Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
بَدَأَ الإِسْلاَمُ غَرِيبًا وَسَيَعُودُ كَمَا بَدَأَ غَرِيبًا فَطُوبَى لِلْغُرَبَاءِ
„Islám začal jako cizí a navrátí se do stavu, v jakém začal, proto blahoslaveni budiž cizinci.“1
Tj. začal jako cizorodý, neobvyklý, zvláštní, nevšední, odlišný od čehokoli běžného a vymykající se běžné zkušenosti. První muslimové byli cizinci mezi vlastními lidmi, v tom dobrém smyslu slova. A takovými vzácnými brilianty uprostřed hald hlušiny budou i poslední jejich následovníci.
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه tyto vzácné podivíny v kladném smyslu slova popsal takto: „Jsou schopni unést to, co zhýčkaný shledává nesnesitelným břemenem. Tedy ten, kdo navykl životu v blahobytu bude opuštění vlastního komfortu a ukájení vlastních tužeb považovat za příliš obtížný úkol. Na jejich ztrátu takový rozmazlenec nemůže ani pomyslet.”2 ‘Alí o nich sdělil také toto: „Žijí na tomto světě svými těly, ale jejich duše jsou připoutány k záležitostem světa onoho. Jsou velvyslanci Božími na Jeho zemích a Jeho vyzyvateli k Jeho Náboženství. Ó jak moc toužím vidět je.“3
Ka’b رضي الله عنه říkával: „Blahoslaveni budiž oni! Blahoslaveni budiž oni!“ Zeptali se ho: „A kdo jsou oni?“ Odpověděl: „Blahoslaveni budiž oni, když jsou viděni, nejsou pozváni dále, když žádají některou o ruku, bývají odmítáni a když zemřou, nejsou postrádáni.“
Al-Hasan pravil: „Na tomto světě je věřící jako cizinec. Není smutný, když jej tento svět ponižuje a uráží, ani nesoutěží s jinými v získání jeho pozlátek a prestiže. To proto, že lidé jsou vnitřně nastaveni určitým způsobem, ale on se je vnitřně nastaven naprosto jinak.”4
Sulejmán popisoval takové krásné podivíny slovy: „Jejich úmysl není stejný, jako úmysl ostatních lidí. Jejich tužba po onom světě není stejná, jako tužba ostatních lidí. Jejich prosby nejsou stejné, jako prosby ostatních lidí.”5
Mnoho je podání hovořících, že pravými blahoslavenými cizinci jsou následovníci Sunny.
Al-Awzá’í vysvětlil výše citovaný hadís těmito slovy: „Nezmizí islám, nýbrž budou to následovníci Sunny, kdo se bude vytrácet, a to natolik, že v každé zemi z nich zůstanou jen jednotlivci.”6
‘Abdulláh ibn Mubárek slyšel Sufjána as-Sewrího, který vzkázal: „Chovejte se krásně k následovníkům Sunny, protože oni jsou věru těmito cizinci.“7
Al-Hasan říkával svým druhům: “Ó následovníci Sunny! Buďte k sobě navzájem jemní, Alláh vám budiž milostiv, protože vy jste jedněmi z nejvzácnějších lidí!”8
Júnus ibn ‘Ubejd pravil: „Není nic vzácnějšího, nežli Sunna a ještě vzácnější je ten, kdo ji zná.”9 Také řekl: „Dokonce do té míry, že ten, kdo Sunnu zná, si pomyslí, že je to něco vzácného, ale ještě vzácnější než tento bude takový, který Sunnu zná důvěrně.”10
Jeden z největších učenců této ummy, imám Šemsuddín Ibn Kajjím al-Džewzíjja, napsal:
„Z vlastností a charakteristik těchto cizinců, o kterých hovořil i Posel Boží صلى الله عليه و سلم, je, že se drží Sunny i tehdy, když ji ostatní zanechávají a opouštějí, zatímco naopak odvrhují a opouštějí to, co do náboženství lidé jakožto inovaci vnesli, i když jde o obecně známou a široce praktikovanou věc. Z jejich nezaměnitelných rysů je i to, že se snaží očišťovat tewhíd, i když jim za to většina lidí spílá, odmítají se vázat ke komukoli jinému, nežli k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم. Nespojují se s žádným šejchem či taríkou, se žádným mezhebem nebo skupinou, oni jsou cizinci mezi svými, spojenými jen s Alláhem, oddávající se uctívání jen Jeho jediného následujíce při tom výhradně Proroka صلى الله عليه و سلمv tom, s čím přišel. To jsou zajista ti, jež drží ve svých dlaních žhavý uhlík, i když je většina lidí, ne-li všichni, haní a spílá jim. Právě kvůli jejich cizorodosti oproti ostatním lidem jsou jejich největšími nepřáteli následovníci inovace a ti, kteří se odštěpují od většiny.“11
