Vznešený Alláh praví:
وَمِنْ آيَاتِهِ أَنْ خَلَقَ لَكُم مِّنْ أَنفُسِكُمْ أَزْوَاجًا لِّتَسْكُنُوا إِلَيْهَا وَجَعَلَ بَيْنَكُم مَّوَدَّةً وَرَحْمَةً ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
“A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.” (Rúm: 21)
Uvádí se, že za pravověrným chalífou Omarem ibnu l-Chattáb رضي الله عنه přišel jistý muž a řekl mu: “Vládce věřících! Chci se rozvést se svou manželkou.”
“A pročpak se s ní chceš rozvést?” zeptal se ho Chalífa Omar udiveně.
“Už ji nemiluji,” zněla odpověď onoho muže.
Omar mu pravil: “Což musí každá domácnost stát a padat na lásce? A co vzájjemná oddanost a úcta jednoho k druhému?“
Potom pokračoval v promluvě: “My, muži, když si je bereme, jim dáváme svůj slib. A věrnost danému slovu dělá muže. Žena ti rodí děti, prochází těžkými obdobími během těhotenství. Potom ti tvé dítě kojí, stará se o něj a pečuje o něho každou noc. Bez ohledu na to, zda je zrovna třeba nemocné, snaží se mu zajistit úplně vše, co potřebuje. Ona obětuje své mládí a svou krásu jen pro to, aby byla matkou tvých dětí. Co myslíš, bylo by spravedlivé, kdybys ji potom všem, co pro tebe udělala, opustil, když už je starší? Pokud by se byla starala o svůj tělesný zevnějšek a o svou krásu, byl by její manžel řekl: “Jak špatná je to matka, marnivě se stará jen o sebe!” Kde je tu potom ten respekt a vzájemná vděčnost?! Bojte se Alláha ve vztahu k vašim ženám!“1
A to je to, k čemu nás vychovává a vede islám, naše náboženství, které jsme přebrali od svých učitelů, shodně principům následovníků Sunny a prvotního společenství muslimů, vztahujíce se k ideálům zbožných předků této ummy.
Muhammed Násiruddín al-Albání pravil: “Nejlaskavější jsou vůči svým ženám následovníci Sunny. Protože vzorné chování k manželce je také ze Sunny.“2
Kdyby jen lidé následovali Sunnu v tom, jak se chovají ke svým ženám a své rodině stejně důsledně a neústupně, jako ji následují v předpisech úpravy svého zevnějšku!
To, co cítíte vůči někomu, koho jste připraveni zradit či opustit, se nedá nazvat láskou. Nemůžete říci, že svou ženu milujete, když ji dáte své chlapské slovo a potom, když už vás to s ní přestane bavit, ji zanecháte svému osudu. To není láska. Pokud cítíte, že po pár letech váš vztah přerostl v pouhopouhý rutinní zvyk, potom to na začátku nebyla láska. Pokud takto žijete, nemáte ani ponětí, co je opravdová láska. Ani jste se nemilovali. Nebyli jste spolu kvůli lásce. Láska je něco, co cítíte mezi vámi, je ve vás, je jako lepidlo, které vás pojí k milované osobě i tehdy, když se objeví problémy. Láska je, když se na ni podíváš a dobře tušíš, co si asi myslí, když hltáš každý její pohyb, protože ji miluješ.
Tvá žena, to není tvá služka, hračka či předmět ukájení tvých tělesných pudů. Tvá manželka je někdo, u koho odpočívá a síly nabírá tvá duše. Je jedním ze štítů tvé víry. Je matka tvých dětí. Chrání tvá tajemství, stráží tvůj majetek, pomáhá ti v dosažení všeho, co si v životě přeješ. Je dílem tebe samého. Nedílnou součástí tvého života. Nemůžeš bez ní.
Meslema ibn ‘Abdilmelik řekl: “Ctnostná žena je pro věřícího cennější, nežli jeho vlastní dvě oči, dvě ruce a dvě nohy.“3
Někdy ti jedna jediná osoba, kterou miluješ, na tomto světě může vynahradit úplně všechno, co je v něm. A celý svět a vše, co je v něm, ti někdy nedokáže nahradit tuto jedinou osobu, kterou miluješ. Leč mnozí lidé uvnitř ve svém srdci poznají skutečnou hodnotu toho, koho milovali, teprve tehdy, když o něho přijdou. Proto šťasten je ten, kdo si chrání a dává pozor na lásku toho, koho miluje, aby o něj nepřišel. A opravdovou láskou miluje jen ten, kdo si je skutečně vědom hodnoty toho, koho miluje a ze všech sil bojuje o to, aby si milovanou osobu udržel.
Pamatuj, že tě provází buď její láska, anebo její nevole, podle toho, co sis zasloužil. A ať už sis od ní zasloužil cokoli, ona v tom nebude skoupá. Protože žena, když něco cítí, cítí to celým srdcem. Proto věnuj co nejvíce pozornosti své ženě, ona tě na oplátku bude opečovávat právě ve chvíli, kdy budeš její péči nejvíce potřebovat ty sám. Ženy – jak krásná jsou to Boží stvoření! Vrátí ti i mnohem více, než kolik sis zasloužil. A co je žena jiného, nežli jemná, něžná a citlivá bytost, strachující se před výčitkami a stydící se viny. Proto si to dobře zapamatuj, ty, který ji miluješ. A buď vůči ní pozorný.
Tvá žena totiž potřebuje tvou pozornost ze všech nejvíce. Ona z toho žije. Její manžel jí ukazuje svou náklonnost a má za povinnost podporovat ji ve všem, co je dovoleno, protože ona na tomto světě poté, co se za tebe provdá, už nemá nikoho jiného, kdo by ji podporoval. Má samozřejmě podporu svého otce a své matky, ale nemá nikoho jiného, kdo ji projeví právě tu náklonnost, po které prahne každičký den. Čím více je pak manžel vděčen své manželce za úsilí a námahu, kterou vynaložila, čím více manželka na oplátku chválí práci a úspěchy svého manžela, tím více klíčí a posiluje kořen jejich vzájemné lásky uvnitř srdcí jich obou.
Nikdy neopouštěj dobrou, protože si začneš myslet, že možná najdeš lepší. Až pochopíš, žes měl po svém boku tu nejlepší, bude už pozdě, protože tvá nejlepší si mezitím najde někoho lepšího. Nemiluješ přece kvůli výšce, barvě očí či vlasů. Miluješ ji proto, jaká je a jak se chová k tobě. A pouze kvůli tomu ji můžeš i opustit, pokud je náprava nemožná. Co je ale tajemstvím úspěšnosti manželství našich prarodičů, kteří byli schopni zůstat společně i více než šedesát let? To, že byly generacemi, které se snažily o nápravu. A nikoli generací, která nápravu vzdá a to, co se pokazí, hodí do smetí.
Možná ona nebude tvá Julie a ani tvá Lejla, možná ty nebudeš její Romeo a ani její Medžnún, ale je důležité, aby ona byla pro tebe vším a tys byl vším pro ni. Abys jí přinášel klid, když se jí dotkneš a ona přinášela svým dotykem klid tobě.