OTÁZKA: Jaký je váš názor na bojkot firem podporujících sioninistickou okupaci Palestiny? Je v islámu zakázáno obchodovat s těmi, kdo jsou ve válce s muslimy? Je to forma džihádu? Dopouští se podle vás ten, kdo si koupí např. coca colu hříchu a spolčuje se tak s nevěřícími proti islámu?
ODPOVĚĎ:
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že bojkot nepřátelské ekonomiky či ekonomické sankce vůči vůdcům nepřátelství jsou věci, které jsou v islámu skutečně předepsány a mají precedens. Může to být vpravdě účinný nástroj jak poškodit bojeschopnost nepřítele a omezit sílu jeho útoku, protože válka zajisté spotřebuje mnoho finančních prostředků. Muslimovi je přikázáno postarat se o to, aby finance, které jsou od něj získány, nebyly využívány v boji proti jeho muslimským bratřím. Nicméně i v této věci je nutno postupovat střízlivě a racionálně.
Učenci uvádějí v této souvislosti obecně přijímaný hadís o důležitém člověku z kmene Benú Hanífa sídlícího v oblasti Jemámy jihovýchodně od Hidžázu. Benú Hanífa byli známi jako producenti obilí. Byli významnými obchodními partnery Mekky a zásobili ji potravinami. Modloslužebníci z Mekky byli toho času ve válce s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a muslimy, sídlícími v Medíně. Jeden z vůdců kmene, známý jako Sumáma ibn Usál, se dostal do Medíny k muslimům jako zajatec. Po nějakém čase zažil obrácení a přijal islám. Poté vykonal malou pouť do Mekky. Když se tam setkal s tamními modloslužebníky a ti s ním chtěli dohodnout obchod, Sumáma jim odpověděl: „Při Alláhu! Ode mne už neuvidíte ani jediné zrnko pšenice!“1
Logikou bojkotování je, že muslimové mají vzájemně spolupracovat na čemkoli, co je správné a zbožné, mají pomáhat ostatním muslimům a chovat se svorně, aby společně získali převahu nad svými nepřáteli, aby Slovo Boží stálo nejvýše, aby byl pozvednut islám a jeho symboly, aby bylo možno Boží náboženství svobodně praktikovat po celém světě a aby byl Boží Zákon zaveden a vykonáván v muslimských zemích ve všech svých ustanoveních. Cokoli dovoleného, co obecně lze použít k dosažení vítězství muslimů nad nepřáteli islámu na všech polích lidské činnosti, ať už je tímto nepřítelem kdokoli, je vítáno. K boji proti nim je možno využít všech dostupných islámem dovolených prostředků, včetně ekonomické a kupní síly.
Vznešený Alláh v tomto kontextu praví:
وَقَاتِلُوا الْمُشْرِكِينَ كَافَّةً كَمَا يُقَاتِلُونَكُمْ كَافَّةً ۚ وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ مَعَ الْمُتَّقِينَ
„A bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.“ (Tewba: 36)
Anas ibn Málik رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
جَاهِدُوا الْمُشْرِكِينَ بِأَمْوَالِكُمْ وَأَنْفُسِكُمْ وَأَلْسِنَتِكُمْ
„Bojujte proti modloslužebníkům i svými majetky, svými osobami i svými jazyky.“2
Tedy muslimové mají za povinnost pomáhat mudžáhidům nakolik jen mohou a mají využít všeho, co se jim nabízí k posílení islámu a muslimů, nakolik to dovedou. Nemají jim dovolit získat navrch nad muslimy či použít cokoli proti nim.
Nicméně základním principem zůstává dovolenost interagovat a obchodovat se všemi, s věřícími i nevěřícími včetně židů, protože je jasně doloženo, že i Posel Boží صلى الله عليه وسلم a jeho společníci udržovali obchodní styky s medínskými židy. Prodávali jim a kupovali od nich, pronajímali jim, nechávali u nich svůj majetek v zástavě a byli jim partnery v rozmanité islámem povolené obchodní činnosti. Toto je v našem náboženství dovoleno. S těmito židy měli muslimové ostatně uzavřené i dohody a mnozí z těchto obyvatel Medíny následně své dohody vůči muslimům porušili, což bylo důvodem války proti nim, v důsledku čehož byli mnozí z nich zabiti či vyhnáni.
