Mudžáhid slyšel ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما vyprávět, že ho Posel Boží صلى الله عليه و سلم chytil za rameno a potom mu řekl:
كُنْ فِي الدُّنْيَا كَأَنَّكَ غَرِيبٌ، أَوْ عَابِرُ سَبِيلٍ .
„Buď na tomto světě, jako bys byl cizinec či poutník na cestě.“
Mudžáhid slyšel ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما vyprávět, že ho Posel Boží صلى الله عليه و سلم chytil za rameno a potom mu řekl:
كُنْ فِي الدُّنْيَا كَأَنَّكَ غَرِيبٌ، أَوْ عَابِرُ سَبِيلٍ .
„Buď na tomto světě, jako bys byl cizinec či poutník na cestě.“
Jeden z vypravěčů tohoto hadísu dodává, že sám Ibn Omar k tomu říkal: „Pokud dožiješ večera, nemysli si, že dožiješ rána. A pokud dožiješ rána, nemysli si, že dožiješ večera. Ber ze svého zdraví pro svou nemoc a ze svého života pro svou smrt.“ [1]
‘Abdul’azíz ibn Báz tato slova vysvětlil:
„To má obrovský dopad – cizinec procházející jinou zemí se na daném místě nevěnuje ničemu, nežli jen tomu, co bezprostředně souvisí s jeho cestou. Proto nechť se ti, kteří putují tímto světem připravují na to, co si z něj odnesou jinam. Toto by měl být přístup, který věřícímu sluší nejlépe. Měl by být jako cestující cizinec, protože cizinec putující jinou zemí plánuje svou cestu apřipravuje se na ni. Takto by se měl i soudný člověk připravovat na smrt a mít se před ní na pozoru.“ [2]
Vznešený Alláh na mnoha místech v Koránu pravil:
وَمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا مَتَـٰعُ ٱلْغُرُورِ
A život na tomto světě je pouze klamné užívání. (Áli ‘Imrán: 185)
وَمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا لَعِبٌ وَلَهْوٌ ۖ وَلَلدَّارُ ٱلْـَٔاخِرَةُ خَيْرٌ لِّلَّذِينَ يَتَّقُونَ ۗ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
Život pozemský není leč hra a zábava, však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož jsou bohabojní. Což nikdy to nepochopíte? (An’ám: 32)
فَمَا مَتَـٰعُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا فِى ٱلْـَٔاخِرَةِ إِلَّا قَلِيلٌ
Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím! (Tewba: 38)
A také:
زُيِّنَ لِلنَّاسِ حُبُّ ٱلشَّهَوَٰتِ مِنَ ٱلنِّسَآءِ وَٱلْبَنِينَ وَٱلْقَنَـٰطِيرِ ٱلْمُقَنطَرَةِ مِنَ ٱلذَّهَبِ وَٱلْفِضَّةِ وَٱلْخَيْلِ ٱلْمُسَوَّمَةِ وَٱلْأَنْعَـٰمِ وَٱلْحَرْثِ ۗ ذَٰلِكَ مَتَـٰعُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَٱللَّـهُ عِندَهُۥ حُسْنُ ٱلْمَـَٔابِ
Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. (Áli’Imrán: 14)
