Společné prohlášení 94 islámských učenců a da'íjů odsuzující současnou vlnu náboženského extremizmu

Logo XXL

Chvála Alláhu, Pánu všech světů, Tomu, Který povyšuje věřící a Který ponižuje nevěřící, nechť je mír a požehnání s tím, kterého On vyslal jako milost pro všechny světy, s naším Prorokem Muhammedem, jeho rodinou a všemi jeho společníky.

Chvála Alláhu, Pánu všech světů, Tomu, Který povyšuje věřící a Který ponižuje nevěřící, nechť je mír a požehnání s tím, kterého On vyslal jako milost pro všechny světy, s naším Prorokem Muhammedem, jeho rodinou a všemi jeho společníky.

 
A potom, Posel Božíصلى الله عليه وسلم již varoval svou ummu před extremizmem a přehánění v náboženství, zpravil nás o tom, že bylo důvodem zničení těch před námi:
إياكم والغلو في الدين؛ فإنما أهلك من كان قبلكم الغلو في الدين
Vyvarujte se přehánění v náboženství, věru oním, co zničilo ty před vámi, bylo přehánění v náboženství.1
 
To, před čím Posel Boží صلى الله عليه وسلم varoval, se záhy stalo skutečností, extremizmem se provinily četné skupiny z jeho ummy, početné a různorodé, napříč islámskou historií. Jeho výsledkem bylo, že tito extrémisté také zavraždili dva ze správně vedených chalífů – Osmána a ‘Alího رضي الله عنهما stejně jako mnoho dalších Prorokových صلى الله عليه وسلم společníků a jejich potomků.
Fenomén přehánění v náboženství se manifestoval různě, podléhal přílivu a odlivu, až do dnešní doby. Dnes k jeho nejzásadnějším projevům a ztělesněním patří režim nastolený tím, co se nazývá „Islámským státem“ – kdo cestoval na území, které ovládá, záhy sezná, že naprosto odporuje svému názvu: podceňuje závažnost tekfíru (prohlašování jiných muslimů za nevěřící), s lehkostí prolévá krev, staví se lhostejně k obecnému blahu garantovanému šarí’ou, staví se na odpor vůči názorům učenců, které mají být respektovány a ke kterým se má navracet, rozvracejí bezpečí muslimských zemí, opájí mládež falešnými myšlenkami a zneužívá jejich náklonnosti k myšlence džihádu na cestě Boží.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم důrazně varoval před tím, aby tekfír jiného věřícího nebyl brán na lehkou váhu. Řekl:
ومن قذف مؤمناً بكفر فهو كقتله.
Kdo znesvětí čest věřícího obviněním z nevíry, to je rovno jeho zabití.2 
 
Také varoval, aby nebyl brán lehkomyslně ani hřích prolévání krve, jíž je zakázáno prolít:
لن يزال المؤمن في فسحة من دينه ما لم يصب دماً حراماً.
Věřící se neodchýlí od správnosti své víry, dokud neprolije zakázanou krev.3 
 
 Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jasně zřekl těch, kteří se dopouštějí krveprolití, když řekl:
ومن خرج على أمتي يضرب برها وفاجرها، ولا يتحاشى من مؤمنها، ولا يفي لذي عهد عهده فليس مني ولست منه.
Kdo vystoupí proti mé ummě se zbraní a bude napadat bez rozdílu jak dobré, tak zkažené z nich, nešetříce dokonce ani nejlepší věřící, nectíce dohody těch, se kterými je uzavřel, ten potom se mnou nemá nic a já nemám nic s ním.4
 
