بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Jsme povinni věřit ve všechna Boží jména a atributy, přijímat je jako skutečnost a chápat je podle jejich zjevného významu tak, jak byla vyřčena v Koránu a v Sunně, aniž bychom je pokřivovali v jejich významu, či je připodobňovali k vlastnostem stvoření, anebo vlastnosti stvoření připodobňovali k vlastnostem Stvořitele. A Sunna je Zjevením zrovna tak, jako i Korán a my mezi nimi nečiníme rozdílu.
Jedním z Božích jmen, které zmiňuje Sunna Božího Posla صلى الله عليه وسلم je الديان ad-Dejján – konečný Rozhodčí, ten který je dostatečně silný a mocný na to, aby každého postavil před Svůj soud a pohnal ke zodpovědnosti.
Vznešený Alláh praví:
الْمُلْكُ يَوْمَئِذٍ لِّلَّهِ يَحْكُمُ بَيْنَهُمْ ۚ فَالَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ فِي جَنَّاتِ النَّعِيمِ ﴿٥٦﴾ وَالَّذِينَ كَفَرُوا وَكَذَّبُوا بِآيَاتِنَا فَأُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ مُّهِينٌ ﴿٥٧﴾
„V ten den bude náležet vláda Bohu a On bude soudit mezi nimi. A ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou v zahradách slastí, zatímco ty, kdož neuvěřili a znamení Naše za lež prohlašovali, očekává trest ponižující.“ (Hadždž: 56-57)
إِنَّ رَبَّكَ هُوَ يَفْصِلُ بَيْنَهُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ
„Pán tvůj vskutku pak rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání to, o čem se v mínění rozcházejí.“ (Sedžda: 25)
Boží jméno الديان ad-Dejján je zmíněno v hadíse, v němž ‘Abdulláh ibn Unejs رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يُحشَرُ الناسُ يومَ القيامةِ – أو قال: العِبادُ – عراةً غُرْلًا بُهْمًا،.
„V Den Zmrtvýchvstání budou shromážděni lidé – anebo řekl: „služebníci“ – nazí, neobřezaní a úplně bez ničeho.“
Zeptali jsme se: „Co znamená úplně bez ničeho?“
Odpověděl:
ليس معهم شيءٌ، ثمَّ يناديهم بصوتٍ يَسمَعُهُ مَن بعُدَ كما يَسمَعُهُ مَن قرُبَ: أنا المَلِكُ، أنا الدَّيّانُ، ولا ينبغي لأحدٍ مِن أهلِ النارِ أن يدخُلَ النارَ وله عند أحدٍ مِن أهلِ الجَنَّةِ حقٌّ حتى أُقِصَّهُ منه، ولا ينبغي لأحدٍ مِن أهلِ الجَنَّةِ أن يدخُلَ الجَنَّةَ ولأحدٍ مِن أهلِ النارِ عنده حقٌّ حتى أُقِصَّهُ منه، حتى اللَّطْمةَ
„Nebudou mít s sebou vůbec nic. Potom na ně zavolá hlasem, který uslyší i ti daleko stejně jako ti blízko a řekne: „Já jsem Vládce, Já jsem Rozsuzující!“ Nikdo z obyvatel Ráje nevejde do Ráje, aniž by předtím těm, co vstoupí do Pekla, nebyla odplacena nějaká nespravedlnost, které se vůči nim dopustili obyvatelé Ráje. A nikdo z obyvatel Pekla nevstoupí do Pekla, aniž by předtím těm, co vstoupí do Ráje, nebyla odplacena nějaká nespravedlnost, které se vůči nim dopustili obyvatele Pekla. Dokonce ani jediná facka.“
Zeptali jsme se: „A jak, když předstoupíme před Alláha nazí, neobřezaní a bez ničeho?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
بالحسَناتِ والسيِّئاتِ
„Dobrými a špatnými skutky.“1
To znamená, že Alláh Sám Sebe prohlašuje nejen za toho, kdo bude soudit, odměňovat a trestat, ale i za toho, kdo povede a bude osobně dohlížet na odplatu mezi lidmi navzájem za to, co si mezi sebou dělali na tomto světě. A platidlem této odplaty budou na onom světě dobré činy, které poputují k ukřivděnému od toho, kdo mu ukřivdil a skutky špatné, které budou sňaty z ukřivděného a naloženy na bedra toho, kdo mu ukřivdil.