وَمَآ أُوتِيتُم مِّن شَىْءٍ فَمَتَـٰعُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا وَزِينَتُهَا ۚ وَمَا عِندَ ٱللَّـهِ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰٓ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní? (Kasas: 60)
فَمَآ أُوتِيتُم مِّن شَىْءٍ فَمَتَـٰعُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَمَا عِندَ ٱللَّـهِ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ لِلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَعَلَىٰ رَبِّهِمْ يَتَوَكَّلُونَ
Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají. (Šúrá: 36)
Toto je podstata duchovní moudrosti předávané generacemi zbožných věřících od dávnověku. Moudrý Lukmán pravil svému synu: „Synku můj, vezdejší svět je hlubokým oceánem, ve kterém utonuli již mnozí. Nechť je tvým korábem obava před Alláhem, nalož ho vírou v Alláha a nechť jeho plachtami bude spoléhání se na Alláha. Potom snad přežiješ.“ [3] Proto mu také poradil: „Synáčku můj, pokud pochybuješ o smrti, potom neuléhej ke spánku, protože tak jako usneš, také zemřeš. A pokud pochybuješ o vzkříšení, potom se ze spánku neprobouzej, protože tak, jako se probudíš, budeš také vzkříšen.“ [4]
Podobně pravil i prostý věřící muž z lidu Faraonova:
يَـٰقَوْمِ إِنَّمَا هَـٰذِهِ ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَا مَتَـٰعٌ وَإِنَّ ٱلْـَٔاخِرَةَ هِىَ دَارُ ٱلْقَرَارِ
Lide můj! Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým. (Gháfir:39)
O neulpívání na pomíjivých lákadlech vezdejšího světa hovoří i velmi jasný hadís jednoduchého poselství, který vypráví Abú Hurejra رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
من طلب الدُّنيا أضرَّ بالآخرةِ، ومن طلَبَ الآخرةَ أضرَّ بالدُّنيا! فأضِرّوا بالفاني للباقي.
„Kdokoli prahne po tomto světě, tomu to půjde na úkor života posmrtného. Kdokoli prahne po onom světě, tomu to půjde na úkor života vezdejšího. Proto prahněte po tom, co je trvalé, na úkor toho, co je pomíjivé.“ [5]
Proto je ulpívání na lákadlech vezdejšího světa charakteristikou těch, které Všemohoucí zatratil:
أُو۟لَـٰٓئِكَ ٱلَّذِينَ ٱشْتَرَوُا۟ ٱلْحَيَوٰةَ ٱلدُّنْيَا بِٱلْـَٔاخِرَةِ ۖ فَلَا يُخَفَّفُ عَنْهُمُ ٱلْعَذَابُ وَلَا هُمْ يُنصَرُونَ
A to jsou ti, kdož koupili život pozemský za život budoucí; těm nebude trest ulehčen a nebude jim pomoženo. (Bekara: 86)
إِنَّ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ لَن تُغْنِىَ عَنْهُمْ أَمْوَٰلُهُمْ وَلَآ أَوْلَـٰ
دُهُم مِّنَ ٱللَّـهِ شَيْـًٔا ۖ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ أَصْحَـٰبُ ٱلنَّارِ ۚ هُمْ فِيهَا خَـٰلِدُونَ مَثَلُ مَا يُنفِقُونَ فِى هَـٰذِهِ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا كَمَثَلِ رِيحٍ فِيهَا صِرٌّ أَصَابَتْ حَرْثَ قَوْمٍ ظَلَمُوٓا۟ أَنفُسَهُمْ فَأَهْلَكَتْهُ ۚ وَمَا ظَلَمَهُمُ ٱللَّـهُ وَلَـٰكِنْ أَنفُسَهُمْ يَظْلِمُونَ
