Ať jsou ostatní jacíkoli, ty zůstaň dobrým

white and black diamond pattern

OTÁZKA: Našla jsem na internetu citát, který údajně pronesl Muhammed. Zněl: “Nejdokonalejší člověk je ten, kdo miluje všechny své bližní a prokazuje jim dobro bez rozdílu, ať jsou dobří nebo zlí.” V Koránu jsem ho však nenašla. Pomůžete mi ho dohledat?

ODPOVĚĎ:

Zdrojem výroků Posla Božího صلى الله عليه و سلم v užším smyslu slova není Korán, který je přímým a nestvořeným Slovem Božím, nýbrž Sunna, dochovaná v hadísech, kategorizovaných výrocích doložitelných podle řetězce vypravěčů až k Prorokovi صلى الله عليه و سلم samému. Ani v tomto případě se tedy nejedná přímo o koránský výrok, nejblíže k němu má tato koránská pasáž, v níž Vznešený Alláh říká:

خُذِ ٱلْعَفْوَ وَأْمُرْ بِٱلْعُرْفِ وَأَعْرِضْ عَنِ ٱلْجَـٰهِلِينَ

Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! (A’ráf:199)

Tedy odpouštěj ostatním a vydrž, když ti ubližují, cokoli se vydržet dá.

Vyzývej k dobru, chtěj po nich, aby konali dobro, říkali dobro a dobrem se řídili. Dobrem jak vůči ostatním, tak i vůči Stvořiteli. Dobrem jak vůči blízkým, tak i vůči cizím.

Šiř nauku, vědomosti, vzdělanost a učenost. Sám buď v tomto příkladem.

Apeluj, aby se dodržovaly rodinné vztahy, aby se ctili rodiče, aby se smířili znepřátelení, aby byly lidem poskytovány správné rady, aby se v různých oblastech lidského života v různých otázkách vynášela spravedlivá a fundovaná stanoviska. Snaž se, aby si lidé navzájem pomáhali v dobru a bohabojnosti, anebo se aspoň vzdali všeho zlého a nemorálního, jak vůči Alláhu, tak i vůči všem, které On stvořil. Kdekoli se vyskytne možnost učinit něco dobrého, ty tam buď mezi prvními.

Nesnižuj se na úroveň pošetilého hlupáka, nevracej stejnou mincí tomu, kdo ti ublížil, ať už verbálně, materiálně nebo fyzicky. Neodpírej nic ani tomu, kdo ti něco odepře. Neodvracej se ani od toho, kdo se odvrátil od tebe. Nebuď nespravedlivý ani vůči tomu, kdo byl nespravedlivý vůči tobě.

V podobném duchu, jako vámi uváděná slova, se nicméně nese velmi velký počet hadísů, tedy přímo výroků Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Je jich dokonce takový počet, že lze uzavřít, že taková slova by mohla být jeho životním mottem.

Přesně toto znění se nám sice nepodařilo dohledat, avšak velmi se mu blíží následující podání:

Mu’áz ibn ِAnas al-Džuhaní رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

.أَفضَلُ الفَضائلِ أنْ تَصِلَ مَن قطَعَك، وتُعطيَ مَن مَنَعَك، وتَصفَحَ عمَّن شتَمَك.

Největší ctností ze všech je udržovat vztah příbuzenství i s tím, kdo ho s tebou přerušil, dávat i tomu, kdo tobě dát odmítl a odpustit tomu, kdo ti stále působí nepříjemnosti.[1]

Podle podání od Huzejfy رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم také řekl:

لا تَكونوا إمَّعةً، تقولونَ: إن أحسنَ النّاسُ أحسنّا، وإن ظلموا ظلَمنا، ولَكن وطِّنوا أنفسَكم، إن أحسنَ النّاسُ أن تُحسِنوا، وإن أساءوا فلا تظلِموا

