Úrok (arab. ribá´) je dle šarí’y každý nárůst ceny transakce, který není kryt protihodnotou (prací nebo hodnotou zboží), nebo jinou dohodnutou kompenzací, tj. peníze vzniklé samy od sebe ze statického uložení financí ve formě peněz nebo zpeněžitelných produktů. Lze ho rozdělit na dva typy:
a) Ribá al-fadl, tj. úrok z kvality, který se týká transakcí obchodních ve věci směny zboží. Např. když někdo zaplatí za určité množství kvalitních datlí dvojnásobkem méně kvalitních.
b) Ribá an-nesíja, tj. úrok zpoždění, který se týká půjček, jde o navýšení sazby při půjčce.
Všechny typy úroku jsou zakázány v Koránu a v Sunně. Ve věci zákazu úroku panuje též shoda muslimských učenců.
Alláh praví v Koránu:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا تَأْكُلُوا الرِّبَا أَضْعَافًا مُضَاعَفَةً وَاتَّقُوا اللَّهَ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ وَاتَّقُوا النَّارَ الَّتِي أُعِدَّتْ لِلْكَافِرِينَ
"Vy, kteří věříte! Neživte se lichvou rozmnožujíce dvakrát zisk, nýbrž bojte se Boha snad budete blažení. A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící."(Álu ‘Imrán:130-131)
الَّذِينَ يَأْكُلُونَ الرِّبَا لا يَقُومُونَ إِلا كَمَا يَقُومُ الَّذِي يَتَخَبَّطُهُ الشَّيْطَانُ مِنَ الْمَسِّ ذَلِكَ بِأَنَّهُمْ قَالُوا إِنَّمَا الْبَيْعُ مِثْلُ الرِّبَا وَأَحَلَّ اللَّهُ الْبَيْعَ وَحَرَّمَ الرِّبَا فَمَنْ جَاءَهُ مَوْعِظَةٌ مِنْ رَبِّهِ فَانْتَهَى فَلَهُ مَا سَلَفَ وَأَمْرُهُ إِلَى اللَّهِ وَمَنْ عَادَ فَأُولَئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ يَمْحَقُ اللَّهُ الرِّبَا وَيُرْبِي الصَّدَقَاتِ وَاللَّهُ لا يُحِبُّ كُلَّ كَفَّارٍ أَثِيمٍ
"Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to proto, že říkali: „Vždyť prodáváni je podobné lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní. Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje žádného nevěřícího hříšného."(Bekara:275-276)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَذَرُوا مَا بَقِيَ مِنَ الرِّبَا إِنْ كُنْتُمْ مُؤْمِنِينَفَإِنْ لَمْ تَفْعَلُوا فَأْذَنُوا بِحَرْبٍ مِنَ اللَّهِ وَرَسُولِهِ وَإِنْ تُبْتُمْ فَلَكُمْ رُءُوسُ أَمْوَالِكُمْ لا تَظْلِمُونَ وَلا تُظْلَمُونَ
"Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky lichvy jste-li věřícími! Jestliže tak neučinit, připravte se na válku od Boha a posla Jeho. Jestliže však se kajícně obrátíte, pak vam zůstane váš kapitál – a nebudete tím škodit a nebudete tím poškození." (Bekara:278-279)
Prorok Muhammedصلى الله عليه و سلمtaké odsoudil lichvu v mnoha hadísech, např:
"Vyvarujte se sedmi velehříchů: přidružování k Bohu, magie, zabití někoho, koho Bůh zakázal, vyjma podle zákona, pohlcování úroků, pohlcování majetku sirot, útěku z bojiště a křivého obvinění cudné, věřící ženy."[1]
"Jedna mince úroku, která je osobou vědomě pohlcena je v Božích zracích horší než 36 nedovolených pohlavních styků."[2]
Džábir vypravoval, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم proklel toho, kdo pobírá úrok, kdo vyplácí úrok, svědka takového kontraktu a toho, kdo to zaznamenává. Pak pravil: "Všichni jsou v tom stejní."[3]
"Když se ve městě otevřeně objeví nedovolené pohlavní vztahy a úrok, tam se otevřeli Božímu trestu."[4]
Úrok je zakázán i Starým Zákonem (např. Ex 22,25; Lv 25,37; Ez 18,13; Ž 15,5) i Zákonem Novým (Lk 6, 35; Mt 25,24-28) a odsoudili jej i Tomáš Akvinský a Martin Luther. Tento zákaz opustili katolíci až v průběhu 19. století.
