Vazba mezi znalostí, poznáním a zvětšením víry

assorted-title book lot on bookshelves
بسم الله الرحمان الرحيم

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem. (Nisá´:1). A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.
 
A potom, milí bratři a sestry v islámu, již jsme hovořili o slabosti víry, jejích příznacích, příčinách, lécích na ni i způsobech, jak ji posílit. Lékem na tyto choroby je zejména uvědomění si slabosti víry, návrat ke Koránu a Sunně, rozmýšlení o nich, zvětšení úsilí a vytrvalosti v uctívání, upřímnost, pozornost před lstí Boží atd. Nepřipomínáme to jen pro pocit vnitřního uspokojení z krásných slov, ale zejména proto, abychom z toho vyvodili důsledky, které aplikujeme ve svém životě, přímo a jednoznačně. Ibn Kajjím říká: „Srdce má dvě povinnosti, bez kterých se člověk nemůže stát věřícím. Prvním je poznání a znalost a druhým je oddanost, pokora a láska.“ Hovořili jsme o tom, že Korán a Sunna dokazují, stejně jako to potvrzují slova selef, že víra je to, co se uchytí v srdci, je vyjádřeno slovem a potvrzeno činem. Víra vzrůstá a klesá. Taková je věrouka všech těch, kteří dosáhli Boží garance spásy a není nic a nikdo, co by tomu odporovalo. Dnes připojíme další důležité poznatky ohledně rozvíjení víry, a sice nakolik je důležité zahrnout do ní znalost – a to znalost dvou typů. První je poznání a znalost základů islámské víry a druhou je poznání a znalost Stvořitele.
  1. Poznání základů islámské nauky, které je povinností pro každého muslima. Alláh říká: Bůh sám svědčí, že není božstva kromě Něho; a dosvědčují to i andělé a ti, jimž dáno bylo vědění. (Álu Imrán:18) Dále: Zeptej se: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. (Zumar:9) Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali. (Sád:29) Posel Boží říká v sahíh hadísu صلى الله عليه و سلم: Důležitost znalosti je větší než běžného povinného činu a nejlepší z vašeho náboženství je uměřenost.Ibn Mádža a Tirmízí zaznamenali na autoritu Abú Hurejry slova Proroka صلى الله عليه و سلم: Znalost je jako poztrácená věc muslima či muslimky, kdekoliv ji nalezne, sebere ji a jeho jest. Samým tím se získává vnitřní potvrzení přijetí dvou svědectví, kdy okamžitě po jejich vyřčení je člověk povinován islámskými příkazy. Jde o tu znalost, která je podmínkou pro existenci základní víry a spásu jak v tomto tak i v posmrtném životě. Tirmízí zaznamenal od Abú hurejry hadís, kde říká Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Kdo se vydá cestou hledání znalosti, tomu Bůh usnadní cestu do ráje.“ Bez znalosti potřebné k odvržení falše není úspěchu. Důkazem je výtka obyvatel pekla zaznamenaná v Koránu: „Kdybychom byli naslouchali či pochopili, nebyli bychom dnes věru plamene obyvateli!“ (Mulk:10) Na jiném místě Alláh říká: A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“ (Zumer:65) Sem spadá vědomé zřeknutí se všech forem model a modloslužebnictví, vědomé přijetí tewhídu a jeho vědomé vyjádření v činu. Sem spadá přesvědčení, že víra je předána a dostavena Koránem a Sunnou bez jakéhokoli zkřivení, nedostatku, či nadbytečnosti, že neexistuje nic, co by mělo právo na stanovení věrouky, uctívání, soud, tvorbu zákona, kodexu či cesty, vyjma Alláha a že neexistuje jakákoli jiná cesta, kterou se lze přblížit k Alláhu, nežli cesta Jeho poslů a proroků od Adama k Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, přičemž Muhammedovo صلى الله عليه و سلم zjevení je ultimátním zjevením a přijetí posledního proroka je pro přijetí Boží víry aboslutně nezbytné. Ibn Tejmíjja říká: „Základem víry je, že není povinnosti, kromě povinnosti, kterou Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم předepsali, není zákazu kromě toho, co Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم zakázali, ani zavrženíhodného činu, který by nestanovili zavrženíhodným. Není povoleno nic, krom toho, co Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم povolili, ani oblíbeného činu, kromě toho, co si Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم oblíbili. Proto Alláh modloslužebníkům a ostatním negoval to, co si učinili povoleným, nebo zakázaným, bez Jeho dovolení.“ To je základ který se zmiňuje ve dvou svědectvích, o kterých Ibn Tejmíjja říká: „Tyto dva základy získá každý, kdo nebude uctívat nikoho jiného než Alláha a neopustí hranice zákona, se kterým přišel Muhammed صلى الله عليه و سلم.“ Do tohoto druhu znalosti patří znalost a přesvědčení o šesti pilířích věrouky a pěti pilířích islámu. Pro posílení víry je však nutno vzdělávat se ještě dále, hledat, bádat a studovat o Božím Zákonu a o víře. Vše to pozitivně působí pro posílení víry v srdci muslima. Alláh říká: Zajisté obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejznalejší (Fátir:28)V tom tkví také smysl hadísu, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká: Chtít se vzdělávat je povinnosti každého muslima a muslimky. Zaznamenal Taberání na autoritu Anase. Tirmízí zaznamenává jiný sahíh hadís, kde Prorok صلى الله عليه و سلم říká:Přednost učence nad zbožným je jako přednost Slunce před ostatními hvězdami.“Abú Hanífa k tomu řekl: “Nejlepší z činů, po stanovených povinnostech, je hledání a čerpání znalosti.” A také bylo řečeno v hadísu od Abú Umámy zaznamenaném Tirmízím, že přednost znalého nad neznalým je jako přednost samotného Proroka صلى الله عليه و سلم nad jeho nejslabším společníkem.
  2. Poznání Stvořitele. Alláh říká: Věz tedy, že není božstva kromě Boha (Muhammed:19) To zahrnuje poznání Alláha a znalost o všem, co Sám o Sobě odhlalil, stejně jako pevné přesvědčení o tom a potvrzení toho srdcem, jazykem i činy. Zároveň to znamená odmítnutí všech představ o Něm, které nemají v Koránu a Sunně oporu. Alláh o sobě říká: On je Alláh, neníbožstva kromě Něj, Živého, Trvajícího, nepadá na Něj dřímota ani spánek. Jeho je vše co nanebesích jest i na zemi. Kdo může se u Něj přimluvit, jinak než s Jeho dovolením? (Bekara:255)  On Prvním je i Konečný, Zjevný i Skrytý; On o každé věci je Vševědoucí (Hadíd:3) A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúra:11) On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné. (An’ám:59) Alláh Sám Sebe popisuje ve známých krásných přívlastcích a pomocí svých vznešených atributů, ukazujících na Jeho vznešenost a velkolepost. I proto je řečeno, že kdokoli pozná jejich význam a jedná podle nich, může si vybrat, jakou z rajských bran do ráje vstoupí. Dalek je od všech lží, které si o Něm lidé vymysleli Ten, který o Sobš zjevil: Oč slavnější je Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu lživě připisují! (Sáffát:180 – 182)
 