Dále napsal:
„To jsou oni pochválení a šťastní cizinci. A cizinci jsou nazváni kvůli jejich malmu počtu a rozptýlenosti mezi lidmi, neboť většina lidí takovými kvalitami neoplývá. Proto jsou následovníci islámu cizinci mezi ostatními lidmi (nemuslimy), jakož jsou i skuteční, ryzí a upřímní věřící cizinci mezi všemi ostatními, obyčejnými muslimy. Podobně jsou i učenci cizinci mezi ryzími věřícími a nakonec následovíci Sunny, kteří se odlišují od inovátorů a následovíků tužeb, jsou cizinci mezi všemi těmito. Ti, kteří na své cestě zakoušejí příkoří a trpí na ní neštěstími a útoky ze strany svých protivníků oplývají největší měrou chvályhodné cizorodosti. Takoví jsou vpravdě miláčky Božími a nejsou vůbec cizinci ve vztahu k Alláhu Vznešenému, nýbrž jsou pravými krásnými podivíny uprostřed moře ostatních a většiny.“12
A takovým vznešeným vzácným člověkem se může podle něho stát každý z nás:
„Pokud si to věřící, kterého Alláh obdařil znalostí náboženství, porozuměním Sunně Jeho Posla صلى الله عليه و سلم a pochopením Jeho Knihy, přeje, Alláh mu umožní spatřit to, v čem se z ásledování tužeb a inovace nacházejí lidé, i to, jak se vzdalují od cesty Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين. Pokud se bude chtít ubírat touto cestou, nechť se připraví na útoky, výsměch, klevety a pomluvy ze strany neznalých, inovátorů, na to, že se budou snažit poštvat lidi proti němu, upozorňujíce je na něho, přesně tak, jak činili jejich předchůdci, nevěřící, odvrátit své současníky od imáma, kterého tito blahoslavení cizinci následují, tedy Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Tedy pokud lidi někdo takový vyzve k tomu, na čem byl i Prorok صلى الله عليه و سلم a napadne to, na čemu jsou oni, bude to pro ně „jejich soudným dnem a zkázou,“ budou si pro něj přát a budou mu chtít to nejhorší, rozhodí své úklady a lsti. Takový člověk se stane cizincem osamělým ve svém náboženství kvůli zkaženosti jejich náboženství, cizincem ve svém následování Sunny kvůli jejich následování inovace, cizincem ve své věrouce kvůli odchýlenosti jejich věrouky, cizincem kvůli své modlitbě, pro nedostatečnost a chybovost jejich modlitby. Stane se cizincem osaměle kráčejícím po své cestě, pro jejich zkaženost a bludnost cest, kter následují oni.“13
1 Na autoritu Abú Hurjery zaznamenal imám Muslim v Sahíhu, hadís č. 145.
2 Cituje Ibn Redžeb v Taríkatu l-ghurabá´.
3 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/79.
4 Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, str. 321.
5 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 9/256.
6 Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, podání č. 19.
7 Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu ‘akídeti ahli s-sunneti we l-džemá’a, podání č. 49. Uvádí jej i Ibnu l-Džewzí v Telbísu Iblís, str. 35.
8 Uvádí al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikád, podání č. 19.
9 Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli i’tikád, podání č. 21. Uvádí ho i Ibn Batta v al-Ibána, podání č. 20.
10 Viz Ibidum.
11 Viz Medáridžu s-sálikín, 3/194-201.
12 Viz Ibidum.
13 Viz Ibidum.