Nicméně nikdy nepadl absolutní zákaz obchodní činnosti ani s těmi nevěřícími, kteří jsou s muslimy ve válečném stavu, jak dokládá al-Buchárí, jenž ve svém Sahíhu uvádí celou kapitolu s názvem „Koupě a prodej od modloslužebníků a lidí bojujících proti islámu.“ V ní zaznamenává hadís ‘Abdurrahmána ibn Abí Bekra رضي الله عنهما ve znění:
„Byli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, když přišel jistý modloslužebník, který hnal stádo ovcí. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se ho zeptal:
بَيْعًا أَمْ عَطِيَّةً أَوْ قَالَ أَمْ هِبَةً
„Jsou na prodej či jsou darem pro někoho“ – či řekl – „pozornost pro někoho?“
„Na prodej,“ odvětil onen muž. A Posel Boží صلى الله عليه وسلم si od něho jednu ovci koupil.“3
An-Newewí ve svém vysvětlení uvádí:
„Muslimové se shodují, že je dovoleno interagovat nejen s nemuslimy pod muslimskou jurisdikcí, ale i se všemi ostatními nevěřícími, tak dlouho, dokud se nejedná o zakázanou obchodní transakci anebo se neobchoduje s komoditou, která je muslimům zakázána. Muslimům je pouze zakázáno prodávat zbraně těm nevěřícím, kteří jsou aktuálně ve válce proti muslimům, anebo jim prodávat něco, co je přímo podporuje v jejich náboženství. Ibn Battál řekl: „Obchodovat s nevěřícími je dovoleno, kromě pokud by se jednalo o prodej zboží, které lze přímo využít ve válce, jíž dotyční nevěřící vedou proti muslimům.“4
Jedinou výjimkou z pravidla o obecné dovolenosti obchodovat s kýmkoli, včetně nepřátel, je dle všeobecného konsenzu všech islámských učenců prodej zbraní nepřátelům bojujícím proti muslimům, jak uvádí Ibn Tejmíja.5 Důvod je nasnadě – protože tyto zakoupené zbraně by mohly být obratem nasazeny proti muslimům.
Stálá komise pro fetwy v otázce preferování nemuslimů v obchodování vynesla následující rozhodnutí:
„Základním principem je, že pro muslimy je dovoleno kupovat si jakékoli zboží, které potřebují, jak od muslimů, tak i od nevěřících. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nakupoval i u židů. Nicméně pokud se muslim odvrátí od svého muslimského souvěrce bez pádného důvodu, jako je např. klamavost, nekalé obchodní praktiky, příliš vysoké ceny anebo nízká kvalita nabízených výrobků, a začne namísto toho obchodovat raději s nemuslimy, pak toto je zakázáno. Znamená to, že upřednostňuje nevěřící nad věřícími, schvaluje jejich jednání a chce být jako oni. Také to vede k pádu obchodu muslimů a k zamezení možnosti, aby i oni nabízeli a prodávali své zboží, pokud se toto stane všeobecnou zvyklostí dotyčného. Avšak pokud k tomuto jednání existuje důvod, jako jsme uvedli výše, potom by měl muslimský zákazník směřovat k muslimskému prodejci dobře míněnou radu, aby se prodejce těchto prohřešků zbavil. Pokud tuto radu přijme, chvála Alláhu. Pokud ji nepřijme, může zákazník navštívit jiného prodejce, dokonce i nevěřícího, pokud je to čestný a poctivý člověk, který jedná solidně.“6
Lze uzavřít, že současný bojkot sionistů a ekonomické sankce vůči nim mají smysl, pakliže naplní následující podmínky:
-
Vychází v prvé řadě z úrovně států či nadnárodních firem a vedou je jejich představitelé, podobně jako Sumáma ibn Usal byl jedním z vůdců Benú Hanífa a skutečně mohl významně ovlivnit dodávky potravin směřující k nepřátelům muslimů. V naší současné situaci proto jen těžko něco zmohou osobní bojkoty jednotlivých zákazníků v rovině běžného zboží, pakliže mezi hlavními dovozci např. nafty pro sionisty zůstanou muslimské státy jako Kazachstán, Ázerbájdžán či Egypt.