Tedy ideál islámského bankovnictví spočívá v tom, že neexistují peníze vytvořené „z ničeho,“ tedy nekryté nějakou protihodnotou – hodnotou zboží, služby, práce apod.
V rámci progresivního odvětví islámského bankovnictví existují následující základní produkty
KIRDU L-HASAN (BEZÚROKOVÁ PŮJČKA)
Finančník (banka) poskytne klientovi úvěr určitého obnosu peněz, dohodou na stanovenou dobu, po které je dotyčný zavázán uhradit příslušný, přesně stejný obnos zpět. Splátky lze rozdělit do splátkového kalendáře, ovšem celková hodnota nesmí přesáhnout zapůjčený obnos. Banka může požadovat penále za neplnění podmínek transakce, nicméně toto nesmí být jejím ziskem a musí jít na dobročinné účely.
MUŠÁREKA (PODÍLNICTVÍ ÚČASTI)
Dvě nebo více stran společně vloží peníze (nebo i práci) do společného podniku. Pro šarí’atkou platnost takové dohody je třeba splnit, mimo obecné podmínky o právní způsobilosti zúčastněných, i následující podmínky:
1. Předem dohodnout vklady i zisky jednotlivých partnerů.
2. Podíl partnera musí být v procentech nikoli z vložených peněz, ale z reálného zisku.
3. Při zisku je možno vystoupit a dále neinvestovat, ale při ztrátě se musí na úhradě podílet všichni.
4. Vložený kapitál může být i zboží (nepeněžní prostředky). Pak je kvalifikovaně odhadnuta jejich tržní cena ke dni uzavření dohody. Na základě toho se pak určuje podíl.
5. Z praktických důvodů nemá být podílnictví časově omezené. Chce-li banka z kontraktu vystoupit, pak může prodat svůj podíl ostatním podílníkům a vzít si zpět vložené peníze. Tím se z mušáreky stává dělnické družstvo.
Používá se na financování nových, rozhýbání, nebo rozšiřování starých podniků, za financování importu a exportu.
MUŠÁREKA MUTENÁKISA (ZKRACUJÍCÍ SE PODÍLNICTVÍ)
Finančník a klient jsou spoluvlastníky nad majetkem, který se prodává klientovi. Celková hodnota zboží je rozdělena na stanovený počet částí a klient v průběhu času odkupuje od banky jednotlivé tyto části, zvětšujíce takto svůj podíl na majetku, až se stane jediným vlastníkem.
To má několik kroků:
1. Realizace společného vlastnictví.
2. Pronajmutí finančníkova podílu klientovi.
3. Stanovení podílů pro odkup .
4. Odkup jednotlivých částí.
5. Přizpůsobování nájmu podílu, který banka aktuálně vlastní.
Používá se na nákup bytů, vybavení, strojů, obchodních prostor apod.
MUDÁREBA
Jedna strana vkládá peníze a druhá práci.
Na rozdíl od mušáreky nedochází k vkládání financí a odpovědnosti všemi partnery, zde je vkládá jen jedna strana, vlastník (rabbu l-mál).
Vlastník financí zde nemá právo disponovat obnosem, což je výsada pouze aktivních stran. Vlastník také hradí škody, ztráta, kterou nosí aktivní strana (mudárib) tkvi v jeho zbytečné a bezvýsledné práci. Pokud je ztráta způsobena špatným hospodařením a nekvalitní prací mudáriba, nese povinnost náhrady škod on.
Odpovědnost zde je jasně vymezená mezi vkladatele a pracovníka. Pracovník nese odpovědnost jen za svá pochybení.
Na rozdíl od mušáreky, kde každý má okamžitý podíl na kapitálu i na zisku, zde nemá pracovník přímý podíl na kapitálu, ale jen na zisku.
I zde se musí partneři dohodnout na podílech předem. Pracovník v takovém partnerství není periodicky placen z kapitálu mudáreby, nýbrž od zisku. V případě nouze může zajistit své základní životní potřeby, nebo výdaje za služební cesty z kapitálu mudáreby.
Mudáreba se děje nejčastěji na dobu určitou a není ji možno jednostranně rozvázat.
Tento způsob je sice nejjistější, ale není tolik praktický, proto se používá omezeně.
