Nesuď lidi podle vzhledu, možná patří k těm Bohu blízkým

Logo XXL

Abú Hurejra رضس الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

رُبَّ أَشْعَثَ مَدْفُوعٍ بِالأَبْوَابِ لَوْ أَقْسَمَ عَلَى اللَّهِ لأَبَرَّهُ.

Jsou i tací s rozcuchanými vlasy a zaprášení, odhánění ode dveří, leč kdyby prosil Alláha přísahaje, On by mu to splnil.[1]

Abú Hurejra رضس الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

رُبَّ أَشْعَثَ مَدْفُوعٍ بِالأَبْوَابِ لَوْ أَقْسَمَ عَلَى اللَّهِ لأَبَرَّهُ.

Jsou i tací s rozcuchanými vlasy a zaprášení, odhánění ode dveří, leč kdyby prosil Alláha přísahaje, On by mu to splnil.[1]

Imám Muslim zaznamenal tento hadís ve svém Sahíhu hned dvakrát, poprvé v Knize o dobrých mravech, vybízení k nim a udržování rodinných pout, v kapitole O Hodnotě slabých a utiskovaných a podruhé v Knize o Ráji, jeho popisu, jeho dobrodiních a jeho obyvatelích, v kapitole O tom, že do Pekla vstoupí pyšní, zatímco do Ráje vstoupí jen pokorní.

Imám Jahjá an-Newewí tento hadís uvádí ve svém Rijádu s-sálihín v kapitole O přednosti bezvýznamných a chudobných muslimů. Ve svém vysvětlení Muslimova Sahíhu uvádí:

Jde o takového člověka, kterého lidé odhánějí ode dveří a ponižují ho, v očích lidí vůbec nic neznamená, ale je ve skutečnosti někým, který, kdyby přísahal při Alláhu ohledně něčeho, že se tak stane, Alláh by ihned dal, aby se tak stalo, z úcty vůči danému člověku. Odpovídá na jeho prosby a stráží ho před hříchem, odměnou za jeho věrnost. Je tomu tak proto, že jeho postavení u Alláha je ohromné i přesto, že je v očích lidí bídný a bezcenný. Uvádí se, že význam slova الْقَسَمِ al-kism – přísaha v tomto hadísu je الدُّعَاءُ ad-du’á´, tedy prosba a إِبْرَارُهُ ibráruhu znamená إِجَابَتُهُ idžábetuhu – tedy odpověď na jeho prosbu.[2]

Šejch Sálim bin ‘Íd al-Hilálí uvedl tento hadís do kontextu koránského verše:

وَاصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ الَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِالْغَدَاةِ وَالْعَشِيِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُ

Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! (Kehf:28)

Dále vysvětlil:

Vznešený Alláh nařizuje Svému Prorokovi družit se a sedět se služebníky Božími, kteří Alláha vzpomínají, kteří vyslovují, že není božstva kromě Alláha, chválí Ho a oslavují Ho, velebí Ho a vzpomínají ho ráno i večer, bez ohledu na to, zda jsou chudí nebo bohatí, mocní či bezvýznamní,

Zakázal, aby se podceňovali chudobní muslimové, nebo muslimové bezvýznamní a aby se ignorovali proto, že jejich oděv je ošumtělý, porovnáme-li ho s honosným šatem boháčů.[3]

Dále ze samotného hadísu vyvozuje:

Alláh se nedívá na váš vzhled ani na váš majetek, nýbrž hledí na vaše srdce a činy. Muslim dbá na čistotu svého srdce, čistotu svých činů a upřímnost svého úmyslu ještě více, než dbá na čistotu svého oděvu a na svůj vzhled. Skromnost ve jménu Božím a pokornost před Ním je důvodem, proč je jeho prosba přijata. Proto Vznešený Alláh vyslyší prosby bohabojných a neurozených muslimů. Člověk dosahuje stupně u Alláha na základě svých činů a nikoli na základě svého vzhledu nebo majetku.[4]

Šejch Sálih al-Fewzán pravil:

Taková osoba je člověkem k Alláhu přiblíženým (arab. ولي الله welíju ´lláh) mezi lidmi k Alláhu přiblíženými, pokud by přísahal, že se něco stane, Alláh dá, aby se tak skutečně stalo, aby splnil jeho prosbu z úcty vůči němu. I přesto, že ho lidé odhánějí od svých dveří a pokud by se u nich za někoho přimluvil, jeho přímluvu by nikdo nebral vážně, pokud by někde chyběl, nikdo by ho nepostrádal. Ale v očích Božích je výjimečný.[5]

_________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadísy č. 2622 a 2854.

[2] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 16/144.

[3] Viz Behdžetu n-názirín Šerhu Rijádi s-sálihín, str. 317.

[4] Viz Ibid, str. 321.

[5] Viz al-Itháfu t-tulláb bi Šerhi Menzúmeti l-ádáb, str. 1.02