Tedy, tato skupina zašla až do samého extrému, co se týče přehánění v tekfíru a prolévání krve. Za nevěřící prohlásili mnoho mudžáhidů bojujících v Sýrii, dovolili prolévat jejich krev, zabavovat jejich majetek a tyto své aktivity do Sýrie rozšířili ze své těžce zkoušené původní vlasti, z Iráku. Napadají nemuslimy, kterým bylo zaručeno bezpečí, napadají skupiny nesunnitů, jejich místa uctívání a uplatili některé ze synů muslimů k tomu, aby se sami zabili v sebevražedných operacích se záminkou mučednictví, navzdory tomu, že Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَقْتُلُوا أَنْفُسَكُمْ إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا
A nezabíjejte se, věru Bůh je k vám Milostivý (Nisá´:29)
a navzdory tomu, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم ohlásil trest každému, kdo sám sebe zabije:
من حلف بغير ملة الإسلام فهو كما قال، ومن قتل نفسه بشيء عذب به في نار جهنم، ولعن المؤمن كقتله، ومن رمى مؤمنًا بكفرفَهْوَ كَقَتْلِهِ.
Kdo bude přísahat na náboženství jiné, nežli na islám, bude tím, na co přísahal, kdokoli spáchá sebevraždu pomocí něčeho, bude tou stejnou věcí trestán i v Ohni. Proklínat věřícího je jako zabít ho a obvinit věřícího z nevíry je jako zavraždit ho.5
 
Jejich dalšími zločiny jsou pumové atentáty v Kudejhu, v al-Husejnově mešitě ve čtvrti ‘Anúd v ad-Demmámu, o kterých se obecně předpokládá, že jsou jejich dílem. Cílem obou těchto zločinů je ve skutečnosti vnést chaos mezi sunnity a nejistotu ohledně jejich víry, neboť pouhý nesouhlas ve věrouce podle stanoviska džemá’a ještě neospravedlňuje vyhlášení přímého nepřátelství, podobně jako právo vykonávat stanovené jasně dané tresty za zločiny nepatří do rukou nikoho z lidí, kromě k tomu pověřených, protože jinak by byla zneplatněna veškerá práva, proto není dovoleno se do takových akcí pouštět, neboť by vedly jen k nárůstu rozvratu v zemích muslimů, což se již v části z nich ukázalo jako skutečnost. Přikázáno nám je pouze bojovat proti těm z nevěřících, kteří nikdy nebyli muslimy, kteří válčí proti nám a nemají vůči nám žádné závazky bezpečí, bezpochyby s výjimkou jejich kněží, oddávajících se službě Bohu v jejich svatostáncích, jak si potom mohou vymýšlet nové praktiky a zavrhovat přísliby bezpečnosti, které dodržuje celý svět?
 
Tyto zločiny přicházejí v době, kdy se spojují úklady nepřátel z Východu i Západu a kdy se příliv revoluce obrací v násilí a bezpráví, kdy se city mladých lidí této ummy chvatně zneužívají pro cíle, které nejsou správné a jejich pachatele neospravedlňují ani možné dobré úmysly některých a ani to, že tyto činy nazývají jménem džihádu na cestě Boží.
Vznešený Alláh přece popsal tratící jako:
الَّذِينَ ضَلَّ سَعْيُهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَهُمْ يَحْسَبُونَ أَنَّهُمْ يُحْسِنُونَ صُنْعًاْ
ti, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili? (Kehf:104)
 
Proto neexistuje žádný prostor pro ospravedlnění takových činů jakožto výsledku vlastního úsudku jejich pachatelů. Toto není téma pro idžtihád. Krev muslimů, jejich majetek ve všeobecnosti či v konkrétních případech, či jejich bezpečí, nic z toho nemůže podléhat apelu idžtihádu. Pro tyto činy neexistuje ospravedlnění ani ve světle současných krizí a těžkostí, kterými dnes umma prochází, napadána nepřátelskými silami nevíry a povýšenecké tyranie. Protože náprava nemůže přijít jinak, nežli šarí’atskými cestami.
 