MURÁBEHA
Specifický druh obchodní transakce, kdy se banka dohodne s klientem, že mu vybaví určité zboží, které předtím koupí a pak mu jej prodá s předem stanovenou a dohodnutou obchodní přirážkou, která tvoří její zisk. Základním momentem je, že prodejce vykazuje skutečnou cenu, za kterou zakoupil dané zboží a pak si přidá předem dohodnutou přirážku. Ta může být fixní cenou, nebo procentem. V tuto přirážku mohou být zahrnuty výdaje na transport, clo apod. a marže se pak přidá nad to. Platba může být hned hotovostí, nebo odložena na smluvenou dobu. Je třea dodržovat několik základních principů:
1. Předmět v okamžiku uzavření transakce musí existovat.
2. Alespoň na krátkou dobu musí být banka výhradním vlastníkem zboží, které prodává, aby rizika s ním spojená připadala jí.
3. Transakce prodeje musí být okamžitá a absolutní, nevázaná k nějakému datu v budoucnosti.
4. Předmět musí být reálné hodnoty a nesmí spadat do kategorie zakázaného (např. vepřové a alkohol)
5. Kupující musí přesně vědět, co kupuje.
6. Předmět musí být reálně přítomen, jeho doručení nelze podmiňovat hypotetickou podmínkou v budoucnosti, např. prodej kradeného auta, když se najde.
7. Cena musí být známá, pevně stanovená a dohodnutá.
8. Prodej je bezpodmínečný, nebo je podmínka dobře známa a stanovená dohodou.
9. Odložená platba je možná jen při dohodnutí termínu splatnosti.
10. Odložená platba může být větší obnos, nežli okamžitá, ale musí být stanovena v momentu prodje.
11. Jednou stanovená cena se nesmí měnit, např. při opoždění platby.
12. Je možno stanovit pokutu za nesplacení splátky v příslušný čas, tato ovšem nesmí být součást zisku a musí jít na dobročinné účely.
13. Je-li potřeba pojistit zboží, může to být požadováno.
14. Dluhopisy, nebo směnky mohou být podepsány, ale nemohou být prodány třetí osobě za jinou, nežli normovanou cenu.
15. Nelze použít murábehu na proměnlivé výdaje, výplaty, placení dluhů apod.
ŠARÍ’ATSKÝ LÍZING (IDŽÁRA)
Je podobný klasickému, jen s několika specifiky.
1. Vlastník přesně určeného majetku přepouští užívací právo na jinou osobu po přesně stanovenou dobu za předem dohodnutou cenu. Tedy nelze prodat na lízing např. peníze, nebo jídlo, nebo palivo, ale např. byt, vybavení, stroje apod.
2. Všechny povinnosti vycházející z vlastnictví nese prodejce a všechny povinnosti vycházející z používání věci nese kupující.
3. Ten také může používat danou věc na vše, na co se používá, kromě pokud dohoda nestanovuje jinak.
4. Kupující je povinen uhradit prodejci pouze škody spojené s jeho nešetrným užíváním zboží.
5. Výše splatné částky musí být přesně určena po celou dobu splácení.
6. Perioda lízingu začíná okamžikem, kdy kupující získává zboží. Smlouva může být uzavřena předem, neboť zboží je stále ve vlastnictví prodejce (banky).
7. Pokud se zboží zničí tak, že je k nepoužití, dohoda lízingu přestává platit ke dni, kdy k tomu došlo. Pokud je na vině kupující pro svou neopatrnost, nebo zlé užívání, je povinen nahradit ztrátu.
8. Banka nemůže požadovat úrok za opotřebení zboží.
9. Banka může vypovědět lízingovou smlouvu jedině v případě hrubého porušení smluvních podmínek ze strany klienta. Dnem vypovězení smlouvy zanikají bance všechny povinnosti vůči klientovi, kromě těch z dřívějška.
10. Pojištění hradí vlastník a ne kupující.
11. Užívací právo na kupovanou věc může kupující poskytnout dalším osobám jen se souhlasem prodejce.
12. Nesmí být stanovena podmínka automatického předání zboží kupujícímu po uplynutí splácecí doby, protože tím by se rušila možnost klienta odstoupit od smlouvy a jednalo by se o nedovolené spojování několika obchodních transakcí.
[1] Zaznamenali al-Buchárí a Muslim.
[2] Zaznamenali at-Taberání a al-Hákim.
[3] Podle Muslima.
[4] Podle Taberáního a al-Hákima.