že hanbelovský mezheb jako takový je nejblíže Sunně. Jeho kladem je ovšem to, že jeho zakladatel, imám Ahmed ibn Hanbel, byl především učencem hadísů a až poté fakíhem, tedy odborníkem v islámsko-právní vědě. Podobně je i kladem např. hanefíjského mezhebu jeho schopnost uvádět do souladu protichůdné důkazy, málikovského mezhebu zachycovat žité praktiky a šáfi’ovského mezhebu postulovat kompletní metodiku pohledu na důkaz.
Věrné zachycení šarí’y je tedy rozprostřeno do všech mezhebů, přesněji do správných a preferovaných názorů, které se vyskytují napříč všemi mezheby a nelze říci, že jeden z nich je blíže Sunně, než jiný.
Nicméně někteří pozdější autoři, zejména z řad kritiků spekulativní teologické rétoriky (arab. الكلام al-kelám), označují následovníky mezhebu Ahmeda ibn Hanbela za nejvěrnější následovníky Sunny z toho důvodu, že právě hanbelovci až na výjimky několika jednotlivců vytrvali na původních věroučných premisách a nepřijali za své novější interpretace v ‘akídě, zejména v pohledu Božích atributů (arab. صفات الله sifátu ´lláh). Proto mohl Ibn Tejmíja napsat:
„Hanbelovci následovali šlépěje zbožných předků i jejich cestu, na rozdíl od jiných.“ [1]
To proto, že v jeho době právě hlavně vzdělávací instituce vyučující hanbelovský fikh, vyučovaly také ‘akídu následovníků hadísu a nepřijaly za své různé pozdější směry kelámu, jako byla v případě málikovského a šáfi’ovského mezhebu zpravidla aš’aríja a v případě hanefíjského mezhebu zpravidla máturídíja. Navíc právě hanbelovci zůstali oproti ostatním mezhebům relativně rezervovanější vůči taklídu, nevytvořili tolik závazných kompendií fikhu, nelpěli na nich a více se věnovali srovnávací islámsko-právní vědě (arab. الفقه المقارن al-fikhu l-mukáran). Nicméně učenci, kteří nepřijali kelám a následovali věrouku ahlu l-hadís se vyskytovali napříč všemi mezheby, možná jen ve znatelně menším počtu, než mezi hanbelovci.
Toto sepětí určitých směru kelámu a určitých mezhebů fikhu vydrželo částečně dodnes a proto mohl v minulém století také Muhammed Násiruddín al-Albání prohlásit, že podle jeho znalostí jsou všeobecně řečeno právě hanbelovci těmi, kdo jsou nejblíže Sunně. [2]
A Alláh ví nejlépe.
__________________________________________________
[1] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 4/186.
[2] Viz Irwá´u l-ghalíl fí tachrídži ahádísi Menári s-sebíl, 1/9.