Těm však, kdož nevěří, nic nepomohou u Boha majetky jejich ani dětí jejich a budou obyvateli ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní. To, co vydávají v tomto životě pozemském, se podobá vichřici mrazivé, jež postihla a zničila úrodu lidí, kteří sami sobě ukřivdili. Neukřivdil jim Bůh, leč oni sami sobě ukřivdili. (Áli ‘Imrán: 116-117)
وَمَا هَـٰذِهِ ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا لَهْوٌ وَلَعِبٌ ۚ وَإِنَّ ٱلدَّارَ ٱلْـَٔاخِرَةَ لَهِىَ ٱلْحَيَوَانُ ۚ لَوْ كَانُوا۟ يَعْلَمُونَ
Tento život pozemský není leč zábava a hra, zatímco pobyt v životě budoucím je tím životem pravým – kéž by to jen věděli! (‘Ankebút:64)
Ibnu l-Kajjim o takových napsal:
„Zaměstnali svá srdce tímto světským životem. Kdyby je však byli zaměstnali vzpomínáním Alláha a rozjímáním o světě tomto, přemýšleli by i nad Jeho slovy a verši, navraceli by se k nim, aby z nich získali tu nejhlubší moudrost a veškerý užitek.“ [6]
Vznešený Alláh v Koránu uvádí barvité příměry pomíjivosti tohoto světa:
إِنَّمَا مَثَلُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا كَمَآءٍ أَنزَلْنَـٰهُ مِنَ ٱلسَّمَآءِ فَٱخْتَلَطَ بِهِۦ نَبَاتُ ٱلْأَرْضِ مِمَّا يَأْكُلُ ٱلنَّاسُ وَٱلْأَنْعَـٰمُ حَتَّىٰٓ إِذَآ أَخَذَتِ ٱلْأَرْضُ زُخْرُفَهَا وَٱزَّيَّنَتْ وَظَنَّ أَهْلُهَآ أَنَّهُمْ قَـٰدِرُونَ عَلَيْهَآ أَتَىٰهَآ أَمْرُنَا لَيْلًا أَوْ نَهَارًا فَجَعَلْنَـٰهَا حَصِيدًا كَأَن لَّمْ تَغْنَ بِٱلْأَمْسِ ۚ كَذَٰلِكَ نُفَصِّلُ ٱلْـَٔايَـٰتِ لِقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý. (Júnus: 24)
وَٱضْرِبْ لَهُم مَّثَلَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا كَمَآءٍ أَنزَلْنَـٰهُ مِنَ ٱلسَّمَآءِ فَٱخْتَلَطَ بِهِۦ نَبَاتُ ٱلْأَرْضِ فَأَصْبَحَ هَشِيمًا تَذْرُوهُ ٱلرِّيَـٰحُ ۗ وَكَانَ ٱللَّـهُ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ مُّقْتَدِرًا ٱلْمَالُ وَٱلْبَنُونَ زِينَةُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَٱلْبَـٰقِيَـٰتُ ٱلصَّـٰلِحَـٰتُ خَيْرٌ عِندَ رَبِّكَ ثَوَابًا وَخَيْرٌ أَمَلًا
A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou. Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou. (Kehf: 45-45)
وَلَوْلَآ أَن يَكُونَ ٱلنَّاسُ أُمَّةً وَٰحِدَةً لَّجَعَلْنَا لِمَن يَكْفُرُ بِٱلرَّحْمَـٰنِ لِبُيُوتِهِمْ سُقُفًا مِّن فِضَّةٍ وَمَعَارِجَ عَلَيْهَا يَظْهَرُونَ وَلِبُيُوتِهِمْ أَبْوَٰبًا وَسُرُرًا عَلَيْهَا يَتَّكِـُٔونَ وَزُخْرُفًا ۚ وَإِن كُلُّ ذَٰلِكَ لَمَّا مَتَـٰعُ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۚ وَٱلْـَٔاخِرَةُ عِندَ رَبِّكَ لِلْمُتَّقِينَ