Vznešený Alláh říká:
يَوْمَئِذٍ يُوَفِّيهِمُ اللَّهُ دِينَهُمُ الْحَقَّ وَيَعْلَمُونَ أَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ الْمُبِينُ
„V ten den jim dá Bůh v plné míře podle jejich víry skutečné a poznají, že Bůh je skutečnost zjevná.“ (Núr: 25)
Proto je Den Soudný také nazýván dnem víry, neboť je to také den, který nevěřící popírají, jako ve verši:
أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَدِينُونَ
„Zdaž poté zemřeme a staneme se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?“(Sáffát: 53)
Víra, arab. الدِين ad-dín se v arabštině pojí s dluhem a jeho dorovnáním, arab. الدَين ad-dejn.
Skutečný věřící je dostatečně chápavý na to, aby si uvědomil, že i on sám osobně stane před tváří Boží, budou mu předočeny všechny jeho skutky a bude za vše, co učinil, hnán ke zodpovědnosti a proto zpytuje své vlastní svědomí ještě na tomto světě.
Abu d-Derdá رضي الله عنه pravil: „Dobro nepomine a hřích nebude zapomenut. Konečný Rozhodčí nikdy nespí. A proto se ty chovej, jak chceš, podle čeho budeš žít, tak ti i bude souzeno.“2
Soudný den Alláh popisuje slovy:
وَجَاءَ رَبُّكَ وَالْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا
„a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou“ (Fedžr:22)
Dorovnání účtů mezi stvořeními je pak vzpomínáno v Božích slovech:
هَلْ يَنظُرُونَ إِلَّا أَن يَأْتِيَهُمُ اللَّهُ فِي ظُلَلٍ مِّنَ الْغَمَامِ وَالْمَلَائِكَةُ وَقُضِيَ الْأَمْرُ ۚ وَإِلَى اللَّهِ تُرْجَعُ الْأُمُورُ
„Což mohou čekat něco jiného, než že k nim přijde Bůh a andělé v temnotě mračen? Pak bude věc rozhodnuta; a k Bohu vracejí se věci všechny.“ (Bekara: 210)
A věřte mi, že Boží zúčtování neopomene i tu nejtitěrnější a nejnepatrnější záležitost.
‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم přišel jakýsi muž a řekl: „Posle Boží! Mám dva otroky, kteří mne obelhali, oklamali a vzepřeli se mému rozkazu. Vyplísnil jsem jim a udeřil jsem je. Co si teď počnu?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
يُحْسَبُ مَا خَانُوكَ وَعَصَوْكَ وَكَذَبُوكَ وَعِقَابُكَ إِيَّاهُمْ فَإِنْ كَانَ عِقَابُكَ إِيَّاهُمْ بِقَدْرِ ذُنُوبِهِمْ كَانَ كَفَافًا لاَ لَكَ وَلاَ عَلَيْكَ وَإِنْ كَانَ عِقَابُكَ إِيَّاهُمْ دُونَ ذُنُوبِهِمْ كَانَ فَضْلاً لَكَ وَإِنْ كَانَ عِقَابُكَ إِيَّاهُمْ فَوْقَ ذُنُوبِهِمُ اقْتُصَّ لَهُمْ مِنْكَ الْفَضْلُ
„To, jak moc tě zradli, neuposlechli a obelhali, se poměří oproti tomu, jak krutě si je potrestal. Pokuds je potrestal přesně tolik, kolik se oni provinili proti tobě, potom, potom se to dorovná, nic tím nezískáš a nic tím neztratíš. Pokuds je potrestal méně, než se oni provinili vůči tobě, potom bude dorovnáno ve tvůj prospěch. A pokuds je potrestal více, než se vůči tobě provinili, potom bude na tobě zjednána odplata ve tvůj neprospěch.“
Dotyčný muž odešel a hlasitě plakal. Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أَمَا تَقْرَأُ كِتَابَ اللَّهِ
„Což nečteš v Knize Boží:
وَنَضَعُ الْمَوَازِينَ الْقِسْطَ لِيَوْمِ الْقِيَامَةِ فَلَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْئًا ۖ وَإِن كَانَ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِّنْ خَرْدَلٍ أَتَيْنَا بِهَا ۗ وَكَفَىٰ بِنَا حَاسِبِينَ
„A postavíme v den zmrtvýchvstání váhu spravedlivou a nebude duše žádná o nic ošizena; a i kdyby to mělo jen váhu zrna hořčičného, My je přineseme. A my stačíme si jako účetní.“ (Anbijá: 47)?“
Muž odvětil: „Při Alláhu! Posle Boží! Nevidím pro sebe nic lepšího, než se s nimi rozejít. Buď mi svědkem, že jsou všichni svobodní!“3
(…)
Víra v Boží přívlastek ad-Dejján nese mnohé plody, z nichž uvádíme jen některé:
Nic z nepravosti nezůstane ukryto a každá nespravedlnost bude potrestána, tím spíše pokud byla učiněna i tomu, kdo byl příliš slabý a znevýhodněný, aby žádal svá práva už na tomto světě.