-
Samotný akt bojkotování a uvalení sankcí se nevrátí muslimům jako bumerang a neocitnou se v situaci, kdy tímto bojkotem a sankcemi poškozují sami sebe více, než je jimi poškozen nepřítel. Proto vyhlášení bojkotu či sankcí musí předcházet pečlivá ekonomická analýza a za všechno bojkotované zboží by měla existovat přiměřená náhrada z produkce muslimů, či případně nemuslimů, kteří proti muslimům nevedou válku.
-
Podrobně je potřeba také odůvodnit bojkot jednotlivých firem a jejich výrobků či sankce vůči jednotlivým osobám. Bojkot a sestavování sankčních seznamů se nesmí zakládat na lživých či neprověřených informacích a nesmí přerůst v „hon na čarodějnice“ poškozující nevinné lidi a nesmí se stát nástrojem konkurenčního boje mezi firmami. Nejprve musí být fundovaně zodpovězeny otázky: Proč mají být uvedeny na seznamu sankcionovaných a bojkotovaných? V čem přesně spočívá jejich přímá pomoc sionistickým okupačním politikám? Jak a čím se podílejí na válečných zločinech proti našim bratrům v Palestině? Jsou všechny tyto informace podložené a prověřené?7
-
Nevznikne nepřátelství mezi muslimy, kteří se na tomto bojkotu podílejí a těmi, kteří z různých důvodů zůstávají stranou. Ti dtuzí nesmí být považováni za kolaboranty a nesmí docházet k jejich ostrakizaci a šikaně v rámci muslimské komunity. Ten, který se jako jednotlivec nepřipojí k bojkotu potravin či běžného spotřebního zboží se v principu neproviňuje proti islámské věroučné doktríně o loajalitě k věřícím a distancování se od nevěřících (arab. الولاء و البراء al-weláu we l-bará), nelze vůči němu pociťovat nevoli a nepřátelství a ani ho nemožno označit za hříšníka tak dlouho, dokud programově neodmítá obchodovat s nevěřícími v neprospěch muslimů. Na druhou stranu kdokoli se rozhodne určité zboží bojkotovat s úmyslem namísto toho podpořit muslimy a oslabit jejich nepřátele, bude za tento svůj čin, dá-li Alláh, odměněn. Podobně bude, jak doufáme, věřící odměněn i za vybízení ostatních k takovému bojkotování.
Bojkot, byť může významně pomoci, pokud bude proveden ve velkém měřítku výše uvedeným způsobem, je též lepší raději neoznačovat přímo za džihád, protože džihád je jasně vymezen Koránem a Sunnou ve svých typech a podobách – jako džihád srdcem, jazykem, rukou, mečem apod. Nazývat takový bojkot přímo džihádem by proto bylo poněkud přemrštěné a vedlo by to k jistému znehodnocení a vyprazdňování smyslu tohoto vznešeného islámského pojmu.
A Alláh Vznešený ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4372; a Muslim v Sahíhu, hadís č.1764.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2504; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 12268 a toto je jejich znění. Podobný hadís uvádí an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3096; a al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 2462. Jako sahíh dle podmínek Muslima ho doložil al-Albání v Hidájetu r-ruwwát, hadís č. 3745.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2216.
- Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 11/14.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 9/432.
- Viz Fetáwa l-ledžnetu d-dáima, 13/18.
- Bojkot firem podporujících sionistickou okupaci Palestiny není nejnovější záležitostí či posledním trendem. Snahy o něj trvají desítky let. Za tu dobu si získalo celosvětové renomé palestinské aktivistické hnutí BDS (Boycott, Divestment, Sanctions). Jejich internetové stránky včetně aktualizovaných seznamů bojkotovaných firem viz zde: https://bdsmovement.net/.