Milí bratři a sestry v islámu, posilujte svou víru hledáním znalosti o ní a o Tom, který vás stvořil a ke Komu se opět navrátíte. Není velkolepějšího prostředku pro posílení víry. Uchráněn od šejtánova našeptávání, deviací ve víře, inovací, nepokornosti srdce a následně i činu bude ten, kdo pozná a dovede k největší možné dokonalosti, jíž je člověk schopen, poznání a uvědomění si práv dvou svědectví, zahrnujících znalost, přesvědčení,přijetí, pokornost a pravdomluvnost, stejně jako upřímnost a lásku. Takový člověk je dobře vybaven proto, aby byl vyslán na cestu získání Boží spokojenosti, přičemž s sebou nese něco, co mu nedovolí odchýlit se, pakliže se toho dobrovolně nevzdá. Stále bude naplněn láskou k získávání a hledání znalosti o Boží víře, což mu bude stále více a více zvětšovat jeho víru a přesvědčení. Bude ho to upevňovat, zocelovat a činit neochvějným. A nezakolébá ve svém přesvědčení ten, kdo si je vědom, že Alláh je příčinou příčin, od kterého pramení jeho život i smrt, jeho štěstí i neštěstí, blaho i strádání, obživa, majetek, děti, moc, postavení, kdo si bude vědom, že Alláh je Soběstačný Dárce a Zdroj všeho toho. Ten, na Němž všichni závisí a nic nezávisí na Něm. Ten, s Jehož výhradním svolením se děje veškerá škoda i užitek a Který není Větším tím, že jej lidé velebí, nezávisí na jejich dobrých činech ani obětech a není ublížen na důstojnosti, pakliže lid hřeší a neuctívá Jej. To je Boží služebník, který je moudrý a jako takového jej chválí slovo Boží: On dává moudrost tomu, komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro, avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to připomenou.(Bekara:269). A pravdu děl Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když řekl: „Komu Alláh přeje dobro, toho obdaří porozuměním víry.“ Obecně přijímaný od Mu’áwíje ibn Sufjána.
 

Prosíme Alláha, aby nás obdařil dobrem znalosti, porozumění, rozmyslu a moudrosti, skrze které bude posílena naše víra. Ámín.