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ قَذَفَ مَمْلُوكَهُ وَهْوَ بَرِيءٌ مِمَّا قَالَ، جُلِدَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ، إِلاَّ أَنْ يَكُونَ كَمَا قَالَ
„Kdo křivě obviní svého otroka, který je čistý od toho, z čeho je obviněn, ten bude zbičován v Den Zmrtvýchvstání, leda že by obvinění bylo zcela pravdivé.“4
Dnes a tady už otroci nejsou, ale máme mnoho jiných v podobně oslabené pozici – chudí a sociálně znevýhodnění, senioři, hendikepovaní, dělníci a nízkopříjmoví zaměstnanci, cizinci, opovrhovaní lidé na okraji společnosti, příslušníci etnických a náboženských menšin, ženy a děti. Pokud nemají možnost dosáhnout úspěšného odčinění křivdy vůči nim zde, budou to požadovat tam.
Nechť se má na pozoru nespravedlivý a nechť nezoufá ukřivděný, protože:
وَلَا تَحْسَبَنَّ اللَّهَ غَافِلًا عَمَّا يَعْمَلُ الظَّالِمُونَ ۚ إِنَّمَا يُؤَخِّرُهُمْ لِيَوْمٍ تَشْخَصُ فِيهِ الْأَبْصَارُ
„Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají; On pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny!“ (Ibráhím: 42)
Toho dne uspěje, odměny Ráje a spásy před Ohněm dosáhne jen ten, kdo předstoupí před Alláha a bude Ho uznávat za svého Pána, Posla Božího صلى الله عليه وسلم za svého Proroka a islám za svou víru, přijde se srdcem čistým a nitrem smířeným. Myslíte, že ho nevěřící tváří v tvář Peklu, do něhož je v tom okamžiku odsouzen, nechá odejít do Ráje, pokud se proti němu tento muslim někdy provinil? Navíc k tomuto dorovnání bude docházet i mezi zvířaty navzájem a mezi lidmi a zvířaty, jak nás o tom zpravují mnohé hadísy. A co teprve křivda mezi lidskými bytostmi? Může být ponechána bez odplaty?
Kdo pochopí, co znamená, že Alláh bude konečným Rozhodčím všech sporů mezi všemi, které stvořil, ten se nikdy nebude pouštět do soudů o druhých a bude mít plné ruce práce s nápravou sebe sama a zpytováním vlastního svědomí. Nebude nikoho obviňovat a bude si hledět, aby nikdo neměl zač obvinit jeho. Nikoho nebude podvádět, klamat a okrádat a všem bude měřit stejným metrem.
Tak jako Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه, který řekl: „Běda rozhodčímu na zemi, před Rozhodčím na nebesích v den, kdy Ho potká, kdomě toho, kdo přikazoval spravedlnost, rozsuzoval podle pravdy a nesoudil podle své tužby, svého příbuzenství, podle své náklonnosti k někomu, ani podle své nevole vůči někomu, avšak učinil Knihu Boží zrcadlem mezi svýma očima!“5
Prosíme Alláha Vznešeného, aby nám rozsoudil podle toho nejlepšího, co jsme konali, abychom nikomu nekřivdili a ani aby nám nebyla učiněna křivda. Ámín!
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 16042; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č.14914; a od Džábira رضي الله عنه v lehce odlišné verzi al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 970. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 3608.
- Zaznamenal al-Bejhekí v al-Asmáu wa s-sifát, podání č. 132.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3165; Ahmed v Musnedu, hadís č. 26401. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-džámi‘, hadís č. 8039.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6858; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1660.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm ve Fadíletu l-‘ádilíne mine l-wulát, str. 64, podání č. 44.