O půstu jako službě Alláhu

بسم الله الرحمن الرحيم

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.

Vznešený Alláh praví:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)

Milí bratři v islámu!

Vznešený Alláh v kontextu symbolů této víry, hovoříce o Boží Jedinosti, pilířích věrouky a uctívání Jediného Boha praví:

صِبْغَةَ اللَّهِ ۖ وَمَنْ أَحْسَنُ مِنَ اللَّهِ صِبْغَةً ۖ وَنَحْنُ لَهُ عَابِدُونَ

Toto je punc Boží, a kdo punc lepší dává, nežli Bůh? A jen Jemu sloužíme.“ (Bekara: 138)

Použití slovesného jména namísto slovesa implikuje stálost a setrvalost a přehození slovosledu vyhrazuje uctívání jen Bohu. Punc je charakteristický vzhled a forma. Puncem Božím je jeho přirozená víra a jejím symbolem jsou charakteristické rituály, které dávají islámu, Náboženství Božímu, jeho specifičnost, podle které pozná islám každý, jako modlitba, hadždž, almužna či půst, o němž Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ

Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“ (Bekara: 183)

Tyto velkolepé způsoby uctívání v islámu stanovil Sám Alláh, který je Sám nepotřebuje, avšak chce, aby zvětšily naši víru, posílily bohabojnost našich srdcí, zkultivovaly naše nitro a vytříbily naše mravy. A sami jsme svědky toho, co popisuje al-Kurtubí, když říká: „V Ramadánu se stává v porovnání s ostatními měsíci mnohem méně zla, což je věc obecně známá.1

Onu kýženou bohabojnost podle Abú Zerra رضي الله عنه definoval Posel Boží صلى الله عليه وسلم takto:

اتَّقِ اللَّهَ حَيْثُمَا كُنْتَ وَأَتْبِعِ السَّيِّئَةَ الْحَسَنَةَ تَمْحُهَا وَخَالِقِ النَّاسَ بِخُلُقٍ حَسَنٍ

Boj se Alláha, kdekoli budeš, následuj každý svůj zlý skutek dobrým, jenž ho smaže a k lidem se chovej krásnými mravy.2

Proto věz, že existují dva druhy postících se, popisované v hadísech Božího Posla صلى الله عليه وسلم.

Buď tvé uctívání nese plody v podobě získání takové bohabojnosti a potom jsi mezi těmi, o nichž Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu od Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه praví:

مَا مِنْ عَبْدٍ يَصُومُ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ إِلاَّ بَاعَدَ اللَّهُ بِذَلِكَ الْيَوْمِ وَجْهَهُ عَنِ النَّارِ سَبْعِينَ خَرِيفًا ‏

Není služebníka, který by se nepostil na cestě Boží jediný den, aniž by Alláh jeho tvář za ten jediný den neoddálil od Ohně na sedmdesát podzimů daleko.3

Anebo uctívání nevede k bohabojnosti, svůj účel tedy neplní a pak není žádný jiný druh uctívačů, nežli ti, o nichž se Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyjadřuje takto:

كَمْ مِنْ صَائِمٍ لَيْسَ لَهُ مِنْ صِيَامِهِ إِلَّا الظَّمَأُ، وَكَمْ مِنْ قَائِمٍ لَيْسَ لَهُ مِنْ قِيَامِهِ إِلَّا السَّهَرُ

Kolik jen je postících, co ze svého půstu nemají nic, nežli žízeň. A kolik jen je modlících se, co ze své modlitby nemají nic, než přerušený spánek.4

Ramadánský půst ti ukazuje, že existuje nutnost větší, než potřeba ukájet své tužby. Ramadánský půst tě učí, že rychlé užívání přináší strasti a naopak schopnost odložit ho přináší štěstí. Ramadánský půst tě vede k poznání, toho, kolik materiálních statků vlastně nepotřebuješ a že naopak potřebuješ daleko více toho, na co si nemůžeš sáhnout. Že to, co je uvnitř je důležitější než to, co je venku a že být znamená více, než mít. Že nad tvůj chtíč existují pravidla větší, která musíš respektovat. Ta, která uzákonil Vznešený Alláh. Sloužíš-li Mu nejezením a nepitím, služ Mu i čestným výdělkem. Sloužíš-li Mu abstinencí pohlavního chtíče, služ Mu i cudností. Sloužíš-li Mu nepovinnou modlitbou teráwíh, služ Mu i povinnými modlitbami a dalším uctíváním, abys nebyl mezi těmi, o nichž Vznešený Alláh říká:

وَمَن يَسْتَنكِفْ عَنْ عِبَادَتِهِ وَيَسْتَكْبِرْ فَسَيَحْشُرُهُمْ إِلَيْهِ جَمِيعًا ‎﴿١٧٢﴾‏ فَأَمَّا الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ فَيُوَفِّيهِمْ أُجُورَهُمْ وَيَزِيدُهُم مِّن فَضْلِهِ ۖ وَأَمَّا الَّذِينَ اسْتَنكَفُوا وَاسْتَكْبَرُوا فَيُعَذِّبُهُمْ عَذَابًا أَلِيمًا وَلَا يَجِدُونَ لَهُم مِّن دُونِ اللَّهِ وَلِيًّا وَلَا نَصِيرًا ‎﴿١٧٣﴾‏

Ty, kdož opovrhují službou Bohu a kteří jsou pyšní, ty Bůh shromáždí u Sebe všechny. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm Bůh dá plnou odměnu jejich a rozmnoží jim z dobrodiní Svého; a ty, kdož byli pyšní a opovrhovali službou Jemu, ty potrestá trestem bolestným. A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.“ (Nisá: 172-173)

(…)

Služebníci Boží!

Vznešený Alláh praví:

يُقَلِّبُ اللَّهُ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَعِبْرَةً لِّأُولِي الْأَبْصَارِ

A Bůh působí střídání noci a dne – a věru je v tom poučení pro lid prozíravý.“ (Núr: 44) A také:

قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِن جَعَلَ اللَّهُ عَلَيْكُمُ اللَّيْلَ سَرْمَدًا إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ مَنْ إِلَٰهٌ غَيْرُ اللَّهِ يَأْتِيكُم بِضِيَاءٍ ۖ أَفَلَا تَسْمَعُونَ ‎﴿٧١﴾‏ قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِن جَعَلَ اللَّهُ عَلَيْكُمُ النَّهَارَ سَرْمَدًا إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ مَنْ إِلَٰهٌ غَيْرُ اللَّهِ يَأْتِيكُم بِلَيْلٍ تَسْكُنُونَ فِيهِ ۖ أَفَلَا تُبْصِرُونَ ‎﴿٧٢﴾

Rci: „Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát světlo denní? Což vůbec neslyšíte?“ Rci: „Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát noc, abyste v ní mohli odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?“ (Kasas: 71-72)

Střídá se den s nocí, ty se postíš a půst přerušuješ v rytmu iftáru a suhúru. Slunce zajde a znovu vyjde, měsíc se rodí, dorůstá, až je v úplňku a pak couvá, až zmizí a znovu vyjde. Stejně tak i ty rosteš, až dosáhneš vrcholu sil a potom slábneš, až zemřeš. A pak znovu vyjdeš z hrobu, hnán ke zúčtování před Pánem svým. Ibnu l-Kajjim řekl: „Koho Ramadán bude správný a přijatý, od toho bude přijat i zbytek roku.“ Viz Zádu l-Me’ád, 1/398. A komu bude přijat každý rok, toho život bude Alláhem přijat celý a on bude mezi těmi, kteří budou radostně přijati na onom světě:

فَأَمَّا مَنْ أُوتِيَ كِتَابَهُ بِيَمِينِهِ فَيَقُولُ هَاؤُمُ اقْرَءُوا كِتَابِيَهْ ‎﴿١٩﴾‏ إِنِّي ظَنَنتُ أَنِّي مُلَاقٍ حِسَابِيَهْ ‎﴿٢٠﴾‏

A komu bude dána kniha jeho do pravice, ten řekne: „Zde přečtěte si knihu mou! Já soudil jsem vždy, že s účtem svým se setkám jednou.“ (Háka: 19-20)

V hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم v tomto smyslu říká:

لِلصَّائِمِ فَرْحَتَانِ فَرْحَةٌ عِنْدَ فِطْرِهِ وَفَرْحَةٌ عِنْدَ لِقَاءِ رَبِّهِ

Postící se zažije dva okamžiky radosti – jeden, když přeruší půst a druhý, když se setká se svým Pánem.5

Prosíme Alláha, aby přijal každý náš ramadánský den, odpustil nám a učinil nás na konci tohoto měsíce lepšími, než jsme byli na jeho začátku. Ámín!

  1. Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 4/114.
  2. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1987 jako hasan sahíh; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 21392. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2655.
  3. Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2840; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1153.
  4. Zaznamenali ho v odlišných verzích an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 3249; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1690; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 9685; a ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2637 a toto je jeho verze. Jako hasan ho doložil al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 1956.
  5. Jako součást delšího vyprávění zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1151.