Kromě výše uvedených negativních dopadů tohoto extremizmu přehánění v tekfíru, prolévání krve a znesvěcování bezpečí s sebou tyto činy nesou i další negativa, jako, dle důležitosti:
  • Nepokoje, rozbroje a rozvrat mezi muslimskými komunitami, které jsou jinak zatím v bezpečí.
  • Využívání síly nepřítele v dosažení zlovolných cílů a přesvědčení o účelu světícím prostředky, vědomě nebo nevědomě.
  • Využívání těchto událostí k ostrakizaci ahlu s-sunna a toho, co hlásají, tím, že pachatele těchto zločinů jsou s nimi spojováni, ač oni nejsou jedněmi z nich.
  • Zneužívání těchto událostí pro posilování požadavků na změnu celkového přístupu, nebo omezování prostoru v médiích, zintenzivňujících svůj boj za pokřivená přesvědčení, která házejí ahlu s-sunna do jednoho pytle s těmito extremisty a tím označují následování Sunny za extremizmus.
  • Zintenzivnění nepřátelství vůči islámu ze strany nevěřících a pokrytců, kteří kvůli těmto činům napadají muslimy jako celek a nerozlišují mezi ahlu s-sunna a extremisty, novodobými cháridžovci.
  • Hrubost vůči učencům a lidem snažícím se o nápravu, vůči jejich činosti a záměrům, vůči jejich osvětovým projektům a podpoře náboženství a pomoci slabším a potřebným.
  • Opájení upřímných mladých lidí svůdnými idejemi a jejich svádění na cestu extremismu, jehož pokřivenou a zlou metodu pak chápou jako cestu pomoci islámu.
  • Poskytnutí záminky stavět obstrukce islámské osvětě a charitativní činnosti pod pláštíkem tzv. boje proti terorizmu, omezování činnosti jeho materiálních i intelektuálních zdrojů.
  • Pokřivování konceptu džihádu tak, jak je uzákoněn šarí’ou a popsán slovy našeho Proroka صلى الله عليه وسلم jako vrchol celého islámu.6 Tím se každý, kdo následně hovoří o džihádu a jeho přednostech, stává v očích krátkozrakých jedinců teroristou.
  • Kladení překážky skutečnému džihádu podle šarí’y, oslabování mudžáhidů a oddalování jejich vítězství, jejich taktické oslabování.
  • Vystavování mnoha jedinců usilujících o nápravu společnosti nespravedlivým útokům, perzekuci a tomu, že jsou obviňováni z napojení na extremisty ať už bezprostředního nebo vzdálenějšího.
 
Smýšlíme, že máme povinnost poskytnout upřímnou radu vůdcům muslimů, stejně jako prostým masám, a varovat je před zlem extremismu v náboženství. Vyzýváme každého, kdo se vydal po cestě extremismu, aby se zastavil a zpytoval své vlastní svědomí, aby se rychle navrátil do původního stavu a vykonal upřímné pokání k Alláhu. A úzkost, kterou pocítí z toho, že se něčeho takového falešného vzdá, je mnohem lepší, než kdyby se setkal s Alláhem Všemohoucím a předstoupil před Něj, obtěžkán hříchem bezprávného zabíjení. 
 
Také vyzýváme vladaře muslimů aby učinili tomuto zlu přítrž tím, že budou soudit dle zákona Božího, chovat se k lidem příkladně, přikazovat jim vhodné a zakazovat jim zavrženíhodné, chovat se k nim tak, jak se podle předpisů víry chovat mají, podle příkladu oddaných učenců, jejichž znalost jako světlo prosvětluje temnoty ignorance a rozkrývá pochybnosti a falešné názory extremistů.
 
Též vyzýváme i muslimy jako celek, aby se káli k Alláhu Vznešenému, napravili svůj stav, protože hříchy jsou taktéž hlavním důvodem rozšíření zkaženosti a ztráty bezpečí.
 
Potvrzujeme, že existují nedotknutelné hodnoty nábožnství, kterými jsou vznešené postavení skutečného džihádu, tedy práva lidu vzdorovat nepřátelské agresi, povinnost svornosti a vzájemné záštity věřících v opozici k jejich nevěřícím nepřátelům. Ale stejně tak potvrzujeme, že v náboženství není místa pro extremizmus, to není dovoleno, stejně jako není dovoleno vystupovat extrémisticky vůči ostatním, jediný lék je v následování přístupu, kterým se ubíral náš Prorok صلى الله عليه وسلم a zbožní předkové této ummy.
 
Prosíme Alláha o nápravu stavu muslimů. Prosíme Ho, aby ochránil naše společnosti před rozvratnými pokušeními ať už zjevnými, či skrytými, aby učinil Své Slovo nejvyšším, aby pomohl Svému náboženství a Svým věrným a aby porazil nepřátele. Prosíme Ho, aby požehnal našemu Prorokovi صلى الله عليه وسلم, jeho rodu a jeho společníkům.
 