A nebýt toho, že by se lidé stali jediným národem nevěřících, věru bychom dali těm, kdož v Milosrdného nevěří, na domy jejich střechy stříbrné a k nim i žebříky stříbrné, aby po nich stoupali,a opatřili bychom domy jejich dveřmi a lůžky stříbrnými, na nichž by lehávali, a zlatými ozdobami. Všechno toto patří k požitkům života vezdejšího, zatímco život budoucí u Pána tvého připraven je bohabojným. (Zuchruf: 33-35)
ٱعْلَمُوٓا۟ أَنَّمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَا لَعِبٌ وَلَهْوٌ وَزِينَةٌ وَتَفَاخُرٌۢ بَيْنَكُمْ وَتَكَاثُرٌ فِى ٱلْأَمْوَٰلِ وَٱلْأَوْلَـٰدِ ۖ كَمَثَلِ غَيْثٍ أَعْجَبَ ٱلْكُفَّارَ نَبَاتُهُۥ ثُمَّ يَهِيجُ فَتَرَىٰهُ مُصْفَرًّا ثُمَّ يَكُونُ حُطَـٰمًا ۖ وَفِى ٱلْـَٔاخِرَةِ عَذَابٌ شَدِيدٌ وَمَغْفِرَةٌ مِّنَ ٱللَّـهِ وَرِضْوَٰنٌ ۚ وَمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا مَتَـٰعُ ٱلْغُرُورِ
Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: rolníkům se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Bohu. A život pozemský není leč užívání klamavé. (Hadíd:20)
Ibn ‘Usejmín proto pravil:
„Úspěch není to, že jste úspěšní na tomto světě, nýbrž úspěch je, když se zachráníte před Ohněm a vstoupíte do Ráje.“ [7]
Zbožní předkové z řad prvních generací muslimů po sobě zanechali nepřeberné množství podání tvrdě odsuzujících ulpívání na tomto světě. Sami totiž nejlépe reflektovali koránské výtky vůči těm, kteří po vezdejším světě prahli jako po jediném svém cíli:
كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ ٱلْعَاجِلَةَ وَتَذَرُونَ ٱلْـَٔاخِرَةَ
Však pozor! Vy naopak milujete rychle plynoucí a zanedbáváte život budoucí. (Kijáma: 20-21)
إِنَّ هَـٰٓؤُلَآءِ يُحِبُّونَ ٱلْعَاجِلَةَ وَيَذَرُونَ وَرَآءَهُمْ يَوْمًا ثَقِيلًا
Ti, kdož milují tento svět pomíjivý, nedbají na den obtížný, jejž mají před sebou. (Insán: 27)
بَلْ تُؤْثِرُونَ ٱلْحَيَوٰةَ ٱلدُّنْيَا وَٱلْـَٔاخِرَةُ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰٓ
Vy však přednost životu pozemskému dáváte, ač život budoucí lepší a trvalejší máte. (A’lá:16-17)
Ibnu l-Džewzí pravil:
„Tento svět může ohromit jen ty, kteří nemají vůbec žádný intelekt. Podobně jako prázdné snění uspokojuje spáče, nebo jako si dítě užívá imaginárních her, ale soudný člověk není ničím z těchto klamů obalamutěn.“ [8]
Společníci Posla Božího صلى الله عليه و يلم a jeho první následovníci se neustále snažili být přesným opakem toho, co Korán ve výše citovaných verších kritizuje.