Nejděte s davem tím způsobem, že řeknete: “Pokud se ke mně lidé budou chovat dobře, budu se dobře chovat i já a pokud ke mně budou nespravedliví, budu jim křivdit i já.” Naopak se navykávejte na to, že pokud se k vám budou lidé chovat dobře, vy se budete dobře chovat k nim a pokud vám budou křivdit, vy vůči nim nezačnete být nespravedliví.[2]

Podle hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه si během jedné vojenské výpravy Zátu r-riká do an-Nadždu Posel Boží صلى الله عليه و سلم pověsil svou šavli na větev trnitého keře, pod nímž ulehl, aby si trochu zdříml. Ostatní ulehli opodál, když najednou – objevil se nepřátelský nevěřící beduín, vysunul Prorokovu صلى الله عليه و سلم šavli z jejího pouzdra a namířil ji na Proroka صلى الله عليه و سلم, řka: “Muhammede! Bojíš se mne? Kdo tě přede mnou ochrání?”

Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil:

!الله

Alláh!

Podle podání Abú Bakra al-Ismá’ílího vypadl po těchto slovech beduínovi Prorokova صلى الله عليه و سلم šavle z ruky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم ji bleskurychle zvedl a s úsměvem se beduína zeptal:

‏ من يمنعك مني؟

A kdopak teď zachrání přede mnou tebe?
“Prosím, odpusť mi a buď milosrdný,” žadonil ho beduín.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‏تشهد أن لا إله إلا الله ، وأني رسول الله

Dosvědčíš, že není božstva kromě Alláha a že já jsem Jeho prorokem?
“To nedosvědčím,” pravil beduín, avšak dodal: “ale slibuji ti, že už proti tobě nebudu bojovat a ani se nespolčím s nikým, kdo proti tobě bojuje.”
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak tohoto člověka velkoryse propustil, nechal ho odejít a nedal ho nijak stíhat ani potrestat. Když se pak dotyčný vrátil ke svým lidem, řekl jim: “Přicházím k vám od toho nejlepšího z lidí.[3]

Takto pochopili uvedená slova naši zbožní předkové:

Hurr ibn Kajs požádal o svolení vstoupit k chalífovi Omaru ibnu l-Chattábovi رضي الله عنه, kvůli svému známému ‘Ujejnovi ibn Hisn. Omar mu svolení dal. Když ‘Ujejna vešel k Omarovi, hrubě se na něho obořil: “Omare! Při Alláhu máš tvrdé srdce! Nic nám nedáváš a nevládneš mezi námi spravedlivě!” Omar se nejprve nahněval a nechtěl si to nechat líbit, avšak Hurr byl rychlejší a řekl: “Vládce věřících, Vznešený Alláh přece zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم verš: “Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!” (A’ráf: 199) a tento je evidentně jedním z pošetilých.” Když Omar koránský verš zaslechl, ve svém záměru ustal. O Omarovi totiž bylo známo, že nikdy nepřekročil žádné koránské nařízení. [4]

Wehb ibn Kejsán jednou slyšel Abdulláha ibn Zubejra رضي الله عنهما jak během svého kázání pronesl tento koránský verš a potom pravil: “Při Alláhu! Takto nám bylo přikázáno odpovídat na chování jiných. A při Alláhu! My se budeme takto chovat k jiným lidem, dokud mezi nimi dlíme![5]

(…)

[1] Zaznamenal Ahmad v Musnadu, hadísy č. 15191 a 15618 přímo v tomto znění; al-Charáití v Makárimu l-achlák, hadís č. 295; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, 20/188, hadís č. 413. Hadísy se navzájem posilují na úroveň přijatelného, tj. hasan podání.

[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2007 jako hasan gharíb. Jako hasan ho doložil al-Munáwí v Tachrídžu Miškáti l-masábíh, 4/355.

[3] Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2883. Srov. al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2910.

[4] Uvádí al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4642.

[5] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 244.