بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři! Vazba víry je tím nejsilnějším spojením mezi dvěma lidmi, které se nikdy nepřeruší.
Pokrevní pouta budou zpřetrhána druhým zatroubením na roh, jak říká Vznešený Alláh:
فَإِذَا نُفِخَ فِي الصُّورِ فَلَا أَنسَابَ بَيْنَهُمْ يَوْمَئِذٍ وَلَا يَتَسَاءَلُونَ
“A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat.” (Mu´minún: 101)
Víra k sobě pojí lidi více, nežli pouta sousedství, která končí smrtí, či vazba vzájemné užitečnosti, která skončí tehdy, když skončí vzájemná potřebnost. A když dojde na vezdejší zájmy, je bratr připraven zavraždit bratra, jak nás o tom učí příběh synů Adamových.
Ale pouto víry je jiné. To nepomíjí nikdy.
Vznešený Alláh praví:
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ
“Věřící jsou si navzájem jedině bratry” (Hudžurát: 10)
Toto pouto odolá všemu a vydrží i na onom světě, na rozdíl od všech jinak motivovaných přátelství:
الْأَخِلَّاءُ يَوْمَئِذٍ بَعْضُهُمْ لِبَعْضٍ عَدُوٌّ إِلَّا الْمُتَّقِينَ
“V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.” (Zuchruf: 67)
A bude pokračovat i po vstupu do Ráje:
وَنَزَعْنَا مَا فِي صُدُورِهِم مِّنْ غِلٍّ إِخْوَانًا عَلَىٰ سُرُرٍ مُّتَقَابِلِينَ
“Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat.” (Hidžr: 47)
Aby tomu tak bylo, musíme o své vztahy se svými bratřími pečovat. Musíme v sobě rozvíjet lásku k ostatním muslimům, byť nejsou našimi krajany a nehovoří naším jazykem. Musíme bránit jejich čest a důstojnost. Musíme být připraveni pomoci jim, postavit se za ně a být jim ku prospěchu. A nesmíme se dopustit vůči nim žádné křivdy a nespravedlnosti.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَثَلُ الْمُؤْمِنِينَ فِي تَوَادِّهِمْ وَتَرَاحُمِهِمْ وَتَعَاطُفِهِمْ مَثَلُ الْجَسَدِ إِذَا اشْتَكَى مِنْهُ عُضْوٌ تَدَاعَى لَهُ سَائِرُ الْجَسَدِ بِالسَّهَرِ وَالْحُمَّ
“Příměr muslimů v jejich vzájemné náklonnosti, milosrdenství a sounáležitosti je, že jsou jako jediné tělo. Ucítí-li bolest jedna jeho část, cítí i zbytek těla bolest, malátnost a horečku.“1
A také řekl:
إِنَّ الْمُؤْمِنَ لِلْمُؤْمِنِ كَالْبُنْيَانِ، يَشُدُّ بَعْضُهُ بَعْضًا
“Věru věřící se k věřícímu má jako část jediné stavby, jeden podpírá druhého.“2
Nezůstal jen u prázdných slov, ale potvrdil je činy. Když spatřil přicházet chudobné a zbědované příslušníky kmene Mudar, výraz a barva jeho tváře se změnila. Vystoupal na svou kazatelnu, pronesl pár slov o bohabojnosti a recitoval několik koránských veršů. Jeho druhové odpověděli na jeho výzvu, někdo udělil milodar ze svých zlaťáků, další ze svých stříbrných, další ze svého oblečení, někdo přinesl dvouhrst obilí, další nějakých jiných plodů, které měl, až Posel Boží صلى الله عليه وسلم z kazatelny zvolal:
وَلَوْ بِشِقِّ تَمْرَةٍ
“Byť by to bylo jen půl datle.“
Potom se objevil další muž z ansár a nesl měšec zlata, který sotva unesl, následovaný dalšími a dalšími, kteří také udělovali své milodary.3
(…)
Služebníci Boží!
Velké vzájemné lásky mezi saháby, překonávající nejen rozpory a zášť mezi nimi, ale také hranice tohoto světa si lze povšimnout i poté, co došlo ke změně modlitebního směru.
Vznešený Alláh praví:
مُّحَمَّدٌ رَّسُولُ اللَّهِ ۚ وَالَّذِينَ مَعَهُ أَشِدَّاءُ عَلَى الْكُفَّارِ رُحَمَاءُ بَيْنَهُمْ ۖ تَرَاهُمْ رُكَّعًا سُجَّدًا يَبْتَغُونَ فَضْلًا مِّنَ اللَّهِ وَرِضْوَانًا ۖ سِيمَاهُمْ فِي وُجُوهِهِم مِّنْ أَثَرِ السُّجُودِ ۚ
“Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou. A vidíš je při modlitbě se sklánět a padat na tváře v úsilí po přízni a zalíbení Božím. A známky jejich jsou na tvářích jejich následkem modlení.” (Feth: 29)
Beráa رضي الله عنه uvádí, že nejenže si novinu o změně modlitebního směru předávali mezi sebou po Medíně a okolí, ale někteří muslimové dostali strach o osud těch, kteří zemřeli dříve, než se modlitební směr změnil a proto se tázali Proroka صلى الله عليه وسلم, zda tito o svou odměnu za modlitby vykonané jiným směrem nepřijdou. Z tohoto důvodu byl jako odpověď zjeven verš:
وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُضِيعَ إِيمَانَكُمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ بِالنَّاسِ لَرَءُوفٌ رَّحِيمٌ
“Vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný.” (Bekara: 143)4
Proto nebudeme pravými bratry, dokud nebudeme se všemi sdílet vše dobré a všechny varovat před čímkoli špatným.
Prosím Alláha, aby spojil naše srdce, semknul naše řady, vložil do našich srdcí lásku, náklonnost, svornost a vzájemnost. Ó Bože, nedej, aby se mezi nás vkradla nenávist a zášť, svár a rozkol. Dej, abychom zůstali pohromadě, jednotní na jediné Pravdě. Ámín!
- Od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 2586.
- Muttefekun ‘alejhi. Od Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 481; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2585.
- Od Džeríra uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 1017.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4486.