Uvádí se, že Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه pronesl kázání v němž uvedl: „Synu Adamův! Věz, že anděl smrti, který je tebou pověřen, se tě nikdy, odkdy jsi na tomto světě, nerozhodl přeskočit a přejít na další. Jen se ti zdá, že tě doposud minul a zamířil k někomu jinému, avšak on tě má neustále na mušce a pomalu se přibližuje k tobě. Proto buď obezřetný a pečlivě se na něho připravuj. Nezapomínej na něho zrovna tak, jako on nikdy nezapomene na tebe. A věz, ó synu Adamův, že pokud jsi ve vztahu k sobě samému lhostejný a nepřipravuješ se, nikdo jiný tě nemůže připravit za tebe. S Alláhem Vznešeným a Mocným se musíš setkat ty osobně. Proto to ber na vědomí, připrav se a nenechávej to na nikom jiném. Mír s tebou!“ [9]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Na tomto světě se zabydlí věru pouze ten, kdo nemá skutečného příbytku (na světě onom) a zvolí si jeho statky za své jmění jen ten, kdo ve skutečnosti žádné bohatství nevlastní. A vezdejší bohatství je hromaděno jen těmi, kteří jsou skutečného rozumu prosti.“ [10]
Sufján as-Sewrí pravil: „Pracujte pro onen svět a Alláh vám vystačí ve světských záležitostech. Prodávejte tento svůj život pozemský a kupujte za něj život na onom světě. Tím obdržíte zisk v nich obou. Ale neprodávejte svůj život na onom světě, abyste si za něj koupili život na světě vezdejším, protože tím v obou proděláte.“ [11]
Ibn ‘Awn pravil: „Když se setkávali dobří lidé minulosti, nabádali se vzájemně ke třem radám, které si, pokud byli od sebe daleko, posílali i písemně. 1. Kdokoli usiluje o život budoucí, tomu Alláh poskytne dostatek všeho potřebného k životu vezdejšímu. 2. Kdokoli napraví to, co je mezi ním a Alláhem, Alláh napraví to, co je mezi ním a ostatními lidmi. 3. Kdokoli napraví záležitosti svého nitra, tomu Alláh napraví to, co je venku.“ [12]
Proto je míra touhy po onom světě a střídmý vztah ke světu tomuto znakem pravé víry a moudrého preferování trvalého nad pomíjivým.
‘Ubejd ibn ‘Umejr رضي الله عنه pravil: „Alláh dává tento svět jak těm, které miluje, tak i těm, které nemiluje, nicméně víru dává jen těm, které miluje.“ [13]
Vznešený Alláh pravil:
وَٱصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ ٱلَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِٱلْغَدَوٰةِ وَٱلْعَشِىِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُۥ ۖ وَلَا تَعْدُ عَيْنَاكَ عَنْهُمْ تُرِيدُ زِينَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُۥ عَن ذِكْرِنَا وَٱتَّبَعَ هَوَىٰهُ وَكَانَ أَمْرُهُۥ فُرُطًا
Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje! (Kehf: 28)
Sufján as-Sewrí z tohoto důvodu poradil ‘Alí ibnu l-Hasanovi as-Sulemímu: „Nechť bude tvým druhem ten, kdo ti zabrání oddávat se záležitostem tohoto života, odvracejícím tě od Alláha. Nechť bude naopak tím, který tě bude vybízet, abys toužil a pracoval pro svět onen. Měj se na pozoru předtím, abys byl společníkem lidí, kteří si zvolili vezdejší život za svůj jediný cíl. Těch, kteří mezi sebou hovoří pouze o tomto světě. Věru tací zkazí tvé náboženství i tvůj život. Pamatuj na smrt a připomínej si ji, nakolik jen můžeš, pros mnoho o odpuštění za ty hříchy, kterých ses už dopustil a pros Alláha o bezpečí v tom, co ti ještě zbylo ze života.“ [14]
__________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6416.
[2] Viz al-Hulelu l-ibrízíjeti mine t-ta’líkáti l-bázíjeti ‘alá Sahíhi l-Buchárí, 4/223.
[3] Viz Zammu d-dunjá, 1/91.
[4] Uvádí ‘Abdulmálik Mudžáhid v al-Lu´lu´u we l-džewáhir, str. 13.
[5] Zaznamenal Ibn Abí ‘Ásim v az-Zuhd, 78/161. Jako hasan li ghajrihi jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3287.
[6] Viz al-Fewáid, str. 172.
[7] Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 8/289.
[8] Viz Kitábu l-latáif fil-wa’z, str. 61
.
[9] Zaznamenal Abú Bekr ad-Dínewerí v al-Mudžálesetu we džewáhiru l-‘ilm, 2/73-74.
[10] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Zemmu d-dunjá, podání č. 16.
[11] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/35.
[12] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 7/162.
[13] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/270. Podobné se uvádí i od Ibn Mes’úda. Zaznamenal Ibn Abí Šejba v Musannefu, 7/105.
[14] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/82.