V neděli, 13. ša’bánu 1436 hidžry.
 
Signatáři společného prohlášení byli:
 
  1. šejch ‘alláma ‘Abdulláh bin Muhammed al-Ghunejmán
  2. šejch prof. Dr. Sulejmán bin Wáil at-Tuwejdžirí
  3. šejch prof. Dr. Sa’ad bin ‘Abdulláh al-Humejd
  4. šejch prof. Dr. Násir bin Sulejmán al-‘Umar
  5. šejch prof. Dr. Sa’úd bin ‘Abdulláh al-Funejsán
  6. šejch Dr. ‘Abdurrahmán bin Sálih al-Mahmúd
  7. šejch prof. Dr. ‘Alí bin Sa’íd al-Ghámidí
  8. šejch Dr. Sálih bin ‘Abdulláb ad-Derwíš
  9. šejch prof. Dr. Sulejmán bin Hammad ‘Awda
  10. šejch Dr. ‘Abdul’azíz bin ‘Abdulmuhsin at-Turkí
  11. šejch Dr. Usáma bin ‘Akíl al-Kewhedží
  12. šejch Ahmed bin ‘Abdulláh Áli Šejbán
  13. šejch prof. Dr. Ahmed bin ‘Abdulláh az-Zehrání
  14. šejch Dr. Muhammed bin Sálih al-Fewzán
  15. šejch Muhammed bin Ahmed al-Farádž
  16. šejch Dr. Chálid bin ‘Abdurrahmán al-‘Udžejmí
  17. šejch Osmán bin ‘Abdurrahmán al-‘Usejm
  18. šejch Dr. ‘Alí bin Omar Bádahdah
  19. šejch Dr. Chálid bin ‘Abdulláh aš-Šemrání
  20. šejch Dr. Násir bin Jahjá al-Hunejní
  21. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdulláh al-Chudajrí
  22. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdulláh ad-Duwejš
  23. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdul’azíz al-Chudajrí
  24. šejch prof. Dr. Sulejmán bin Kásim al-‘Íd
  25. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdul’azíz al-Láhim
  26. šejch Dr. Hasan bin Sálih al-Hamíd
  27. šejch Dr. Muhammed bin Músá aš-Šeríf
  28. šejch prof. Dr. ‘Abdulláh bin Omar ad-Dumejdží
  29. šejch prof. Dr. ‘Abdurrahmán bin Džemíl Kasás
  30. šejch Ahmed bin Hasan Áli ‘Abdulláh
  31. šejch Dr. ‘Abdulláh bin Násir as-Subejh
  32. šejch Dr. ‘Abdulláh bin ‘Abdurrahmán al-Wutbán
  33. šejch Dr. Muhammed bin Sálih al-‘Alí
  34. šejch Dr. Ahmed bin Hammad Áli ‘Abdulkádir
  35. šejch Dr. Chálid bin Muhammed Bábitín
  36. šejch Dr. Abú Zejd bin Muhammed Mekkí
  37. šejch Dr. ‘Ádil bin Ahmed Biná’ima
  38. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdurrahmán al-‘Umejr
  39. šejch Dr. ‘Abdul’azíz Ibráhím al-‘Amrí
  40. šejch Dr. Sitr bin Sewáb al-Dža’íd
  41. šejch Dr. Musfir bin ‘Abdulláh al-Buwárdí
  42. šejch Dr. Muweffak bin ‘Abdulláh Kedsa
  43. šejch Dr. Muhammed bin Sa’íd Báfíl
  44. šejch Dr. Mes’úd bin Muhammed al-Kahtání
  45. šejch Dr. Chalíl bin Ibráhím Buchárí
  46. šejch Dr. Sulejmán bin ‘Abdulláh as-Sejf
  47. šejch Dr. Muhammed bin Ibráhím az-Zehrání
  48. šejch Dr. Fahd bin ‘Abdulláh as-Selemí
  49. šejch Dr. Tárik bin Ahmed al-Fáris
  50. šejch Ibráhím bin Muhammed ‘Ukejrí
  51. šejch Dr. Sálih ‘Abdulláh al-Hezlúl
  52. šejch Dr. Sálih bin ‘Abdul’azíz at-Tuwejdžirí
  53. šejch Dr. Sulejmín bin ‘Alí as-Sa’úd
  54. šejch Dr. ‘Adžlán bin Muhammed al-‘Adžlán
  55. šejch Dr. ‘Abdulláh bin Sálih al-Mušejkih
  56. šejch Sa’ad bin ‘Alí al-‘Amrí
  57. šejch Ahmed bin Sálih Belhamir
  58. šejch Ibráhím bin ‘Abdurrahmán at-Turkí
  59. šejch Sa’d bin Násir al-Ghanám
  60. šejch Dr. Ibráhím bin Muhammed Abker ‘Abbás
  61. šejch ‘Abdulláh bin Sálih al-Kar’áwí
  62. šejch Džemmáz bin ‘Abdurrahmán al-Džemmáz
  63. šejch ‘Abdulláh bin Muhammed al-Berídí
  64. šejch Ahmed bin Džurbán al-Málikí
  65. šejch Mušebbib bin Ahmed al-Kahtání
  66. šejch Muhammed bin ‘Alí Musemmelí
  67. šejch Hammed bin ‘Abdulláh al-Džumu’a
  68. šejch Dr. Muhammed bin ‘Abdul’azíz al-Mádžid
  69. šejch ‘Alí bin Ibráhím al-Muhajš
  70. šejch ‘Alí bin Ahmed Áli Ishák
  71. šejch Hamdán bin ‘Abdurrahmán aš-Šerkí
  72. šejch ‘Abdurrahmán bin Hammed at-Tumámí
  73. šejch Dr. ‘Abdul’azíz bin Muhammed al-Bárikí
  74. šejch Bešír bin ‘Alí aš-Šejchí
  75. šejch ‘Abdulláh bin Fejsal Áli Zinán
  76. šejch ‘Alí bin ‘Abdulmuhsin al-Mutajrí
  77. šejch ‘Abdulláh bin Hammed az-Zejdání
  78. šejch Sálih bin Muslih al-Mer’aší
  79. šejch ‘Atíjja bin Ibráhím az-Zehrání
  80. šejch Dr. Fewzí bin Hammed as-Subhí
  81. šejch Sultán bin Džábir ar-Rifá’í
  82. šejch Ahmed bin ‘Abdulláh al-Džúhí
  83. šejch Jásir bin ‘Abdulláh al-Ghámidí
  84. šejch As’ad bin Sa’íd az-Zehrání
  85. šejch Muhammed bin Merzúk al-Hárisí
  86. šejch ‘Abdulmelik bin Musfir al-Málikí
  87. šejch Ahmed bin Muhammed Báthif
  88. šejch ‘Abdul’azíz bin Hamíd al-Džuhení
  89. šejch Dr. Bedewí bin ‘Alí az-Zehrání
  90. šejch Násir bin Hamdán al-Džuhení
  91. šejch Muhammed bin Sind az-Zehrání
  92. šejch Dr. Músá bin ‘Ukajlí aš-Šejchí
  93. šejch Welíd bin Wasl al-Meghámisí
  94. šejch ‘Ísá bin ‘Alí Abu l-‘Íd

Zdroj: www.almoslim.net
 

1 Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3057; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3029, od Ibn ‘Abbáse vضي الله عنه. Al-Albání doložil jako sahíh.
2 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6047, 6105 a 6652, na autoritu Sábita ibnu d-Dahháka رضي اللع عنهما. Podobný hadís uvádí i at-Tirmizí od Dahháka v Sunenu, hadís č. 2636.
3 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6862, na autoritu Ibn Omara رضي الله عنهما.
4 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1848, na autoritu Abú Hurejry.
5 Muttefekun ‘alejhi, toto znění zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6105 a 6652, od Sábita ibn Dahháka رضي الله عنه.
6 Hadísy o tom zaznamenávají Ahmed v Musnedu, an-Nesáí v Sunenu, at-Tirmizí v Sunenu a Ibn Mádža v Sunenu. Al-Albání je dokládá jako sahíh.